Babo raď aneb rozšiřme zorné pole

15. března 2017 v 20:40
Lavička fotbalové Sparty byla do nedávné doby velice zajímavým artiklem. Jednalo se o prestižní záležitost a pro mnohé trenéry vrchol kariéry. Vládce lavičky rudého týmu byl respektovanou osobností a podával jménem svého chlebodárce důkaz o nevšedních schopnostech. I trenér bez letenských kořenů tajně toužil po tom, aby si tamní generalita ukázala právě na něj. I pokud byl tento člověk z trenérské pozice odvolán byl na tuto kratší či delší životní epochu náležitě hrdý.
Jaká je situace dnes? Atraktivní kontrakt pod záštitou bohatého majitele je ve výsledku danajským darem. Okolnosti tomu tak chtěli, že to vyšlo na emotivního chlapíka Petra Radu. Ukončil sezení s rukama v klíně a na pražskou Letnou si zajel pro novou část svého fotbalového životopisu.
Může být úspěšná? I on sám musí tušit, že jde do předem prohrané bitvy. Ve Spartě se za úspěch stále považuje jen titul a postup minimálně do předkola Ligy mistrů. Sparta dnes reálně nepomýšlí ani na jedno. Nejúspěšnější tým české fotbalové historie se musí dívat i pod sebe. Je velmi málo pravděpodobný zisk srdcí letenských fanoušků. Managment Sparty se musel jesně shodnout na tom, že se jedná o nouzové řešení. Hlavního viníka tím rozhodně nehledám v Petru Radovi. Ten v nejhrším vyklidí na konci května svou trenérskou kancelář a bude v televizi a na internetu sledovat, jak řeší jeho někdejší zaměstnavatel otázku jeho nástupce. Petru Radovi se na tomto místě omlouvám, že píši v čase budoucím.
Na přetřes musí přijít i jiná otázka. Kdo může být perspektivnějším nástupcem současného kouče Rady. Otevřeně na tomto místě přiznávám, že mě nikdo nenapadá. Tedy alespoň v českém rybníčku. Jedná se o mnohem palčivější otázku než, kdo bude chodit mluvit za Spartu do konce sezony na tiskové konference. Kombinace koncepční práce, velké naděje na úspěch a uspokojení široké fanouškovské obce je u nás neřeššitelnou rovnicí. A v tomto ohledu nemluvím jen o Spartě. V historii samostatné české fotbalové ligy se nenašel klub, jenž by dal širší pole působnosti zahraničnímu trenérovi. Dominují zde obavy z něčeho nového a výmluvy na specifické české fotbalové prostředí. Čeští bafuňáři se bojí něčeho nového. Ta cesta nemusí být nutně úspěšná. Za dané české fotbalové situace však stojí zato učinit takový pokus.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama