Červen 2017

Když spravedlnost pracuje nepřímo a průběžně...

29. června 2017 v 21:49
Už je to více než čtvrt století, co se odehrálo největší anglické fotbalové neštěstí. V létě roku 1989 se sehrálo semifinále Anglického poháru mezi Liverpoolem a Nottinghamem. Mělo se jednat o jeden z vrchol sezony v kolébce fotbalu. Střetly se dva elitní týmy tamní nejvyšší soutěže. Místo toho byli přítomní fandové přímými účastníky největší fotbalové i sportovní tragédie v britských sportovních dějinách. 2000 fanoušků "reds" se nesmířilo s tím, že na ně nezbyla volná místa a snažili se nelegálně dostat na stadion. Výsledek všichní dobře známe a i po letech z něj mrazí. 96 mrtvých fanoušků a více než sedm set jich utrpělo vážná zranění.
Po bruselské tragédii v roce 1985 se jednalo o další stín vržený na britský fotbal. Anglické týmy v té době nesměly hrát evropské poháry a v domácích soutěží velice nevybíravých způsobem doháněly těžkou a nesnesitelnou abstinenci ze sportu, který je i dnes pro většinu z nich náboženstvím. Byli postrachem celé Evropy a týmy z kontinentu nechtěly mít s těmi ostrovními co dočinění. K zodpovědnosti se tenkrát nechtěl nikdo moc hlásit. Možná, že se lidé i báli toho, že by se fotbaloví blázni mstili na jejich blízkých.
Střih. Dnes jsou fanoušci týmů z Londýna, Manchesteru či Liverpoolu vzorem slušnosti pro celou Evropu. Všichni ví, že stačí jeden prohřešek a na stadion klubu, za který by dali život se už nikdy nepodívají. Permanentky se dědí v rodině z generace na generaci. Fotbal je opět společenskou záležitostí. Týmy z Anglie jsou v práci s fanouškovskými obcemi vzorem pro celou Evropu. Události ze 70. a 80. let jsou brané jako dávná historie. Za tu Anglie zaplatila dokonalou a pečlivou očistou.
Po 28 letech padají rozsudky nad viníky tehdejší tragédie. Obviněno bylo šest lidí včetně vedoucího policejního zásahu. Jedná se o jeden ze symbolů zvýšení fotbalové kultury v Anglii. Ta se bohužel šíří do zbytku Evropy jen velmi pomalu. Obětem tehdejšího neštěstí jedno soudní rozhodnutí život nevrátí. Minimálně ve sportovním zpravodajství by však měla být zdůrazňována.

V nejlepším je dobré přestat

28. června 2017 v 20:38
Fotbalová Slavia jako by neměla dost. V Edenu údajně chystali ještě jednu přestupovou pecku. Po včerejších akvicích z Ruska, Německa a Ukrajiny měli podle všeho ve Vršovicích přpravené ještě jedno velké přestupové terno. Dres s červenou hvězdou měl obléknout Emanuel Adebayor. Kdyby o takové jménu v Čechách před rokem někdo jen spekuloval přišla by pravděpodobně žádost o zbavení svéprávnosti. nyní měl však tento megapřestup v jednu chvíli velice reálné kontury. V nejvyšší české soutěži by se objevila někdejší hvězda Realu madrid, Arsenalu či Manchesteru city.
Boje a trumfování pražských "S" na přestupovém trhu by dostaly nový rozměr. Reprazentant Toga a bývalý nejlepší fotbalista Afriky a soutěži, která má proti jeho nedávným soutěžím jeho zaměstnavatelů průměrně zhruba desetinovou návštěvnost. Velké přestupy do zahraničí v jedné sezoně se dají spočítat na prstech. Skutečně by Slavia byla schopná naplnit jeho finanční požadavky? Zdráhám se tomu uvěřit i s vědomím bezedné čínské pokladny v sešívaném trezoru.
Se senzačního přestupu nakonec podle všeho sešlo. Letní ligová přestávka tak bude mít o jednu senzaci méně. Abych řekl pravdu, přílišně toho nelituji. Útočník, který naposled působil v tureckém Basaksehiru je vším možným jen ne vzorem fotbalové morálky a plně profesionálního. Ani slavné trenérské persony to s ním v jeho nejlepších letech neměly jednoduché. Podle zákulisních informací působil často v kabině jako rušivý element a trenéři s ním po jisté době ztratili trpělivost.
Dnes je slavný útočník v Kristových letech a v takovém věku už člověka nezměníte. Slavné jméno by navíc na jeho osobu způsobilo obrovský tlak. Byl by považován za největší hvězdu české největší soutěže a i když už není v nejlepích letech čekaly by se od něj velké věci. To by mu na klidu také nepřidalo. Vzhledem k jeho povaze by se asi nejedalo o nejžádanější element v budování nové kabiny s několika zahraničními akvizicemi. Navíc čas je neúprosný a kvapem se blíží podzimní pohárové boje. I bez africké akvizice můžeme vidět ve Slavii velký potenciál.

Hlavně neudělat slona v porcelánu

27. června 2017 v 22:02
Stačila jedna tisková konference a fotbalová Slavia předvedla jeden velký přestupový uragán. Tři hvězdní cizinci našli svého nového chlebodárce ve vršovickém Edenu a brankář Pavlenka se naopak stěhuje do severoněmeckých Brém. Představitelé Werderu nakonec podle všeho uspokojili představy Jaroslava Tvrdíka a zvýšená nabídka umožní ostravskému odchovanci si splnit bundesligový sen. Ve Slavii roste konkurence a společně s ní stoupají očekávání fanoušků o postupu do Ligy mistrů a obhajobě mistrovského titulu. Jaroslav Tvrdík asi svoje představy o silném středoevropském klubu myslí vážně.
Před fotbalovou Slavií je ovšem i další zkouška. Zažívá po osmi hubených letech něco něpředstavitelného. V sešívaném týmu roste konkurence. Ta má podle představ trenérského štábu vybičovat hráče k ještě lepší výkonům. Známe fráze o zdvojených postech apod. Hráči ze zahraničí jsou ale také velkou neznámou. České týmy se v tomto ohledu několikrát hodně spálily. A teď tu mám hráče s letiými zkušenostmi z Bundesligy ču kapitána Zenitu Petrohradu. Hráči s takovým životopisem očekávají patřičné herní vytížení. Trenér Šilhavý jim však nesmí dát nic zadarmo. Nedělo by to pochopitelně dobrotu u zbytku týmu.
Slavia se podle všeho snaží myslet i na budoucnost. Podle všeho finišují také jednání se třemi talentovanými mladíky. Sešívany drea by v nejbližší době měli přetáhnout přes hlavu Matěj Chaluš, Filip Panák a Daniel Trubač. Asi ani oni samotní nečekají, že se stanou okamžitě herními pilíři Slavie. Trenér Šilhavý je bude muset do kádru postupně zapracovat je to pro něj jedna z dalších výzev. Slavia se v minulosti několikrát zachovala v tomto ohledu velice nešetrně. Výsledkem toho bylo, že se její odchovanci uplatnili u konkurence a představitelé "sešívaných" si jen rvali vlasy, když viděli klubové odchovance například i u nenáviděného rivala z Letné.
Dnes je třeba brát tuto zkušenost jako poučení do další práce. S hráčským bohatstvím a velkým potenciálem do budoucnosti se prostě musí umět zacházet.

Když má věc několik rovin

26. června 2017 v 20:53
Fotbalové EURO "jedenadvacítek" podle všeho už překročilo brány fotbalových stadionů. Může za to podivný konec slovenské reprezentace v základní skupině. Za ten mohla výhra Itálie nad Německem v poměru 1:0. Tento výsledek posílal oba celky do vyřazovacích bojů a Slováci kvůli němu naopak museli balit kufry. Český trenér Pavel Hapal mluvil o velké ostudě fotbalu, Němce si vzal na paškál hvězdný obránce reprezentačního "áčka" Martin Škrtěl a díky slovenskému premiéru Robertu Ficovi dostává celá věc částečně i politický rozměr. Je celé toto "haló" oprávněné? Myslím, že celou věc je potřeba rozdělit.
Pro rozhořčení Pavla Hapala musíme mít plně pochopení. Bývalý hráč Olomouce či Sparty se zkušenostmi ze Španělska měl na dosah historický úspěch. Pracovaly s ním emoce několik minut po zápase, který je třeba označit z jeho pohledu považovat za smolný. Výhry nad Švédskem či Polskem měly najednou nulovou hodnotu. Najednou se na chvíli zapomnělo na jeho koncepční práci se slovenskými mladíky. Jeho konec způsobily dvě fotbalové velmoci. Ty si prostě vzájemně vyhověly.
Postoj obránce Škrtěla lze taky do jisté míry chápat. Obránce Fenerbahce se zkušenostmi z Anglie, kde hrál několik let za slavný Liverpool se asi dokáže velmi dobře vžít do kůže svých mladších kolegů. Byli kousek od historického úspěchu. Tím by postup do semifinále jednoznačně byl. Zažil v kariéře mnohá zklamání způsobená maličkostmi a nástupcům zpod Tater by nic takového nepřál. Německý a italský byznys přemohly slovenské nadšení pro hru. Minimálně dva roky si budou muset naši sousedé na mládežnický pokus počkat.
A pak tu máme premiéra Fica. Ten hodlá psát protestní dopis prezidentovi UEFA. Ano, je chválihodné, že nad předčasným koncem mladých reprezentantů nechce mávnout rukou. Je však nutné kvůli tomu urgovat mezinárodní fotbalové orgány? Na výsledku evropského šampionátu už se nic nezmění. Momentální chválihodné zastání fotbalových práv může být čase vnímáno jen jako politická agitka. Jednalo by se o přílišné překročení bran fotbalových stadionů.

To je tak, když se role obrátí

25. června 2017 v 15:00
Semifinále se nekoná. Čeští mladíci se po základní skupině loučí s evropským šampionátem. Naděje, které jsme si malovali po vítězném zápase s Itálií jsou ty tam. Rozhodující zápas s Dánskem naši nezvládli a čeština tak ve vlahém sobotím večeru Tichami nezněla. Když pomineme fakt, že ani zápas Německa se "squadrou azzurou" také dopadl v náš neprospěch musíme se pozastavit hlavně nad tím, jak se naši jevili v zápase se seveřany. Měli za úkol ukázat svou ofenzivní sílu a Dánsko se v tomto ohledu jevilo jako ideální soupeř.
Papírově se jednalo o nejlehčího soupeře ve skupině. Do posledního zápasu vstupovalo bez naděje na postup. Podle většiny odborníků i sázkařů mělo jen sehrát roli sparingpartnera, pomocí kterého si česká "jedenadvacítka" pomůže do play- off evropského šampionátu. Místo toho se dosud neskórující Dánové proměnili v kanonýry. Čtyři zásahy do české defenzivy jim zajistily důstojné rozloučení se šampionátem a Čechům naopak sebraly naděje na pokračování do vyřazovacích bojů. Vzhledem k tomu, jak působila například česká defenziva, musíme uznat, že spravedlnosti bylo učiněno za dost.
Naše reprezetnace nedokázala přijmout novou roli. Do zápasu vstupovala jako favorit. Mediální tlak byl najednou mnohem větší a přímo úměrně s ním rostla i očekávání fanoušků. Češi se v nové roli necítili dobře. Bylo to vidět od první miuty. Působili nervozně, byli v pozici, kdy museli oni tvořit hru a určovat řád zápasu. Některá zahraníční média považovala Čechy za černého koně turnaje. Teď je jasné, že této role se nezhostí. Alespoň dostala fotbalová veřejnost nějaké podněty k zamyšlení.
Současná lvíčata by za dva roky měla vést v kvalifikačním cyklu české áčko. Proti postupu na finálový turnaj opět nebude alternativa. Doufejmě, že český fotbal dostal včas zdravou facku a vyrování.

Je to pikantní přestup, ale není na co čekat

23. června 2017 v 21:22
Sparťanský trenér Stramaccioni si vysloužil obdiv za to, jak se odhodlal k poměrně velkému řezu v rámci letenského kádru. Hned čtyři hráči najednou si museli zjistit, kde nechal na spar´tanském stadionu tesař díku a toto číslo nemusí být konečné. Vlastně tato prognóza se rovná jistotě. Talentovaný odchovanec Aleš Čermák nejeví zájem prodloužit smlouvu, která mu za rok končí a po vyléčení šrámů po těžké autonehodě si na devadesát devět procent bude na chleba vydělávat na jiné adrese. Nejreálněji se jeví Viktoria Plzeň.
Sparta má v posledních letech talent na posilování rivalů. S klidným srdcem pustila k městskému rivalovi z Vršovic Simona Deliho a Josefa Hušbauera. Oběma bylo diplomaticky doporučeno, ať hledají štěstí jinde. Neuplynula dlouhá doba a dva nepotřební sparťané tvořili jedny ze základních pilířů cesty sešívaného soka k mistrovskému titulu. Vedení klubu si rve vlasy a fanoušci zuří. Letitý sok se chystá na předkolo Ligy mistrů a oni musí zkousnout až třetí místo v závěrečné ligové tabulce. To bylo v posledních letech něco nepředstavotelného.
Teď se nám blíží nová sezona a vypadá to na další posílení rivala. Záložník Aleš Čermák jeví o přestup značný zájem a podle všeho došlo i dohodě klubů. Mnoho rudých srdcí možná pláče poté, co se talentovaný odchovanec vzdal milovaného sparťanského dresu. Z hlediska pragmatickéo se však jedná o maximum možného. Hráč bude mít novou motivaci a klub poslední možnost mladého odchovance zpeněžit. Pokud by setrval a nezměnil svůj postoj k prodloužení smlouvy, protrpěl by nejspíš rok na lavičce, klub by ho zbytečně platil a samotnému hráči by se mnohem hůř hledalo nové angažmá.
Pokud se naplní všechny předpoklady a Aleš Čermák se stane posilou Plzně, nečeká ho jednoduchá mise. Fanoušci si ho teď spojují hlavně s vážnou dopravní nehodou, při které prý jen o vlásek unikl smrti. Navíc přichází s cejchem odchovance nenáviděného soupeře. Na začátku mu nepomůže ani fakt, že otevřeně jevil zájem o odchod z Letné. Těšme se na další interesantní přesun.

Jedna pěkná jedenadvacítka?

22. června 2017 v 21:58
Tak se ve mně vzbudilo trochu nostalgie. Po vítězství českých mladíků nad sebevědomou Itálií se do žil českých fanoušků dostalo zase trochu optimismu. Asi nejsem jediný, kdo se rozpomněl na rok 1996. Češi jeli do kolébky fotbalu v pozici velkého outseidera. Po úvodní prohře s Německem se zdálo, že se očekávaný scénář naplní a největší pesimité v týmu si dost možná objednávali zpáteční letenky. A pak přišel druhý zápas. Naši reprezentanti porazili dalšího favorita z Itálie a nastartovali cestu, která skončila až ve finále v londýnském Wembley.
Střih. Máme rok 2017 a sousední Polsko hostí šampionát "lvíčat". Prvním soupeřem našeho týmu je Německo. Role favorita byla opět naplněna. Soupeř Čechy jasně přehrál a v myslích fanoušků výrazně stoupla míra skepse. Zdálo se, že základní skupina bude konečnou stanicí pro naše fatbalové naděje. A znovu se nám do cesty postavila Itálie. Mladíci prozkoušení Sérií A si měli na Češích smlsnout. Situace se však vyvinula jinak. Musíme objektivně přiznat, že Češi nebyli lepším týmem, ale tři body do tabulky skupiny se počítají. Naše reprezentace je znovu v reálné hře o boj o medaile.
Podobnost je možná větší než si myslíme. Tým z Anglie drželi pohromadě zkušení harcovníci jako Miroslav Kadlec a Václav Němeček. Mnoho klíčových okamžiků však měli na starost tehdejší mladíci- Radek Bejbl, Pavel Nedvěd, Vladimír Šmicer nebo Patrik Berger. Naše hra nebyla ódou na fotbalovou radost, ale už nikdo nikdy nepopře, že semknutý tým dokráčel až do finále proti hvězdnému Německu. Hned pro několik hráčů to byl odrazový můstek do hvězdné kariéry. Všechny ty fotbalové příběhy dnes důvěrně známe.
Všichni teď očekáváme klíčový zápas s mladíky z Dánska. Několik současných "lvíčat" už má slušně nastartovanou kariéru a případný úspěch proti seveřanům může být i pro další úvodní kapitolou nové jedinečné fotbalové ságy. Tak snad se ten tým také semkne.

Situace se může opakovat

21. června 2017 v 20:31
Tak se nám rozluštila jedna další přestupová tajenka letošního léta. Situace kolem dosavadní karvinské brankářské jedničky nabrala naznačovaný směr. Opora slezského týmu opouští rodný kraj a míří do pražské Slavie. Šeď středu ligové tabulky vyměňuje za boj o Ligu mistrů. Zároveň si musí být vědom toho, že ho čeká těžký boj o místo na fotbalovém slunci. Brankář se zkušenostmi z Ukrajiny, Německa a Anglie bude muset na novém místě ukázat své umění. Poprvé ho naplno ukázal v mistrovské sezoně Baníku. Od té uplynulo již dlouhých třináct let. Nadšení ligového benjamínka se má proměnit v představení gólmana ostříleného Evropou.
Nový rozměr dostává i brankářská situace ve Slavii. Před krátkým časem ztrhl Jaroslav Tvrdík Jiřímu Pavlenkovi přestup do bundesligových Brém. Jeho postoj se dal pochopit. Nechtěl přijít o jednoho ze strůjců letošního ligového primátu. Po zisku dalšího kandidáta na post brankářské jedničky se jeho postoj může změnit. Když se však ohlédnu na jeho dřívější výroky, neočekávám obrat názoru o sto osmdesát stupňů. Reálnější je výzva pro trenéra Šilhavého pracovat se dvěma špičkovými gólmany, z nichž jenom jeden může vybojovat stabilní post jedničky.
Trochu se mi vybavuje situace před deseti lety. Do Slavie přicházel jako záskok na několik zápasů z Mostu Martin Vaniak. Jak tento záskok dopadnul všichni víme. Z Martina Vaniaka je dnes klubuvá ikona, jež se zapsala do srdcí tisíců fanoušků. Nikdy nezapomenou na jeho galapředstavení proti Ajaxu Amsterdam. To posunulo Slavii do Ligy mistrů a fanoušci dnes skandují jeho jméno i v případě, že přijede jako trenér týmu soupeře. Je jedním ze symbolů dosud nejsvětlejších okamžiků moderní slávistické historie. Zároveň se vhodně doplňoval s Michalem Vorlem. Na titulu z roku 2008 nesou pba tehdejší gólmani podíl. Trenér Jarolím ukázal tehdy svůj cit pro situaci. Oba tehdejší brankáři se dokázali přizpůsobit situaci.
Něco podobného může nastat přesně po deseti letech. Na dálku možná budou dva ostravští odchovanci bojovat o post brankářské jedničky. Ve výrazně výhodnější pozici je pochopitelně Jiří Pavlenka. Ten si vybudoval v minulé sezoně velmi slušné renomé. V případě setrvání se rozhodně nebude chtít vzdát postu jedničky. Možná se dočkáme další trenérské zkoušky pro trenéra Jaroslava Šilhavého. Jsem zvědavý, jestli i on ukáže svůj cit pro situaci.

Je dobré se nebát

20. června 2017 v 18:13
Tak na pražské Letné se nám podle všeho rozjedla se začátkem letní přípravy pořádná Itálie. Tento fakt není daný jen státní příslušností nového vládce sparťanské lavičky. Po oznámmení několika posil se dostala na veřejnost i jména hráčů, se kterými nový trenér pro příští sezonu nepočítá. Marně budete v příští sezoně hledat na soupisce rudého týmu jména Mazuch, Holek, Hybš, Konaté a Čermák. Trenér Stramaccioni se rozhodl pro nezvykle širokou čistku. Ta se však dala očekávat. S novým trenérem přicházejí nové pořádky a v případě zahraniční trenérské akvizice to platí dvojnásob.
Jedenačtyřicetiletý Ital se nebojí riskovat. Ukázal dveře hráčům, jenž v minulé sezoně patřili do základní sestavy. Překvapivý je hlavně odchod Maria Holka. Za těchto okolností se jeví možná jako trochu překvapivý fakt setrvání Michala Kadlece, jehož výkony měly do těch z reprezentační éry hodně daleko. Ještě nemůžeme posoudit, zda je vize nového trenéra dobrá nebo špatná, ale v každém případě se jeví jako jasná a srozumitelná. Uvolnění posty naopak dávají širší pole působnosti novým posilám. Ty tak dostanou větší příležitost ukázat, že si zaslouží nosit rudý dres.
V budování kádru čeká italského kouče ještě jedna speciální kapitola. A ta má dost nejasné rozuzlení. Jak to bude s Tomášem Rosickým. Jeho velkolepý návrat se zatím nekoná. Všichni prostě očekávali více než osmnáct minut v zápase s Mladou Boleslaví. Slavnému odchovanci pořád běží platná smlouva, ale trpělivost realizačního týmu není nekonečná. Asi ani sám hráč nedokáže dnes přesvědčivě odpovědět na otázku, jak to s ním bude v následujícím ročníku. Tomáš Rosický dlouhodobě ukazuje svou hrdost a všichni chápeme, že tak výjimečný hráč nechce zakončit fotbalovou kariéru na marodce. Andrea Strmaccioni si je podle svých vyjádřejí vědom jeho jedinečnosti a situace ozhodně není postavená tak, že by se mu chystal ukázat východové dveře letenského stadionu. První průvan v kádru ukázal, že se nebojí. Teď ho čeká zkouška z šetrného zacházení.

Snad se kruh definitivně uzavře

19. června 2017 v 20:31
Tak se zdá, že dojde k obnovení jedné velké fotbalové lásky a k napravení přetržených letitých vazeb. Milanu Barošovi nabízel Liberec novou roční smlouvu, ale on poslechl hlas svého srdce. Neodradilo ho nucené daleké cestování a přes hlavu opět přetáhnée dres, který k němu neodmyslitelně patří. Ostrava hlásí po návratu tamního Baníku do ligy také naávrat krále. Jedna z největších přestupových otázek tohoto léta je podle všeho rozluštěna. Po posledních hubených letech se jedná o nezvykle velký nával optimismu.
Co vlastně Milana Baroše tak láká do města na moravskoslezském pomezí? Fotbalově tam vyrostl a odrazil se do Evropy. O návratu vždy mluvil a už ho v minulosti i učinil. Nebylo mu však vždy přáno být doma tam, kde to miluje a kde na něj zároveň nedají dopustit. Fanoušci by mu odpustili všechno na světě, ale pro klubové majitele nebyl vždy vítaný. Ti asi neuměli přenést přes srdce, že v popularitě a obdivu je někdejší útočník Liverpoolu či Galatasaraye o mnoho převyšuje. Nemohl pomoct týmu, který ho vychoval v záchranářských bojích a jen z povzdálí sledovl jeho loňský pád z nejvyšší soutěže.
Nyní se vrací a stejně jako celý Baník doufá v lepší zítřky. Určitě však existovaly i jiné atributy v jeho rozhodování. Tlak na jeho osobu bude mnohem menší než by byl například v Liberci. Fanoušci s ním budou mít mnohem více trpělivosti a dočká se od nich tařka neomezené podpory. I současný majitel s ním bude "zacházet" velmi opatrně. Fanoušky si svým dosavadním konáník získal podle všeho na svou stranu a o toto postavení nebude chtít přijít.
Chystaný comeback má podle všeho všechny předpoklady k tomu, aby dobře dopadl. Již jsem psal o tom, že den Barošova rozloučení s aktivní kariérou se nezadržitelně blíží. A on se vrací na místo, kde bude nejkrásnější. Vzhledem k tomu, jak se ke klubu choval, celou kariéru na něj nedal dopustit a nikdy na něj nezanevřal si zaslouží jednou pompézní rozlučku a získat čestné místo mezi takovými velikány jako Werner Lička, Rostislav Vojáček či Liber Radimec.

Existuje i druhá strana mince

17. června 2017 v 9:55
V minulém příspěvku jsem psal, že podle mého názoru žije šéf Slavie Jaroslav Tvrdík v trošku jiném světě a ve fotbalovém prostředí se má ještě hodně co učit. Opakuji jedno: v malém českém fotbalové rybníčku nelze některé věci paušalizovat. Mám teď znovu na mysli odchody Antonína Baráka či Michaela Lüftnera. Jsou prostě nabídky, které se nedají odmítnout, i kdyby se hráč zdržel ve Slavii jen dva měsíce. Jaroslav Tvrdík podle všeho dosáhl jednoho dílčího vítězství. Brankář Jiří Pavlenka podle všeho zůstane minimálně na podzim v Edenu.
Nevíme, co se bude dít v zimní přestávce. Záleží to na mnoha okolnostech. Uvidíme, jestli Pavlenkovi vydrží jarní forma i to, v jakém světle se Slavia ukáže v evropských pohárech. Záleží tak především na něm. Vzhledem k tomu, že se od Slavie čeká ve fotbalové Evropě mnohem více než v minulé sezoně bude to pro něj i tak další zkouška, stejně jako pro celou Slavii. Během uplynulé sezony si vybudoval ostravský odchovanec ve Slavii poměrně pevnou pozici a třeba si vytvoří během podzimu potenciál pro ještě lepší fotbalovpu adresu.
Už jsem říkal, že v posledním rozhovoru s Jaroslavem Tvrdíkem jsem pozoroval nezkušenost s fotbalovým trhem a v některých ohledech ještě žije v chabé iluzi. Někdy až příliš okázale ventiluje své názory a postoje. Twitter je v jeho rukou často časovaná bomba. Musíme však tké přiznat jinou věc. Požadavky, které má na své hráče jsou plně v souladu s fotbalovou legislativou. Šéf po hráčí chce pouze to, aby dodrželi smlouvu, jež s klubem podepsali. Navíc jsem přesvědčen o tom, že jejich gáže je na české poměry velmi nadstardní.
Rodák z Hlučína navíc není ještě ve věku, kdy by musel spěchat do zahraničí, aby měl dostatečné množství času na to se do konce života zajistit. Netajil se tím, že by ho angažná v severoněmeckém přístavním městě lákalo, ale podle všeho si ještě musí nechat zajít chuť. Má tak i šanci na to ukázat plnou profesionalitu. Tu nehodlám zpochybňovat, ale známe v Česku různé případy. Může naznačit, že celý český fotbal někam pokročil.

Hlavně se držet v realitě

15. června 2017 v 20:31
Mistrovský titul předurčil Slavii hlavní roli na českém fotbalovém trhu a to i v hráčském exportu. "Sešívaní" už se museli smířit s odchodem Antonína Baráka a Michaela Lüftnera. Ani jeden z nich neodolal pokušení udělat v kariéře další krok vpřed a my jim musíme přát, aby se toto rozhodnutí ukázalo jako dobré. Čiré spekulace se vedly i o odchodu brankáře Jiřího Pavlenky. Zájem měly projevit bundesligové Brémy. Šéf Jaroslav Tvrdík však jednoznačně vetoval jeho případný odchod a vše tak nasvědčuje Pavlenkovu setrvání v Edenu a účasti v boji o Ligu mistrů.
Slávistický boss začal v souvislosti s hráčskými odchody vydávat velmi silná a vážná prohlášení. Slavia nemá být podle jeho názoru přestipní stanicí do západní Evropy, ale proměnit se v jeden z elitních klubů střední Evropy. Najdou se faktory, jenž jeho slova podporují. K boji o účast v elitních evropských klubových soutěžích ho podporují bezedná pokladna čínských majitelů a jasné a zřetelné vize Jaroslava Šilhavého. Můžeme si o někdejším ministrovi obrany myslet mnohé, ale musíme přiznat, že na české fotbalové scéně není šedivou myší. Především jeho twitter je neustálým zdrojem ostrých názorů i nečekaných kroků. Působí hodně jistě. Je to oprávněné?
Tvrdík je ve fotbalové prostředí v porovnání s jinými manažery stále nováčkem. Nemůže ještě znát veškerá specifika fotbalového prostředí. Prostředí, jehož míra kreditu se dře o dno. Musí si přiznat některé věci související s velou fotbalovou asociaci. Český mistr již roky nehraje pravidelně Ligu mistrů a hráči po přestupech do lepších soutěží jsou v šoku z mnohem větších tréninkových dávek. Mnozí se v nedávné době s prosíkem a nepořízenou vrátili do české kotliny. Ani čínský fotbalový balík nesníží atraktivitu angažmá v Bundeslize, Sérii A nebo Premier league. Nesmí se opakovat éra fotbalových mecenášů z 90. let. Nestojíme o nástupce pánů Korbela, Macha či Chvalovského. Fotbalový šéf může mít obrovský ekonomický potenciál, ale musí pamatovat na to, kde ho aplikuje.

Nemá co ztratit

14. června 2017 v 21:23
Fotbalový Zlín se v příští sezoně možná trochu neplánovaně podívá do Evropské ligy jako vítěz domácího poháru. "Ševci" si ještě stále užívají velký úspěch a je naší povinností nám jim přát tuto euforii. Je zde velká šance na střet s některým z evropských velkoklubů a na přestupovvém trhu musí být mnohem aktivnější než v minulých letech. Musí vyzbrojit na souboje ve fotbalové Evropě. Zároveň se stal díky pohárovému trumfu mnohem atraktivnější lokalitou než například před rokem. Vidina konfrontace s evvropskou elitou může do města obuvi přilákat zajímavá jména.
Jedno první už se vyskytlo v médiích. Je jím nizozemský útočník Gino van Kessel. Ten přišel před rokem s velkou pompou do Slavie ze slovenské Trnavy. Tam zažil životní sezonu a její průběh měl přenést i do vršovického Edenu. Tento pokus skončil velkým fiaskem. Van Kessel byl jen temným stínem útočníka, který zářil ve městě nad Trnávkou. Možná byla v této situaci až příliš velká očekávání. Slavia za něj údajně zaplatila 32 milionů a navíc podle všeho platila najednou "na dřevo".
Zatímco pro Slavii byl příchod trenéra Šilhavého trefou do černého pro van Kessela se jednalo o dílčí fotbalové parte. Cestu z lavičky zpět na hřiště už nenašel a na jaře se pakoval do polského Gdaňsku. Ani toto hostování není světlou kapitolou v jeho fotbalovém životopise a musí dále hledat své místo na slunci. Zlín se mu teď snaží podat pomocnou ruku. Jak by měl reagovat tento blidný Holanďan? Po temných měsících své kariéry se nachází opět na začátku. Bude muset znovu dokázat, že jedna povedená sezona v Trnavě nebyla jednou šťastnou shodou okolností. Příští sezonu mlžeme z pohledu fotbalového Zlína už teď prohlásit za jedinečnou. Tým, jenž léta pojoval hlavně o ligovou záchranu se najednou bude konfrontovat s evropskou elitou.
Gino van Kessel nusí sám cítit, že další změna je nutná. V polském Gdaňsku svůj fotbalový stroj nenastartoval. Musí hledat novou příležitost. Vzhledem k okolnostem poslední doby je pro něj Zlín ideální variantou. Odmítnout podanou ruku by bylo v jeho situaci těžké fotbalové rouhání.

Otázku musíme položit jinak

13. června 2017 v 21:24
Ztráta českých reprezentantů v kvalifikačním zápase v Norsku bude mít podle všeho fatální následky. Postup na závěrečný turnaj se vzhledem k dalším kvalifikačním okolnostem posunul do oblasti teorie. Až příliš mnoho okolností by se muselo sehrát. Nevím, jestli si někdo dokáaže představit vítězství Čechů nad suverénním Německem nebo zaváhání Severního Irska se San Marinem. Je poměrně smutné, že musíme vrhat prosebné pohledy na sbor amatérů, jejichž největší hvězdy hrají třetí italskou ligu. Naši hráči musí doufat, že se hned několikrát po sobě naplní legendární motto Tomáše Pospíchala: fotbal nemá logiku.
Kvalifikace sice ještě není na konci, ale vzhledem k jejímu vývoji se v Česku už vedou čilé spekulace o tom, co se bude tím po jejím podzimním konci. Případný nepostup je jasným neúspěchem. Potřetí za sebou by naši reprezentanti trávili finálový turnaj mistrovství světa u televizních obrazovek. Snad je pro nás zakletý. S předpokládaným nepostupem vyvstávají i další otázky. Tou nejvýraznější je to, jestli se odehrají v reprezentačním týmu personální změny. Hlavní kouč Jarolím si bude muset přiznat, že nesplnil hlavní cíl, kterým byl postup na finálový turnaj. Podle některých indicií se pod ním ale židle zase tak dramaticky nehoupe.
Je třeba si totiž položit i další otázku. Nachází se v českých luzíc a hájích alternativa vůči nědejšímu kouči Slavie či Mladé Boleslavi. Mnoho trenérských kapacit je pod smlouvou na klubové úrovni. Musíme si také otevřeně přiznat, že post reprezentačního kouče není v posledních letech tím, na co by se stála fronta. K obnovení nesmělých spekulací o příchodu zahraničního trenéra momentálně není prostor. Fotbalová asociace vede totiž boj sama se sebou a nemá páru k tomu učinit tak reformní krok. Musíme se proto tedy nejdříve ptát, kde a jak vytvoříme alternativu po přpadném odvolání současného kouče.

Čas pro důstojné zakončení velkého fotbalového příběhu

12. června 2017 v 20:28
Po roční odmlce se do nejvyšší fotbalové soutěže vrací Baník Ostrava a už začíná podle všeho zbrojit chystá několik změn. Trenérskou lavičku opustil Vlastimil Petržela a přesídlil do jedné z kanceláří vítkovického stadionu. Dnes byl oficiálně představen jeho nástupce. Podle očekávání se jím stal trenérský nováček se zkušenostmi z bundesligy Radim Kučera. Rodák z Vigantic se chystá na své první angažmá v nejvyšší soutěži a přípravu na svůj debut hodně prožívá. Přiznává nutnost posílení kádru a už prý došlo na některá konkrétní jednání. Je zde však jedna várka spekulací výrazně převyšující všechny ostatní.
Přicházejí čilé spekulace o tom, že se do Ostravy vrátí Milan Baroš. Podle všeho se mu znovu otevřely ostravské dveře. Radim Kučera by tak dostal jako dárek dalšího rodilého Valacha. Případný comeback někdejšího reprezentanta do milovaného klubu by jedinečnou událostí. Milan Baroš odstartoval před lety v dresu někdejšího SK Slezská svou bohatou kariéru. Postupně přetáhl přes hlavu též dres Liverpoolu, Aston Villy, Lyonu, Portsmouthu a Galatasaraye. Nikdy však nezapomněl odkud vyrazil na fotbalové putování po Starém kontinentu.
Často a rád poukazoval na to, jaký tým má v jeho srdci navždy místo. Z daleké Anglie sledoval se zaujetím slavnou jízdu za titulem v roce 2004 a naopak po návratu z evropského putování svými finančními příspěvky a iniciativou přispěl k tomu, že temné období Baníkku nemělo mnohem horší důsledky. Troufám si tvrdit jedno: nebýr Milana Baroše, tak Baník letos neslaví návrat do nejvyšší soutěže. Pomohl mu ve stavu klinické smrti, i když musel vědět, že se mu nikdy nevráti vynaložené finanční prostředky a neexistovala ani jistota osobního či sportovního věku.
Dnes je v situaci, kdy se nezadržitelně blíží konec jednoho fotbalového příběhu, příběhu s velkými vrcholy i tvrdými pády. Ne vždy v něm bylo všechno v pořádku a ostravský odchovanec prožil mnoho kritických chvil a nadělal si hodně nepřátel. Jeho jedinečná fotbalová story si však zaslouží důstojný konec. Při vší úctě k Mladé Boleslavi a Libermi musím konstatovat jedno: to nejsou důstojná místa pro tečku za dlouhou fotbalovou větou. Ta by se měla napsat v Ostravě za potlestku plného stadionu a Milan Baroš by měl dostat přílžitost zakřičet: Baníčku, vždycky budu s tebou.

Dvakrát stejný výsledek, nikoliv stejný význam

11. června 2017 v 20:40
Dvakrát po sobě svítily na světelné tabuli po zápas české fotbalové reprezentace dvě jedničkdy. Způsobily však úplně jiné reakce. Nejprve tedy přátelský zápas v Belgii. Naši reprezentanti sehráli vyrovnanou a otevřenou partii s jedním z nejlepší týmů Evropy. Jednalo se sice jen o přátelské utkání, ale dodávala určitou naději do řad naší reprezentace. Mělo jít o jistou podobu povoleného dopingu před důležitým zápasem v Norsku, jeden ze zlomových duelů kvalifikace světového šampionátu v Rusku. Po jisté době se objevilo světlo na konci tunelu.
Střih. Máme pozdní sobotní večer a pánové se lvíčkem na prsou opouští trávník po výsledku 1:1 se svěšenými hlavami. Remíza znamená velkou ztrátu v boji o závěrečný turnaj. Účast se najednou ztrácí v mlze. Čeští fotbalisté již nemají situaci ve svých rukou. O to se postarali gólem v nastavení Severní Irové. Závěrečný program kvalifikační skupiny navíc optimismus do žil rozhodně nenalévá. Čeká nás duel s mistry světa z Německa a poté cesta k záludným ostrovanům do Belfastu. Není čas opřihlížet ke jménu a síle soupeřů. Češi si nesmí dovolit zaváhání.
Během včerejšího zápasů vyvstalo hned několik otazníků a některá přehlížená fakta se ukázala v plné nahotě. Našlo se skutečně jen málo fanoušků, kteří by měli pochopení pro fakt, že Patrik Schick a Jakub Jankto začínali jen na lavičce. Jak známo, český tým je v současné době ve fázi přestavby a do toho přichází finální fáze kvalifikace. V takové situaci je záměr nechat na lavičce dva fotbalisty hrající celkem pravidelně italskou Sérii A dost velkým luxusem. Zvlášť když výkony některých jejich kolegů budily značné rozpaky.
Hodně za očekávání zůstali hlavně Bořek Dočkal a Tomáš Sivok. Jeden se zatím snaží aklimatizovat v daleké Číně a druhý v divokém stylu ukončuje učinkování v Turecku. Nechci se zmíněných hráčů dotknout, ale v takové situaci nemohli být lídry a tahouny národního týmu. Dlouhou dobu vše nasvědčovalo tomu, že si můžeme odvézt ze země Vikingů všechny tři body. Stačila jedna chyba v obraně a vše bylo jinak. Domácí fotbalisté z penalty vyrovnali a narostla jim křídla. Češi naopak úplně zmizeli z trávníku a brankář Vaclík jako poslední instance několikrát vytahoval kaštany z ohně. Takhle se prostě o mistrovství světa nehraje. Hned několik hráčů ukázalo v klubech svůj potencionál do budoucnosti, ale v souvislosti s reprezentací můžeme zatím konstatovat jediné: ještě si to nesedlo.

První velký test pro nového trenéra

8. června 2017 v 20:45
Fotbalová Sparta pokračuje v letním lovení posil v zahraničí. A poprvé se začíná zjevně výrazně projevovat stopa nového italského trenéra Andrea Stramaccioniho. Nová posila se totiž nezrodila v českých luzích a hájích, ale na Letnou se chystá trenérův krajan. Z týmu jeho někdejšího zaměstnavatele Interu Milán má dorazit záložník Jonathan Biabiani. Ukazuje se něco, co v jisté době prostě muselo nastat. Nový sparťanský trenér bude nové svěřence lovit v prostředí, které dobře zná a je přesvědčen o přínosu takových hráčů pro Spartu.
Biabiani odstartoval svou kariéru ve slavném klubu, ale své místo na slunci si v kádru "nerazzuri" nikdy pevně nevybojoval. Cestoval po hostováních v celé Itálii. Jeho zaměstnavately byly postuně Chievo, Modena, Parma a Sampdoria Janov. Už nikdo mu neodpáře, že si zahrál slavnou Sérii A, ligu čtyřnásobných mistrů světa. V milánském klubu asi prostě nebyl ve správný čas a semlela ho velká konkurence. Nicméně samotná přítomnost na soupisce je velmi zajímavým elementem jeho fotbalového životopisu.
Nyní se má vydat za novou výzvou. Vydává se do neznámého prostředí. Velkou roli muselo sehrát angažmá italského trenéra, jenž byl jistou dobu spjat právě s Interem. Mohl by mu ulehčit jeho začátky. V mnoha ohledech si polepší. Inter Milán v poslední době žije především ze slavného jména. Liga mistrů je mu na míle vzdálená a v následující sezoně si dokonce nezahraje ani Evropskou ligu. Prestiž této fotbalové adresy tedy v poslední době značně utrpěla. V posledních ůetech má sestupnou tendenci.
Trenér Stramaccioni a záložník Biabiani by měli vytvořit ve Spartě spolehlivý italský tandem. Od záložníka s velkými zkušenosti z italské ligy se budou ořekávat velké věci. Nikoho nebude zajímat to, že hrál dlouhou dobu pod Apeninami druhé housle. Letité zkušenosti z této soutěže budou mít vliv na jeho požadavky na zázemí i měsíční gáži. K přestupu do Sparty musel mít i hodně odvahy. Uvidíme, jestli mu bude něco platná. Pro italského kouče to bude zároveň velký test jeho filozofie a správnost směřování zpět nejen na české fotbalové nebe.

Funkcionáře čeká velký test

7. června 2017 v 21:31
Věci se daly do pohybu. Možná trochu neočekávaným směrem. Bývalý předseda fotbalové asociace Miroslav Pelta byl propuštěn z vazvy a následně ihned zamířil do nemocnice. Důvody vazby prý pominuly. Stále je třeba ctít presumpci neviny. Nebyl vynesen žádný pravomocný rozsudek a rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení musíme plně respektovat. Obvinění z machinací s dotacemi se tak bude snažit jablonecký šíbr vyvrátit na svobodě. Do myslí fotbalových fanoušků se možná vloudilo semeno pochybnosti, ale věci se tak prostě mají.
Jiné věci se měnit nebudou. Miroslav Pelta sám složil funkci přesedy FAČR. Sám je ve vrcholném fotbale dost dlouho na to, aby si spočítal velikost svých šancí na velký comeback. Ty se od policejního zásahu na Strahově limitně blíží nule. Nikoho dnes nezajímá to, že se Pelta stále cítí nevinný. Věci se již dostatečně daly do pohybu a v tvorbě nového fotbalového vedení není cesty zpět I když je pravdou, že se hledá i cesta vpřed. Docela rád bych se dnes zeptat vrcholných fotbalových funkcionářů na jejich pocity poté, co se jim donesla zpráva o propuštění jejich nedávného velitele.
Miroslav Pelta už pojede po propuštění z nemocnice na Strahov maximálně vyklidit svou kancelář a bude žít v očekávání na to, kdo ho nahradí ve funkci, jež mu dlouhá léta náležela. Ostražitost však bude u nových šéfů stále na místě. Jejich ex- šéf zná dokonale svazové zákulisí a na mnohé z nich patrně něco ví. Realita je taková, že ani po jeho faktickém konci v čele svazu není tato instituce čistá jako lilie. Již nedávný sjezd v plné nahotě ukázal to, jak těžká, dlouhá a trnitá bude cesta k lepším zítřkům. Vrcholoví funkcionáři se budou učit "žít" bez Pelty. A ten tomu bude najednou přihlížet najednou z mnohem větší blízkosti. Je jen na nových šéfech českého fotbalu, zda odolají onomu pokušení a nebudou si svého někdejšího vedoucího připouštět k tělu. Rady má totiž na rozdávání. A oni musí dokázat, že si poradí sami.

Výzva pro hráče i trenéra

6. června 2017 v 22:28
Tak to vypadá, že před sebou máme další pokus o velký comeback. Jeho hlavním aktérem má být Mario Balotelli. Zlobivé dítě italského fotbalu, jenž až příliš hřešilo na svůj nesporný talent. Jeho lehkomyslnost se mu už několikrát vymstila. Svůj potenciál nedokázal prodat v Interu Milán, Manchesteru City, AC Milán nebo Liverpoolu. Několik trenérů a funkcionářů věřilo v zkrocení zjevně neovladatelného fotbalového bohéma, ale ve výsledku tvrdě narazili. Všichni už si představovali jen to, jak se naplní ono příslovi, komu není rady, tomu není pomoci. Balotelli se nacházel na soupiskách klubů s velkým potenciálem, ale nikde se nezapsal výrazně do historie daného klubu.
Svoje místo na slunci našel až ve francouzském Nice. Při vší úctě k francouzskému klubu se nejedná o tým z evropské špičky a hráč s potenciálem Maria Balotelliho se má prezentovat v mnohem prestižějším dresu. V této sezoně však víceméně nastřílel 17 gólů a vše nasvědčuje tomu, že se bude opět stěhovat. Německému deníku Bild to potvrdila osoba nejpovolanější- agent Mino Raiola. Jistou dobu se spekulovalo o stěhování zlobivého dítěte italského fotbalu do Zenitu Petrohrad.
Pro italského hráče je za běžných okolností malebné město nad Něvou tabu. V dané situaci Maria Balotelliho by mě ltento transfer jistou logiku. Trenérem ruského velkoklubu je Roberto Mancini. Ten jediný dokázal Balotelliho zkrotit v době, kdy působil v Interu Milán. Z italského talentu vyždímal maximum. To dnes nemohou prohlásit ani takové persony jako Jose Mourinho nebo Jürgen Klopp.
Ze stěhování do Ruska však pode všeho sešlo. Novým zaměstnavatelem má být podle všeho Borussia Dortmund. Vestfálský tým hledá novouu útočnou hvězdu. Robert Lewandovski se před časem odstěhovl do nenáviděného Bayernu Mnichov a kufry si podle všeho balí i současný kanonýr Pierre- Emerick Aubameyang. Je zde tedy velký potenciál k tomu vytvořit novou výzvu pro svérázného Itala. Zároveň by se jednalo i o výzvu pro nového trenéra Petera Bosze. Dokázal by ho udržet na uzdě?

Možné komplikace se rodí v Číně

5. června 2017 v 8:45
Českou fotbalovou reprezentaci jeden velmi ostrý test. V Bruselu se mu postaví reprezentave Belgie. Ještě nedávno se nejednalo o tak věhlasného soupeře. Nyní však tato reprezentace postavila doslova Dream team. Jména jako Vincent Kompany, Yannick Carrasco, Kevin de Bruyne nebo Marouane Fellaini budí respekt. Během posledních letech si v Evropě udělali velké jméno a všichni působí ve slavných velkoklubech. Bude to skutečně výrazně jiný zápas než proti San Marinu. A to ještě chybí domácím největší hvězda- Eden Hazard z londýnské Chelsea.
Česká reprezentace se stále nachází ve stavu generační výměny a hledání nových lídrů, kteří by dali vzpomenout na "staré dobré časy". Na tento fakt upozornil i trenér Belgičanů Roberto Martínéz. Může nám to znít krutě, ale jedná se o konstatování jasného faktu. Několik našich reprezentantů se navíc nachází v nejistotě, jak to s nimi bude v následující sezoně. V zápase s Belgií se jim alespoň naskytne příležitost zaujmout další kluby a možnost stěhovat se na prestižnější adresu.
Speciální kapitolou je v této záležitosti někdejší špílmachr pražské Sparty Bořek Dočkal. Na sklonku zimní přestávky zamířil na velké potenciální dobrodružství do daleké Číny. JIž se budu z tohoto místa opakovat, ale z hlediska ekonomického jeho přestup plně chápu. Možnost zajistit se během necelých dvou let do konce života se prostě odmítá velmi těžko.. Navíc první dojmy českého středopolaře byly takové, že minimálně individuální schopnosti rozhodně nedělají z čínských fotbalistů hráče druhé kategorie.
Posléze se ale dostavilo největší riziko angažmá na dalekém východě. Limitované nasazování zahraničních hráčů. Do jednoho zápasu smí nastoupit pouze tři cizinci a o herním vytížení tak nerozhoduje jen individuální forma a taktika stanovená do nejbližšího zápasu. To může mít neblahý vliv i na celou reprezentaci. Exotické angažmá ukázalo svou odvrácenou tvář. Jedná se o velký paradox. Český záložník si v reprezentačních zápasech může říct o větší herní vytížení v klubu.