Květen 2017

Konají riskantní podnik

31. května 2017 v 20:52
Fotbalová Plzeň se poté, co přišla o ligový titul snaží vracet k tomu starému a osvědčenému. Po návratu Pavla Vrba hlásí i jeden hráčský comeback. Zpět do západočeského klubu přichází Daniel Kolář. Ten prožil nepovedené angažmá v Turecku a několik měsíců fotbalové abstinence. Setkal se s jedným tureckým extrémem. Angažmá u Bosporu nezná slovo kompromis. Hráč si tamní prostředí buď zamiluje a nebo odchází tiše a rychle s tím, že už nikdy ani neochutná turecký med. Český záložník zjevně prožil v Gaziantepsporu to druhé. U trenéra Bulenta Uyguna upadl v nemilost a odcházel tiše zadním vchodem.
Obrátily se proti němu i regule FIFA podle nich už nesměl během této sezony působit v dalším klubu a kolegy ve svém milovaném zaměstnání sledoval se závistí v televizi či na tribuně. Mezitím určitě řešil se svým agentem otázku, kde si bude vydělávat na chleba v následující sezoně. Přeci jen léta přibývají a musíme si otevřeně přiznat, že velkolepá zahraniční štace je už dnes fikcí. Návrat domů, risk v podobě dalšího tureckého dobrodružství či doživotní finanční zabezpečení v arabském světě, to byly v Kolářově případě reálné scénáře.
Dlouho to vypadalo na klidný návrat domů. Ve hře byla údajně pražská Dukla. Scénář se naplnil z poloviny a pro mnohé byl šokem. Jeden ze symbolů plzeňské proměny v elitní český klub posílá vzkaz: dobří holubi se vracejí. Ve zlatých časech byl Danie Kolář jedním z hlavních tahounů Viktorie. S mistrovským pohárem se pomazlil ve všech čtyřech případech. Na svou nejúspěšnější misi bude chtít navázat. Po několika měsících nečinnosti před ním stojí velká výzvy. Ta je však opředena mnoha otazníky. Podobně jako návrat Pavla Vrby.
Léta člověk nezastaví. Navíc v Plzni hodně změnila očekávání. Někdejší reprezentant přichází s úkolem pomoci Viktorii a zpět na ligový trůn. Očekávání od něj budou velká. Na měsíce bez fotbalu se ho nikdo ptát nebude. S Pavlem Vrbou jsou v podobné situaci. Je jen na nich, jak se s ní popasují. Dokážou strhnout ostatní k výkonům na hranici možností? Naplní očekávání spoluhráčů, fanoušků a klubového managmentu? Dostane se tým pod jejich taktovkou do Ligy mistrů? Jiná než kladná odpověď se neočekává. Říká se všude dobře, doma nejlíp. Je jen na světlovlasém záložníkovi, jestli tomuto přísloví dostojí.

Hledání někoho naivního

30. května 2017 v 20:49
Nejvyšší fotbalová soutěž před třemi dny napsala poslední kapitolu této sezony a už před ní stojí další velký problém. Podle všeho se bude přejmenovávat, ale zatím nevím jak a podle koho. Firma e-pojištění. cz neprodloužila stávající kontrakt a český fotbal přichází o jednoho ze stěžejních sponzorů. Před nastávajícím ročníkem vznikla v rozpočtu díra čítající třicet pět milionů. Hledání nového generálního sponzora rozhodně nebude jednoduché a zároveň se musí jednat o rychlou akci. Start nového ročníku nepočká. Po zdánlivém dílčím vyřešení problému jménem Berbr vyvstal další.
Jednání e-pojištění.cz údajně nemá přímou souvislost s posledním děním na fotbalovém svazu, kdy předsedu Miroslava Peltu odvezli v poutech. Troufá si však téěř s jistotou tvrdit, že se mohlo jednat o jakousi poslední kapku. Na prestiži českým bafuňářům rozhodně nepřidala a partneři fotbalového svazu dostali jako dar z nebes jeden velmi dobrý a racionální argument k odchodu z českého fotbalu. Ten se přesvědčuje o tom, že faktický konec Miroslava Pelty v jeho čele není konečným řešením. Očištění celého fotbalového prostředí bude mnohem bolestivější a čistka musí být mnohem širší.
Od sezony 2018/2019 se má stát generálním partnerem nejvyšší fotbalové soutěže sázková kancelář Fortuna. Nachází se tak před námi minimálně jeden překlenovací rok a nemusí zůstat jen u něj. Od každé smlouvy se totiž dá odstoupit. Proč by se nejtradičnější česká sázková kancelář dobrovolně špinila. Najednou by získala mnoho nejistot, jak se na její vstup do prostředí, kde silnější pes.. však víte co. Generálním sponzorem do příští sezony se tak bude muset stát někdo naivní, kdo nepůjde do českého fotbalu s vidinou zisku. Snažím se to říct co nejméně cinicky.
Objev nových kandidátu na předsedu fotbalového svazu se prý odehrál za vteřinu dvaáct. Obávám se, že v některých ohledech už bylo čtvrt na jednu. Český fotbal dostal další tvrdý políček. Nezbývá nám než doufat v co nejmenší škody. Ty nastanou každopádně a nemusí být jen finanční. Z hlediska herního může najít i v českém fotbalovém rybníčku nějaká ta pozitiva. Ale co ty sociální jistoty?

Hned dvě výzvy

29. května 2017 v 20:45
Ve stáínu slávistyckých oslav se o den později rozhodlo o postupujících z Fotbalové národní ligy. Do nejvyšší soutěže se vrací dva tradiční celky. Mezi elitou budou o body opět bojovat Baník Ostrava a Sigma Olomouc. Před rokem se v těchto městech odehrála fotbalová katastrofa v podobě sestupu. Oběma celkům se povedlo ji nahradit a udobřit si své fanoušky. Mají za sebou jeden temný rok a teď před nimi stojí úkol se minimálně udržet mezi českou klubovou elitou. Nejen svým fanouškům musely oba týmy v nejvyšší soutěži scházet. Hezké stadiony, široké fanouškovské obce a velká tradice je předurčuje k ligové příslušnosti.
Hlavně Baník prožil před rokem sportovní katastrofu. Elitní soutěž opustil po dvaceti letech. Není to tak dávno, kdy se nacházel i po ekonomické stránce ve stavu klinické smrti. Doslova utekl hrobníkovi z lopaty. Fanoušci oslavovali postup stejně intenzivně, jako když před třinácti letech slavil ligový titul, na nějž čekalo několik generací vyznávajících modré a bíle barvy. Fanoušci z celého regionu si nepřipouštěli jiný epilog tohoto smutného druholigového intermezza. Příběh má tedy šťastný konec.
Baník je totiž pro tamní sportvoní příznivce něco víc než klub. K Ostravě patři stejně jako Stodolní ulice nebo těžní věže u dnes již většinou zavřených uhelných dolů. Pokud je v klubu nějaká minořádná situace, dokáže pobláznit celý region. Věci kolem slavného klubu řeší najednou lidé napříč profesemi i generacemi. Děje se tak jak v situacích zlých, tak při těch horších. Člověk z Ostravy nemusí být zrovna zarytým fanoušckem FCB, aby imponovala jména jako Baroš, Lička nebo Jankulovski. Parta, pro kterou je vítkovický stadion stále spíše vyhnanstvím z milovaných Bazalů, teď stojí před výzvou vrátit svůj tým zpět na výsluní.
Výzvu má před sebou i současný trenér klubu Vlastimil Petržela. Není to tak dávno, co ho většina fotbalové veřejnosti odepisovala. Jeho trenérská kariéra připomíná sinusoidu. Milovaný trenér Bohemians či Petrohradu a zároveň gambler, který se léčil ze závislosti na hazardu. K milované profesi se dokázal vrátit a splnil jednu nelehkou misi, jenž byla postavena ve stylu hop nebo trop. Nyní nastává otázka, jestli v ní bude pokračovat i v nejvyšší soutěži. Na odpověď si budeme muset nějakou chvíli počkat, ale jsem přesvědčen, že na návrat mezi trenérskou smetánku má. Už se několikrát dokázal zvednout z úplného dna. Věřím, že další výzvu přijme.

Jedno vítězství nemusí být důvodem k pokračování

28. května 2017 v 20:33
Fotbalová sezona je už i na britských pstrovech minulostí. Symbolickou tečku za ní udělalo finále F.A. Cupu. Poháru s podobnou hodnotou jako titul pro vítěze ligové soutěže. Tentokrát se ve svatostánku jménem Wembely odehrálo londýnské derby mezi Arsenalem a mistrovskou Chelsea. Zvláště prvně jmenovaný měl před rozhoujícím zápasem velkou motivaci. V lize skončil až na pátém místě. Z prvních dvou pozic mu mávali dva rivalové z britské metropole- Chelsea a Tottenham. "Kanonýři" ukončovali sezonu tiše ve stínu rivalů a v příštím ročníku se bez nich obejde i Liga mistrů.
Teď měli poslední možnost, jak napravit dojem ze zpackaného ročníku. Povedlo se. Ve finále pohárové soutěže předčili nenáviděného rivala a pomazlili se s trofejí pro vítěze. V Anglii nemá tento pohár stejnou pozici jako třeba v České republice, kde se nachází v hlubokém stínu nejvyšší ligové soutěže. Jedná se o nejstarší fotbalovou trofej na světě. Hráči i fanoušci se jejím ziskem patřičně chlubí.
To vítězství mělo podle některých zfrojů zachránit pozici trenéra Arséna Wengera. Ten je s lavicí "gunners" pevně spjatý už takřka dvě desetiletí. Už dnes ho všichni oprávněně považují za jednu s ikon klubu, jenž má největší sympatie u britské královské rodiny. Několikrát se spekulovalo o tom, kdo se stane jeho nástupcem a fanoušci vyzývali k urychlenému hledání nového vládce lavičky lpondýnského klubu. Více než deset let čeká na mistrovský titul a trpělivost majitelů s touto abstinencí nebude nekonečná. Možné vyklízení pozic v rozehrané sezoně by bylo nedůstojné.
Možná právě teď nastala ta správná chvíle ukončit jeden z největších trenérských příběhů fotbalové historie. Absencí v Lize mistrů odpadla jedna možná trofej ještě před začátkem nové sezony. Ziskem domácího poháru tým lehce napravil reputaci z jinak podprůměrné sezony. Francouzský stratég si může užít loučení ziskem trofeje za potlesku tisíců fanoušků a ti na něj nikdy nezapomenou. Vzhledem k dění v posledních letech by se jednalo o maximum možného. Na každém konci je hezké, že něco nového začíná. Stále hlasitěji musí dlouholetý trenér londýňanů slyšet: váš čas se naplnil.

Jedna maličkost, co zaujala

27. května 2017 v 20:53
Je to jen několik desítek minut, co se letošní ročník nejvyšší fotbalové soutěže stal minulostí. Slavia se po osmi letech vrátila na český fobalový trůn a bude se snažit prosadit i v evropských pohárech. Jedná se vlastně jen o dílčí úspěch, ale z tohoto místa si troufám tvrdit, že titul je ve správných rukou. Slavia prohrála v celém ročníku jen jeden soutěžní zápas a herních výkyvů měla ze všech nejméně. Musíme teď čekat, jestli bude její kvalita stačit i na evropské scéně. Za sebe říkám: herní rezervy jsou stále patrné. To říkám při vzpomínce na některé ligové zápasy této sezony hodně diplomaticky.
Slavia má za sebou osm let těžkého fotbalového strádání. Několikrát byla na pokraji krachu. Myslím tím jak kolaps sportovní tak ekonomický. Pohyb ve stínu rivalů, hráči několi měsíců bez výplatu, hledání cesty ze slepé uličky se zdálo nekonečné. Pak přišla naděje z daleké Číny. Miliardy z daleké Asie představovaly velkou a účinnou injekci. Nehledělo se na původ finančních prostředků. Klub se ekonomicky stabilizoval a získal potenciál k návratu do ligové špičky. Začalo se objevovat více posil a rostla konkurence v hráčském kádru. Nikdo najednou neměl nic jistého. Krátce po začátku letošního ročníku se na lavičce objevil trenér Jaroslav Šilhavý. Z Dukly přišel kouč se zkušenostmi v boji o titul i jasnými představami a vizí.
Není jednoduché pracovat s tak širokým kádrem. Hráci na lavičce jsou pochppitelně se svou pozicí nespokojeni a hledají recept na to, jak přesvědčit trénera o tom, že si zaslouží místo v základní jedenáctce.
Slavia napsala v letošní sezoně jednu speciální fotbalovou kapitolu. Jmenuje se jednoduše- Jiří Bílek. Ten byl na podzim neotřesitelným lídrem kabiny a usměrňoval na hřišti své spoluhráče, když se zrovna nedařilo. Pak přišla jedna zimní změna. Z Teplic přišel Michael Lüftner a na kapitána najednou nezbývalo místo v sestavě. Zkušený bek se zkušenostmi ze zahraničí bral svou pozici jako stoprocentní profesionál, ale přesto se jednalo o něco neobvyklého. Na hřiště se dostal až dnes na několik závěrečných minut za rozhodnutého stavu, kdy všichni tlačili hodiny a těšili se na závěrečný hvizd. Pak přišla korunovace nového krále a stalo se něco neobvyklého. Jarní kapitán Milan Škoda vyzval k převzetí poháru právě Jiřího Bílka. Možná symbolický úkaz toho, že tento tým tvoří jednu velkou rodinu a nespokojí se jen s domácím titulem.

Možná předzvěst lepších zítřků

26. května 2017 v 13:44
Největší česká fotbalová přestupová sága je podle všeho rozluštěna. Patrik Schick zná jméno svého nového zaměstnavatele. I v dalších sezonách si bude nachleba vydělávat v Itálii, získá však mnohem prestižnější jméno svého zaměstnavatele. Z janovské Sampdorie se vydá do Turína a bude bojovat o své místo na slunci v tamním velkoklubu. Juventus, jeden z největších klubů fotbalové historie bude mít ve své historii další českou stopu. Po výrzném zápisu Pavla Nedvěda přivítají "bianconeri" ve své šatně talentovaného útočníka. Bývalý útočník Sparty a Bohemians se pokusí prosadit v absolutní evropské špičce.
Vždy když český fotbalista přestupuje do takového velkoklubu musí celá naše fotbalová scéna zbystřit. Podobných transferů je totiž stále mezi našimi hráči pomálu. Věřme, že najeddnou vznikne i pro další mladé české talenty. V posledních letech totiž zažil český fotbal při přestupech do elitních evropských soutěží nejedno fiasko. To ve výsledku znamenalo celkové poškození českého fotbalového jména. Klesla prestiž celé nejvyšší fotbalové soutěže a fanoušci jen s nostalgií vzpomínali na slavně časy Nedvěda, Poborského či Šmicera.
Patrik Schick bude na začátek svého boje o místo v sestavě slavného klubu ještě rok čekat. Je to pro něj jenom dobře. Má možnost upevnit si svou pozici v celé Sérii A a získá ještě větší respekt u soupeřů. Ti se na něj budou chtít ještě mnohem více vytáhnout, až přetáhne přes hlavu dres největšího klubu italské historie. Bude si muset zvyknout na to, že je členem klubu, který je všude mezi Janovem a Catánií nenáviděn. To, co je dnes v Samdorii malý momentálním problémem bude v novém dresu neodpustitelné.
Již není cety zpět. Sparťanský odchovanec musí ukázat ještě výraznějším způsobem, jak se postupně stoupá na fotbalový vrchol. Má už ho tak blízko a přesto tak neuvěřitelně daleko. Fanoušci v Česku k němu musí mít ještě jednu prosbu. Nechť je dostatečnou inspirací i pro další české fotalové talenty. Ať ukáže, že nestačí být fotbalistou, ale je rovněž nutné milovat fotbal.

Jedno nutné riziko

25. května 2017 v 20:50
Pro fotbalovou Spartu už letošní sezona po sportovní stránce fakticky skončila. Její pozice v konečné ligové tabulce se již nemůže změnit a sama Sparta uznává, že sezona se nebude hodnotit jako úspěšná. Vedení klubu již signalizovalo změny a fanoušci jsou v očekávání, co se bude dít po letní pauze. Sezonní ligová derniéra na Slovácku je vlastně nutným zlem. Naopak letní příprava je možná mnohem více očekávaná než v minulých letech. U letenské pláně se stane druhým úředním jazykem italština a dá se očekávat větší průvan v kádru než v minulých letech.
Nový trenér Andrea Stramaccioni se bude seznamovat s českým fotbalovým prostředím. To se v mnoha ohledech liší od toho italského. Při vší úctě k bývalému trenérovi Interu Milán konstatuji, že nemůže mít o dění na naší fotbalové scéně. Ani největší hvězdy na našich fotbalových trávnících pro něj nejsou osobnosti, jež by podrobně sledoval zpod Apenin. Až bude budovat sparťanský kádr k obrazu svému, neomezí své působení na střední Evropu. Letenský boss Daniel Křetínský v něm zjvně vidí velkou naději pro lepší zítřky vyznavačů rudé barvy. Požadavkům italského stratéga se určitě do značné míry podrobí.
Stramaccioni určitě bude hledat nové potenciální sparťanské hvězdy ve své rodné zemi. Tu má jistě podrobně zmapovanou. Především svět nových talentů zpod Apenin je pro něj stále domovským prostředím. Troufám si takřka jistě tvrdit, že i mezi nimi bude hledat nové členy sparťanského kádru. Co z toho plyne? Fotbalisté, kteří snili od malička o Sérii A, budou hledat nové pole působnosti v lize s mnohem menší prestiží, než má soutěž v jejich rodné zemi a navíc teď hodně ztratila na prestiži.
Nejvyšší česká soutěž už zažila několik příběhů hráčů z daleké ciziny. Pamatujeme si trefy do černého. V posledních letech to byli třeba Bony Wilfried nebo Mickael Tavares. Naopak pamatujeme i těžké. Ve Spartě se jednalo třeba o Igora Gluščeviče nebo v konkurenční Slavii v poslední sezoně o Giovanniho van Kessela. Andrea Stramaccioni se v očekávaném scénáři vydá na cestu s nejasným cílem. Nezbývá než mu přát šťastnou ruku.

Uzavře se kruh?

24. května 2017 v 20:47
Poslední dějství letošního ročníku fotbalové ligy se nezadržitelně blíží. Až v závěrečném kole se rozhodne o tom, kdo usedne v tomto roce na český fotbalový trůn. Na dálku si to rozdají Slavia a Plzeň. Tento ročník už námm přinesl řadu nečekaných zvratů a tak si netroufám tipovat, kdo se nakonec pomazlí pohárem pro vítěze. Až sobotní večer přinese odpověď na otázku, jestli Plzeň získá zlatý hattrick nebo zda Slavia ukončí osm let těžké a nepříjemné abstinence. Jedinou jistotou zůstává to, že v Edenu se slavit nebude. Místo vyznavačů červenobílých barev zde nalézají útočistě fanoušci Depeche mode a Rammstein.
Slavia se bude s letošní sezonou tak trochu nuceně loučit na strahovské hůrce. Nebude to tedy domácí prostředí, ale tento stadion "sešívaní" dobře znají. Osm let to byl pro Slavii nucený azyl, kam chodili fanuši s velkým odporem a toužebně vyhlíželi na staveniště v pražských Vršovicích, kde se rodil sen mnoha slávistických generací- moderní domácí stadion. Hráči ve většině zápasů prožívali depresivní pohled na prořídlé tribuny. Člověk by si na první pohled řekl, že se Strahovem nepojí Slavii nic dobrého.
A teď se podívejme na ten druhý. Píše se srpen 2007. Celý klub žije ve velké naději. Má se jednat o poslední sezonu ve strahovském azylu. V Edenu dostával nový stadion reálné obrysy. A tu se stala věc nevídaná. Slavia přerušila to dlouholeté prokletí. Překročila svůj stín a přešla přes vysněný práh do Ligy mistrů. Musel se před ní sklonit slavný Ajax Amsterdam. Nizozemského giganta položily dva góly Stanislava Vlčka a čarování Martina Vaniaka. Začala nejúspěšnější slávistická sezona v novodoné historii.
Uplynulo takřka deset let a Slavia se na Strahov na krátkou dobu vrací. A stojí před ní další velká výzva. Osm let se pohybuje v šedi ligového průměru a několikrát bojovala o holé přežití a to nejen na poli sportovním. Investice z daleké Číny je možná kontroverzní, ale pro červenobílý tým je to ekonomická spása. Najednou má spoustu možností, jak vybudovat na české poměry skvělý kádr. Je před koncem ligy kandidátem na titul a drží vše ve svých rukou. Stane se nechtěný strahovský azyl na chvilku rájem?

Kdo přijde zvenku?

23. května 2017 v 20:50
Fotbalová Barcelona zažívá jednu z nejhorších sezon za poslední dobu. Vítězné trofeje jí v tomto roce zůstanou zapovězené. Na domácí scéně zůstala ve stínu nenáviděného Realu. Ten se po pěti letech může mazlit s vysněnou trofejí pro mistra ligy. Navíc ještě stále usiluje o nejcennější evropskou klubovou trofej. S Juventusem se utká ve finále Ligy mistrů. Hráči Barcelony již naopak mohou užívat dovolenou. Jak rádi by si ji o něco zkrátili...
Nula u počtu trofejí za tuto sezonu je jasným faktem. Ten u vrcholného managmentu nezůstane bez odezvy. Sezona bude vyhodnocena jako neúspěšná. Nutnost změn v týmu katalánského giganta se začíná ozývat hodně hlasitě. Jedna z kapitol fenoménu tiki- taka se podle všeho dopsala. Barcelona z této filozofie pravděpodobně nikdy neuhne, ale aktéři se prostě čas od času změnit musí. Je dost možné, že hned několik členů základní jedenáctky se oficiálně dozví od klubového vedení smutnou zprávu o svém konci na Nou Campu.
Již během jara informoval o svém konci trenér Luis Enrique. Ani on se nemohl držet lavičky milovaného klubu věčně. Tentokrát se však může jednat o významnější změnu. Zatím neproběhly žádné velké spekulace. Tentokrát se však asi bude jednat o výraznější změnu než když se současný kouč střídal s někdejším spoluhráčem Guardiolou. Jedná se totiž o podobné typy trenérů, kteří jsou navíc s klubem spojeni pupeční šňůrou. Nástupce současného vládce barcelonské lavičky se bude podle všeho hledat mimo katalánský fotbalový chrám.

Nový trenér tak bude v mnohem těžší pozici než jeho předchůdci. Kompatibilita se specifickým prostředím červenomodrého klubu prostě není pro každého. A času na aklimatizaci bude mít zatraceně málo. Trenérský flek v Barceloně bude zároveň poctou, výzvou i velkým rizikem. Na každém konci je hezké, že něco nového začíná. Nevíme, jestli bude Barcelona příští sezony úspěšná. Určitě však bude docela jiná.

Riziková cesta k vytouženému cíli

22. května 2017 v 20:52
Fotbalová Sparta splnila o víkendu jednu povinnost. Porazila v předposledním ligovém kole Hradec Králové a poslala "votroky" minimálně na rok do druhé ligy. Závěr sezony je pro ni nutné zlo. O konečném místě je dávno rozhodnuto a nejvíce teď záleží na tom, aby se před novou sezonou podstatně ztenčila marodka. Ta je po celou tuto sezonu obrovským strašákem. A tu se objevila nejčerstvější zpráva. Ta se nezrodila na pražské Letné, ale v Římě. Právě ve "Věčném městě" se dnes rozhodlo o tom, kdo bude Spartu v příštím ročníku trénovat. Celá tuzemská trenérská špička si musí nechat zajít chuť. Na horké rudé křeslo usedne Ital Andrea Stramaccioni.
Stane se tak věc, která byla dlouhá léta pro český fotbal tabu. Člověk z jiného a snad pokročilejšího sportovního prostředí má začít psát jednu novou fotbalovou kapitolu. Někdejší trenér Udine či Interu Milán jde okusit něco neznámého a jeho prostřednictvím má celý český fotbal překročit jeden velký Rubikon. Letenský šéf Daniel Křetínský hraje do značné míry vabank. Sparta čeká tři roky na titul a dvanáct let pro ni zůstává pouhým snem Liga mistrů. Ve výběru kouče prvního týmu se už několikrát pořádně spálil. Nespokojenost a jiný pohled na věc mu mnohokrát dali fanoušci hodně hlasitě najevo. Dvouletý kontrakt je důkazem toho, že je o správnosti tohoto kroku plně přesvědčen. To, jestli se jednalo o správné přesvědčení se, ukáže už na podzim.
Do rizika jde i sám italský stratég. Přichází ze země, která dala světu velké trenérské kapacity. Člověk si hned vybaví jména jako Trapattoni, Zoff nebo Ancelotti. Jeho profesní i finanční požadavky budou v úplně jiné dimenzi než u tuzemských koučů. Tomu budou úměrná nadstandardní očekávání fanoušků i novinářů. Může se stát někým, kdo rozvíří stojaté české fotbalové vody, ale také může vše skončit velkým fiaskem a italský sympaťák se může tiše stěhovat zpět pod Apeniny. Nebude lehké spojit italský temperment a zatuhlé české fotbalové prostředí. Nebudu tady typovat, jak vše dopadne. Neskrývám však zvědavost.

Zlín čeká poznávání nepoznaného

19. května 2017 v 21:50
Někteří fanoušci fotbalového Zlína se dost možná ještě nevyspali z pohárových oslav a stále se nacházejí v nekonečné euforii, kterou jim připravil jejich tým. Přejme jim to. Zlín zažívá snový závěr letošní sezony. Ta nakonec dopadla vysoko nad plán. Pohárová trofej byla ještě v polovině jara něco nepředstavitelného. Vedení týmu má najednou velmi příjemné starosti. Zlínský fotbalový stadion se stane najednou velmi atraktivní adresou. Představa Evropské ligy bude pro hráče velkým lákadlem. Až se však bude tým z města Tomáše Bati vracet po oslavách do reality nesmí si nasazovat růžové brýle.
V pohárových bitvách se budou muset podle všeho obejít bez služeb Ondřeje Jugase a Vukadina Vukadinoviče. Ti už během jara vysílali směrem k vedení jasný signál: Zlín je nám malý. Jejich chlebodárcem se má od léta stát pražská Sparta. Atraktivnější adresa a vyšší gáže musíme brát jako relevantní a pochopitelné argumenty. Pokud se na to podíváme realistickým pohledem, tak ani vidina pohárové Evropy je nemohla na Moravě udržet. Zlín se každopádně dostane do situace, jenž je pro něj neznámá, v mnohém velmi příjemná, ale nesmí se v ní pohybovat jako slon v porcelánu.
Příjem jistý z Evropské ligy Fastavu pokryje celý roční rozpočet. Možné zápasy s evroskými velkokluby mohou Grygera a spol. brát jako příjemný bonus za odvedenou práci. Hráči se však také určitě budou chtít předvést na mezinárodní scéně a třeba se i odrazit k zahraničnímu angažmá. A to rozhodně není záležitost jednoduchá. Posílení kádru na několika postech nakonec nemusí stačit. K zlínskému trenérskmu štábu je třeba zahovat velký respekt. Jedná se najednou o postavy, které se nesmazatelně zapisují do dějin "ševcovského" fotbalu. Nikdo z tenérů však nemá velké zkušenosti z podobné soutěže. Nezná vypětí a stres z těchto situací.
Možná nastává další velká chvíle Zdeňka Grygery. Někdejší reprezentant se zkušenostmi z Ajaxu či Juventusu dokáže přijít do hráčské kabiny s nejvyšší mírou empatie a navíc bude mít u hráčů přirozený respekt. Pane Grygero, směle do toho.

Proklínaná varianta může prospět

18. května 2017 v 21:32
José Mourinho si vždy najde důvod k tomu být nespokojený a své pocity dokáže dát patřičně najevo. Děje se tak i na sklonku letošní sezony. Jeho Manchester United má jasně daný jeho průběh. V domácí soutěži už mu o nic nejde. Má jistou účast v Evropské lize a naopak se musí opět smířit s faktem, že si v příštím ročníku nezahraje Ligu mistrů. Věc, která byla dlouhé roky na Old Trafford nemyslitelná se stává smutnou realitou. Účast mezi evropskou smetánkou byla v éře Matta Busbyho či Alexe Fergusona samozřejmostí. Dnes je jen snem a nejúspěšnější tým historie Premier league sleduje rivaly z Londýna či Liverpoolu se závistí v televizi.
Jedinou motivací pro "rudé ďábly" je tak finále Evropské ligy. Pro jiné týmy je jen účast v této soutěži čest a velká motivace. Pro velkoklub z Manchesteru se jedná v podstatě o potupu. Tu umocňuje smutná jistota účasti v příští sezoně. Je však třeba přistoupit profesionálně a United tak vyzvou ve středečním finále další slavný klub- nizozemský Ajax Amsterdam. A portugalský kouč je již týden před rozhodujícím zápasem nasupený a vytváří teorie o tom, jak se představitelé nejvyšší domácí soutěže paktují proti jeho týmu.
Ligový zápas s Crystal palace se odehraje až v neděli a portugalský stratég připomíná málo času na regeneraci před zápasem, který se stal vzhledem k sezonním okolnostem tím nejdůležitějším. Sestava víkendového ligového zápasu tak bude podle všeho k nepoznání. "Special one" si neodpustil ironické poznámky o tom, jak soupeř, fanoušci a sportovní novináři nepoznají jeho tým a ze sestavy budou šokováni. Velké hvězdy a opory se mezitím budou chystat na středeční duel.
Hráči, kteří jsou jinak rádi za pobyt na lavičce se tak představí v základní sestavě. To však může být ve výsledku velmi inspirativní. Slavný anglický tým prožívá přechodovou fázi a někteří jeho hráči stále ještě hledají své místo na slunci. A tady je jedna z příežitostí. Těch není zase tak moc. Hráči jako Rooney, Ibrahimovič či Carrick už dobře ví, že konec jejich kariéry získává reálné kontury. Nebude to trvat tak dlouho a své místo v šatně vyklidí. Musí se tak za ně hledat náhrady. A tady je jedna z možností.

Spekulacím navzdory

17. května 2017 v 21:01
Tak jsme v českém fotbalovém jaru znovu našli jeden příklad vrtkavosti fotbalového osudu. Tentokrát zažil moravskou fotbalovou sinusoidu zlínský trenér Bohumil Páník. Na podzim byl nenápadný tým v těsném kontaktu s ligovou špičkou. Mluvilo se o něm dokonce jako o jednom z kandidátů na evropské poháry. Ještě před pěti lety se jednalo v tomto klubu o něco nepředstvitelného. Realitou byl boj o ligové přežití a ten nebyl v novém tisíciletí vždy úspěšný. Fotbaloví fanoušci se krčili ve stínu svých hokejových kolegů.
Pak přišlo fotbalové jaro a zdálo se, že se situace vrátí do starých kolejí. Pryč byl ten sebevědomý podzimní tým držící krok s ligovou špičkou. Množily se porážky a přicházel postupný úpadek do ligové šedi. Na vydařený podzim se postupně zapomnělo a zbytek ligového ročníku se měl dohrávat jen z povinnosti. Jarní herní ligový úpadek byl "ševcům" neustále připomínán. Trenér Páník byl takřka celé jaro jednou nohou na úřadu práce. Jeho dny byly na zlínském stadionu několikrát sečteny a už se dokonce skloňovala jména jeho nástupců. Tak nějak se zapomínalo na to, jak zlínský Fastav postupuje všemi poharovými koly.
Pohárová soutěž je proste pro tu ligovou stále jen chudou kolegyní. Na úvodní kola chodí na zápasy jen několik náhodných pocestných a ve sportovním zpravodajství jen oznámí výsledek. Až najednou se ve finále jedna šokující dvojice. Tým z ligového středu vyzývá druholigová Opava. Už na začátku je jisté, že jeden z těchto týmů si v příštím ročníku zahraje Evropskou ligu na to na počátku tohoto ani jeden z těchto týmů nemyslel. Musely se před nimi sklonit Sparta, Slavia i Plzeň.
I poražený slezský soupeř si zaslouží za letošní pohárové vystoupení absolutorium. Vřadil celkem čtyři ligové týmy a ve finále rozhodně nepředstavovali jeho hráči komparzisty. Já chci však vyzvednout především vedoucího zlínské lavičky. Už několik týdnů poslouchá spekulace o tom, kdo ho nahradí. Tento fakt skutečně nepřispívá k dobrému zázemí pro jeho práci. Stačil jeden zápas a všechno je jinak. Bohumil Páník dovedl jako trénér moravský tým po více než čtyřiceti letech do evropských pohárů. Teď na něj čeká sladká odměna. Pomalu může vyhlížet zvučné soupeře. A vzhledem k tomu jak se vyvýjí ostatní soutěže, se jedná o velmi interesantní týmy. Manchester United, Arsenal či Lazio Řím. I takové týmy mohou na podzim nabrat směr Zlín. Na jaře byl Zlín většině ligy pro smích. Teď jim bude celá liga závidět. "Ševci" užijte si to.

Události nabírají rychlý spád

16. května 2017 v 21:46
Asi nikoho nepřekvapí, že Slavia bude na letním přestupovém trhu velmi aktivním hráčem. Klub z Vršovic k tomu předurčují takřka neomezené finanční možnosti a nutnost posílit před bojem o Ligu mistrů. Ten může být nakonec vrcholem slávistického obrození. Proto je překvapivé, když nejčerstvější zprávy jsou exportní a trenérům i sportovnímu managmentu přidělávají mnoho starostí. Je to jen pár měsíců, co v zimním přestupovém okně přicházel do Edenu z Teplic obránce Michael Lüftner. Ten měl vystužit zadní řady Slavie a postupně se stát jedním z týmových lídrů. Místo toho se po půlroce stěhuje do Kodaně, kde podepsal pětiletou smlouvu.
Chápu, že jsou smlouvy, jenž se odmítnout nedají. Lüftner navíc pouze využil svou výstupní klauzuli. Přístup byl od všech aktérů plně profesionální. Slavia musela s touto alternativou počítat. Jiří Bílek je podle mého názoru stále plnohodnotnou náhradou a navíc disponuje mnoha zkušenostmi ze zahraničí. Ty se mohou v letních pohárových bitvách zatraceně hodit. Pečlivá příprava a nutné posílení by se dostavily i bez Lüftnerova odchodu. "Sešívaní" musí ukázat, že jejich čínská záchrana ve stavu klinické smrti měla svůj smysl.
Do toho se dnes dostavila další zpráva týkající se obrany. Tentokrát se týka Simona Deliho. Dosavadní pilíř slávistické obrany se zdráhá podepsat novou smlouvu a v zákulisí se začíná spekulovat o zájmu z Francie. Pokud se tyto spekulace zakládají na pravdě začíná se situace Slavie stávat mnohem komplikovanější. Odchod kompletní stoperské dvojice je vždy velmi citelným zásahem do sestavy. Na druhé straně zde nastává riziko, že Deli dodrží smlouvu končící za rok a svou skříňku v kabině vyklidí, aniž by ve slávistické kase přistálo jediné euro.
Znovu se tak velmi hlasitě připomíná nutnost postupu do evropských pohárů. Ten by hráče z Pobřeží slonoviny jistě snadněji přiměl k podpisu nového kontraktu a Slavia by nebyla nucena začít sestrojovat nový fungující stroj zcela od píky. Ten totiž nevznikne z hodiny na hodinu. Tým Slavie má další motivaci k tomu ukázat, že vyspěl a pomalu nabírá evropské rozměry. Simon Deli může být v tomto snažení jednou z přidaných hodnot. Věřme, že na tom má svůj zájem.

Bude muset do dilematu?

15. května 2017 v 21:27
U Patrika Schicka se znovu ukazuje, že je stále žádaným zbožím. Přestup do Juventusu se zdál jako hotová věc. Ostatní zájemci to ale podle všeho nevzdávají. Teď se podle všeho zařadil i londýnský Tottenham. Ten se v letním přestupovém termínu pořádně spálil a angažování Vincenta Janssena se jeví jako krok vedle. "Kohouti" za něj vysázeli Alkmaaru 17 imlionů liber a on se jim zatím odvděčil jen dvěma góly. Asi neunesl tlak a teď se nabízí otázka, zda dostane místo na slunci v Lize mistrů. Dnes již elitní český forward má být zdařilekší posilou. Představitelé týmu ze severu Londýna se o víkendu chystají na zápas Sampdorie s Chievem. Události tak mohou nabrat docela jiný směr, než jakým je "stará dáma".
Co hovoří pro odchod do Premier league? Jednalo by se o novou velkou výzvu. Je třeba otevřeně uznat, že anglická liga je kvalitativně výše než Serie A. Český útočník by měl možnost kooperovat na hrotu s elitním anglickým útočníkkem Harrym Kaneem. Stejně jako v Juventusu by si zahrál Ligu mistrů. Jako velké lákadlo se jeví i možnost ukázat své kvality v chrámech na území kolébky fotbalu. Nikdo už by mu nevzal to, že se představil na Old trafford, Anfield road nebo Stamford bridre. Projevila by se pravděpodobně správnost jeho postupné směřování z vršovického Ďolíčku až mezi evropskou fotbalovou smetánku.
A co hovoří proti? Patrik Schick ještě není tak starý na to, aby musel nutně spěchat na další stupeň profesního vývoje. Když dáme proti sobě jeho věk a dosavadní fotbalové úspěchy nevychází nám z toho žádný průměrný fotbalista, ale ukazuje se nám asi nejlepší a nejperspektivnější český útočník. Vzhledem k blížícímu se EURU navíc bude velmi omezený časový úsek na aklimatizaci v novém a neznámém prostředí. Zájem Tottenhamu je ve fotbalovém prostředí novinkou, zatímco touha Juventusu po českém útočníkovi je dlouhodobější žáležitostí. Svérázné prostředí italského fotbalu je navíc pro Patrika Schicka známou záležitostí.
O jeho dalším působení se toho už napsalo hodně. Odhadovat jeho další kroky tak není nic jednoduchého a je málo lidí, co by si na to netrouflo. Tak si přejme jen jedno jediné. Věřme, že Patrik Schick sám ví co chce a jeho další rozhodnutí budou ta nejlepší, které může učinit.

Nežijme přítomností a hleďme do budoucnosti

14. května 2017 v 20:05
Ten titul v první fotbalové lize snad nikdo nechce. Slavia nedokázala využít ztráty Plzně s Mladou Boleslaví a v malém pražském derby s Duklou brala pouze bod. Boj o ligový primát bude zjevně hodně napínavý do poslední minuty a do posledního dechu. Nervy fanoušků dostávají pořádně zabrat. Žádný z táborů ještě nemá důvod k tomu dát chladit šampaňské na mistrovské oslavy. Nezávislí pozorovatelé jsou rádi za dramatickou jarní zápletku.
Vedoucí představitelé obou klubů se však musí pomalu začít soustředit na příští sezonu. A v jistém ohledu jim může být jedno, jestli jejich tým skončí na vrcholu nebo těsně pod ním. Květnový titul může na sklonku srpna hodně ztratit na hodnotě. Fanouškům sice zůstanou krásné vzpomínky a správce síně slávy bude mít o jeden exponát ví. Majitelé však budou mít docela jiné starosti. Možná ještě napjatěji než jejich fanoušci budou sledovat předkolo Ligy mistrů.
Jejich pohled na tuto soutěž je trochu jiný než ze strany řadových vyznavačů klubových barev. Nezajímá je atraktivita soupeřů nebo výlet do jejich svatostánku. Atraktivního soupeře je možné nalézt i v Evropské lize. Ta je však proti Lize mistrů stále chudým příbuzným. V případě neúspěchu v předkole získají jedinou smutnou jistotu. Investice do kádru v předchozí sezoně se jim nikdy nevrátí. Vlastně budou začínat od píky.
Když se dnes podíváme na herní projevy Slavie i Plzně vychází z nich jeden společný jmenovatel a pozdější důsledek. Mezi slepými je jednooký králem. S takovým herním projevem by byli oba kandidáti na titul v boji o elitní evropskou klubovou soutěž bez šance. Stále čekáme na rozuzlení letošního ligového dramatu. Ať však dopadne jakkoliv, budou mít oba jeho aktéři velký prostor

Počkejme na realitu

12. května 2017 v 21:07
V sídle fotbalového svazu se děly věci, které působily ještě před týdnem jako sci-fi. Blížící se sjezd fotbalové asociace se snad nakonec nepromění v nechutnou frašku. Po nuceném odstoupení Miroslava Pelty se o nejvyšší post nebude nakonec ucházet ani jeho pravá ruka. Roman Berbr dnes oficiálně vzdal kandidaturi i přes řadu nominací. Jeden ze symbolů upadající popularity fotbalu u nás trochu nuceně vyklízí nejvýhodnější pozice na bitevním poli. Na velký a hlasitý oddych je však až příliš brzy.
Berbr byl v nejvyšších patrech českého fotbalu dlouhé roky a dokonale zná poměry a psaná i nepsaná pravidla hry. Na jeho rozhodnutí muselo mít logicky velký vliv Peltovo vzetí do vazby. Odpůrci starých struktur se najednou začali více ozývat. Více byla slyšet argumentace proti jeho dalšímu působení. Začali se necházet dokonce i reální odpůrci a postupně se proměňovali v reálné vyzyvatele. Z těchto snů se začínala stávat realita doslova za vteřinu dvanáct. Na začátku června tak může působit sraz fotbalový asociace jako zajímavý souboj.
To, jestli bude také férový dnes nevíme. Na nějaké další předpovědi je teď velmi brzo. Je těžké předpovídat jaká bude realita. Ať vyhraje tento souboj kdokoliv, čeká jeho vítěze velké a dlouhé praní prádla a bude se jednat o prádlo pořádně špinavé. Skutečnou realitu je dnes pro fanoušky velmi těžké si představit. I nově zvolený předseda svazu se s ní bude nějakou dobu seznamovat. Půjde o seznámení se světem, jenž byl pro okolí dlouhá léta uzavřený a nová generalita bude mít za úkol ho začít postupně otevírat.
Slova jako otevřenost a transparentnost budou často používanými výrazy. Nesmíme si však namlovat okamžité zmizení veškerého vlivu Berbra a spol. na dění v nejvyšších patrech fotbalu. Za dlouhé roky v těchto kruzích si museli vybudovat řadu kontaktů a konexí. Nebudou váhat je využít. Je to trochu smutné, ale nový předseda s nimi bude muset v začátcích vést otevřený dialog. Bude jen na jejich představitelích, aby vedli v této hře aktivní roli.

Nemusí pršet, jen když kape

11. května 2017 v 21:32
Tak se ledy možná nakonec pohnou. V předvečer volby nového předsedy fotbalového svazu se vedle jména Romana Berbra začalo spekulovat i o jiných jménech nejvyššího představitele českého fotbalu. Kluby možná nakonec sebraly špetku odvahy a pochopily, že pokud budou jen přihlížet profesnímu růstu 1. místopředsedy, zesměšní před všemi příznivci fotbalu v Čechách a v celé Evropě se ještě zhorší mínění o místní fotbalové scéně. Její pověst je i tak už hodně pošramocená. Už fakt, že se nová jména začala objevovat za vteřinu dvanáct svědčí o mnohém.
Nejčatěji se skloňuje jméno Petra Fouska. Je prý průběžně oslovován ligovými kluby. Neřekl ovšem konkrétní jména, Už tento fakt svědčí o mnohém. Nemůžeme v něm vidět okamžitého a dlouhodobého spasitele. Jen prostě není v poslední době tak pevně provázán s nejvyššími svazovými strukturami. České fotbalové prostředí dokonale zná protože v něm roky působil jako generrální sekretář. V posledních letech Českou republiku zastupuje jako delegát FIFA a UEFA. V těchto organizací se také nejedná o prostředí čisté jako lilie. Musíme si proto objektivně přiznat některá fakta. Petr Fousek dokáže odhadnout následné dění ve fotbalových kruzích. To pro něj u veřejnosti nebude ta nejlepší vizitka, ale asi musíme dělat postupné kroky.
Mluví se také o Petru Mlsnovi. Ten dnes působí ve funkci místopředsedy komise rozhodčích. Z toho logicky vyplývá nutnost velké provázanosti s Romanem Berbrem. Je to výhoda nebo nevýhoda. Na tuto otázku se dnes těžko hledá odpověď. Bude mít pravděpodobně velmi dobrý odhad na jeho další počínání. Na druhou stranu se jedná o velkou trhlinu na jeho image v očích veřejnosti. Nebyl by logicky vnímán jako posel nového svěžího větru v českém profesionálním fotbale. Snad nejpozitivnější zprávou posledních hodin je možná kandidatura Zdeňka Grygery na post člena výkonného výboru. Někdejší obránce Sparty, Ajaxu či Juventusu by představoval minimálně jednu pozitivní tvář ve vedení fotbalového svazu.
Jaké však budou nejpředpokládanější možné závěry ze zasedání našeho fotbalového vedení. Reálně hrozí, že se žádných faktických změn nedočkáme. Musíme dost možná očekávat následující výsledek: vlk se nažere a koza zůstane celá. Vzhledem k velkému časovému pressu, za nějž si představitelé klubu mohou sami, se bude jednat o maximum možného. Je to smutné, ale je to tak. Pokud se však byť jen minimálně sníží vliv Romana Berbra, tak můžeme ve veliké dálce lepší časy.

Změna je v nedohlednu

10. května 2017 v 21:55
Dopoledne se zdálo, že události posledních dnů na fotbalovém svazu přispěly k tomu, aby se vědi daly do pohybu. Někteří lidé možná viděli nenápadně a rozmazaně v dálce pozitivní změnu. Dnes se sešli představitelé klubů v pražském hotelu Marriot. Pro někoho byl výsledek šokem pro jiné se jednalo o logický a očekávaný závěr. Marasmus nejvyššího fotbalového managmentu bude pokračovat. Staré zavedené pořádky nezmizí. Je to smutné, ale je to tak. Pobyt Miroslava Pelty nebude mít možná nakonec žádný vliv na další dění v českém fotbale.
Peltův nejbližší spolupracovník Roman Berbr bude mít naopak ještě větší vliv na dění ve fotbalovém svazu. Pod sebou už nebude mít jen rozhodčí, ale i disciplinární komisi a další orgány, které se musí jinak jevit jako zcela nezávislé a mají přispívat k dodržování pravidel hry. Přední muži ze zákulisí nebudou mít respekt z dohledu nejvyššího bosse, ale naopak hrozí posvěcení veškeré jejich činnosti. Roman Berbr dostane volné pole působnosti k tomu, aby uvedl ostatní lidi ze svazu v iluzi své čistoty a nevědomosti nad tím, co se děje u jeho šéfa.
Berbr a jeho lidé se mají shodnout na jednom konkrétním jméně. Jeho nositel má být spasitelem české fotbalové scény. Sám Roman Berbr svou kandidaturu nevylučuje. Předseda Ligové fotbalové asociace Dušan Svoboda se zdá být smířený s následujícím děním a vypadá jako smířený s dalším děním na Fotbalové asociaci. Uzavírka kandidátek je již tento pátek a čas pro případné ostatní kandidáty se rychle krátí. Z volby nového předsedy se může stát nechutná fraška. Kritické hlasy jsou v menšině a většina předstvitelů ligových klubů se bojí, co by se dělo na strahovské hůrce v případě vekého zvratu.
Roman Berbr drží díky těmto faktům v rukou všechny trumfy. Je určitě mnoho lidí, kterým se příčí další dění, jenž se jeví jako nejpravděpodobnější. Oficiální volba má proběhnout 2. června. V reálných konturách se nám ukazuje možnost obrázku, které by nám ukazovaly sraz bafuňářů připomínající sjezd Komunistické strany Sovětského svazu. Všichni se těšíme, až se zjeví onen Deus ex machina a dá všechno do pořádku. Zatím však hrajeme ve fotbalové verzi Čekání na Godota.

Pro zlepšení nálady...

9. května 2017 v 20:48
Hledání pozitivních zpráv na české fotbalové scéně je v posledních dnech skutečně mravenčí práce. Jakoby nestačilo, že je fotbal na dve týdny zcela ve stínu hokeje a v podstatě na okraji zájmu všech sportovních fanoušků. Když už dostane fotbal ve sportovních zprávách nějaký prostor, tak posloucháme zprávy o vzetí Miroslava Pelty do vazby a hledání cesty ven z těžkého fotbalového marasmu. Tak alespoň vzpomeňme na jednu českou fotbalovou legendu a její dnešní oslavu narozenin. Kulaté čtyřicáté narozeniny dnes slaví Marek Jankulovski.
Jedna z legend ostravského Baníku, která několikrát ukázala své modrobílé srdce a zároveň akřka celou kariéru spojila s Itálií. Už jako osmnáctiletý se objevil se poprvé představil v baníkovském dres. Ten představil další z řady svých talentů, jenž vychoval pro kariéru v Evropě. Větš prostor dostal o rok později, kdy se začal pravidelně objevovat v juniorských reprezentačních výběrech a byla mu předpovídána hvězdná budoucnost. Brzy bylo jasné, že česká liga mu bude malá a začala se stále hlasitěji pokládat otázka, kam povedou jeho další kroky.
Rozhodnutí padlo na počátku roku 2000. Do Čech se po delší době vydal Zdeněk Zeman. Česko- italský trenér ho zlákal do Neapole, kam se měl zamířit na začátku sezony 2000/2001. V té době už se začal objevovat i v reprezentačním A-týmu. Ten převzal jeden z jeho osudových trenérů Karel Brückner. Začátky v Itálii však nebyly zrovna růžové. Marek Jankulovski neznnalý italského jazyku zažil jednu z nejhorších sezon týmu z kampánské metropole. Na konci jeho úvodní sezony se tým poroučel z nejvšší soutěže. Tamní "tifosi" si svou zuřivostí v ničem nezadali s nedalekou sopkou Vesuv. Hráče svého týmu vzali na milost až po návratu do Série A.
To už se ale začínala psát další kapitola jeho kariéry. Z bouřlivého jihu se Jankulovski vydal na italský severovýchod do Udine. Zde se dokázal poprvé pod Apeninami výrazně prosadit. Stal se jednou z opor. Fanoušci si ho zamilovali a český obránce si záhral s tímto týmem evropské poháry. Začínaly se o něj zajímat evropské velkokluby a bylo jasné, že postup do vyšších pater je jen otázkou času.
Nastal v létě 2005. Chlebodárcem tehdejší opory české reprezentace se stal AC Milán. Špičkový italský tým byl pro ostravského rodáka fotbalovým vrcholem. Neprožíval zde jen dobré časy a několikrát se hovořilo o přestupu či hostování v jiném týmu. Takovému vábení však Marek Jankulovski vždy odolal. Sladkou odměnou se mu stala sezona 2006/2007. Jako třetí Čech v historii zvedl nad hlavu trofej pro vítěze Ligy mistrů. Oslavil i své třicáté narozeniny. Byl velkou oporou reprezentace ve slavných dobách Poborského a Nedvěda. Snad jen nebyl kvůli brzkému odchodu do zahraničí v rodné vlasti naplno doceněn. Jsem však přesvědčen o tom že svého odchodu ve tři a dvaceti letech nikdy nelitoval. V Itálii se postupně stal váženým fotbalistou.
V roce 2011 se však jeho čas pod Apeninami naplnil. "Rosoneri" přestavovali svůj kádr a bylo nad slunce jasné, že toto nutné hráčské intermezzo se dotkne i českého obránce. Kruh se uzavřel a Marek Jankulovski ukázal své fotbalové srdce. Nezapomněl, jaký tým ho vychoval pro velký fotbal a jeho těžkých časech mu chtěl pomoci k lepším zítřkům. Vrátil se do rodné Ostravy. Baník se permanentně pohyboval na chvostu tabulky a hrozba sestupu dostávala postupně reálné kontury. Vstup na bojiště mu však nebyl dopřán. Odehrál pouze jeden zápas, přesněji řečeno necelý jeden poločas. Jen z tribuny sledoval to, jak tradiční klub vyklízí pozici v první lize, kam se snad po této sezoně vrátí. V Marku Jankulovském dnes můžeme vidět jednoho z možných budovatelů lepších zítřků na celé české fotbalové scéně. Vše nejlepší mistře.