Únor 2017

Buďme lidé

28. února 2017 v 18:49
Dnes jsem se rozhodl nevěnovat se nějaké fotbalové aktualitě, ale pouvažovat nad jednou dlouhodobou fotbalovou otázkou. Máme ve fotbale zavést video? Už roky jsme svědky vášnivé diskuze o tom, zda má dojít k této velké fotbalové reformě. Debata se vždy zinenzivní poté, kdy je nějakému týmu upřen regulérní gól, který může výrazně narušit třeba i průběh nějaké soutěže. Pro všechny hráče, trenéry i funkcionáře mám plné pochopení. Fotbal je hra plná emocí a člověk po takové či podobné křivdě nad sebou mnohdy ztratí kontrolu. Neuznaný gól v těchto souvislostech ovlivnil mnohá utkání a po mnoha letech se na takové siruace vzpomíná.
Pro jsem tedy zarytým odpůrcem videa? I jeho největší zastánci zpravidla říkají, že by mělo sloužit jen posouzení toho, zda míč přešel brankovou čáru. Pokud by se pomocí videa posuzovaly i jiné situace, jednalo by se o totální vraždu fotbalu. Hra by se začala neuvěřitelným způsobem kouskovat a na zelených pažitech bychom najednou sledovali úplně jiný sport. Neposuzoval by se tedy faul ze situace, která gólu předcházela nebo případné ofsajdové postavení.
Zkusme modelovou situaci. Sudí si vyžádá video, aby zjistil, jestli míč skutečně přešel brankovou čáru. Video mu potvrdí, že míč skutečně opustil hřiště a tým střelce se může radovat z gólu. A potom přijde záběr jiné kamery. Akci předcházel jasný ofsajd, hráč přihrávající na gól zjevně fauloval soupeřova obránce, útočník si zcela evidentně zpracoval míč rukou či dokonce dostal míč rukou do branky.
Rozhodčí by nebyl zpětně usvědčen televizí ve sportovním zpravodajství. Kamery by hlavního arbitra přistihly in flagrante. Je nucen uznat gól, přičemž si je plně vědom toho, že je neregulérní. V jistém ohledu by počet sporných situací nemusel být minimalizován, ale počet neregulérních gólů by ve výsledku mohl stoupnout. Fotbal je stále lidskou činností. Lidský faktor se v ní prostě musí projevit. Říkám to s plným vědomím toho, že stále budeme svědky situacích plných emocí a sporů. Vždy bude ve výsledku existovat část fanoušků, kteří budou sudího pranýřovat. Ani sebelepší technologie nezajistí uspokojení všech aktérů nekonečného divadla dvaceti dvou herců s jedním krásným kulatým předmětem.

Hlavně myslet pozitivně

27. února 2017 v 19:06
Tak druhé kolo jarní části nejvyšší české fotbalové soutěže máme za sebou. Sparta a Plzeň počítají první ztráty a Slavia si v chladném sobotním večeru otevřela na příbramském stadionu u Litavky střelnici. Došlo tedy k jistým změnám v čele tabulky, ale je ještě brzo na unáhlené závěry. Jeden z klíčových zápasů jara se však nezadržitelně blíží. Vedoucí Slavia se utká před vyprodaným hledištěm s druhou Plzní. Asi se bude jednat o jeden z klíčových zápasů jara, protože sparťanské akcie mají po porážce v Jablonci mnohem nižší hodnotu.
Středobodem fotbalových příznivců v Česku je nyní vršovický Eden v prvním nedělním odpoledni. Zápas je již tď vyprodaný a pravděpodobně bude definitivně vyřčeno jméno hlavního favorita na titul. I já už jsem byl myšlenkami v nedělních Vršovicích. Pokládám si otázku, jak sestaví Jaroslav Šilhavý základní sestavu svého týmu, který zatím šlape jako dobře namazaný stroj. Tak jsem se do toho zamotal, až se mi v mysli objevil legendární román Williama Styrona Sophiina volba. Komu bude muset kouč Slavie s těžkým srdcem říct: dnes nejsi v základu.
S odstupem musím samozřejmě uznat, že vážnost románového děje není přímo úměrná jednomu fotbalovému zápasu. To však nic nemění na tom, že jsem před nedělním mačem velice napjatý. Zůstane slávistický strátég u ofenzivního pojetí? Dostanou od první minuty prostor jak Milan Škoda tak Muris Meššanovič? Nebo zhustí Slavia střed pole? Od první minuty budou na hřišti Hušbauer, Ngadeu, Zmrhal, Sýkora i Barák?
Hodně otázek si tak najednou kladu. Odpověď na ně však určitě dostanu nejpozději příští neděli. Byl by to dnes asi složitý pohled do hlavy Jaroslava Šilhavého. Přejme si tady, ať zápas naplní všechna očekávání.

Jak málo stačí, nebo se mýlím?

26. února 2017 v 20:28
Tak fotbalové jaro v Čechách se ještě ani pořádně nenastarotvalo a už mnohé napovědělo. Především o pražské Spartě. Ta utrpěla hned na začátku ruhé části sezony spoustu ztrát. Bude teď mít mnoho práce s tím, aby se vrátila do hry o příčky nejvyšší. Je to vůbec v jejich silách? Můžeme s ní ještě počítat v boji o titul. Nepodepíše se na letenském týmu příliš neúspěšný dvojzápas s ruským Rostovem? Již po první zápase v Rusku bylo nad slunce jasné, že její dny v evropských pohárech jsou pro ni v této sezoně sečteny. To nic nemění na tom, že se v nich udržela v této sezoně nejdéle ze všech českých týmů. Nakonec jí to ale může být platné jak hadovi boty.
Již první ligový duel s Bohemians ukázal, že do herní pohody mají sparťané zatraceně daleko. A dnes se herní nepohoda ukázala v Jablonci v rouše Evině. Domácí výběr pražský celek jasně přehrál a zvýšil jeho odstup na čelo tabulky. Trenérský štáb si hned u několika hráčů musí pokládat otázku, zda je pro ně ještě místo ve sparťanské sestavě. Několik naděných mladíků už si pilně hledá své místo na letenském slunci, ale to se prostě nemůže stát během jednoho dne. Návraty někdejsích hvězd se zatím jeví jako kontraproduktivní.
Například Michal Kadlec doposud jen dokazuje, že místo v základní sestavě istanbulského Fenerbachce neztratil náhodou. Samotnou kapitolou je případ Rosický. Někdejší obří talent a jedna z největších hvězd reprezentace se zatím ukazuje jako markentinkový tah. Zdá se, že nikdo moc nepočítá s jeho dlouhodobějším návratem. Na jeho chatrném zdraví se již patrně nic nezmění. Strašně rád bych se v tomto případě spletl. Případné uzdravení někdejšího záložníka Dortmundu nebo Arsenalu by však mohlo být pro Spartu danajským darek. Automatický návrat do základní sestavy b mohl znamenat jistou ztrátu motivace pro mladé talenty. Sparta se v několika ohledech prostě ještě nedokázala podívat pravdě do očí.

Smutný konec jedné pohádky

25. února 2017 v 19:07
Na jaře minulého roku napsal Claudio Ranieri velkou a krásnou fotbalovou pohádku. S anglickým provinčním klubem z Leicesteru senzačně vyhrál anglickou ligu a zajistil první titul v dějináách klubu. Do města, které nepatří v kolébce fotbalu zrovna mezi se dostala Liga mistrů a hráči, které znal před rokem jen úzký okruh fanoušků Leicestru najednou měřili síly s evropskou fotbalovou smetánkou. Fanoušci zažili chvíle, které se dlouho nemusí opakovat.
Ale nic netrvá věčně. Loňská spanilá jízda za ligovým titulem je již fotbalovou historií. Všichni ve městě vzpomínjí na slavná loňská vítězství a zároveň se strachují o tom, aby se příští rok hrála na jejich stadionu elitní klubová soutěž. Již jsem psal, že se Leicester pohybuje v sestupových vodách a pravděpodobně bude bojovat o záchranu do posledních chvil. Majitelé ztratili trpělivost nad duchovním otcem jedné velké fotbalové senzace.
Nic netrvá věčně. Je smutné, že trenér Ranieri opouští svůj tým za takových okolností. Nestaví se mu slavobrány. Occhází nuceně, tiše a zadními dveřmi. Fanoušci byli i přes bídné výsledky v šoku z toho, že jejich trenérský hrdina, co má v životopise takové týmy jako Fiorentina, Valencia nebo Chelsea vyklízí své místo na trenérské lavičce. Jejich reakce v médiích či na solciálních sítích však ukazují, že nemají krátkou paměť. Svého hrdinu oplakávají a zároveň oslavují. Jeden z největších evropských trenérů zůstane v jejich mysli. A to je dobře.

Lekce v zapomínání

22. února 2017 v 19:51
Vzpomenete si ještě na anglické fotbalové jaro. Tým z msta na okraji Anglického národního lesa způsobil jednu z největších senzací v historii v kolébce fotbalu. Leicester City za sebou nechal všechny ostrovní giganty a získal titul pro mistra Premier league. Hráči, fanoušci i funkcionáři si připadali jako ve snu. Kdyby jim někdo na začátku sezony řekl jaké číslo ude před jejich jménem v tabulce po posledním kole, žádali by o zbavení svéprávnosti tohoto proroka. V květnu se pak všichni mazlili s mistrovským pohárem a kouč Ranieri mohl chystat kádr na evropskou prověrku v Lize mistrů. O té si mohly nechat jen zdát takové kluby jako Manchster United nebo Liverpool.
Uplynul necelý rok. A jaká je nyní situace. Stejný Leicester je v tabulce nejvyšší soutěže jen bod od sestupu. Mety z loňského ročníku jsou v husté mlze. Všichni musí zapomenout na loňský příběh, jenž je ještě dnes pro mnohé pohádkou. Jeho společníky v tabulce nejsou Manchester City, Arsenal nebo Chelsea. V tabulce se v podobné situaci nacházejí Sunderland, Swansea či Hull. Fanoušci jsou v obavách, zda nebude jejich tým, který před rokem soutěž ovládl sledovat příští rok jen v televizi. Všichni musí zapomenout na mistrovské juchání a semknout se v záchranářské misi.
Na tu ale musí i teď na pár hodin zapomenout. Leicester si loňským titulem zajistil účast v Lize mistrů, ze které ještě stále nevypadl. A dnes večer poměří síly s FC Sevilla. Tým z jižního Španělska určitě není nehratelným soupeřem z kategorie madridských celků či londýnské Chelsea. I zde může po lońské ligové senzaci způsobit alespoň díčí čeření mistrovských vod. Tak ať alespoň na chvíli zapomenou na letošní realitu záchranářské mise a boj o příslušnost mezi anglickou ligovou elitou. Ať si alespoň užijí okamžiky v elitní evropské klubové soutěži. Budou to příští rok podobné vzpomínky jako na loňskou ligovou senzaci.

Ještě jednou...

21. února 2017 v 19:17
Fotbalový osud je vrtkavý. Díky tomu se tematicky ještě jednou vrátíme do Číny. Tamní celek Chenan. Ťi-na-jie se nakonec může pochlubit posilou z české ligy. Do miliardové východní země zamíří žáložní Bořek Dočkal. Sparta si díky tomu přijde na takřka čtvrt miliardy korun samotný hráč bude brát měsícní gáži asi 80 milionů korun. Oba aktéři si teď musí připadat jako v pohádce.
Minulý týden jsem Spartu chválil za upřednostnění sportovní stránky věci, teď kulím oči na astronomické částky, které jsou spojené s tímto transferem. Ne, nemohu to nikomu ze zainteresovaných vyčítat. Sparta se ekonomicky zajistila do konce sezony a hráč dost možná do konce života. Bohužel pro prestiž českého fotbalu si asi definitivně zabouchl dveře do prestižních zahraničních soutěží.
Čína však znovu ukázala i jinou věc. Musí ji evropský fotbalový trh brát vážně. Není to lokalita pro fotbalisty na sklonku kariéry, kterým se objevuji na hlavě první šediny a stávají se krátkodobými posly nejrozšířenějšího sportu na světě. Odcázejí do ní hráči v nejlepších letech, o kterých se mluvilo jako o hvězdách v celoevropském kontextu. Své místo na slunci hledají v daleké východní Asii. To bylo ještě před pěti lety nepředstavitelné. Zkusme to vnímat pozitivně. Profesionální fotbal dostává nový rozměr. Evropa není monopolní lokalitou vrcholného fotbalu. Atraktivní kontinentální klubové soutěže se budou hrát v další lokalitě. A třeba v blízké době dojde k profesionální vzájmné konfronatci. A třeba jsem naivní. Budu teď pár let čekat na odpověď.

Pokračujeme

20. února 2017 v 17:34
Situace na bojiště se mění každým okamžikem. Minulý týden to vypadalo, že fotbalová Sparta odolala čínským milionům a stežejní záložník Bořek Dočkal zůstane minimálně do konce sezony na Letné. Je to jen pár dní, co jsem chválil Spartu za její přístup, při kterém dávala přednost sportovní stránce věci. Nyní to však vypadá, že přestupová sága sparťanského záložníka ještě nenapsala tečku.
Sparta neprožila šťastný vstup do fotbalového jara. Na ledové ruské půdě v Rostově utrpěla čtyřgólový debakl a šance na postup jsou v této chvíli minimální. S jarní částí evropských pohárů se letenský tým podle všeho rozloučí ještě v mrazivém únoru. Sparta nebude opakovat svou loňskou jízdu pohárovou Evropou a bude se v domácí odvetě snažit jen o důstojné rozloučení.
Do toho přichází další faktor. V Číně ještě neskončilo přestupové období a tamní boháči stále mohou s těmi evropskými licitovat. Přichází další milionové pokušení pro fotbalovou Spartu i samotného hráče. Čínská strana podle všeho přihodila a chce pokračovat v jednání a přesvědčit letenského špílmachra o tom, že se mu vyplatí absolvovat tisíce kilometrů východním směrem.
Je otázka, zde by se Sparta obešla bez svého dosavadního stěžejního hráče za předpokladu, že by její fotbalové učinkování bylo omezené ze západu Plzní a z východu Karvinou. Odolají všichni z Letné i na druhý pokus milionovému pokušení, které již nikdy nemusí přijít? Případný přestup do Činy nemůže hráci ani klubu nikdo vyčítat. Čína minimálně znovu přesvědčí fotbalové funkcionáře o tom, že se stává důležitým hráčem na fotbalovém poli. Milionkrát se bán to může nelíbit, ale...

Tři, dva, jedna, začínáme

18. února 2017 v 8:54
Tak jsme se dočkali. Po dlouhé době se na české fotbalové trávníky vrací nejvyšší fotbalová soutěž. Fotbaloví fanoušci přestanou nadávat na přenosy ze sjezdového lyžování a biatlonu, které je provázejí celé dny. Dovolte mi ještě jednou poblahopřát našim reprezentantům k úspěchům v bílé stopě, ale všeho moc škodí. Tak hurá na trávníky. A kdo bude o jednom slunečném víkendu slavit titul.
Proč Plzeň? Tým ze západu Čech je i v současné době na čele tabulky. Má jen jednobodový náskok, ale zároveń zápas s Bohemians k dobru, od kterého neočekávají fanoušci nic jiného než tři body. Západočeši získali v posledních letech mnoho zkušeností. Ví, jak se chovat ve zlomových chvílích. Jádro kádru je již delší dobu pohromadě. Všichni ví, co mohou čekat od ostatních. Potvrdí obrovskou sehranost?
Proč získá titul Slavia? Tým z Edenu před nedávnou dobou takřka hleděl smrti do tváře. Nikdo vlastně nevěděl, kdo drží Slavii pevně v rukou. Dost možná nikdo takový neexistoval. Až takhle přijela do Prahy bohata firma Číňanů. Slavistcká pokladna, která byla několik let plná pavučin se bezedně naplnila čínským kapitálem a ze Slavie se stal velmi důležitý hráč na českém fotbalovém trhu. Za obrovský trumf považují "sešívaní" trenéra Jaroslava Šilhavého. Sázejí na jeho cit, který už několikrát prokázal na předchozích angažmá. Prokáže ho i v pražských Vršovicích?
Proč získá titul Sparta? Tým z Letné je tak trochu ve stínu rivalů. Moc se s ním nepočítá. Je v něm vidět jistá fáze přestavby. Ofenzivní šuter David Lafata čím dál častěji usedá na lavičku a působí spíše jako poradce. Mladí útočníci mohou využít zkušeností staršího spoluhráče. Ten se alespoň navenek smířil se svou rolí ve stínu mladých a může se podílet na jejich herním rozvoji, který pomůže celému českému fotbalu. Energický mladý trenér David Holoubek si rychle vybojoval u hráčů jistou pozici a je v něm vidět obrovský potenciál. Potvrdí ho i na jaře.
Tak si vyberte...

Vedlejší faktor

17. února 2017 v 17:42
Tak to se nepovedlo. Pražská Sparta včera vstoupila do jarní části fotbalové sezony a nejednalo se o vstup zrovna úspěšný. Nebylo to příjemné jarníí pohlazení, ale tvrdý boxerský direkt. Pohárová sezona, která měla zápase v ruském Rostově začít včerejším večerem fakticky skončila. Sparta inkasovala ve městě nad Donem čtyři góly a dohrávala bez vyloučeného Tiemoka Konateho. Řada hráčů podala výkon minimálně rozpačitý a vzbudila u nového trenérského štábu minimálně rozpaky.
Zajímavé věci se však děly ještě před začátkem včerejšího zápasu. Po celou zimní přípravu to vypadalo, že letenský tým nezaznamená žádnou výraznou ztrátu. Najednou však vyšla najevo zpráva, že Bořek Dočkal nebyl daleko od přestupu do Číny. Nová fotbalová velmoc opět ukázala svoje drápky a chce dát najevo, že se s ní na fotbalovém trhu musí počítat.
A tu se jí zalíbil ofenzivní záložník z Letné. Blíže nesúecifikovaný čínský kklub za něj prý nabídl cca 170 milionů korun. Jedná o částku, kterou si většina fotbalových funkcionářů v Česku nedokáže ani představit. Samotný hráč si měl údajně přijít na 70 milionů korun ročně. Ponechme nyní stranou fakt, že lukrativní nabídka přišla až z daleké východní Asie. Když si napíšeme na papír cifry, které se ocitly v hře nemůžeme nad tím jenom mávnout rukou. Sparta měla najednou před sebou možnost pokrýt více než polovinu svého ročního rozpočtu a samotný hráč mohl zajistit sebe i svou rodinu do konce života.
Sparta odolala pokušení čínského pozlátka. Ze sportovního hlediska jí za to skládám hlubokou poklonu. Třeba si za rok přijde na miliony na sportovních kolbištích. Musíme si však objektivně přiznat, že myšlenka na pohádkové bohatství se nevytratí z myšlenek českého člověka z hodiny na hodinu. Jsem přesvědčen o tom, že myšlenky na činské miliony se honily hlavou Bořka Dočkala i v ruském Rostově. A to mu nemohu ani na trochu vyčítat. Vždyť běžný český člověk by si hlavně dával pozor, jestli napsal u tohoto čísla správný počet nul. Je to v jistém ohledu i poučení pro čínské fotbalové šíbry. Příště to lépe načasujte.

Povinně sledovat

16. února 2017 v 16:32
Máme za sebou dva hrací dny jarní části Ligy mistrů. A první čtvrtfinalisté už se rýsují. Paris St. Germain si smlslo na Barceloně a mnichovský Bayern na devadesát procent vystavil stopku londýnskému Arsenalu. Rád bych se zastavil u druhého zmíněného duelu. Bayern ukázal, že je pro drtivou většinu fotbalové Evropy klubem z jiné galaxie. Jeho hvězdy nejen plně ukazují svou fotbalovou genialitu, ale zároveň je vidět, že dokáží obětovat jeden pro druhého.
Hlavní ukázkou tohoto faktu je polský útočník Robert Lewandowski. Všichni trenéři, kteří ho vedli v profesionálním fotbale se shodují na tom, že se jedná o největšího profesionála, kterého vedli. Ukázal to při svém minulém angažná v Borussi Dortmund. V zimní přestávce se dozvěděli nejbolestivější zprávu, co může přijít. Jejich polský miláček se ounámil, že se po sezoně upíše Bayernu Mnichov. Nenáviděný rival si nejen vzal ligový titul, ale zlákal do svých řád jejich velkého miláčka.
Robert Lewandowski však nijak nedal najevo fakt, že jeho dny ve vestfálské metropoli jsou sečteny a rezervuje si jízdenku do bavorské metropole.
V Čechách by všichni přemýšleli tak, že není radno ho stavět do základu a nějak přežít jeho přítomnost se smutnou jistotou posezonního odchodu. Polský forward však všem škarohlídům zavřel ústa. Do posledního zápasu ve žlutočerném dresu "žral trávu". Bylo jasně vidět, že by na hřišti nechal duši. Už v zimní přestávce jasně garantoval, že číslo udávající vstřelené góly za Dortmund ještě není konečné. Jasně ukázal, že je stoprocentní profesionál a fotbal je pro něj vším. Devadesát minut je jeho myšlení omezené pomezními čarami.
Výsledek dvojzápasu mezi Arsenalem a Bayernem je již prakticky jasný. Jsem však přesvědčen o tom, že Lewandowski odvede i na londýnském stadionu stoprocentní výkon. Znovu ukáže absolutní profesionalitu a rozhoně ne jenom on, ale i další hvězdy Bayernu. Hráčům a funkcionářům z Gambrinus ligy vzkazuji, ať si na den odvety večer nic neplánují. Povinně si pusťte sportovní kanál.

Odcházení?

15. února 2017 v 17:39
Dnes je den, kdy slaví půlkulaté životní výročí český hokejový velikán Jaromír Jágr. I zde cítím povinnost mu popřát vše nejlepší, ale chci mu zároveň vzkázat, že budu mít tu drzost a napíšu i v tento den něco o fotbale. Včera se totiž na televizní obrazovky vrátila po dlouhé a mrazivé zimní pauze Liga mistrů a byla zahájena její vyřazovací část. A začalo se pěkně od podlahy v Paříží na sebe narazily místní PSG a FC Barcelona. Začala se hledat odpověď na otázku, jestli už klub z města nad Seinou dozrál do fáze, kdy se může měřit s absolutní evropskou špičkou.
Odpověď vyslal celekm jasnou. Je tomu tak. Katalánský klub byl synonynem pro slova jako bezradnost či neumětelství. Pařížský tým hvězd naopak dělal radost bohatým arabským majitelům, kteří museli jeho výkonu mocně aplaudovat. Chci se tady zamyslet nad tím, jestli tento zápas není něco víc než jedna porážka v elitní klubové soutěži. Barcelona byla v posledním desetiletí strojem na trofeje. Všichni si ji spojovali s pojmem tiki taka, nekonečným množství krátkých přihrávek. Někteří fanoušci ji za to milovali a jiní nenáviděli. Ať už bylo vaše vnímání jakékoliv, musíte přiznat, že se jednalo o jeden velký sportovní fenomén, na který se nikdy nezapomene. Vybavíme si jména jako Carles Puyol, Xavi Hernandéz, Andrés Iniesta a nad těmi všemi se tyčí božský Lionel Messi, jeden z nějvětších fotbalistů všech dob.
Všechno ale jednou končí. Čas se nedá zastavit. Roky přibývají a většina členů sboru katalánských géniů už není s to předvádět kousky z vrcholných let své kariéry. Barceloně bylo naznačeno, že musí začít budovat nový tým, který může mít stejnou nebo velmi podobnou filozofii, ale příběh psaný na slavném Nou Campu musí mít nové hrdiny, kteří se musí zakompovat do nikdy nekončícího fotbalového děje. Z čistě sportovního hlediska se jednalo o celkem boestivou ránu, ale už asi byla zapotřebí. Místo ódy na fotbalovou radost zazněla fanouškům "Barcy" Beethovenova Osudová.

Vrchol paradoxu?

14. února 2017 v 19:15
Nejdiskutovanějším českým fotbalistou je v posledních dnech mladý Patrik Schick. Mladík, kterému jestě není ani jeden a dvacet se rozehrál v italské Sérii A. Konečně plně prodává svůj talent, když opustil rodnou Prahu a své místo na slunci zčal hledat pod Apeninami. Není to tak dávno, co nebyl dost dobrý pražské Spartě a z nouze se vydal hostovat do vršovických Bohemians.
Uplynul rok a jeho chlebodárcem je janovská Sampdoria. Jméno Schick je často skloňované v italštině a mluví se o zájmu slavného Interu Milán. "Nerazzuri" jsou prý ochotni vysázet za českého halva "na dřevo" více než půl miliardy korun. Celý český fotbal musí být nadšen. Po dlouhé době je český útočník žádaným zbožím mezi evropskou fotbalovou špičkou. Mládežničtí trenéři vidí velmi výrazně jeden z výsledků své práce.
Není to vlastně tak dávno, co jeho jméno znali jen fotbaloví labužníci a Patrik Schick byl ve stínu zkušenějších kolegů, kteří byli jistotou pro širokou fotbalovou obec. Je to jedna ze stinných stránek malého českého fotbalového světa. Jako v mnoha jiných ohledech se bojíme nových věcí. Bojíme se svěřit větší odpovědnost mladým fotbalistům a sází raději na starší a zkušenější jistotu, která bude zárukou dobrých výsledků.
Následně se závistivě díváme do Itálie. Mladík, kterého se báli ve Spartě i posadit na lavičku, pokukuje po černomodrém dresu slavného velkoklubu. Rychle je zaujal natolik , že může obléci stejný dres jako Sandro Mazzola, Giacinto Fachetti nebo Javier Zanetti. český fotbal to může brát jako poučku, že není radno nevěřit mladým talentům.

Funkcionářská zkouška

13. února 2017 v 19:05
Začátek fotbalového jara netrpělivě vyhlíží i ve vršovickém Edenu. Tým Slavie po dlouhé době nečeká boj o záchranu v lepším případě plácání se v ligové šedi. "Sešívaní" mají za úkol se poprat se Spartou a Plzní o ligový primát. Tomu se musela přizpůsobit i zimní přestupová politika.
Slavia se musela chovat velmi aktivně a nenechat se zahanbit konkurencí. Znovu jí v tom byli nápomocní čínstí majitelé. Bohatí podnikatelé z Dálného východu opět dělali radost všem vyznavčům červené a bílé, když přispěchali se svou bezednou pokladnicí, pomocí které rozšiřovali hráčský kádr.
Českým zprostředkovatelem čínských investic má být Jaroslav Tvrdík. Nad tímto jménem se naopak mnozí fanoušci osypávají. Vybavují si ho jako jeden z ýplodu nechvalně známé opoziční smlouvy. Před očima jim stane rozhazovačný ministr obrany i člověk, který málem přivedl na buben České aerolinie. Rozhodně není brán jako záruka výhodných investic a následné smysluplné přestupové politiky.
Člověk si spíše vzpomene na fotbalové mecenáše z 90. let. Vyvstanou jména jako Boris Korbel, František Chvalovský nebo Petr Mach. Vzpomeneme si na jejich touhu po podnikatelské i sportvovní prestiži. Z té vycházely nesmyslné a přemrštěné investice do hráčů z regionálních klubů. To všechno charakterizuje první českéfotbalové funkcionáře, kteří se učili krátce po revoluci za pochodu v západním tržním prostředí.
Chování Tvrdíka a spol. je na první pohled podobné. Čerstvě vzlété komety české nejvyšší soutěže se za desítky milionů stěhují do pražských Vršovic. A co na ten druhý? Rád bych věřil i v přesnou mušku Jaroslava Šilhavého. Ten v české lize již několikrát ukázal, že s hráčským kádrem pracovat umí. Je přesvědčen o tom, že hráči jako Lüftner nebo Sýkora si rychle vybojují své místo na slunci. Zde nacházíme potenciál k tomu, aby se vedení Slavie ukázalo jako moderní managment 3. tisíciletí. Musí být vidět jasná kompatibilita myšlenek vedení a trenérského štábu.
Bylo již několik pokusů o vybudování silného a hvězdného týmu, který se neztratí v Evropě. Pokoušela se o to Sparta, Slavia a naposledy Jablonec. Nakonec to vždy skončilo fiaskem a o mnohých hráčích, o kterých se mluvilo jako o hvězdách se dnes neví zhola nic. Slavia má nyní učinit další pokus. Tak do toho. Potenciál zde je.

Neodkládat

12. února 2017 v 19:48
A je to tady zase. V Anglii se začíná opět hlasitě spekulovat o tom, že Arsene Wenger po sezoně skončí na lavičce londýnského Arsenalu a jedna dlouhá fotbalová kapitola definitivně napíše závěrečnou tečku. Tyto spekulace se vedly velmi hlasitě už několikrát, ale staré pořádky na lavičce "gunners" nakonec vždy zůstaly zachovány.
Snad francozská trenérská ikona nenašla sílu ukončit svou misi ve stínu rivalů, či se snad nenašel žádný kolega, který by měl odvahu usednout na horkou trenérskou židli londýnského týmu, kde by se nevyhnul detailnímu srovnání s Wengerem. Nebo snad obojí? Zkrátka a dobře post trenéra Arsenalu zastává rodák ze Štrasburku nepřetržitě od roku 1996.
Dostal tehdy přednost přeed slavným Nizozemcem Johannem Crujffem a jako poměrně neznámý trenér začal misi u nejlavnějšího londýnského týmu. To, co všechno s kanonýry prožil by vydalo na dlouhý román s mnoha zápletkami. Třikrát dostal možnost se pomazlit s ligovým titulem. Pouze si nikdy nespolnil sen dostat tým svého srdce na některý z evropských vrholů. Navždy zůstanou v jeho životopise hráci jako Tony Adams, Thierry Henry nebo Cesc Fabregas. Všichni zmínění na něj budou vzpomínat jako na druhého otce.
Říká se, že končit se má v nejlepším a to by v tomto případě neplatilo. Vedoucí příčka Premier league je v husté mlze a Liga mistrů má již několik let úplně jiné favority. Úvahy tak musí být úplně jiné. Wenger si asi sám přiznal, že na další fotbalový vrchol už "kanonýry" nedovede. Zůstane navždy v paměti i v srdcích fanoušků královského klubu z Londýna a budoucí příznivci se o něm budou podobně učit jako ve škole abecedu. Vzkaz pro vedení Arsenalu. Poděkujte francouzskému trenéroovi za vše, co pro klub udělal a nebojte se do toho říznout. Je třeba začít psát v Londýně novou fotbalovou kapitolu.

Opravdová sparťanská zkouška

11. února 2017 v 18:44
Nezadržitelně se nám blíží jarní část nejvyšší fotbalové soutěže. Trenéři už mají jasné přestavy o základních sestavách a hráči i fanoušci už zažívají svrbění. Zvláštní trenérská situace nastala v pražské Spartě. Papírově je hlavním trenérem její bývalý obránce Tomáš Požár, ale všichni vědí, že faktickým lídrem lavičky letenského celku je David Holoubek, podzimní trenérská kometa.
Do sezony vstupoval jako trenér dorostu. Vše se však změnilo poté, co Sparta vyhořela v derby. Zdeněk Ščasný se pakoval a David Holoubek dostal pokyn odebrat se z mládežnického trenérského centra do seniorské kabiny. Místo toho, aby chystal mládežnické celky na víkendový turnaj, tak chystal taktiku pro A-tým na zápas s Interem Milán. Těžké role se nezalekl. Slavný italský celek odjel z Prahy bez bodu a Holoubek se okamžitě stal miláčkem tribun.
Široká fotbalová veřejnost ucítila nový svěží vítr v trenérské obci. Jedinou překážkou byl fakt, že Holoubek není držitelem trenérské licence. Musí tak být papírově ve stínu kolegy, než získá strahovský trenérský glejt dostane volné pole působnosti. Již teď však určitě poznává na vlastní kůži fakt, že role trenéra Sparty nikdy není jednoduchá. Všechno mu stěžoval fakt, že se permanentně rozrůstala týmová marodka. Na zimní přestávku čekala Sparta jako na smilování. Marodka se během ní postupně vyprazdňovala i když do dnešního dne není úplně prázdná.
David Holoubek zažije na první pohled příjemnou změnu, ale zároveň ho čeká fotbalová maturita. Během podzimní části bylo podmínkou pro základní jedenáctku Sparty mít obě nohy zdravé. Víc nebylo potřeba. Základní jedenáctka se tak vlastně skládala velice snadno.
Nyní se situace mění. Mladý trenér má najednou více možností toho jak sestavit základní jedenáctku. Najdou se tedy najednou hráči, které bude muset seznámit s faktem, že začne zápas na lavičce náhradníků. Nikdo neví, jak tento fakt daný hráč zkousne a jestli se smíří se svou novou pozicí v letenském týmu. Bude tak na Davidu Holoubkovi přesvědčit tyto hráče o tom, že s nimi i nadále počítá a vyhecovat je k tomu, aby bojovali o své místo na slunci. Tak hurá k trenérské maturitě.