Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu...

12. května 2018 v 19:36
V první elitní evropské fotbalové soutěži můžeme o letošní sezoně hovořit v čase minulém. V dnešním podvečeru se uzavřely brány německé Bundesligy. O mistrovském titulu bylo dávno rozhodnuto a i další tradiční účastníci evropských pohárů s své pozice nakonec udrželi. Většina týmů už měla před dnešním posledním kolem "své jisté", ale přesto se dnes odehrálo v posledním ligovém kole něco zajímavého a neobvyklého.
Elitní domácí soutěž opouští tým Hamburger SV. Děje se tak poprvé v historii elitní německé soutěže. Fakt o nepřerušené bundesligové příslušnosti o sobě nemůže prohlásit ani například bavorský gigant. Každý příběh ale prostě jednou končí. Ve známém německém přístavu asi budou sestup místní fanoušci nějaký čas vstřebávat. Jejich milovaný tým získal během nepřerušené ligové příslušnosti celkem šest mistrovských titulů, jednou vyhrál Pohár vítězů poharu a v roce 1982 se radoval ze zisku Poháru mistrů evropských zemí.
Fanoušci byli často na milovaný klub hrdí, zažili nudné sezony v ligové šedi, boje o záchranu a na sklonku minulého tisíciletí se báli kvůli finančním problémům o holé ligové přežití. Dres Hamburku přetáhla přes hlavu řada slavných fotbalistů- Franz Beckenbauer, Kevin Keegan, Felix Magath, Oliver Bierhoff či Rafael van der Vaart. V největším německém přístavu najdeme i časkou stopu. Ve svém profesním životopise se Hamburg vyjímá u Tomáše Ujfalušiho, Marka Heinze, Milana Fukala a největší stopu vidíme u Davida Jarolíma.
Sestup HSV je něčím nezvyklým, ale nemůžeme ho vnímt jako velký šok. Výkony tradičního klubu v posledních pěti letech značně skomíraly a pohled na bundesligovou tabulku museli všichni v klubu vnímat jako velmi důrazné varování. Recept na lepší zítřky však klub pod vedením Jense Meiera nenašel a minimálně na jednu sezonu tak musí zapomenout na atraktivní souboje s Bayrnem či Dortmundem. Brzký návrat zpět mezi elitu musí vnímat klub jako novou výzvu. Pro celý německý fotbal bude jen dobře, když ji co nejrychleji naplní.
 

Jistota jednoho hledání

12. května 2018 v 18:44
To, co česká fotbalová veřejnost již několik měsíců očekávala se přetavilo v realitu. David Lafata v zimě pověsí kopačky na hřebík a po Tomáši Rosickém tak fanoušci rudých barev přijdou v krátkém čase podruhé o milovaného hráče. Poslední nadějí pro rodilého Jihočecha byla trenérská výměna a příchod Pavla Hapala na horké trenérské sparťanské křeslo. Všichni však museli cítit, že další pokračování hráčského angažmá by jen zbytečně a draze oddalovalo jeden jistý konec.
David Lafata působil v posledním půlroce ve Spartě v podobné pozici jako ve Slavii v nedávné době Jiří Bílek. Připadla mu role nehrajícího kapitána. Své spoluhráče sice sledovval jen z lavičky, ale v šatně mělo jeho slovo velký význam a silný zvuk. Dá se předpokládat, že v jiné pozici se David Lafata třeba za čas ve Spartě objeví. Z Jablonce se na Letnou dostal takřka v Kristových letech, ale získal v ní postupně podobné výsadní postavení jako před časem Tomáš Řepka, jehož loučení si všichni pamatujeme jako mnohem méně důstojné (především ze strany samotného hráče).
Teď však bude muset Sparta začít definitivně hledat podobného lídra. Současný kapitán Josef Šural takové paramatry při vší úctě nenaplňuje a v zástupu zahraničních posil jen těžko najdeme hráče s potenciálem k tak výsadnímu postavení. Taková osobnost během jedné letní přestávky nevyroste. Sparta výhrou v Jihlavě udělala důležitý krok směrem k evropským pohárům, tam však bude podobou osobnost potřebovat o to více.
V letní pauze nebude prostor pro gigantické nákupy, jak tomu bylo v minulých přestupních obdobích. Svou vizi bude muset naplno představit Pavel Hapal, jenž má smlouvu na další dvě sezony. Ten si bude muset zároveň najít v kádru svou prodlouženou ruku v podobě Lafatova nástupce. Kdo jím bude? Služebně nejstarší hráč Václav Kadlec? Současný kapitán Josef Šural? Nedávno takřka odstavený Martin Frýdek? Sparta by si měla především svůj kádr ustálit a ukázat jasné směřování. Ohlášený konec Davida Lafaty tuto nutnost jen umocňuje.

Víc takových dvojzápasů

2. května 2018 v 22:55
Finálová dvojice pro letošní ročník Ligy mistrů je stanovena. Real Madrid vyzve v kyjevském finále Liverpool. Oba týmy si tak zabojují o nejcennější evropskou trofej daleko od svých domovů a jejich fanoušky čeká daleké cestování za příběhem, kde doufají ve šťastné rozuzlení v podobě ušatého poháru pro evropského šampiona. Semifinálové dvojutkání mezi Liverpoolem a AS Řím bylo vnímáno fotbalovou veřejností jako to s nižším potenciálem pro atraktivní fotbal, na závěr však fanoušci obou táborů tleskali na otevřené scéně ve stoje.
V součtu obou zápasů jsme viděli dohromady třináct gólů a už jen tímto samotným faktem je souboj mezi Liverpoolem a AS Řím unikátní. Aktéři dvojutkání Real- Bayern mohou jen tiše závidět. Fanoušci obou týmů, ani ti nezávislí navíc nemohou litovat toho, že strávili jeden vlahý jarní večer u televizní obrazovky. Na jedné straně sledovali obávané liverpoolské útočné trio Salah, Firmino, Mané, jenž poslalo finálovému soupeři do Madridu svým výkonem velmi důrazné varování. V kyjevském souboji se s nimi musí počítat.
Poklonu si zaslouží i fotbalisté z "Věčného města". V obou zápasech se vzepřeli nepřízni osudu a svými gólovými akcemi potěšili oko fotbalového fanouška. Na postup do finále to nestačilo, ale podtrhují tím svou výjimečnou sezonu v Champions league, kde za sebou ve skupině nechali Atlético Madrid, potrápili londýnskou Chelsea a nakonec vyprovodili ve čtvrtfinále třemi góly Barcelonu. V novodobé historii Ligy mistrů se jedná o nejúspěšnější sezonu "vlků". Jejich fanoušci letošní putování s odstupem času jistě docení.
Oba týmy se podílely na atraktivní podívané a hráči a trenéři jiných týmů, by měli minimálně záznamy z letošního jarního dění v Liverpoolu a Římě povinně sledovat. Může se jednat o velmi zajímavou inspiraci do dalších sezon. Prvky ze hry obou týmů mohou úspěšně aplikovat ve své hře a přilákat tak na svůj stadion další fanoušky a učinit fotbalovou scénu ještě atraktivnější.
 


Nutnost změn se stupňuje

1. května 2018 v 20:51
V německém sportovním tisku najdeme v posledních letech titulky dříve nepředstavitelné. Pod palbu kritiky se dostává polský útočník Bayernu Robert Lewandowski. Dosud ho všichni zainteresovaní oprávněně brali jako útočnou jedničku mnichovského klubu a nyní sílí hlasy o tom, aby například semifinálovou odvetu Ligy mistrů proti Realu Madrid začal pouze na lavičce. Pomalu tak vidíme další ukazatel toho, že jedna úspěšná generace bavorského velkoklubu končí svoji éru, přestože polský kanonýr není jejím hlavním představitelem.
Nutnost hledání dalšího ofenzivního esa je však pro nejúspěšnější klub německé historie. A znovu se dostává ke snížení atraktivity německé bundesligy. Bayern jako suverénní a nezpochybnitelný lídr posledních let představuje pro všechny fotbalisty z Německa vrchol toho, čeho zde mohou dosáhnout. Všichni ale známe to přísloví o tom, že každá písnička se časem ohraje a hledání nové ofenzivní hvězdy na domácí scéně bude stále těžší. Týmy "druhé kategorie" také nemaí bezednou studnici útočných hvězd.
Jasnou ukázku poslední doby vidíme na někdejším útočníkovi Borussie Dortmund Pierre- Emericku Aubameyangovi. Hvězda reprezentace Gabonu raději než do Bayernu zamířila do londýnského Arsenalu. Přednost týmu ze severního Londýna dal přes jistou neúčast v Lize mistrů i zjevnou pozici ve stínu jiných velkoklubů z anglické scény. Bayern bude muset své hvězdy pravěpodobně hledat v jiných soutěžích. Vracíme se tak myšlenkami na začátek milénia ke jménům jako Claudo Pizzaro (ten navíc přišel z Brém) či Roy Makkay.
Najdeme však na evropské scéně hvězdného útočníka, jenž by v jiném velkoklubu ztrácel půdu pod nohama a Bayern by pro něj zároveň představoval novou přijatelnou výzvu. Budeme asi svědky jednoho velmi těžkého hledání.

Nová role pro největší hvězdu

29. dubna 2018 v 21:02
Už jen necelý měsíc chybí do konce jednoho velkého barcelonského fotbalového příběhu. Dlouholetý kapitán Andres Iniesta po takřka neuvěřitelných jedenadvaceti letech svleče dres katalánského giganta a postaví se do role fotbalového posla. V daleké Číně v týmu Čchun- čching Tang Laj- Li Li- fan se stane velkou ligovou atrakcí a přiláká na tamní ligové stadiony ještě více diváků. Z milované Barcelony odchází jako čtyřnásobný vítěz Ligy mistrů a osmi španělských titulů. Na konci této sezony se navíc bude s velkou pravděpodobností hraničíci s jistotou z devátého.
Dopíše se další neuvěřitelný příběh z Katalánska. Začal ho psát před lety dvanáctiletý kluk, který se v Kristových letech může chlubit jedenatřiceti klubovými trofejemi a se španělskou reprezentací navíc vyhrál dvě EURA a jeden světový šampionát. Jeho přestup do nejlidnatější země světa patří do kategorie těch, jenž ukončily jednu klubovou epochu. Na stadionu Nou Camp už nic nebude jako dřív. Vedení klubu s přestupem svého kapitána už nějaký čas počítalo, ale stejně se jeho členové báli dne, kdy se tato pravda vysloví nahlas. Stalo se tak a na přetřes se dostává otázka, jak bude vypadat od příští sezony klubová hierarchie.
Tu již léta určuje především argentinský fotbalový génius Lionel Messi. Vzhledem ke své výjimečnosti měl v klubu naprostou volnost a mohl pilně pracovat na svém individuálním vývoji a sběru klubových i ideálních trumfů. Od příštího ročníku tomu bude pravděpodobně jinak. Barcelona ztrácí po Xavi Hernandézovi dalšího přirozeného vůdce s klubovým srdcem a navíc hrdého Katalánce. Lionel Messi se dostane pod drobnohled médií v tom ohledu, jak úkáže své vůdcovské schopnosti a bude usměrňovat své spoluhráče k týmovému výkonu.
V létě se bude snažit proměnit v realitu touhu po úspěchu s argentinskou reprezentací a pak začne nový díl seriálu jeho dlouhého působení v týmu z Nou Campu. Před tento úkol byla postavena řada klubových ikon a ne každá se s ní stoprocentně popasovala. Od Messiho se však nic jiného nečeká. Fanoušci hi vyzývají jako svého boha a nepřipouští si jeho selhání. Již dnes si řada fotbalových fanoušků pokládá zajímavou otázku pro příští ročník nejvyšší španělské fotbalové soutěže.

Naděje na důstojný konec

28. dubna 2018 v 21:20
Dnešní noc bude v Ostravě dlouhá. Baník porazil Spartu a všichni obyvatelé mají na dalších několik dní jasně dané téma hovoru Jejich milovaný tým porazil soupeře, jehož celý region z duše nenávidí a stále živí naděje na udržení ligové příslušnosti. Druhý sestup v krátkém časové sledu by znamenal pro město i celý region sportovní tragédii. O tom, jak je Baník pro všechny lidi důležitý, jsem se již několikrát zmiňoval. Vítězství nad Spartou pro něj bude sladkým povoleným dopingem. Ten budou před dramatickým ligovým rozuzlením potřebovat.
Baník se o vítězství od začátku pral, s nejúspěšnějším českým klubem sehrál vyrovnanou partii a vyšel z ní nakonec jako úspěšnější aktér. Nesmí však zapomínat na okýnka v obraně. Ta se dnes několikrát ukázala a v příštích partiích se soupeři v podobné situaci by se mohla vymstít. V zápase se Spartou je přebije radost z vítězství. V příštích duelech už tomu tak být nemusí. Soupeři Baníku však dostali před závěrem ligy jasný vzkaz.
Zápasy se Spartou mají pro Baník vždy speciální příchuť, ale jeden domácí aktér ho měl v dnešním zápase ještě umocněný. Domácí kapitán Milan Baroš si vytyčil jasný úkol udržet klub svého srdce v lize a ten za dané situace už nemá kam ustoupit. Sám dobře ví, že pro fanoušky z Ostravy je zhmotněným Bohem, ti sparťanští ho naopak nenávidí a v diskuzních fórech na sociálních sítích i v samotných zápasech mu to dávají jasně najevo. Po vítězném gólů prožíval vítěz Ligy mistrů z roku 2005 pod rudým kotlem stav extázem.
Milan Baroš se pohybuje v profesionálním fotbale už takřka dvacet let. Spartu však až do dnešního dne nikdy v ligovém zápase neporazil. Tento moment přišel pravděpodobně v tu nejvhodnější chvíli. Odehrál se na sklonku jeho kariéry, kdy všichni očekávají po sezoně pověšení kopaček na hřebík. Klubová ikona rozhodně nechce loučit sestupem do fotbalového podpalubí a dnešním výokonem učinili on i celý tým důležitý krok. Cesta k záchraně bude samozřejmě ještě velmi trnitá, ale promiérové vítězství nad Spartou můžeme brát jako velmi důležitý krok.

Příběh dobrý pro celou Sérii A

25. dubna 2018 v 21:02
Nejvyšší italská soutěž má v eletošní sezoně dva jasně dominující týmy. O ligové prvenství se od samého počátku soutěže perou Juventus Turín a SSC Neapol. V posledním ligovém víkendu dostala tato bitva nový rozměr. Vzhledem k několika ztrátám v minulých kolech se začal Neapoli titul vzdalovat a do Turína se opět dostávala představa o tom, jak nejúspěšnější tým italské fotbalové historie opět rozšíří svou rozlehlou síň slávy o další trofej a neapolský tým okolo Marka Hamšíka pomalu začal vypouštět slzy únavy a vzteku v důsledku výraznější ztráty na čelo ligy.
Až přišel vzájemný souboj hraný pod Alpami a jeho závěrečná minuta. Obránce Koulibaly překonal obranu Juventusu a hráči i fanoušci "bianconeri" se dostali do stavu naprostého šoku. Buffon a spol. mají najednou na "azzuri" jen jednobodový náskok. Nevyužili příležitost definitivně odskočit svým jediným pronásledovatelům a fakticky tím rozhodnou o držiteli letošního ligového titulu. Napětí bude dost možná pod Apeninami panovat v Itálii až do posledního kola a Neapol stále může doufat v návrat do časů Diega Maradony.
Proč by měl získat titul Juventus? V posledním ligovém kole sice utržil velmi silný políček od svého největšího soupeře, ale situaci stále drží ve svých rukou. Pokud by ve zbylých kolech neztratil ani bod, může se Neapol přetrhnout, ale svá selhání z minulých klání prostě nenapraví a čekání a třetí ligový titul minimálně o jeden rok prodlouží. Hráči "Staré dámy" mají s úodobnými závěry ligových soutěží velké sutečnosti a nenechají se jen tak rozhodit. Brankáři Buffonovi mohou zajistit důstojné loučení.
Proč by měla získat titul Neapol? V kampánské metropoli pod Vesuvem chovají nejlepší squadru za poslední tři dekády. Většina jejich členů dozrála do vrcholných let a od počátku sezony si říkají. teď nebo nikdy. Pozice ve stínu rivala zpod alpských svahů se jim bytostně příčí a vzhledem ke zranění jejich lídra Chielliniho není doufání v zaváhání Juventusu mimo fotbalovou realitu. Případná další vítězství vyvinou na Juventus ještě větší tlak a připraví mu těžkou zkoušku.
Této ligové zápletky si musí vážit celý italský fotbal. Poslední ligové ročníky byly synonymem pro slova nuda či šeď. Dramatický boj o titul přidává této soutěži na atraktivitě a představuje výzvu pro týmy na dalších pohárových pozicích, aby se v následujícím ročníku vklínily mezi dva aktéry letošního ligového dramatu. Ať v Itálii s tímto faktem šetrně zachází.

Poděkování oběma týmům

24. dubna 2018 v 23:02
Na liverpoolském Anfield Road se rozehrálo semifinále Ligy mistrů mezi domácími "reds" a AS Řím. Domácí tým opět vyrukoval s obávaným útočným triem Mane- Firmino- Salah a všichni čekali, jak si s ním poradí obrana hostů. Obávané hvězdy Liverpoolu až do sedmdesáté minuty rozebírali římskou obranu na prvočinitele a všichni přítomní mohli vidět zhmotněné noční můry soupeřů Liverpoolu. Jejich gólový součet v letošním ročníku Ligy mistrů je takřka neuvěřitelný a i velké útočné legendy slavného anglického klubu nešetří slovy chvály.
V sedmdesáté minutě se zdálo, že z italské odvety se stává formalita. "Vlci" však závěr nevypustili a odvetu se tak za týden vyplatí sledovat. Fotbaloví fanoušci mají opět stanoven program na jeden jarní večer. Oběma týmům můžeme za dnešní večer složit poklonu. Liverpoolské útočné trio dává opět ještě více zapomenout na odchod Brazilce Coutinha a hráči nenápadného klubu z Říma postupně dokazují, že jejich postup mezi čtyři nejlepší týmy Evropy nemůžeme považovat za náhodu. Krása fotbalu se opět ukázala v plné nahotě.
Z každého týmu bych chtěl vyzvednout dva zdánlivě nenápadné hráče. Za domácí by se jednalo o stopera Dejana Lovrena. Chorvatského stopera po přestupu ze Southamptonu dlouho kritizovali za nevyrovnané výkony. Během fotbalového jara však ukazuje růst ve skutečného vůdce obrany. Stále více patrný je jeho přehled ve hře a sebevědomé dirigování kolegů v obraně. Na podobného stopera Liverpool čeká od konce Jamieho Carraghera. Nevyrovnané výkony obránců v poslední době často vedly ke zbytečným ztrátám a dost možná i vyřazení z boje o titul. Pokud vydrží Lovren v těchto výkonech, může být od přístího roku vše jinak.
Na druhé straně se ukázal jeden útočný žolík Diego Perotti. Poté co nahradil obránce Juana Jesuse, výrazně oživil útočnou hru Říma a svůj výkon korunoval suverénně proměněnou penaltu, jenž dala nezaujatým divákům naději pro jisté drama v římské odvetě. Souboj Liverpoolu a AS Řím považovali fanoušci za slabší součást letošního semifinále. Jejich souboj však můžeme směle nazvat reklamou na fotbal. Ať postoupí jeden či druhý tým, může sehrát v odvetě proti jednomu z evropských gigantů solidní partii.

Zaplatil první splátku

23. dubna 2018 v 20:55
Fotbalová nebesa se ustrnula. Patrik Schick skóroval v zápase proti Spalu a z jeho ligové gólové statistiky zmizela nepopulární nula. Fanoušky, realizační tým i českého útočníka samotného musela přepadat řádná nervozita. Od začátku sezony bojoval se zraněními i nepřesností v zakončení. Jeho konkurenti v útoku Edin Džeko a Stephan El Shaarawy naopak prožívají velmi vydařený ročník a představy o pravidelném pobytu na lavičce náhradníků se rychle blížili k proměně v realitu. Té se však vzepřel samotný hlavní trenér Eusebio Di Francesco.
Nad českým útočníkem držel ochrannou ruku a věřil ve slušný potenciál bývalého útočníka Sparty, Bohemians či Sampdorie Janov. Dával mu pravidelně příležitost i Lize mistrů a doufal, že Schick střeleckou marnost prolomí. O tomto víkendu se tak stalo, ale všichni musí mít na paměti jedno známé české přísloví: jedna vlaštovka jaro nedělá. Okolnosti celé této sezony však Patriku Schickovi nahrávají velmi slušně. "Vlci" mají stále dobře nakročeno ke třetímu místu v Sérii A, což by znamenalo přímý postup do příštího ročníku Ligy mistrů. V tom letošním se navíc dostávají do hry o finále.
Do semifinále s Liverpoolem jdou sice v pozici outseidra, ale na tu jsou v letošním play- off zvyklí. Už samotný postup mezi nejlepší čtyři týmy představuje jeden z největších úspěchů v historii klubu. Věřme, že i v měření sil s "reds" si český reprezentant najde své místo na slunci a fotbalová Evropa ho začne brát vážně. V Itálii se do společnosti těch nejlepších pomalu dostává, ale to je na útočníka elitního týmu zpod Apenin trochu málo. Patrik Schick si musí být vědom toho, kolik za něj trojnásobný italský mistr vysázel "na dřevo".
Celou fotbalovou Itálii okouzlil kromě svých gólů nekonečnou letní přestupovou ságou, kdy ho Sampdoria Janou nechtěla pustit. přestup do Juventusu se zhatil ve chvíli, kdy už takřka držel pero nad novou smlouvou a nakonec ho nadšeně vítali "tifosi" po příletu do "Věčného města". Případné další střelecké úspěchy mohou pomoci dát na toto nefotbalové intermezzo zapomenout, což bude pro samotného útočníka jen dobře.

Bez vítězných fanfár, ale ne zadním vchodem

20. dubna 2018 v 21:41
Tak se to proměnilo v realitu. Jedna z největších jistot fotbalové Anglie dnešním dnem přestala platit. Od nové sezony nebude na lavičce londýnského Arsenalu v roli hlavního trenéra Arséne Wenger. Na jedné straně je třeba říct, že tato zpráva se již delší dobu očekávala, ale její celé znění se všichni fanoušci fotbalu báli vyslovit nahlas. Rodák ze Štrasburku přežil na lavičce "gunners" více než dvě dekády. Za dobu se v pražské Slavii měnil trenér celkem třiadvacetkrát, ve Spartě střídali trenérského bosse celkem devatenáctkrát, v pražské Strakově akademii se vystřídalo dvanáct premiérů a samotný Arsenal prostřídal dva stadiony.
Už při konstatování těchto faktů je trenérský příběh francouzského trenéra unikátní a jeho zopakování či napodobení se dnes pohybuje mimo fotbalovou realitu. Přicházel jako trenér britským fanouškům neznámý a anglická fotbalová obec se na něj dívala skrz prsty. Nikdo by asi v roce 1996 neuvěřil tomu, jaký velký fotbalový příběh se začíná psát. Nejprve spoléhal na osvědčené anglické fotbalové lídry Tonyho Adamse či Martina Keowna. Postupně však přiváděl do svého týmu hvězdy z celé Evropy a anglickou fotbalovou scénu obrátil na ruby.
Konzervativní a hrdí Angličané se museli dívat na to, jak dres královkého klubu Francouzi Robert Pires či Sylvain Wiltors či Thier Henry, Nizozemci Denis Bergkamp a Mark Overmars či Švéd Fredrik Ljunberg. Zde se jedná jen o zlomek svěřenců z kontinentální Evropy. Pro mnoho kolegů se stal terčem posměchu, ale výsledkem jeho práce byl tým, jenž na přelomu tisíciletí nepoznal během jedné sezony hořskost porážky. Celkem třikrát slavil pod jeho vedením Arsenal ligový trumf, což je v anglické fotbalové konkurenci nadherný počin. Jen evropský fotbalový trumf mu zůstal zapovězen.
V posledních letech poznával hlavně pravdivost lidového rčení, že žádný strom neroste do nebe. Nejlepší hráči Arsenalu začali hledat fotbalové útočiště u konkurence a v posledních letech navíc "kanonýři" absentují i v Lize mistrů. I z toho důvodu vedla média stále častěji spekulace o jeho odchodu do trenérského důchodu. Na jaře 2018 se tyto spekulace proměňují v realitu. Na snadě je teď otázka , kdo najde odvahu k jeho nástupnictví. Nevyhne se srovnání s nejdéle sloužícím trenérem klubové historie a fanoušci po něm budou chtít návrat na výsluní. "No name" kouč odchází jako uznávaný trenérský doyen. Na získané trofeje už v klubové síni slávy dosedla vrstva prachu, ale na jedinečnosti jeho trenérského příběhu to neubírá.

Kam dál