Listopad 2017

Velký návrat a dobré rozhodnutí

27. listopadu 2017 v 20:55
Všechno špatně. To si teď určitě říkají fanoušci, vedení i hráči AC Milán. Klub investoval do posil v létě v přepočtu pět miliard korun. Příchody několika zvučných posil v čele s reprezentačním obráncem Leonardem Boonuccim měly být předzvěstí lepších zítřků a návratu na čelní pozice Série A. Realita? Slavný tým se nachází mimo pohárové příčky, na vedoucí Neapol ztrácí osmnáct bodů a čtrnáct ho dělí od přímého postupu do Ligy mistrů. Změny u prvního týmu tak byly jen otázkou času a došlo na ně po nedělní bezbrankové remíze s FC Turín.
Na lavičce "rossoneri" končí trenér Vincenzo Montella. Někdejší útočník Sampdorie Janov, AS Řím i italské reprezentace zůstal daleko za očekáváním klubového vedení a to zvolilo obvyklé řešení podobných situací. Jeho nástupcem se stal známý bouřlivák a klubová legenda Genarro Gattuso. Jedna z hlavních tváří týmových úspěchů ze začátků třetího tisíciletí se tak vrací v nové roli. Po konci hráčské kariéry působil v roli hlavního kouče v OFI Kréta, Palermu či švýcarském Sionu. Naposled ho mohli fanoušci registrovat u mládeže AC Milán.
Hned na úvod si musí všichni zainteresovaní přiznat, že bývalý základní stavební kámen milánské zálohy přichází bez valných trenérských zkušeností i úspěchů. Při vší úctě k bývalým zaměstnavatelům je AC Milán jinou galaxií. Fanoušci osmnáctinásobného italského mistra trpí při pohledu na ligovou tabulku, kde se s hrozivým odstupem dívají na Neapol, Juventus či nanáviděného městského rivala Inter. Pomalu se smiřují s další promrhanou sezonou a další roční absencí mezi evropskou fotbalovou smetánkou. A v této situaci vstupuje fotbalový mistr světa z roku 2006 k těžké trenérské zkoušce.
Musí teď hlavně vnímat pozitivní stránky věci. Prostředí San Sira dokonale zná. Je pro něj druhým domovem. Stále mluvíme o živoucí klubové legendě a aktéra jedné z nejslavnějších epoch klubové historie. Na to fanoušci nezapomínají. V jeho nové funkci mu možná odpustí v počátcích i to, za co by jiný vládce červenočerné lavičky upadl v nemilost. Ze strany klubového vedení se jedná o nejlepší možný krok. Angažování někdejšího milovaného záložníka trochu uklidní nastálou situaci. To je v dané chvíli nejdůležitější. Cesta zpět k vrcholům musí probíhat postupně.

Těžká zimní zkouška

26. listopadu 2017 v 21:14
Sigma Olomouc dnes velice symbolicky zakončila podzimní část letošní sezony. Bez bodového zisku odjíždí z Androva stadionu pražská Sparta a ligového nováčka vidíme v polovině sezony na druhém místě ligové tabulky. Musí se s ním tedy počítat v boji o pohárovou Evropu a jiné celky s pohárovými ambicemi mohou tradičnímu moravskému klubu jen tiše závidět. Léčebná kúra trenéra Jílka zjevně funguje. Přišel spravovat "modrou lavinu" v tichosti a velkých ambicí. O to více je teď zbytek nejvyšší domácí soutěže překvapený tím, koho vidí v popředí tabulky elitní domácí soutěže.
Fanoušci, trenéři i funkcionáři si teď však možná už pokládají otázku, co se bude dít v historické metropoli Moravy v zimní přestávce a posléze v jarní části sezony. Několik hráčů ligového navrátilce na sebe výrazně upozornilo a nachází se najednou v hledáčku věhlasnějších domácích i zahraničních klubů. Fotbalová veřejnost si tedy právem pokládá otázku, jestli se úspěšný aktér ligového podzimu změní k nepoznání nebo dokončí přerod několikaletého outsidera v tým, s nímž se musí počítat.
Dřívě narození hanáčtí fanoušci si dost možná vzpomněli na časi trenéra Karla Brücknera, kterého poslouchali na slovo Pavel Hapal, Michal Kovář či Oldřich Machala. Dnes již hodně zasypaná prachem je legendární bitva s Realem Madrid. Z Olomouce putovali do světa talenti jako Tomáš Ujfaluši či Radoslav Kováč. To jsou však jen vzpomínky. Sigma prožila řadu hubených let a dvakrát dokonce opustila elitní soutěž. Teď se nachází znovu v nadějné situaci prorazit v pohárové Evropě. Řada hráčů však má ve smlouvě výstupní klauzuli a jejich odchod se může uskutečnit velice snadno.
Hanáčtí funkcionáři se tak možná dostanou do stavu dilematu. Pokusit se probojovat do pohárové Evropy s úspěšným podzimním týmem nebo naplnit klubovou pokladnu. Není to tak dávno, co se Sigma z ekonomického hlediska nacházela ve stavu klinické smrti. Podzimním chováním se na fotbalovém trhu může svou současnou situaci ukázat v rouše Evině a v třeba přesvědčit českou fotbalovou obec o stabilizaci situaci v klubu. Asi nejsem sám, kdo je plný očekávání.

Sám na to nestačí

23. listopadu 2017 v 21:32
Kritickou ligovou situaci ostravského Baníku není třeba sálodlouze rozebírat. Tradiční tým z moravskoslezského pomezí se nachází na posledním místě tabulky a body představují nedostatkové zboží. Fanoušci už přišli hráčům na trénink naznačit, že jejich představy zdaleka nenaplnili a velmi důrazně zvedli prst. Ani nad týmem pod záštitou Milana Baroše není jejich trpělivost nekonečná. Víkendové derby s Karvinou se jeví jako ideální možnost se chytit a radikální kotel si udobřit. Na jaře bude jeho pomoc velice potřebná.
Jisté konání se očekává i od klubového šéfa Václava Brabce. Nikdo nemůžezbochybnit, že nebýt jeho, tak dnes možná ligový Baník neexistuje. Svým příchodem resuscitoval Baník a přivedl ho do relativně stabilní ekonomické situace. Až sem může Baník podnikatele v oboru dopravy a logistiky svatořečit. Na druhou stranu si musí v Ostravě přiznat, že profesionální fotbal byl pro něj až do minulého roku španělskou vesnicí. S modrobílým týmem se musel v létě aklimatizovat v prvoligovém prostředí a jeho spletitých uličkách.
Některé jeho kroky se zpětně jeví jako minimálně ukvapené. Nejvýrazněji tak musíme označit podivný odchod Vlastimila Petržely z lavičky na tribunu. Při vší úctě k Radimu Kučerovi nikdo neupře bohaté zkušenosti někdejšímu kouči Zenitu Petrohrad a ty by se při návratu mezi elitu hodily mnohem více než začátečnický elán. Petrželovi podle zákulisních informací pozice na tribuně moc nevyhovuje a brzký odchod se nejeví jako úplně nereálný. Klubový šéf prostě najít pomoc u lidí znalých fotbalového prostředí.
Jednou z těchto alternativ má být příchod Zdeňka Nehody. Legendární fotbalista pražské Dukly a mistr Evropy z Bělehradu 1976 prý aspiruje na roli sportovního poradce. Václav Brabec by neměl váhat ani vteřinu. Současný hráčský agent zastupující řadu mladých talentů a ve fotbale velké jméno a už svým příchodem by vzbudil všeobecný respekt. To teď Baník potřebuje možná ze všeho nejvíce.

Dobře načasovat přestup

22. listopadu 2017 v 20:37
Slavia před několika dny představila nového sportovního ředitele Jana Nezmara. Ve výsledku se může jednat o jeden z nejzdařilejších přestupů. Někdejší liberecký kanonýr platí za velkého odborníka a ten Slavii zatraceně scházel. S bohatým čínským kapitálem se musí umět dobře zacházet. Dosavadní sportovní šéf libereckého Slovanu pro to má všechny předpoklady. Navíc se dobře zná se slávistickým trenérem Jaroslavem Šilhavým a vidíme tak předpoklady vzájemné symbiózy a podobných představ o dalším sportovním směřování klubu z Edenu.
To dostalo na sklonku srpna jednu výraznou trhlinu. Nepostup do Ligy mistrů představuje velkou čáru přes rozpočet. Všichni si musí na Slavii přiznat, že současný kádr se jeví jako příliš široký. To konstatuji při vší úctě k Evropské lize. Ta stále zůstává pro Ligu mistrů chudým příbuzným. Hráče Slavie nebudou přednostně sledovat evropské velkokluby a nemůžeme očekávat pravidelné příjezdy fotbalových gigantů do české metropole. Zúžení kádru českého mistra v zimní přestávce se jeví jako nevyhnutelné. I kdyby se nakonec povedlo postoupit do jarního play- off Evropské ligy. Některá jména se už dostávají do kurzu.
Nejvíce se mluví o kamerunském bekoviMichaelu Ngadeovi. Situaci kolem něj má velmi čile mapovat turecký Trabzonspor. Tým z pobřeží Černého moře a šestinásobný turecký mistr určitě bude chtít vylepšit svou situaci v tabulce, kde se krčí až na jedenácté pozici, což se bohatým majitelům zatraceně nelíbí. V létě například zlanařili slovenského záložníka Juraje Kucku z AC Milán.
Měl by se jeden ze základních kamenů slávistické sestavy stát jeho spoluhráčem? Za sebe říkám ano. Turecká liga je pro hráče z Česka krokem vpřed. Její celky se pravidelně dostávají do Ligy mistrů a istanbulský Besiktas se na jaře podívá i do její vyřazovací části. Když se podíváme na její tabulku jeví se oproti české nejvyšší soutěži jako mnohem vyrovnanější a na defenzivního záložníka či stopera Slavie by tak čekalo mnohem víc duelů "na krev". Musel by ještě mnohem více ukazovat svou kvalitu a to se mu může tisíckrát vrátit. Hurá směr Bospor.

Jedna epocha může skončit

21. listopadu 2017 v 21:40
Jako by toho nebylo dost. Real se nachází ve španělské lize až na třetím místě, na první Barcelonu ztrácí deset bodů a titul z letošního ročníku La ligy se dostává do kategorie sci- fi. Do toho začala média vést další várku vášnivých diskuzí o největší hvězdě. Portugalci Cristianu Ronaldovi. Jeho současný kontrakt sice platí až do roku 2021, ale jeho naplnění se najednou dostává do sevření nejistotou a madridští fanoušci si začínají malovat černé scénáře v souvislosti s milovanou megastar, která pomohla jejich milovanému klubu ke všem možným trofejím a pomohla mu zdolat všechny možné fotbalové vrcholy.
Britský deník Mirror přišel se zprávou, že Ronaldo odmítl prodloužit stávající kontrakt, protože jeho podoba se mu jeví jako nepřijatelná. Začal najednou velmi hlasitě mluvit o odchodu z klubu a je ochoten tak učinit ještě před naplněním stávajícího kontraktu. Zároveň doufá, že ho jeho současný zaměstnavatel uvolní za přijatelnou cenu. V souvislosti s přestupem do jiného působiště se u jednoho z nejlepších fotbalistů historie dá mluvit asi jen o jednom klubu. Samozřejmě se jedná o bývalého zaměstnavatele- Manchester United.
Proč by se měl vrátit? Portugalský forvard dokázal v Madridu maximum. Všechny možné trofeje už má doma. Už dnes mluvíme bez ohledu na další scénář o klubové legendě. Na světlo se tak dostává otázka, jak je to vlastně s jeho další motivací. Při dodržení stávajícího kontraktu by působil v dresu "bílého baletu" až do šestatřiceti let a další hvězdné pokračování na jiné adrese by se tak jevilo jako hodně nepravděpodobné. O Manchesteru mluvil i po přestupu jako o klubu svého srdce, což dokázal například tím, že gól na Old Trafford v Lize mistrů neslavil. O trenérské ikoně "red devils" Alexi Fergusonovi mluví jako o druhém otci a fanoušci by ho pravděpodobně přijali bez problémů.
Proč by měl s návratem váhat? Opakuji, že hovořím o jednom z nejlepších fotbalistů historie a mou povinností je používat superlativy. Člověk ale čas nezastaví. Ronaldovi klepou na dveře Kristova léta. Slavný anglický klub musí hledat i mladší a perspektivnější hvězdy. Angažmá hvězdného Portugalce se v tomto jeví jako určité riziko a brzda pro mladé talenty. Musíme zmínit i jméno trenéra José Mourinha. Ten vedl svého krajana už v Realu a o jejich problematickém vztahu se napsaly tuny papíru. Přichází tedy otázka, jak by si "sedli" v kolébce fotbalu.
Vypisuji nyní anketu, jaké má přijít rozuzlení.

Těžké hledání cesty z mizérie

20. listopadu 2017 v 20:50
Výsledek víkendového madridského derby se nejvíce oslavoval v Barceloně. Dva celky ze španělské metropole se vzájemně obraly o body a nenáviděný rival z Katalánska se opět o něco více vzdálil. Oba celky na něj ztrácejí už deset bodů. Navíc jim uniká i tým Valencie a z páté pozice nebezpečně dotírá Sevilla. Na jasnou převahu Realu a několik chyb ze strany arbitrů si za jeden nebo dva týdny už nikdo ani nevzpomene. "Bílý balet" předčil v posledních dvou letech katalánského rivala v domácí soutěži i Lize mistrů. Minimálně v La lize už dostává odplata velmi reálné kontury. Zázračný zvrat už si skutečně dokáže představit málokdo.
Díky těmto faktům se dostávají pod ještě větší tlak některé výrazné individuality madridského giganta. Konkrétně se jedná o portugalskou megastar Cristiana Ronalda a francouzského útočníka Karima Benzemu. Tito to dva forvardi zarím nejlépe symbolizují současnou krizi. Po dvanácti ligových kolech mají oba na střeleckém kontě jen po jednom zásahu. V minulých letech byli přitom zvyklí, že u jejich jména svítilo v této kolonce dvouciferné číslo. Oba skórovali před měsícem na hřišti Getafe. Od té doby záhadně mlčí.
Oba čekají na další střelecké zářezy jako na smilování. Ronaldovi přitom určitě nepřidal na sebevědomí distanc ze začátku sezony a Benzemovi zase to, že po vyděračské aféře se stále nachází v nemilosti Francouzské fotbalové federace a dveře do reprezentace má dost možná do konce kariéry zavřené. Zvlhlý střelecký prach má neblahé důsledky na celém týmu a může nepříjemně poznamenat celou sezonu. Deprese musí plynout i z bilance hvězd Barcelony. Lionel Messi a Luis Suaréz už mají na svém kontě sedmnáct zářezů.
Nejhorší na tom všem je, že Real nemá za dva spolehlivé střelce plnohodnotnou alternativu. Tímto nechci nijak snižovat ostatní hráče "Královského klubu", ale čísla jsou neúsprosná. Současná bilance dvou legend může být pro jeho trenéry a funkcionáře varováním. Benzemovi bude zanedlouho třicet a Ronaldo dospěje v únoru do Kristových let. I čas je v tomto neúprosný. Jejich nástupce se jednou bude muset najít. I když v případě těchto dvou hráčů to bude zatraceně těžká práce. Teď jen najít odpověď na otázku, kdo k tomu najde odvahu.

Má před sebou nejtěžší zkoušku

19. listopadu 2017 v 20:31
Situace přestává být vázná a stává se kritickou. To si teď musí přiznat všichni lidé, kteří mají co dočinění s ostravským Baníkem. Po prohře v Liberci klesl až na úplné dno tabulky. Kapitán a největší osobnost týmu Milan Baroš si přestal brát servítky a bez váhání pojmenoval věci pravými jmény. Nepoužíval při tom zrovna vybrané výrazy, ale asi nemohl jinak. Výhra se stává v Ostravě pomalu cizím slovem a pomalu se začínají vracet vzpomínky na jaro 2016, kdy se tradiční ostravský klub po padesáti letech nuceně pakoval o jedno soutěžní patro níž.
Před letošní sezonou Ostrava překypovala optimismem. Radost z příchodu Milana Baroše přebila rozpačitý konec Tomáše Zápotočného i záhadnou změnu funkce Vlastimila Petržely. O to těžší se jeví návrat do reality. S hrou o holé přežití v lize musí být Baník už několik kol smířen, ale až teď klesl na úplné dno. Jak symbolické na konci podzimní části. V zimní přestávce bude mít baníkovské vedení mnoho námětů k zamyšlení. Dá se očekávat ještě více prosebných pohledů právě také na Milana Baroše.
Miláček ostravských tribun se vrátil v léte do milovaného klubu uzavřít fotbalový kruh. Otevřeně mluvil o tom, že se jedná o jeho poslední sezonu a byl rád, že příběh může uzavřít tam, kde ho před lety načal. Takový průběh sezony si ale nepředstavoval ani v těch nejhorších snech. Chtěl si užívat poslední okamžiky bohaté kariéry s místními fanoušky, kteří ho milují a odpustili by mu snad všechn na světě. Teď se bojí o to, aby jim nepodal na konci tohoto ročníku další hořkou pilulku. Těch ochutnali v posledních letech věrní vyznavači bílé a modré barvy až nezdravě mnoho.
Nejzkušenější člen sqadry z moravskouslezského pomezí má před sebou těžkou zkoušku. Možná poslední v jeho kariéře a zároveň takové, kterou asi ještě nikdy nezkusil. O úspěchy bojoval v takových klubech jako Liverpool, Lyon nebo Galatasaray. Nikde však nebyl tím člověkem, jenž měl zodpovědět otázku, zde se jeho tým zachrání v nejvyšší soutěži. Má k tomu teď i dvojnásobnou motivaci. Určitě by nechtěl kariéru ukončovat tím, že tým jeho srdci nejbližší dá minimálně na rok domácí elitě sbohem. "Bary", poslední zkouška začíná!

Těžké odcházení

15. listopadu 2017 v 20:32
V 60., 70. a 80. letech se psal v Itálii asi největší příběh fotbalové brankáře v dějinách tohoto sportu. Hlavním hrdinou byl legendární Dino Zoff. Své umění ukazoval v Udině, Mantově, Neapoli a hlavně Juventusu. Odchytal 112 zápasů za reprezentaci, kde začal kariéru titulem mistra Evropy a končil titulem mistra světa. Má velmi slušný i trenérský životopis, prostě jedna z největších legend italského fotbalu. O tom nemusíme vést dlouhé diskuze. Fakta nelze popřít. Jeden podobný brankářský příběh v dresu "squadra azzury" se tento týden dopsal na milánském San siru.
Všichni víme, že jeho hlavním hrdinou Gianluigi Buffon. Brankřskému řemeslu se sice vyučil v Parmě, ale každý fotbalový fanoušek si ho představí v dresu Juventusu. Snad kromě těch z Parmy. Někteří ho tam i dnes berou jako nežádoucího. Přestup ke "Staré dámě" z něj udělal nejdražšího brankáře fotbalové historie. Stalo se tak v roce 2001 a tento rekord do dnešního dne nikdo nepřekonal. S Juventusem vyhrál sedmkrát italskou ligu a dvakrát domácí pohár. Snová kariéra, chtělo by se říct. Vysněná evropská trofej však zůstala zapovězena.
Neotřesitelnou pozici měl po celou kariéru i v italské reprezentaci. V novém miléniu do branky nikoho trvale nepustil. Post reprezentační jedničky byl stejnou jistotou jako příchod léta po jaru či Zlatý slavík pro Karla Gotta. S Juventusem i reprezentací prožil "Gigi" dobré i zlé. V dresu "bianconeri" slavil řadu trofejí, zároveň zažil nucený sestup do Série B a trnitou cestu zpět na vrchol. V dresu národního týmu zvedl nad hlavu titul pro mistra světa i se loučil se slzami v očích po barážové blamáži.
Takový konec nebyl hoden této legendy. Těžko si po pondělním zápase vybavoval zlato z Německa 2006 či stříbro z EURA 2012, kde se museli Italové sklonit až před tehdejším takřka neporazitelným gigantem ze Španělska. V Itálii teď musí hledat nástupce dlouholeté nezpochybnitelné jedničky. Jaho nástupce to nebude mít lehké. Bude muset snést srovnání s kolegou, který byl velmi pravděpodobně jeho idolem. Celý fotbalový svět musí přes hořký konec vzdát hold odcházející legenda a trošku mu tak usnadnit těžké loučení. Jeden velký fotbalový příběh má smutný epilog. Na výjimečnosti mu to však neubírá.

Neúspěchem k novým úspěchům

14. listopadu 2017 v 20:40
To, co bylo šedesát let nemyslitelné, se stalo ve včerejším chladném milánském večeru realitou. Fotbalová Itálie bude poprvé od roku 1958 chybět na světovém šampionátu. Někteří fanoušci si ještě stále namlouvají, že se jedná jen o zlý sen, jiní se jen pomalu vzpamatovávají ze šoku a vlajky na všech úřadech po celé zemi byly svěšeny na půl žerdi. Jedna celospolečenská událost, kterou jistě představuje barážová odveta fotbalové kvalifikace, dospěla k nejhoršímu možnému rozuzlení. Fotbalisté ze země čtyřnásobných mistrů světa se budou muset v létě spokojit jen s televizní obrazovkou. Výlet do Ruska se nekoná.
"Squadra azzura" bývá zpravidla jedním z favovoritů na celkové prvenství v turnaji. Teď jim však cestu za úspěchem zatarasil ještě před začátkem švédský obranný blok. Tým v modrých dresech nenašel během dvou zápasů recept na houževnaté Švédy a jejich fanoušci si ani jednou nemohli zakřičet gól. Obrovská převaha z domácí odvety přichází vniveč. Už se na ní nikdy nikdo nebude ptát. Jediným faktem zůstává role diváků pro italské fotbalisty. Musí se s ní smířit a to půjde zatraceně těžko. Mnozí hráči se po závěrečém hvizdu nestyděli za slzy.
Pro některé znamená toto vyřazení víc než jeden dílčí neúspěch. Už jistě se loučí s reprezentačním dresem Gianluigi Buffon. Čas se nedá zastavit. Italská brankářská legenda musí v době, kdy ji klepe na dveře čtyřicitka říct "arrivederci". To samé se může týkat celé obranné řady. V příštím kvalifikačním cyklu už nemusíme zaznamenat na soupisce jména jako Brazagli, Bonucci nebo Chiellini. Jejich čas prostě asi nastal. Musíme se teď znovu podívat do doby před šedesáti lety.
Tehdy se Itálie také nepodívala na mistrovství světa a pod Apeninami se odehrála fotbalová revoluce. Jejím nepsaným lídrem byl tehdejší trenér Interu Milán Helenio Herrera. Přisel s vlastním vynálezem s názvem "catnaccio". Dokonale propracovaná obrana představuje od té doby hlavní rys italské kopané. Fanušci ze zbytku Evropy za to Italy nenávidí, ale jejich úspěchy nikdo nemůže popřít. V Miláně, Římě či Turíně vyrostlo d té doby mnoho defenzivních lídrů. Giacinto Fachetti, Franco Baresi, Paolo Maldini, Fabio Cannavaro, Alesandro Nesta a mnoho dalších- krátký výčet legend, jež daleko přesáhly italské hranice. Nucená neúčst na světovém šampionátu a pravděpodobný konec několika defenzivních pilířů může být spouštěčem k nalezení nových mistrů tohoto oboru a potencionálních nových úspěchů.

Mnoho a zároveň málo možností

13. listopadu 2017 v 20:44
Do České republiky doputovala s lehkou časovou prodlevou zpráva o muži, na nějž možná mnozí zapomněli. Ivan Hašek nuceně ukončil angažmá ve Spojených Arabských Emirátech a vrací se domů. Společně s asistentem Luďkem Klusáčkem doplatil na špatný vstup svého týmu do sezony, kdy se krčí na předposledním týmu tabulky a jeho bývalé svěřence dočasně přebírá jeden z tuniských asistentů. Nezachránilo ho ani dobré jméno a vysoké renomé jež si během svých angažmá v arabském světě vybudoval. Musí teď tedy začít přemýšlet, kam se upíchnout a začít novou epochu svého fotbalového života.
Jeho sportovní profesní CV se jeví jako bohaté, zajímavé a pestré. Třináct let strávil v pražské Spartě a slavil s ní celkem osm mistrovských titulů. Patřil do slavné generace Jozefa Chovance, Michala Bílka, Tomáše Skuhravého či Václava Němečka. Po revoluci si zahrál čtyři roky ve francouzkém Štrasburku a přidal dvě exotická angažmá v Japonsku. Patřil i pilířům reprezentace, kde na něj spoléhali Josef Masopust, Jozef Vengloš či Milan Máčala. Byl kapitánem na mistrovství světa 1990 v Itálii, kde s týmem dokráčel až do čtvrtfinále. Podobně petrý je i jeho trenérský životopis- úspěšná éra ve Spartě, angažmá ve Francii či Japonsku a první kontakt s Arabským poloostrovem.
Českou fotbalovou veřejností byl dlouhá léta vnímán jako vzácný úkaz. Ta si ho dvakrát doslova vytrucovala na post trenéra i předsedy svazu. V obou případech se ovšem jednalo jen o krátké intermezzo. Rodáka z Městce Králové vnímali fanoušci doslova jako Deuse ex machina. Ten však jejich vyslyšel jen na krátkou dobu. V roli vrchního svazového úředníka se nenašel. Dost možná si svým nečekaným koncem zabouchl dveře do všech kanceláří na strahovské hůrce.
Od roku 2011 své umění předvádí trvale v různých částech Perského zálivu. Své služby postupně posktl klubům Al Hilal, Katar SC, FC Fujairah a naposled Emirates club. Teď tato éra dost možná končí a fanoušci si pokládají otázku co bude s jejich někdejším oblíbencem dál. Sportovní funkce ve fotbalovém svazu, poradce ve Spartě, nečekaný comeback na Blízký východě, odpočinkové angažmá v provninčním francouzském či další zajímavé mise do Japonska? Všechny tyto možnosti si dokáži u Ivana Haška předstvit. Vzhledem k současné fotbalové realitě je však málokterá z nich reálná.

Už se k tomu nevracet

12. listopadu 2017 v 20:30
Už se zdálo, že na nekonečný příběh horkého přestupového léta zapomeneme, ale jedna fotbalová legenda nám ho ještě jednou připomněla. Česká fotbalová veřejnost na pevno počítala s angažováním talentovaného útočníka Patrika Schicka v Juventusu Turín. Nejúspěšnější tým italské fotbalového historie chystal dres pro nového potenciálního kanonýra a tehdejší útočník Sampdorie Janov si udělal z Polska, kde byl na šampionátu "lvíčat" výlet pod Alpy, aby ztvrdil podpisem obrovský posun ve své kariéře. Jenže to by bylo v italských fotbalových poměrech příliš jednoduché.
"Bianconeri" v poslední chvíli z transferu vycouvali. Vedly se cilé spekulace o lékařské prohlídce, kde měli lékaři slavného klubu odhalit srdeční vadu a najednou se začaly psát černé scénáře o fotbalové budoucnosti někdejšího kanonýra vršovických Bohemians. Ten se pomalu smiřoval s pokračováním v Janově, kde měl stále platnou smlouvu. To byl tedy jeden z těch pozitivnějších scénářů. A všichni víme, jaké bylo rozuzlení celého příběhu. Patrik Schick nakonec získal angažmá v AS Řím. Ve věčném městě by měl strávit dalších pět sezon.
Nesmíme si nalhávat, že začátek neprobíhá podle představ jeho ani klubového vedení. Vinou zranění odehrál zatím jen patnáct minut a až teď se znovu vrací do tréninkového procesu, aby prokázal, že ppeníza za jeho přestup nebyly vehozené oknem. Člověk si však občas položí otázku, proč měli lékaří v Římě zcela odlišný názor než ti v službách "Staré dámy". Mají snad v jednom z klubů amatéry? To si snad nikdo nepřipouští. Teď se do celé věci vložila jedna z nejpovolanějších osob. Bývalý záložník české reprezentace a současný sportovní šéf Juventusu Pavel Nedvěd se rozhodl uvést věci na pravou míru.
Podle jeho verze v celé věci hrály hlavní roli finance. Faktem zůstává to, že tým tým z italské metropole nabídl o šest milionů eur více a jeho ochotný přidat další čtyři na případných bonusech. V tom se ukazuje přestup do AS Řím jako logická volba a doufejmě, že je pravdivá. Slibme si však jedno. Tuto otázku už nebudeme otvírat. Celou pravdu se dost možná nikdy nedozvíme, ale musíme hledět dopředu.

Musí doufat, že nemluvil do větru

9. listopadu 2017 v 21:21
Fotbalové mistrovství světa v Rusku se nezadržitelně blíží a spekulace o největších favoritech a potencionálních zklamáních budou s ubíhajícím kalendářem sílit. Který gigant ukáže všechno ze svého umění? Jaký zůstane za očekáváním? Jakými hostiteli budou Rusové? Na jaký individuální výkon se bude nejvíce vzpomínat? Tyto a mnoho dalších otázek si pokládají fanoušci, novináři i fotbaloví odborníci a těší se na rozuzlení, které přinesou horké letní večery. Se svou troškou do mlýna přispěchala i jedna velká fotbalová celebrita. Nejedná se o nikoho menšího než o Lionela Messiho.
Geniální Argentinec přispěchal s prohlášením, pokud se vrátí do rodné země se zlatými medailemi a titulem pro mistra světa, provede turistickou pouť z rodného Rosaria do San Nicólas. Pěšky absolvuje 65 kilometrů a pravděpodobně tak předvede největší turistický výkon svého života. Troufám si říct, že by tak učinil velice rád. Utnul by tak spekulace a skeptické vyjadřování argentinské fotbalové veřejnosti o tom, jak je pro něj reprezentace na druhém místě ve stínu milované Barcelony a jak jezdní na její srazy z donucení.
Katalánsko se pro něj už dávno stalo druhým domovem. Je dnes pravděpodobně považován za největší hvězdu v dějinách klubového giganta. Čtyřikrát slavil vítězství v Lize mistrů, osmkrát ovládl se svým týmem domácí soutěž. Do toho pětkrát převzal zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu na Starém kontinentu. Jedná se o synonymum fotbalové dokonalosti, jedinečnou individualitu a nedotnutelnou modlu. V reprezentaci najdeme i jiné individuality: Sergio Agüero, Gonzalo Huigaín či Angel di Mária. Messi je však stále jiná galaxie.
Zlato s reprezentačním A- týmem na velkém turnaji mu však stále chybí. Šampionát v příštím roce bude malého génia poslední reálnou šancí. Na posledním šampionátu zůstal se svou armádou těsně pod vrcholem. Trumf mohl být o to sladší, že ho mohl slavit na národním stadionu nenáviděného rivala z Brazílie. Němci však vystavili stopku. O to více se musí v Rusku snažit. Další šampionát v Kataru už se ho dost možná nebude týkat. Tak třeba se nám zrodí nový turista.

Zbrklost je nebezpečná

7. listopadu 2017 v 21:58
Říká se, že nic není tak horké, jak se to uvaří. Tímto heslem se teď musí více než kdy jindy řídit fotbalová Slavia poté, co ztratila v nedělním zápase s Plzní reálnou šanci na obhajobu mistrovského titulu. Vítězný gól Daniela Koláře ze závěru podzimního šlágru se najednou jevil jako předzvěst velkého zemětřesení na červenobílé vršovické půdě. Svou nespokojenost se současnou situací ventilovalo hned několik lidí. Josef Hušbauerotevřeně přiznal odpor k přílišné rotaci v základní sestavě, Danny nechápal, proč se neobjevil v sestavě pro velký zápas a šéf Jaroslav Tvrdík posílal pomocí twitteru do Štruncových sadů gratulace.
Mediální ohlas a mnoho názorů na fanouškovských diskusních fórech na sebe nenechaly dlouho čekat. Ještě před měsícem byla pozice trenéra Šilhavého ve Slavii pevná a nezpochybnitelná. Teď se pod ním židle podle některých názorů povážlivě rozkývala a dokonce se ozývaly spekulace o jeho možném nástupci. Padala dokonce konkrétní jména. Například některé zainteresované osoby zmiňovaly Miroslava Beránka, ten dnes působí u slávistické mládeže a i funkce trenéra A- týmu je mu důvěrně známá. Člověk by nevěřil, co dokáží provést s pozicí trenéra dvě ligové porážky.
Teď snad emoce trochu opadly. Hlavní šéf Jaroslav Tvrdík trenéra Šilhavého podržel. Jeden z hlavních strůjců mistrovských oslav Slavie z letošního jara se až do konce podzimní části nebude muset hlásit na úřadu práce. Nezpůsobí to ani twitter hlavního bosse, jenž občas připomíná zbraň hromadného ničení. Český mistr už se nesmí vracet k porážce v Plzni a musí hledět dopředu. V lize musí znovu nabrat nějaké body a nesmí zapomenout na Evropskou ligu. Tam může stále pomýšlet na postup ze skupiny a pohárové jaro.
Překotná změna na trenérské lavičce by představovala sebevraždu v přímém přenosu. Případný Šilhavého nástupce by se musel seznamovat se širokým kádrem a na to by měl čas v řádu hodin. Pravděpodobně by přinesla více škody než užitku. Jaroslav Šilhavý má šanci ukázat správnost cesty, na kterou se svým týmem nastoupil. Vše se může v dobré obrátit.

Slavia provádí návrat do reality pomalu

6. listopadu 2017 v 20:34
Po včerejším ligovém šlágru mezi Plzní a Slavií se zdá, že o mistrovském titulu je fakticky rozhodnuto. Ani Slavia nedokázala Viktorii obrat o body a na západě Čech mohou pomalu chladit mistrovské šampaňské. Ještě nikdy se snad v samostatné české lize nestalo, aby člověk mohl provést toto konstatování ještě před tím, než dosedl do našich luhů a hájů první sníh. Reálná šance ostatních týmů promluvit do boje o titul včerejší brankou Daniela Koláře asi definitivně pohasla. To, co Slavia tu lépe, tu hůře skrývala se včera ukázalo v rouše Adamově.
Před začátkem letní přípravy se nacházela v obrovské euforii. Po osmi letech se do Edenu vrátil mistrovský titul. Liga mistrů se najednou ukázala v reálných obrysech. S pomocí obrovského čínského kapitálu Slavia mohutně posilovala. V pražských Vršovicích se objevovaly posily ze všech koutů Evropy. Managment i trenérský štáb vsadily vše na jednu kartu. Najednou jsme viděli poskládané dvě vyrovnané jedenáctky. Jejich členové se měli porvat o místo v základu. Všude jinde by představovali pilíře týmu, tady neměli nic jistého.
A pak přišlo osudové vyřazení v play- off Ligy mistrů. Český mistr prováhal jedinečnou šanci. Dnes se to postupně jeví jako čára přes rozpočet. Šířka kádru je české nejvyšší soutěži a Evropské lize nepřiměřená. Udělat před nejdůležitějším ligovým zápasem podzimu šest změn v sestavě se jeví jako až moc velký luxus. Slavia si teď prostě nemůže dokazovat, že má dvě vyrovnané jedenáctky. Stále se tady nacházejí hráči jevící se jako nepostradatelní. Jedná se především o stopera Simona Deliho a záložníka Josefa Hušbauera. Jako velmi citelná se v posledních zápasech projevuje i nepřítomnost Miroslava Stocha.
Uvědomění tohoto faktu může mít dvě odlišné tváře. Slavia se pravděpodobně bude muset v zimě s některými hráči rozloučit, ale na druhou stranu by se mohla ustálit osa týmu. Toto teď potřebuje Slavia nejvíc. Musí se teď hlavně dívat dopředu. I když to možná bude trochu bolet.

Víra v důstojný konec

2. listopadu 2017 v 21:13
Ve víru oslav 125. výročí založení klubu a pohárové bitvy proti španělskému Villareallu trochu zanikla ještě jedna zpráva z pražských Vršovic. Jiří Bílek po podzimní části ukončí hráčskou kariéru a bude v klubu pokračovat jako poradce. Vzhledem k okolnostem posledního roku se nejedná o zprávu zase tak překvapivou. Synovec někdejšího trenéra české reprezentace se vytratil ze základní sestavy a asi sám neočekával případné prodloužení smlouvy v Edenu poté, co oslavil tricáté čtvrté narozeniny.
Jiří Bílek se objevil ve Slavii před třemi lety. Bez velkých fanfár se vracel z angažmá v polském Lubinu a chtěl provést ve své kariéře ještě jeden povedený restart. Jeho angažmá bylo velkou neznámou. V českých luzích a hájích se o něm delší dobu přísliš nemluvil Fanoušci se tak na jeho angažování nedívali jako na vyložené terno. Navíc ještě mnozí připomínali lehky cejch sparťanského odchovance. S letenským rivalem je jméno Bílek velmi silně spojené. Srdce fanoušků si tak elgantní obránce musel získat dobrými výkony.
Měl se podílet na tom, aby se Slavia vrátila zpět na pohárové příčky, případně zabojovala i o ligový primát. Krátce po jeho příchodu přišel do Slavie bohatý čínský investor. Ten měl do sešívaného týmu napumpovat miliony a na této snaze se zásadně podílet. Jiří Bílek si postupně vybojoval velmi silnou pozici a převzal i kapitánskou pásku. Fanoušky získal na svou stranu spolehlivými výkony. Především pro Dušana Uhrina mladšího byl nepostradatelný.
Na jaře 2017 měl být jedním ze základních týmových pilířů v cestě za titulem. Trenér Šilhavý se však rozhodl jinak. Všichni známe to přísloví, že s jídlem roste chuť. Kádr Slavie se výrazně rozšířil a červenobílý dres přetáhlo přes hlavu i několik nových obránců. Podzimní kapitán začal jarní část na lavičce a už se z ní úplně neodpoutal. Výjimkou byl závěr zápasu s Brnem, kde se rozhodlo o mistrovském titulu. Za rozhodnutého stavu se dostal do hry a symbolicky převzal kapitánskou pásku. Fanoušci bouřlivě skandovali jeho jméno. Jiří Bílek nebude ukončovat hráčskou kariéru v první linii, ale nesmí se na něj zapomenout.

V těžké situaci s citlivou otázkou

1. listopadu 2017 v 20:55
Situace italského trenéra Stramaccioniho v pražské Spartě není od začátku nijak komfortní. Výsledky se nedostavují, vedení prožívá těžké zkoušky vlastní trpělivosti a u fanoušků už pohár trpělivosti přetekl. Klubovému vedení vyhlásili otevřenou válku. Nikdo nemá na Letné nic jistého. Občas se zdá, že pravá ruka neví, co dělá levá. Italský kouč si často sám háže klacky pod nohy nejasnými výroky a neschopností dát řád hře či do ní vnést jistou nápaditost nebo moment překvapení, který by v budoucnosti třeba zase udělal Spartu Spartou a vrátil ji do hry o ligový trůn.
Teď si navíc někdejší kouč milánského Interu sám připravil těžkou zkoušku svých trenérských schopností a zároveň nervů členů nejtvrdšího fanouškovského jádra. S jeho letním příchodem, kdy nebyl nijak poznamenán českou fotbalovou scénou se jevilo jako přirozené to, že žádný hráč nebude mít nic jistého. To v poslední době pociťuje miláček tribun David Lafata. Už na začátku angažmá navého kouče bylo nad slunce jasné, že dlouholetý sparťanský kanonýr ztratí pozici nedotnutelné modly. Nově příchozí ofenzivní hráči ze zahraničí budou postaveni na roveň.
Lafata je pro sparťanskou fanouškovskou obec podobnou modlou jako kdysi Oldřich Nejedlý, Václav Mašek, Andrej Kvašňák, Jan Berger, Jiří Novotný nebo Tomáš Řepka. Fanoušci nesli těžce jeho přesunutí na druhou kolej a posazení na lavičku. Před posledním ligovým zápasem navic museli vstřebat informaci, že jejich milovaný kanonýr neusedna ani na lavičku náhradníků. Dostali tak jasnou informaci: Lafatův konec ve Spartě se v žádném případě nenachází v daleké budoucnosti.
I ve fotbale platí ono známé pořekadlo o tom, že žádný strom neroste do nebe. Léta nemilosrdně utíkají a úlohu kanonýra bude muset jednou převzít někdo později narozený se stejným čichem na góly. Stramaccioni se však sám postavil před těžkou zkoušku. Opět bude muset přesvědčit nespokojené fanoušky o správném směřování své cesty. Milovaného forvarda nemůže odstavit během jednoho týdne. Musím předvést správné hledání jeho nástupce či nástupců, aby měl šanci zúčastnit se osobně posledního Lafatova zápasu a se zaujetím poslouchat sparťanské příznivce jak vyvolávají jméno milovaného útočného zabijáka.