Duben 2017

Opět duel v rámci soutěže

27. dubna 2017 v 21:12
Evropské fotbalové soutěže nám všechny začínají finišovat. JIž několik let představuje jednu z největších jistot. Real Madrid a Barcelona hrají v rámci nejvyšší fotbalové soutěže svůj vlastní dvojzápas. Jen jednou dokázalo narušit v posledních letech tuto dominanci madridské Atletico. Jinak jsou "bílý balet" a katalánský gigant jedinými kandidáty na titul fotbaloého krále v podhůří Pyrenejí. Stále se tak ve španělských fotbalových periodikách skloňují stejná jména. Předmětem zájmu novinářů jsou na jedné straně Cristiano Ronaldo, Gareth Bale či Luka Modrič. Jejich konkurenci představují Lionel Messi, Luis Suaréz a Neymar. Znovu si tedy pokládáme otázku, jaký hvězný spolek bude na sklonku května šťastnější.
Proč by to měl být Real? Královský klub ani přes ztrátu v El clásicu nemusí klesat na mysli. Oproti katalánskému rivalovi jeden zápas k dobru. Dohrávka se Celtou Vigo se jeví před ziskem tří bodů jako formalita. Motivace je umocněna tím, že tým ze španělské metropole čeká na ligový titul již pět let. To je na nejúspěšnější klub španělské fotbalové historie zatraceně dlouhá doba. Zabrat dostává v tomto směru trpělivost klubového vedení i očekávání fanoušků. Na poslední ligový pohár už dosedla vrstva prachu. Real má velkou motivaci ktomu, aby získal v klubové síni slávy mladšího společníka.
Proč by to měla být Barcelona? Katalánský gigant ztratil po dvojzápase s Juventusem šanci na největší evropskou klubovou trofej. Zklámání je umocněné faktem, že madridský rival postoupil do další fáze a hráči Barcelony budou zápasy nenáviděného konkurenta sledovat jen v televizi. Hvězdy Realu musí rozložit své síly rozložit mezi zápasy Ligy mistrů a rozhodující bitvy domácí soutěže. To může být v závěru náročné sezony ošidné. Finiše domácí soutěž navíc v posledních letech zvládala Barcelona lépe než Real. Její hráči a fanoušci vzývají fotbalového Boha, aby umožnil trenérovi Luise Enriquemu zlaté loučení s klubem svého srdce.
Vyberte si...

Ne vždycky lze odmítnout

26. dubna 2017 v 20:32
Italská fotbalová sága, jenž má za hlavního hrdinu českého útočníka Patrika Schicka podle všeho nekončí. Generální ředitel Juventusu Turín Giuseppe Marotta se podle všeho v českém megatalentu shlédl natolik, že jej chce dostat do týmu italského fotbalového giganta za každou cenu. Intenzita jeho boje o vytouženého forvarda se ještě zvýšila poté, co se mezi zájemce o jeho služby znovu přidal Inter Milán a podle všeho i madridské Atletico. Vedení Sampodorie Janov sice se Schickem nedávno prodloužilo smlouvu, nicméně nejvyšší představitelé italského giganta přilákali jeho představitele znovu ke společnému stolu.
Některá italská fotbalová periodika berou už Schickův přestup jako hotovou věc. U Juventusu se navíc podle všeho změnila taktika v jednání. Bere i ohled na to, že Patrik Schick nechce měnit působiště během kvalifikace světového šampionátu v Rusku bíločerný dres slavného klubu by definitivně přetáhl přes hlavu až v létě roku 2018. Tato taktika se jeví v mnoha ohledech velmi logicky. Italové chtějí předejít riziku velké přetahované o českého útočníka. Ta může mít v případě úspěšného vystoupení na šampionátu mnohem více aktérů. Chce si služby sparťanského odchovance pojistit s dostatečným předstihem. Zároveň mají jistotu zvýšené herní praxe a pevnějšího zabydlení na svérázné půdě italského fotbalu. To představuje dočasné setrvání v Janově.
Hra o Patrika Schicka se v současné době dostala do dimenzí, které si jako fanoušci fotbalu z Česka nedokážeme představit. Za útočníka, který v nedávné době nebyl dost dobrý pražské Spartě musí jeden z nejslavnějších týmů fotbalové historie zaplatit více než jednu miliardu korun. Jako kompenzace mají navíc do ligurijské metropole putovat dva jiní hráči "staré dámy". V nedávné době radila většina české fotbalové obce Schickovi setrvat v Samdorii. Nyní je však situace jiná. Nabídka Juventusu se ve všech směrech jeví jako velice štědrá a už by se pravděpodobně nikdy neopakovala. Budu velice rád, pokud uvidím dalšího českého ráče v dresu evropského velkoklubu.

Zápas vypadal zbytečně a může být jedním z nejpodstatnějších

25. dubna 2017 v 21:13
Fotbalová Příbram byla už po skončení podzimní části této fotbalové sezony odsuzována k sestupu. Fotbalové jaro mělo být minimálně na přechodnou dobu jejím prvoligovým epilogem. Bodový odstup se jevil jako nepřekonatelná překážka, město výrazně omezilo dotování fotbalu z radničních peněz a vedly se čiré spekulace o tom, že Jaroslav Starka udělá ze svého fotbalového dítěte nebohého sirotka. Někdejší fotbalový nástupce slavné pražské Dukly, jenž je dnes opět na vrcholové fotbalové scéně se nacházel ve stavu klinické smrti.
Máme konec dubna a situace na chvostu prvoligové tabulky se pořádně zamotala. Příbram se bodově dotáhla na své konkurenty v boji o záchranu. Ligová příslušnost má najednou reálné obrysy. Odborníci najednou posílají do druhé ligy spíše společně s poslední Jihlavou Hradec Králové. Kolem zázračného zmrtvýchvstání středočeského klubu se však začínají objevovat i komentáře ukazující pochybnosti o regulérnosti jeho případné záchrany.
O víkendu se Příbram představila v Jablonci, na hřišti fotbalového dítěte svazového předsedy Miroslava Pelty. Její hráči čtyřikrát pokořili domácí obranu a zaslouženě si do města na řece Litavce odvezli tři body. Jejich výkon nechci ani na vteřinu snižovat a ke třem bodům je třeba jim pogratulovat. Pochybnosti však ve mně budí výkon domácích. K zápasu přistoupili hráči Jablonce stylem, jenž neměl s profesionálním fotbalem nic společného. V jejich podání jsme viděli mátožný pohyb po hřišti a nulovou snahu o zvrácení zápasu.
Všechny tyto okolnosti nahrály opět čirým spekulacím o regulérnosti soutěže. Pokud se na celou věc podíváme matematicky, tak ve výkonu Jablonce se jasně odrážela jeho situace. Boje o záchranu se ho dávno netýkají a pohárové příčky jsou mu rovněž na míle vzdálené. Zbytek sezony může odehrát v klidu a s prstem v nose. Je smutné vidět, jak se na výkonu jeho hráčů tento fakt odráží. Jejich přístup vystihují slova jako alibismus a nezájem. Nejhorší na tom je, že tato fakta jsou v celé situaci tou lepší alternativou. Fanouškovská obec opět spekuluje o paktování dvou zkušených šíbrů Jaroslava Starky a Miroslava Pelty. Jednalo by se o další ponížení celé soutěže.

Experiment? Možná nutnost..

23. dubna 2017 v 20:59
Sezona sice ještě neskončila, ale ve fotbalové Spartě už se vedou čilé diskuze o tom, jak to bude vypadat v příští sezoně. Vedení si pokládá otázku, jaké bude provádět změny. Trenér Rada je smířený s tím, že jeho mise skončí závěrečným hvizdem v zápase 30. kola. Managment letenského týmu se nijak netají hledáním nového vládce lavičky prvního týmu. Mnoho let zůstávala v procesu hledání jedna jistota. Vybíralo se mezi českými trenéry, kteří zrovna neměli do čeho píchnout. Angažmá ve Spartě s radostí přijali minimálně jako atraktivní součást svého životopisu.
Nyní má dojít ke změně. Hráči Sparty by prý měli začít pilovat italštinu. Vážným kandidátem je prý Christian Panucci. Jedná se o velké jméno italského fotbalu. Bývalý spolehlivý obránce oblékal dresy AC Milán, Realu Madrid či AS Řím. Už jen jeho jméno vzbudilo v českém fotbalovém rybníčku mnoho vzruchu. Všichni si sice pamatujeme Cristiana Panucciho jen jako hráče, ale mnoho příznívců uspokojí jen fakt, že v českých fotbalových luzích a hájích se objeví několikanásobný mistr Itálie a vítěz Ligy mistrů.
Na naší fotbalového scéně by se stalo něco, co jsme si před půlrokem nedokázali představit ani ve snu. Určitě by se jednalo o nový impuls. Poznali bychom, jestli je naše fotbalová scéna tak svérázná, že v ní není místo pro horkokrevného Itala. Musíme vnímat i druhou stranu mince. Italský fotbal je také jedním z těch konzervativních. Mnoho reformártorů v nejrozšířenějším sportu světa pod Apeninami narazilo. Proslulé "catenaccio" je základem tamního fotbalu již více než padesát let.
Při vší úctě k legendě italského fotbalu si nedokážu představit dlouhodobější koncepční práci pod jeho vedením. Má úvaha jde ruku v ruce s velmi omezenou dobou čekání na úspěch na lavičce nejúspěšnějšího českého fotbalu. Sparta musí zvážit všechna pro a proti. Z její možné zkušenosti může nakonec těžit celý český fotbal. Angažmá horkokrevného Itala nám může ukázat, jestli je český fotbal tak moc uzavřený vnějším vlivům.

Jeden konec způsobili. Oni končit nemusí

20. dubna 2017 v 21:52
Možná to bylo pro mnohé překvapením, ale výsledek prvního zápasu k tomu vyloženě směřoval. Juventus Turín potvrdil svou domácí výhru a Barceloně vystavil stopku v letošní sezoně Ligy mistrů. Konec jedné katalánské epochy dostal včera dost možná definitivní glejt. Ani v domácím prostředí se španělský gigant nevzepřel osudu. Nepřipravil italskému týmu první porážku v této sezoně Ligy mistrů. Buffon a spol. mohou dále snít o evropském fotbalovém titulu. Čekají na něj už více než dvacet let. V kurzech sázkových kanceláří přitom nestál v první řadě adeptů na ušatý pohár.
Po včerejších odvetných zápasech přitom můžeme směle konstatovat, že evropská fotbalová jízda čtvrtfinálovým trumfem nad Barcelonou končit nemusí. Trumf nad Barcelonou jim určitě dodá sebvědomí. Bude si určitě ještě více věřit například i na druhého španělského giganta- Real Madrid. Může dojít ke konfrontaci dvou souborů s jasnou vizí. Ty se od sebe liší jako noc a den. Útočný koncert versus italské "catenacio" charakteristické pečlivě propracovanou defenzivou. V mnoha ohledech by se tato konfrontace mohla podobat čtvrtfinálovému dvojzápasu s Barcelonou.
Všemu může vystavit stopku zítřejší los semifinálových dvojic. I tak si troufám vyřknout prognózu, že ke konfrontaci "bílého baletu" a "staré dámy" dojde. Suverénní vládce italské Série A má možnost svou sezonu vyšperkovat evropským titulem. Řadě fotbalových fanoušků se to může příčit. Podobně se dívala fotbalová obec Starého kontitentu na trumfy Interu Milán v roce 2010. Shodou okolností zastavil v putování Barcelonu. V semifinále uhájil přijatelný výsledek na stadionu, jenž je proslulý nápisem "více než klub".
Katalánci se budou muset pomalu poohlížet po nových figurách. V jejich fotbalové akademii určitě nějaké najdou. Gianluigi Buffon naopak může snít o tom, že svůj osudový tým dotáhne na evropský fotbalový trůn. Nadvláda nad Itálií je v současné době samozřejmostí. Piemontský fotbalový dort z této sezony může dostat jednu velmi sladkou třešničku.

Moc dominance škodí

19. dubna 2017 v 20:41
Jeden z vrcholů letošního ročníku Ligy mistrů se odehrál na madridském San Bernabeu. Tamní Real ukončil letošní jízdu Bayernu Mnichov a sám si zahraje o finále. Fotbalisté bavorského celku budou sledovat poslední dvě kola jn v televizi. Fanoušci fotbalu si určitě dokázali představit tuto dvojici i ve finále a mnohým nezávislým pozorovatelů se dost možná příčilo sledovat tuto dvojici už v této fázi. Los je ovšem nemilosrdný. Do této fáze tak všichni fanoušci fotbalu šli s tím, že jeden z gigantů musí ven.
Předem je pogratulovat Realu, protože postoupit naprosto zaslouženě v obou zápasech ve výsledku předčil německého soupeře. Bavorský gigant poznal, že v této fázi elitní evropské klubové soutěže nestačí předvét několik světlých pasáží. Ve všech ohledech za "bílým baletem" zaostával. Jeho těžkopádný krok byl v těžké konfrontaci s ladným a lehkým tancem hráčů v bílém. Dohrával v těžké křeči a jeho hráči zoufale tlačili hodiny na světelné tabuli madridského fotbalové stánku.
Ukázala se jasná fakta, jež nejsou tak zřetelně vidět v domácí soutěži. Bayern je oproti ostatním týmům z bundesligy týmem z jiné galaxie či spíše paralelního vesmíru. Soupeři za ním zaostávají ve všech ohledech. Nedávný zdatný rival z Dortmundu se stále srovnává s odchodem duchovního otce posledních úspěchů Jürgena Kloppa. Často bojuje tak trochu sám se sebou. Měřit se s ním nedokáže ani nový velký hráč z Lipska a klub z malé vesničky Hoffenheimu. Titul je dnes v Mnichově brán jako samozřejmost a v Bavorsku se každoročně koná přehlídka fotbalových megastar. Tento fakt jasně dokazuje třeba to, že hráči jako Götze nebo Mandžukič marně hledali své místo na slunci. Jinde by platili za hvězdy a lídr.
Pozice Realu je trochu jiná. Každoročně absolvuje bitvy s nenáviděnou Barcelonou či městským rivalem Atleticem. Tyto zápasy jsou mnohdy ošidné. Real ani jako jeden z fanoritů nemá ve výsledku nic zcela jisté. Je na něj vyvíjen mnohem větší tlak a hlvně se tak děje v mnohem více zápasech. To se včera jesně ukázalo v madridké čtvrtfinálové odvetě. Real se jevil jako mnohem klidnější a hráči ani na vteřinu nezapochybovali o svých kvalitách. Bayern v jednu chvíli smazal náskok Realu a v podstatě se začínalo znovu. Madridské to však nerozhodilo. Jasně se ukázal rozdíl v tom, že je velký rozdíl slavit titul pět kol před koncem ligy a bojem o ligový primát do posledního kola.

Kde vzít, když není kde brát?

18. dubna 2017 v 19:02
Pokolikáté už? Fotbalová Sparta chystá na léto další obměnu hráčského kádru i realizačního týmu. Bude se znovu hledat kandidát na vládce žhavé letenské lavičky. Snad ani sám Petr Rada nevěří tomu, že by i v následující sezoně pokračoval ve funkci hlavní trenéra Sparty. Žádné zázračné obrození se nekonalo. Na dobrý výkon v derby nedokázali jeho svěřenci navázat. Korunu všemu nasadila šokující porážka v Jihlavě a číslo vyjadřující bodový propad s čelem tabulky se stalo dvouciferným.
Začínají se už tak psát různé scénáře toho, co se bude dít v letní přestávce na pražské Letné. Ožily opět spekulace o tom, že další kapitola životopisu Pavla Vrby se bude psát právě v šatně nejúspěšnějšího týmu české historie. Drtivá většina fotbalové veřejnosti však od začátku prvních spekulací o tomto fotbalovém sňatku předpovídá velký debakl v případě tohoto spojení. Celkově se nedá očekávat velkou tlačenici mezi zájemci o tento post. Jeho prestiž je v posledních letech hodně poničena.
U Sparty se zdá, že sama neví, co chce. Žádný z vládců trenérské lavičky nedostal místo pro dlouhodobější práci. A zdaleka ne všichni pro to měli potenciál. Případný nováček na lavičce rudého týmu potřebuje čas na to seznámit se s poměry uvnitř týmu mnohonásobného mistra. Ty si při sebevětší nemůžou ani vzdáleně představit. Čas přitom bude v této situaci na Spartě nedostatkovým zbožím. Za deset sezon pouhé dva tituly, to je prostě na Spartu málo.
Není proto úplně od věci začít se poohlížet mezi osobami znalými rudých poměrů. Napadá vás někdo? Možná jsem právě zešílel, ale přišel mi na mysl jeden trenér, který nedávno dostal v české lize vyhazov. Někdejší trenér reprezentace Michal Bílej, jenž se nuceně pakoval v Jihlavě. Na Spartě již působil jak jako hráč, tak jako trenér. Ví, co ho čeká v pozici hlavního trenéra a dokáže se snadno vžít do pocitů hráčů v rudých dresech, kterým se zrovna na hřišti nedaří. Michal Bílek nebude nikdy považován na velkého novátora ani posla fotbalových reforem. To by však byl pro Spartu v této situaci přílišný luxus. Její někdejší záložník je považován za člověka, který má jasnou představu o tom, jak to má v kádru a na hřišti vypadat. Nenechává se rozhodit fanouškovskou nevolí a jde si za svým. Troufám si tvrdit, že by ho nerozhodilo ani to, kdyby do něj vtloukali sparťanstí bafuňáři Hřebík...

Nejtěžší sezona

13. dubna 2017 v 19:08
Během jednoho měsíce se to ukázalo podruhé. Fotbalová Barcelona v Lize mistrů připomíná boxera před K.O. Třígolová prohra na hřišti Juventusu ji znovu postavila na kraj propasti. V prvním zápase s Paris Saint Geirmain utrpěla ještě o jeden gól větší debakl, ale pozice "Staré dámy" je v mnohých ohledech výhodnější. Dvojzápas s pařížským týmem byl jedním z největších obratů v historii Ligy mistrů. Mnoho fotbalových fanoušků to ještě dnes nemůže pochopit a hráči francouzského velkoklubu se ještě dnes musí kát.
Juventus se určitě poučil z osmifinálového zázraku, ke kterému do značné míry přispělo to, jak Pařížané k zápasu přistoupili. Opatrné vyčkávání na vlastní polovině je v tomto případě řízenou sebevraždou. Katalánci celkem šestkrát rozvlnili síť a tato kanonáda je posunula mezi nejlepších osm týmů elitní evropské klubové soutěže. A pak přišel první zápas v Turíně. Barcelona ho nehrála, ale pouze se ho zúčastnila.
Italský tým ji ve všech směrech předčil. Barcelonská tiki- taka tvrdě narazila na italské "catenacio". Nespočet přesných přihrávek jí byl platný jak hadovi boty. Do toho se mezery v její obraně ukázaly v rouše Evině. Největší optimisté už vidí Juventus v semifinále. Barcelona už v osmifinále ukázala, že není radno ji odepisovat. Kvalita Messiho, Neymara a Suaréze je stále nezpochybnitelná. Nezdravě si však zahrává s fotalovým osudem.
Třígolový náskok a italská fotbalová mentalita připomínají nepřekonatelnou fotbalovou překážku. Urazit dvakrát rychle po sobě fotbalového Pánaboha se skutečně nemusí vyplatit. Obtížné bitvy s evropskými velkokluby z minulých let se v těchto okolnostech jeví jako lehké formality. Žadný strom neroste do nebe. Každá pohádka jednou končí. Není to tak dlouho, co jsem Barcelonu odepisoval po strašidelném pařížském večeru a byl jsem vyveden z omylu. Na tomto místě však říkám, že z tvrdého direktu pod Alpami už se katalánský gigant neprobere.

Další zkouška

12. dubna 2017 v 21:26
Bitva o ligový titul se ještě ani pořádně nepřiblížila konečnému rozuzlení a v médiích se už objevují spekulace o tom, jaké změny nastanou v letní přestávce. Nejaktivnějším hráčem na přestupovém trhu bude podle všeho opět pražská Slavia. Tato věc je už druhým rokem největší jistotou ligových přestávek. Čínský finanční pramen zjevně nevyschl a nic nenasvědčuje tomu, že by se tak v nejbližší době mělo stát. Ligový trůn je nvíc v jistém smyslu druhořadý. Jak Slavia tak Plzeň si podle všeho zahrají v příští sezoně o Ligu mistrů.
Vršovický tým zatím podává důkaz o tom, jak s jídlem roste chuť. V kuloárech už se začínají objevovat velice zajímavá jména skloňující se v souvislosti se sešívaným týmem pro příští sezonu. Mluví se o návratu Tomáše Necida, údajně se Slavia bude snažit přilákat z Plzně Tomáše Hořavu či ze slavného Ajaxu Amsterdam zlanařit zpět do Česka talentovaného Václava Černého. V Edenu možná budou muset zvětšit kabinu prvního týmu.
Aktivita Slavie na přestupovém trhu má na jednu stranu logiku. Dojde totiž podle všeho i k pohybu opačným směrem. Jistý je odchod Antonína Baráka do italského Udine. Dost možná nezůstane jen u něj. Hned několik dalších opor dostalo svolení k vyjednávání o zahraničním angažmá. Konkrétně by se mělo jednat o Jaromíra Zmrhala, Michela Ngadea a Simona Deliho. Na pořadu dne navíc bude možnost doživotního finančního zajištění pro Milana Škodu díky exotickému angažmá v Číně. Tyto hráče bude potřeba v případě odchodu nahradit.
Je třeba se však podívat ještě na jeden faktor. V souvislosti s případnými posilami létají vzduchem na místní poměry takřka neuvěřitelné cifry. Případné vysoké náklady by vytvořily na hráče obrovský tlak a i trenér Šilhavý by měl za úkol se vypořádat s velkým očekáváním. Nic jiného než pohárový úspěch a a hra o příčku nejvyšší na domácí scéně by nepřicházelo v úvahu. Giovanni van Kessel může posloužit jako dostatečné varování. Ne každý se dokáže vypořádat s velkým očekáváním.

Rub i líc

10. dubna 2017 v 21:02
Českká fotbalová liga má projít velkou revolucí. O konečném pořadí nebude rozhodovat jen třicet ligových kol, ale konečné pořadí určí nadstavbová část, která bude mít tři skupiny. Jejich složení určí pořadí po oněch třiceti kolech. Nový systém zaručí, že fanoušci budou delší dobu v napětí. Týmy budou moct napravit svá zaváhání z předchozích částí sezony. Všichni budou mít zajištěnu motivaci.
Největší smysl dává paradoxně skupina o udržení. Nemělo by se stát, že týmy na posledních vou pozicích neztratí dvě nebo tři kola před koncem motivaci a neuberou tak soutěži na regulérnosti. Stále u nich bude existovat motivace k dobrým výkonům. Nebudou se předem loučit s elitní fotbalovou soutěží. Zbylé dvě skupiny budou podle všeho provázány. Z pozic, jež dnes představují nemotivující ligovou šeď, též bude moct vést cesta do evropských pohárů. Z tohoto pohledu zíká soutěž na atraktivitě.
Je zde však třeba myslet i na možnou odvrácenou tvář. Celá soutěž bude logicky časově náročnější. Během jedné sezony se odehraje mnohem více zápasů. Kalendář se však nenafoukne a zbytek fotbalové Evropy na nás čekat nebude. Dost dobře tak může docházet i k věcem, které budou mít neblahý vliv na úroveň fotbalové soutěže. Bude se muset buď hrát až do času na sklonku Adventu nebo bude startovat nejvyšší soutěž už na počátku února. Větru a dešti stále ještě neporučíme.
Mám na tomto místě obavy, aby nevzrostl počet zápasů na terénu, který bude mít do toho regulérního ligového hodně daleko. Stejně tak by mohl vzrůst počet zápasů, které budou mít zatraceně daleko do toho ligového. Snaha o větší atraktivitu ligy se tak může stát vraždou fotbalu.

Není kam spěchat

5. dubna 2017 v 20:31
Český fotbalov útočník Patrik Schick je stále v kurzu. Vedení Sampdorie Janov ho sice označilo za neprodejného, ale to nic nemění na tom, že kolem něj krouží slavné kluby. Nejvíc je v této souvislosti skloňován Inter Milán. Spekulovalo se už i o Arsenalu, Chelsea a Borussii Dortmund. Mladý český útočník tak na každý pád čelí mnohým pokušením, jak udělat další krok v kariéře, která se začíná velice slibně rozvíjet. Já bych mu však osobně poradil setrvat ještě ve slavném italském přístavu.
Zastavme se nejdříve u Interu Milán. Jedná se o slavnou značku, která by se jistě krásně vyjímala ve fotbalovém životopise sparťanského odchovance. Z minulosti však žít nelze. "Nerazzuri" jsou dnes jen o dvě příčky nad Sampdorií. Tým, jež ještě před několika lety vládl fotbalové Evropě se dnes nachází v pouhé šedi Starého kontinentu. Je dost možné, že v příští sezoně si vůbec nezahraje evropské poháry. Dost možná bude v létě na programu obměna jak v hráčském kádru i na trenérské lavičce Patrik Schick by se před vrcholem kvalifikace světového šampionátu dostal do velké nejistoty.
Možná ještě větší nejistotou by byl přesun do Anglie či Německa. Český útočník si již jistě zvykl na svérázné prostředí italského fotbalu. Seznámil se s faktem, že pod Apeninami neví člověk dne ani hodiny. Je to však něco, s čím počítá a v Janově ví co má očekávat. Mimo Itálii by si musel zvykat na nové fotbalové pořádky. V mnoha ohledech by začínal od nuly. Navíc by podle všeho musel hledat znovu své místo na slunci. V některém ze slavných klubů by začínal od píky. Bylo by to velké riziko pro něj i českou fotbalovou reprezentaci.
Takto může v relativním klidu vyhlížet další reprezentační působení a ve známém prostředí může utvrzovat manažery evropských velkoklubů v tom, že jeho dosavadní pozitivní působení nebylo jednorázové ani náhodné. Patrik Schick ve svém věku ještě nemusí nikam spěchat. Nechť zvolí cestu postupného stoupání na fotbalový vrchol. Chce to trochu trpělivoti. Odměna pak může být o to sladší.

Nová éra, noví duchovní otcové

3. dubna 2017 v 20:42
Ve fotbalové Plzni ztratili trpělivost s dalším trenérem. Matné jarní výkony stály místo trenéra Pivarníka. Sezonu mají doklepat na lavičce mistra Zdeněk Bečka a Pavel Horváth. Na novou sezonu se pak bude hledat dlouhodobější řešení. Ať už získá titul Plzeň nebo Slavia či snad někdo jiný, bude to jen smutný důkaz toho, že mezi slepými je jednooký králem. Žádný tým zatím nepřesvědčil o tom, že by se mohl plnohodnotně konfrontovat s evropskou elitou.
Předčasný Pivarníkův odchod utvrdil všechny příznivce fotbalu v jedné věci. Zatím se nenašel nikdo, kdo by vystoupil ze stínu Pavla Vrby. Každý z jeho následovníků musel předem počítat s tím, že bude s nejúspěšnějším trenérem plzeňské historie konfrontován a v tomto ohledu se mnohdy jednalo o předem prohranou bitvu.
Celá Plzeň potřebuje řez. Několika hráčům je třeba říct, že jejich dny ve Štruncových sadech jsou sečteny. Pánové Šádek a Paclík k tomu musí konečně najít odvahu. Především se jedná o Davida Limberského a Milana Petrželu. Za věci, které jim v Plzni prošly, by jinde letěli "na hodinu". Vedení Plzně se však zjevně bálo reakce fanoušků.
Je zde však otázka, kdo bude autorem onoho přerodu. Čím dál tím častěji se mluví o návratu Pavla Vrby. Uzavřel by se jeden trenérský kruh. Je to však reálné? Na prvním místě si pokládám otázku, jestli o to stojí sám Pavel Vrba. Činil by jinak námluvy i se Spartou? Sám navíc otevřeně říká, že vyčkává, zda nepřijde nabídka z Ruska. Plzeň je tak pro něj záložní variantou. Nejeví se tak jako ideální řešení. Vzhledem k jeho současnému vystupování bych se nedivil, kdyby měl opět brzy zaječí úmysly.

Chápu, že je lákavé, dostat zpět do klubu duchovního otce úspěšného období, které možná ještě není na definitivním konci. Existuje však reálné riziko, že by Pavel Vrba okamžitě nenavázal na svá úspěšná léta a dostal by se tak možná do svého vlastního stínu. Sám by riskoval poškození svého trenérského životopisu, do kteréhož nedal po svém odchodu z Plzně mnoho pozitivního. Plzeň potřebuje přerod na hřišti i na lavičce. Nová kapitola však musí mít i nové autory.