Únor 2018

Jedna nutná fotbalová nejistota

28. února 2018 v 20:40
Od sklonku loňského fotbalového podzimu se italský fotbal vzpamatovává z nepříjemného šoku. Po neúspěchu v baráži bude "squadra azzura" po šedesáti letech chybět na světovém šampionátu. Pozice trenéra Ventury se jevila jako neudržitelná a italská fotbalová generalita musí najít jeho nástupce. Nový trenér má být sice jmenován až v červnu, ale vášnivá jednání se vedou již nyní. Italský fotbal má před sebou nutnou výraznou hráčskou obměnu a jméno nového vůdce reprezentačního A- týmu tak představuje velmi citlivou otázku.
Na veřejnost v těchto dnech vyplula tři jména s jedním společným jmenovatelem. Jedná se o osoby znalé italských fotbalových poměrů, ale je otázkou zda přijmou možná největší výzvu své dosavadní kariéry. Jako první tu máme možnost se utvrdit ve faktu, že dobří holubi se vracejí. Učinkování v londýnské Chelsea může ukončit Antonio Conte a vrátit se do rodné vlasti. V jeho prospěch hrají zkušenosti s reprezentací a celoevropském kontextu se těší dobrému renomé. Rozchod v roce 2016 však neproběhl zrovna v idylické atmosféře. Navíc je stále vázán smlouvou v londýnském týmu.
Představitelem jiného zajímavého comebacku by mohl být Roberto Mancini. Ten se může pochlubit klubovými úspěchy v Laziu Řím, Interu Milán či Manchester City. V současné době působí druhým rokem v ruském Zenitu Petrohrad. Nikdo mu nemůže upřít řadu trofejí, zároveň však nesmíme zapomenoit, že dosud působil jen na klubové úrovni. Angažmá u reprezentace výrazně změní pracovní náplň. Navíc je stejně jako Antonio Conte pod smlouvou a z města nad Něvou by velmi pravděpodobně přišlo zamítavé stanovisko.
A teď třetí v pořadí- někdejší záložník Luigi di Biagio. V minulých letech jsme ho mohli vidět u mládežnických týmů italské reprezentace a to na první pohled hraje v jeho prospěch. Své mládežnické svěřence může elegantně převést do seniorského týmu a rychle pomoct italskému fotbalovému přerodu. To se jeví jako přirozený profesní růst. Musíme však pamatovat na nulovou trenérskou zkušenost v dospělém fotbale. Sebere bývalý záložník AS Řím či Interu Milán odvahu k tomu stát se reformátorem italského fotbalu?
Nelehká otázka stojí před italským národním fotbalovým svazem v čele s Alessandrem Costacurta. Ať už ukáže na kohokoliv, vystaví velkému riziku. Tlak fotbalové veřejnosti bude po fiasku v poslední kvalifikaci enormní. Odpověď na tuto otázku neni jednoduchá.

Není místo pro nostalgii

27. února 2018 v 21:24
Ve fotbalovém jaře se roztrhl pytel s nucenými konci ligových koučů. Ta poslední se odehrála ve Zlíně. Svou kancelář i místo v šatně musel vyklidit stávající trenér Bohumil Páník. Znamená to, že u "ševců" skončil trenér, který vrátil mužstvo do první ligy, vyhrál s ním domácí pohár a po dlouhých letech se moravský tým dostal do evropských pohárů. Celkem výrazně tak vylepšil svůj trenérský životopis. Z úspěchů se však žít nedá. Zlín se pohybuje v šedi ligového průměru, v Evropské lize valný dojem neudělal a klubovému managmentu v čele s bývalým reprezentantem Zdeňkem Grygerou došla trpělivost. Sám klubový šéf přiznal, že se nejednalo o lehké rozhodnutí, ale neměl na výběr. Klub zároveň hned představil Páníkova nástupce a výběr se jeví jako důkaz dobrého vkusu. Do ligového koloběhu se vrací Vlastimil Petržela. Znamená to comeback uznávané trenérské veličiny, kterou jen tak něco nerozhodí. Vedl obě pražská "S", udělal si velké jméno v dalekém Petrohradu a naposled vrátil do ligy ostravský Baník. Tamní šéf Václav Brabec ho dosud využíval jako poradce, ale atmosféra šatny a zápasový adrenalin musely Vlastimilu Petrželovi chybět. Fotbal pro něj představuje životní lásku a drogu. Bylo otázkou času, kdy se znovu ohlédne po místě na trenérské lavici. Baník opouští s čistým svědomím krizovou druholigovou misi tam splnil a jde za novou výzvou. Jako mistr svého řemesla ho Zlín může brát jako ideální řešení pro nové směřování valašského klubu Troufám si tvrdit, že rozhodně nesáhl vedle.

Atraktivní boj o záchranu

26. února 2018 v 20:44
Frázi o tom, že fotbal nemá logiku bych opakoval už poněkolikáté. Na začátku ligového jara se však opět projevila v plné nahotě. Jihlava měla papírově nejtěžší los, v zápasech se Slavií a Plzní měla podle papírových předpokladů sehrát roli sparing partnera a štědrého hostitele. První dva týmy ligové tabulky měly celku z Vysočiny vystavit faktickou jízdenku do druhé ligy. Místo toho získal tým Martina Svědíka plný počet bodů a neinkasoval ani jeden gól. Parta kolem brankáře Rakovana a útočníka Ikauniekse působí semknutým dojmem. Soupeři s ní musí počítat.
Úplně opačné pocity zažívají v Ostravě. Ve dvou zápasech získal Baník jen dva body a na záchranu najednou ztrácí čtyři body. Po mohutném zimním posilování se nyní parta kolem Milana Baroše probírá za šoku. Nyní se čeká na to, jak zafunguje faktor Petra Uličného, nejlépe by se tak mělo stát už v příštím kole s vedoucí Plzní. Před začátkem jarní části by se body z tohoto zápasu považovaly za příjemný bonus. Nyní se jedná o nutnost, další odskok přímých soupeřů v boji o ligové přežití by měl pravděpodobně fatální důsledky.
V tabulce vidíme i další týmy, ke kterým se jistota zatím otáčí zády. Lehké spaní rozhodně nemají na Slovácku, v Mladé Boleslavi ani v Brně. Zatímco čelo tabulky se jeví jako jediná ligová jistota tohoto ročníku, tak na opačném pólu nas čekají zajímavé bitvy. Liga tím získává na atraktivitě a je to dobře, protože se v ní nachází nezdravě velké množství týmů, které mají "své jisté" a zároveň si mohou nechat jen zdát o pohárových příčkách. V takové situaci se nachází takřka polovina soutěže.
Už je to hodně dlouho, co jsem si naposledy vsadil a v letošním boji o holé ligové přežití tak rozhodně neučiním. Známe dobře fráze o tom, jak se situace na bojišti mění každým okamžikem, ale jinak současnou situaci na chvostu ligové situaci označit nelze. Neočekávám od jeho aktérů úchvatné zápasy a nekonečný přehled úchvatných akcí, ale ani tak to nebude nuda.

Série A získává na atraktivitě

25. února 2018 v 21:11
V italské nejvyšší soutěži se v současné době vedou souběžně dvě zajímavé bitvy a na jejich rozuzlení budou zvědaví fanoušci v celé Itálii. O mistrovský titul se perou již jen dva týmy. Scudetto se bude předávat buď v Turíně nebo Neapoli. Juventus si může upevnit pozici nejúspěšnějšího týmu italské fotbalové historie, pod Vesuv se může titul vrátit po dvaceti osmi letech a na vrchol se tak může dostat jedna výjimečná generace v čele s Markem Hamšíkem. Každá bodová ztráta se může stát osudnou a oba týmy tak vyznávají na italské poměry velmi ofenzivní styl. Těžko teď můžeme odhadnout, kdo se bude na konci sezony smát a kdo zůstane těsně pod vrcholem.
Ještě dramatičtěji se jeví boj o třetí místo, kde vidíme hned tři uchazeče. O bronzový stupínek usilují oba týmy z Říma a milánský Inter. V tabulce je od sebe dělí jediný bod. Jejich zápasy se jeví jako více svázané taktikou, ale všichni si uvědomují sladkou odměnu na konci sezony. Třetí místo zajišťuje přímý postup do hlavní fáze Ligy mistrů a v porovnání například s bundesligou se jeví jako velmi zajímavý artikl. Zbytek soutěže se na první pětku dívá s velkým odstupem, ale i tak se můžeme dočkat velmi zajímavých zápletek.
Série A se tak stává v porovnání s předchozími lety mnohem zajímavější soutěží a její kredit stoupá. Během posledních deseti let tptiž výrazně poklesl. Fotbal pod Apeninami zasáhla v roce 2006 rozsáhlá korupční kauza a s ní byl spojen odliv řady hvězd do jiných lokalit. Itálii nepomohl ani titul mistrů světa ze šampionátu v Německu. Soutěž pět let po sobě ovládl Inter Milán a přílišná dominance "nerazzuri" výrazně ubrala italskému fotbalu diváky i zájem největších hvězd o angažmá v Miláně, Římě či Turíně.
Dnes je situace diametrálně odlišná. Znovu můžeme v Itálii vidět zahraniční hvězdy jako Edin Džeko, Mario Mandžukič či Gonzalo Higuaín. Itálie se otevřela evropskému fotbalovému trhu. Především Neapol slouží jako přesvědčivý důkaz toho, že tamní týmy zrají jako víno. Investice bohatých italských mecenášů s pochybnou minulostí jsou dnes nyní rovněž tabu a do tradičních italských týmu registrujeme příliv zahraničního kapitálu. Pokud bude tento trend pokračovat, může se elitní italská soutěž vrátit na absolutní světovou špičku.

Jistota jednoho zklamání

24. února 2018 v 20:34
Teploty se sice v naší republice pohybujjí stále pod bodem mrazu, ale pohárová Evropa už v plném proudu. Evropská liga, jenž hraje ve srovnání s Ligou mistrů roli chudého příbuzného, už dokonce vyhlíží jeden velice atraktivní souboj. O postup mezi nejlepších osm týmů tohoto ročníku se utkají AC Milán a Arsenal. Dva týmy, které toužily po celkovém prvenství se utkají snad až nezdravě brzo. Představitelům obou klubů musel po pátečním losu velmi rychle zmizet úsměv ze rtů.
Evropská liga pro ně předstvuje poslední možnost, jak zachránit další bídnou sezonu. Liga mistrů se jich letos vůbec netýkala a do příštího ročníku se přes domácí ligovou soutěž takřka jistě ani jeden z týmů nedostane. Případné vyřazení v Evropské lize tak bude mít mnohem větší důsledky než jeden předčasný konec v evropské soutěži. Ten se projeví velice nechvalně i v příští sezoně, kdy by se v krajním případě musel jeden ze soupeřů obejít zcela bez evropských pohárů. V Miláně i Londýně si teď musí pohrávat s reálným smutným scénářem.
Arsenal počítá personální ztráty již několik let s železnou pravidelností. Po případném vyřazení by musel počítat s dalšími ztrátami. Stále více se rozšiřují řady zastánců konce Arséna Wengera na lavičce "gunners". Více než dvacetiletá epocha se podle mnohých fanoušků i odborníků naplnila a slavný tým potřebuje nový impuls v podobě personálního zemětřesení v realizačním týmu. Na Fly Emirates stadium už by nic nebylo jako dřív, ale oblíbený tým britské královské rodiny si musí přiznat, že ze vzpomínek se nedá žít věčně. Nostalgie z patnáct let starých úspěchů již nemůže sloužit jako kloudný argument.
Pokud by dostal stopku AC Milán, budou si muset čínští majitelé i trenér Gattuso rovněž nalít čistého vína a přiznat si nezvládnutou generační výměnu po relativně úspěšné minulé dekádě. Poté, co vyklidily šatnu hvězdy jako Dida, Nesta či Pirlo, se stali "rosoneri" útočištěm pro odložené hvězdy a ty neměly potenciál navázat na úspěšné předchůdce, kteří dotvářeli například osu italské reprezentace.
Minimálně v jednom z těchto týmů tak můžeme očekávat v létě pořádné zemětřesení. Naskýtá se však otázka, jestli by ho neměly podniknout oba slavné týmy. Dřívě než bude pozdě.

Není na co čekat

23. února 2018 v 14:21
Před začátkem jarní části se napsaly stohy papíru o tom jak ostravský Baník posílil svůj kádr a udělal tak jeden z prvních kroků k záchraně ligové příslušnosti. Přišlo první jarní kolo a všechny tyto články byly znehodnoceny. Domácí prohra se Slováckem znamená velkou čáru přes rozpočet. Jednalo se o jeden ze zápasů "o šest bodů". Baník nenašel recept na nadšeného soupeře a vzhedem k výsledkům ostatních zápasů se ještě více namočí do sestupových vod. Fráze o bojovných výkonech se musí proměnit v činy.
Uzavření přestupového okna se sice teprve blíží, ale Baník třímá jeden trumf, který ještě plně nevyužil. Možná si to ani sám nepřipouští. Z tribuny sledoval jeho výkon konzultant Petr Uličný. Právě česká trenérská legenda může být rozhodující pomocí pro ostravský klub v bojích o ligové přežití. Současný trenér Radim Kučera se sice jeví jako sympatický představitel nastupující trenérské generace, ale Baník si musí přiznat, že jeho zkušenosti o záchranu v nejvyšší soutěži jsou nulové.
U Petra Uličného můžeme konstatovat pravý opak. O záchranářských bitvách by mohl psát dlouhé romány. Hned v několika klubech působil jako poslední instance a rozhodující element v boji o záchranu. Nastal čas k tomu, aby jako pozorovatel opustil tribunu a vstoupil do baníkovské kabiny. Vedení ostravského klubu tak musí učinit dřív než bude pozdě. V současné době není na co čekat. Druhý sestup během tří sezon by fanoušci těžko vstřebávali, navíc s týmem, jenž podle jmen má na kklidný střed ligové tabulky.
Jméno Petra Uličného má v této souvislosti ještě jednu nespornou výhodu. Radim Kučera se s ním zná již ze společného působení v druholigovém Znojmě, kde se legenda Sigmy Olomouc poprvé učila trenérskému řemeslu. Příchod legendárního "Johna" na baníkovskou lavičku by tak nebral jako ponížení, nýbrž by se setkal se svým učitelem a ten by mu pomohl v kritické situaci. Případná záchrana by výrazně pomohla jeho trenérskému kreditu a jeho kolegové by ho museli začít brát vážně.

Stejné nebo jiné?

15. února 2018 v 21:16
Těsně před začátkem jarní části letošního ligového ročníku předstoupil před novináře italský trenér Sparty Andrea Stramaccioni. Z pohledu českého fotbalového fanouška se pod ním na sklonku fotbalového podzimu křeslo pořádně kývalo, ale jeho odvolání nebylo pro sparťanské vedení tématem. Všichni věří ve správnost zahraniční cesty na trenérské lavičce a doufají, že Italovo know- how se projeví na jarních výsledcích Sparty a pomůže jí do evropských pohárů. Po bídném podzimu má letenský tým co napravovat. Po brzkém konci v pohárech a rozpačitých výkonech v lize bude jen postupně získávat fanoušky na svou stranu.
Andrea Stramccioni má sice bohaté zkušenosti z Itálie či Řecka, ale česká fotbalová scéna pro něj byla pravděpodobně velkou neznámou. Na její poměry si musel delší dobu zvykat. Od klubového vedení dostal široké pole působnosti, ale za absolutní důvětu ani bohaté investice do hráčského kádru se zatím neodvděčil. Daniel Křetínský nad ním však hůl nezlomil. Všichni so museli přiznat nezdařené letní investice, ale nebáli se dalších. Na soupisce se tak objevila jména jako Kangu, Stanciu či Nita. Rumunský záložník Stanciu se navíc stal nejdražší posilou v historii české ligy.
Ve Spartě navíc začíná jedna nová éra, éra po Rosickém. Jeden z nejlepších fotbalistů české historie se definitivně převlékl do slušivého obleku a zvyká si na manažerské prostředí. Mnoho fanoušků na začátku sezony doufalo v jeho delší návrat na trávníky. Ten se však nekonel a nikdy konat nebude. Stramaccioni je přesvědčen o tom, že už se v Česku plně aklimatizoval a na jaře se ukáže v jiném a lepším trenérském světle. Nic jiného mu také nezbývá.
Za jeho působení do hráčského kádru i trenérského týmu investoval klubový šéf Daniel Křetínský do milované Sparty více než půl miliardy. Opakování ligového podzimu je tak nepřípustné. Český trenér by za těchto okolností už dávno opustil hráčskou kabinu a hledal si jiné angažmá. Sparta má teď celé jaro na to, aby přesvědčila o správnosti italské cesty. Pokud se její pozice v lize nezlepší, bude muset klubový šéf opět přiznat chybu a hledat nástupce pro stratéga zpod Apenin, který mu v létě tak učaroval.

Anglie se ozvala velmi hlasitě

14. února 2018 v 20:48
V chladném únorovém večeru a ve stínu olympijského dění v daleké Koreji nám začala vyřazovací fáze Ligy mistrů, na jejímž konci se dva nejlepší kluby utkají v Kyjevě o evropský fotbalový grál. V prvním dnu byla vystoupala míra zvědavosti nejýše na britských ostrovech v Manchesteru a severním Londýně. Fanoušci Machesteri City severolondýnského Tottenhamu na jeden den zapomněli na ostrovní ligové dění a upřeli své zraky do Basileje a Turína, kde jejich milované kluby zahájily své jarní evropské putování.
Výsledek z Basileje asi nikoho příliš nepřekvapil. Hvězdný tým "citizens" jen potvrdil, že v současné době předvádí fotbal speciální kategorie a definitivně probudil svého soupeře z prosincové euforie, kdy slavili jeho hráči postup do vyřazovací fáze. Už samotným postupem překročila Basilej letošní evropské fotbalové plány a tým s Tomášem Vaclíkem a Markem Suchým má za úkol si zápasy s anglickým gigantem užít. O postupujícím týmu se včera rozhodlo v první půlhodině zápasy. Fotbal sice nemá logiku, ale skutečně nevěřím, že se po výsledku 0:4 odehraje odveta v paralelním vesmíru. Suverénní lídr Premier league v klidu oslaví postup.
Zajímavější věci se děly včera na severu Itálie. Juventus rychle vedl 2:0 a vypadalo to rovněž na rázné vykročení za postupem mezi nejlepších osm týmů. "Kohouti" se však rychle otřepali z rychlého nástupu největšího italského klubu a na konci zápasu svítily na světelné tabuli dvě dvojky. Bianconeri" tak musí v brotské metropoli vstřelit minimálně jeden gól. Tento fakt dělá odvetu velice atraktivní. Pokud by tým v čele s útočníkem Kanem potvrdil slibnou pozici, spatřili bychom černého koně letošního ročníku.
Na takové hypotézy je však brzy. Juventus určitě není radno odepisovat. Parta kolem hvězdného brankáře Buffona bude chtít znovu ukázat svou sílu. Týmy z Anglie však každopádně vykročily do fotbalového pohárové jara velmi sebevědomě.

Představení x- faktoru

13. února 2018 v 21:29
Baník Ostrava byl během přestupové zimy možná trochu překvapivě jedním z nejdůležitějších hráčů na českém přestupovém trhu. Na jeho soupisce se objevilo několik zajímavých jmen v čele s teplickým Martinem Fillem. Podle soupisky by tento tým měl hrát klidný střed tabulky, v Ostravě se však chystají na tvrdý a zrádný boj o záchranu. Přitom fanoušci berou zdolání tohoto cíle jako samozřejmost a děsí je představa dalšího sestupu. Příchody zimních posil fanouškovskou obec naplňovaly optimismem, ale troufám si říct, že nejdůležitější přestup se potvrdil až dnes.
Angažmá v tureckém Osmanlisporu ukončil Václav Procházka a vydal se zpět do české nevyšší soutěže. Nebude však bojovat o titul s Plzní, ale má za úkol udržet ostravský Baník v lize. Od Bosporu se vrací rozvážně a v tichosti, ale už o víkendové bitvě se Slováckem se od něj očekávají velké věci. Půjde totiž o jeden z klíčových zápasů jara, jak se říká bitva o šest bodů. Bývalý reprezentant se ocitne pod drobnohledem novinářů, trenérů i příznivců.
Bude muset ukázat zkušenosti, jenž získal především v pohárových bitvách v dresu Plzně, kde slavil i tři mistrovské tituly a poznal tlak a velká očekávání. Má teď opačné starosti oproti rokům na západě Čech, zároveň jeho okolí věří jeho schopnostem postavit se velkým výzvám. Síla ostravské obrany by se Procházkovým podpisem měla výrazně zvýšit. Společně se Slováckem inkasoval na podzim nejvíce gólů a to je hlavní příčina patnáctého místa v ligové tabulce.
Václav Procházka však představuje i něco víc než vystužení obraných řad. Do myšlenek se mi trochu vrací záhadný letní odchod Tomáše Zápotočného. Ten se obrovsky podílel na návratu Baníku do ligy, ale těsně před začátkem sezony mu vedení ukázalo dveře a poslalo ho do rodné Příbrami. Baník přišel o hráče s vůdčími schopnostmi a uměním kolegy v pravé chvíli "seřvat". Tento typ hráče se příchodem Procházky vrací a to může hrát v bojích o ligovou příslušnost tu nejpodstatnější. Nejasné zdraví Milana Baroše tyto úvahy umocňuje. Snad si všechny posily co nejrychleji sednou a ukážou své schopnosti v plné kráse. Pro celou ligu to bude jen dobře.

Zkouška pro Neymara i Ronalda

12. února 2018 v 20:29
Jarní část letošního ročníku Ligy mistrů klepe na dveře. Osmifinálové dvojice jsou již od prosince určeny a fanoušci všech šesnácti klubů vyhlížejí konfrontaci s přiděleným rivalem. O nejatraktivnější osmifinálové dvojici asi není třeba vést dlouhé diskuze. Dvojzápas mezi Realem Madrid a Paris St. Germain představuje jeden z prvních vrcholů vyřazovací fáze. Možná přichází až nezdravě brzo. Zajímavá konfrontace dvou velkých hvězd, přičemž jedna z nich dá už v únoru minimálně do podzimu Lize mistrů sbohem.
Na jedné straně vidíme Brazilce Neymara. V loňském roce přišel do Paříže za dlouho nepředstavitelnou částku 222 milionů eur. Svým odchodem z Barcelony chtěl vystoupit ze stínu Lionela Messiho a ukázat se jako nezpochybnitelný lídr v dresu evropského velkoklubu. Jeho současná situace má však zjevně k ideálu hodně daleko. Mnozí kolegové se netají tím, že si s hvězdným Brazilce příliš nesedli, samotnému Neymarovi se příliš nezamlouvá úroveň francouzské ligy a dokonce se objevily spekulace o jeho odchodu. Případné vyřazení by se ukázalo jako slušná rána do vazu.
V dresu "bílého baletu" uvidíme Cristiana Ronalda letitý nezpochybnitelný lídr královského klubu také neprožívá ideální fotbalový ročník, stejně jako celý tým. Obrovská ztráta na rivala z Barcelony a kolísavá forma největších hvězd společně vytvořily fakt, že Liga mistrů je poslední možností trofeje v letošním ročníku. Portugalská megastar se navíc letos dožila "Kristových let" a případný neúspěch v Lize mistrů by mohl zapůsobit jako spouštěč pro zajímavé dění v madridském fotbalovém zákulisí.
V letošním osmifinále si jedna z hvězd upevní svou pozici na soupisce i hřišti a druhá možná naopak začne pod sebou řezat větev. Vrtkavost fotbalového osudu se tak opět ukazuje v plné nahotě. Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je prostě strašně tenká a to oba hráči dobře ví. Kdo se s tímto faktem lépe popasuje?

Výjimečná soutěž, výjimečné týmy

11. února 2018 v 20:04
Občas se stává, že se mezi fotbalovou elitou vyskytne tým, který své bezpochyby kvalitní konkurenty výrazně předčí. Nejinak tomu je i v nejlepší soutěži světa- anglické Premier league. Fotbal zde vždycky bude sportem číslo jedna a v mnoha městech nejen sportem, ale v podstatě náboženstvím. Jména tamních legend patří na britských ostrovech k základnímu vzdělání a i fanoušci jiných klubů chovají k aktérům těchto údobí úctu a respekt. Který z těch týmů byl skutečně nejlepší? Zkusme si je představit.
Příběh číslo jedna: Píše se na sklonku 60. let po jednom dojemné sportovním příběhu. Začal leteckou katastrofou. Výkvět anglické kopané na cestě z Bělehradu zažil tragédii na mnichovském letišti. Z města na soutoku Sávy a Dunaje se největší talenti anglické kopané nikdy nevrátili domů. Trenér Matt Busby však na troskách "Busby babes" vybudoval nový tým a odměnou mu bylo vítězství ve finále PMEZ v květnu 1968. Bobby Charlton či George Best dojali již prošedivělého trenéra k slzám a poprvé a hvězdný soubor poprvé stěhoval pohár ušatý pohár pro vítěze do Anglie.
Příběh číslo dvě: Psal se ve městě Beatles na řece Mersey. Rudé dresy FC Liverpool naháněly strach v celé Evropě. Bob Paisley si vzal na starost hvězdy jako Kenny Dalglish, Phil Neal či Kevin Keegan. V jejich zápasech se sice nahrála vždy óda na fotbalovou radost, ale všichni hráči od brankáře Clemence až po útočníka Dalglishe celý zápas "žrali trávu". V týmu se ideálně zkombinovala zkušenost veteránů a dravost mladíků. Pihou na kráse je epilog tohoto příběhu. Píše se rok 1985. Na lavičce už sedí trenér Joe Fagan a v Bruselu se odehraje zápas, jehož výsledek je i dnes lhostejný. Výkony na hřišti přebyla smrt 39 fanoušků na starých tribunách stadionu v belgické metropoli. Anglické kluby v důsledku tohoto příběbu na pět let opustil evropské poháry.
Příběh číslo tři: druhé tisiciletí se naplňuje. Dostáváme se do britské metropole. Arsenal- mužstvo slavných kanonýrů z města nad Temží sestavilo nejlepší kádr své moderní historie. Trenér Arséne Wenger je neomezeným vládcem oblíbeného klubu anglické rodiny a o jeho pozici nikdo nepochybňuje. V sezoně 2003- 2004 získávají "gunners" zaslouženou přezdívku Invincibles- neporzitelní. Slovo porážka je pro tento tým tabu. Po celou sezonu Premier league nepoznají hráči její hořkost. Velkou zajímavostí je fakt, že mezi hlavními aktéry tohoto moderního divadla nenajdete Angličana. Francouzi Robert Pires či Thiery Henry a Nizozemec Denis Bergkamp. Ty musíme pokládat za hlavní hrdiny nejúspěšnější epochy Arsenalu. I zde však musíme zmínit jednu vadu. Evropský fotbalový vrchol v podobě vítězství v Lize mistrů "kanonýři" nikdy nezdolali.
Příběh číslo čtyři: Zde musíme hovořit v čase přítomném. Vracíme se do Manchesteru. Ne však na Oldtraford ke slavným "red devils", ale ke konkurenčnímu Manchesteru City. V porovnání s minulými aktéry je klubová sbírka trofejí mnohem menší. Ligový trumf slavili "citizens" zatím jen čtyřikrát a dlouhé roky je fanoušci sledovali v šedi fotbalového průměru. Pak však přišel sbor šejků z arabského světa. Klubová kasa se stala bezednou a Etihad Stadium se stal pro hráčskou smetánku atraktivní adresou. Fanoušci si najednou rádi zvykali na jména jako Tevéz, Agüero nebo Starling. Skutečným aktérem fotbalové revoluce je však trenér Pep Guardiola. Do Anglie přišel jako bývalý trenér evropských velkoklubů- Barcelony a Bayernu, kde byly ligové i pohárové trumfy samozřejmostí. Mnoho fanoušků i odborníků s kladlo otázku, jak uspěje ve vyrovnané anglické špičce. Výsledek? Jeho tým letos vede domácí soutěž "o parník" a předvádí fotbal z jiné planety. Všichni si jen pokládají otáku, zda ukáže svou jedinečnost i v Lize mistrů a stane se tak plnodnotným členem souboru evropské fotbalové smetánky. Tato otázka může být zodpovězena už na jaře.
Tak vybírejte.

Dva různé kluby a dva stejné konce?

10. února 2018 v 22:23
Londýnský Arsenal zaznamenal další ztrátu. V tradiční bitvu o severní část britské metropole prohrál s nesmiřitelným rivalem Tottenhamem 0:1 a zase se mu o něco vzdálil příští ročník Ligy mistrů. Ztrácí šest bodů na čtvrtý Liverpool ten má navíc zápas k dobru. Petru Čechovi opět utekla 200. nula v Premier league, ale to jej za dané situace trápí asi nejméně. "Kanonýři" se teď musí upnout na vítězství v Evropské lize, což se však jeví jako hodně ošidné. Zachytá si jeden z nejlepších brankářů historie mezi evrospkou elitou?
V květnu oslaví sedmatřicáté narozeniny a zároveň tomu budou tři roky, co opustil tiše stadion londýnské Chelsea a vydal se budovat pokračování kariéry o několik kilometrů vedle. S týmem "blues" vyhrál Ligu mistrů, Evropskou ligu a čtyřikrát Premier league. Je dnes hrající legendou a mnohé fanoušky určitě mrzí, že si kariéru prodloužil u konkurence. Pokud se Arsenal skutečně nedostane do příštího ročníku Champions league, bude velmi nejisté, zda si ji ještě někdy zachytá.
Na konci příští sezony mu v Londýně končí smlouva a obě strany budou pravděpodobně zájem o její dodržení. Zároveň nepovažuji za pravděpodobné její prodloužení. Arséne Wenger rád buduje týmy z mladých hráčů a do této koncepce mu tak český veterán nezapadne. Dostáváme se i k otázce, jaké bude jeho celkové vytížení v příštím ročníku. Začínají ožívat myšlenky na jeho konec v Chelsea. Portugalský stratég José Mourinho posadil dlouholetou jedničku na lavičku a ta se z ní již nedostala na souvislejší časový úsek.
"Special one" sice chválil plzeňského rodáka za absolutní profesionalitu, ale pozici jedničky si začala pevně budovat posila z Atlética Madrid Thibaut Courtois. Čechův konec se jevil jako logický a neodkladný. Francouzský trenér Wenger se logicky začne ohlížet po nové jedničce a ta bude logicky dostávat větší prostor. Obravský zápis Petra Čecha do historie anglické nejvyšší soutěže nelze ani na vteřinu zpochybňovat. Je dnes váženou součástí historie dvou velkoklubů z města nad Temží. Obavy, že bude opět opuštět stadion v tichosti bez vítězné trofeje jsou však na místě.

Je důležité nezapomínat

6. února 2018 v 21:26
Existují fotbalové příběhy, které prostě a jednoduše neomrzí. Výročí jednoho takového se dnes naplnilo v anglickém Manchesteru. Slovo slavit však v tomto případě použít nelze. Je tomu již šedesát let, co se začal psát jeden z největších příběhů sportovních dějin. Začal katastrofou a jeho ústřední postavu představuje legendární trenér Matt Busby, jeden z největších reformátorů anglického fotbalu. Jako první trenér přesvědčil funkcionáře na britských ostrovech, aby se tamní týmy také zúčastnily evropských pohárů a sám začal budovat velký fotbalový kolos v rudých dresech.
V druhé polovině padesátých let dostal na Old Trafford největší tamní talenty a vyzval je k dobytí fotbalového světa. Složení týmu se jeví s dnešního hlediska jako nepředstavitelné. Legendární "Busby babes" s věkovým průměrem týmu necelých 23 let se stali postrachem fotbalové Evropy. Na počátku roku 1958 vystavil jejich soubor pohárovou stopku pražské Dukle a usměrnil ambiciozní Crvenu Zvezdu Bělehrad. Cestou z bělehradské odvety se však stalo něco, co otřáslo celým fotbalovým světem. Na mnichovském letišti nedokázalo letadlo s týmem vzlétnout a výsledkem hrůzostrašný pád. Výkvět anglické kopané zmizel v mnichovské mlze.
Hráči, jimž se předpovídala hvězdná budoucnost, ukončili svou životní pouť v nepochopitelně nízkém věku. Z bělehradské odvety se domů nikdy nevrátili Mark Rogers, Tommy Taylor, Eddie Colman či David Pegg. Sám Matt Busby prožil několik týdnů v komatu, ale dokázal se vrátit a svou cestu za snem nevzdal. Po deseti letech porazil ve finále PMEZ Benficu Lisabon. Londýnské Wembley se utápělo v slzách dojetí. Tým dovedl k trumfu s kapitánskou páskou Bobby Charlton- jeden z těch, co přežili mnichovskou katastrofu. Asi jako jediný měl po zápase pro Busbyho slzy plné pochopení.
Epilog celého příběhu se napsal až v roce 1999, kdy Busby sledoval milovaný sport z fotbalového nebe. Manchester United hrál finále Ligy mistrů z týmem z města letecké katastrofy- Bayernem. V nastavení "red devils" otočili ztracený zápas, ten se odehrál v den nedožitých Busbyho narozenin. Fotbal prostě nemá logiku a zároveň přináší neuvěřitelné příběhy. Toto je jeden z nich.

Nepsat nový začátek v polovině

5. února 2018 v 21:47
O ligovém tápání Realu Madrid se během této sezony už napsaly stohy papíru. Dalším symbolem zmaru je víkendová remíza na hřišti Levante. Rivala z Barcelony tak ani příliš nemusí trápit ztráva v městském derby s Espanyolem Do bohaté mozaiky ligového zmaru zapadl další dílek. Tápající hvězdy a ještě před rokem nepředstavitelné čtvrté místo představuje tvrdou realitu v podání královského klubu. Spekulace o změnách na úrovni prvního týmu nabírají na intenzitě. Prezident Florentino Peréz několikrát během sezony zdůraznil plnou důvěru v trenéra Zidaneho, ale jeho trpělivost není bezedná.
Bývalý záložník Realu či Juventusu se o svojí pozici začíná bát a židle pod ním se podle mnohých mediálních expertů pořádně rozkývala. Otázka, jestli dokončí Real sezonu pod francouzským trenérem, je tak na bíledni. Na veřejnost už dokonce prosakují jména jeho případných nástupců, což trenérovi na sebevědomí nepřidá. Ten je však na podobný mediální tlak zvyklý již z dob své hráčské kariéry. Jména, o nichž se spekuluje navíc nepřidávají možné rychlé výměně na logice.
1. Mauricio Pochettino. Současný trenér londýnského Tottenhamu platí za perspektivního trenéra. Tým z anglické metropole pod ním předvádí moderní dynamický fotbal. U "kohoutů" již kroutí čtvrtou sezonu a posunutí o level výš by tak dávalo smysl. Má však příliš málo zkušeností na to, aby přebíral nejslavnější španělský klub v kritické situaci a zachraňoval ho před obrovským průšvihem v podobě nepostupu do hlavní fáze Ligy mistrů. Měl by počkat výzvu v klidnějších časech.
2. Massimo Allegri. Trenér Juventusu se může pochlubit mnohem většími úspěchy a zkušenostmi s evropskám velkoklubem. "Stará dáma" pod ním šlape jako nejlepší švýcarské hodinky. Má však v Itálii velkého soupeře v podobě Neapole. Pokud by se nakonec rozhodl nakonec Turín opustit, určitě tak bude chtít učinit na vrcholu. Překotný odchod z prostředí, které dokonale zná taky nedává logiku.
3. Joachim Löw. I jméno trenéra německé reprezentace už proběhlo španělský tiskem. Tým přebíral v kritické situaci poté, co Němci nedosáhli na zlato na domácím světovém šampionátu. Během let vybudoval fotbalový kolos, před kterým se třese fotbalový svět. Ze souboru hvězd udělal tým takřka bez slabin. Trenérská práce v klubu se však od té reprezentační v mnoha věcech liší. Vracet se do každotýdenního rytmu práce fotbalového kouče zrovna na lavičce Realu Madrid se jeví jako příliš velké sousto i pro tak úspěšného trenéra.
"Bílý balet" má jednu nepříjemnou jistotu. Čeká ho horké léto v podobě hledání kouče přijimajícího výzvu v podobě návratu hvězdného souboru z Madridu na nejvyšší fotbalový piedestál.

Nezapomenout, že to není na věčnost

4. února 2018 v 20:50
Viktoria Plzeň má úspěšně za sebou nejtěžší přestupovou hru zimní přestávky. Nejedná se o žádný velkolepý příchod ligové hvězdy, nýbrž o udržení Michaela Krmenčíka na soupisce západočeského klubu. O jeho případném odchodu se spekulovalo již během ligového podzimu, kdy se ukázal v domácí soutěži i v evropských pohárech v tom nejlepším světle. Zájemci ze západní Evropy se začali ozývat a fanoušci byli najednou plní nejistoty. Konkrétní nabídky přišly na západ Čech od zástupců Newcastlu United a Girondis Bordeux, ale ani jeden z týmu u plzeňského vedení nepochodil.
Pánové Šádek a Paclík zvolili velmi dobrou taktiku. Během jednání úspěšně licitovali a Krmenčíkova cena se postupně vyšplhala až na patnáct milionů eur. V té chvíli bylo jasné setrvání klíčového útočníka ve Štruncových sadech. Obě hlavní tváře současného plzeňského klubu však zároveň opustily současnou fotbalovou realitu. Částku přesahující čtvrt miliardy korun při současné situaci na evropském fotbalovém trhu nikdo "na dřevo" nevysází. Pokud se tedy cílovou destinací nestanou pro Krmenčíka Čína, Katar či Saudská Arábie a o tom se dá v jeho věku úspěšně pochybovat.
Nyní bude jeho prioritou dovést Plzeň k mistrovskému titulu a zároveň do Ligy mistrů. Takřka s jistotu můžeme předpovídat, že přestupová jednání s týmy z celé Evrpopy začnou v červnu znovu. Tedy pokud nedojde k vážnému zranění či nebude představovat útočníkovo jarní počínání vyložený debakl. Budeme tak svědky úplně nového jednání s řadou zájemců o Krmenčíkovy služby. Ta mohou vypadat stejně a přitom tak odlišně.
Kluby povedou diskuzi o hráčově ceně, jenž bude upravena faktem, že se o půl roku přiblíží konec hráčovy smlouvy. Její prodloužení je vzhledem k současné situaci velmi nepravděpodobné. Zároveň Plzeň určitě nechce pustit svou největší hvězdu na zahraniční angažmá "za hubičku". Prostor k jednání se tak pro plzeňské šéfy zmenší. Musí být již teď připraveni na novou pozici.

Pavlenka řeší i osobní otázku

3. února 2018 v 20:36
Německá bundesliga je jednou z evropských soutěží, kde se nezávislí fanoušci zaměřují především na boj o záchranu. Na čele tabulky vidíme opět suverénní Bayern vedoucí již o osmnáct bodů a s vědomím odstupu od ostatních soupeřů ladným krokem kráčí za mistrovským titulem. Týmy z pozic za ním řeší hlavně boj o druhé místo, to zaručuje přímý postup do hlavní fáze příštího ročníku Ligy mistrů. Kromě Frankfurtu má souboj i tradiční aktéry- Leverkusen, Dortmund a Schalke, zkrátka nic nového pod sluncem.
Situace na chvostu tabulky se jeví mnohem zajímavěji. V posledních třinácti zápasech tohoto ligového ročníku si pět týmu zahraje o jistotu záchrany. Černého Petra nyní třímají v rukou Köln, Hamburger SV a Mainz, ale ani hráči jejich nejbližších sousedů nemají klidné spaní. Otázky ohledně sestupu si stále pokládají Brémy a Stuttgart. Dva tradiční bundesligové kluby v nedávných dobách pravidelně okupovaly pohárové příčky, dnes však mají zcela opačné starosti.
V Čechách a na Moravě sledují fanoušci více situaci Werderu Brémy. Pozici brankářské jedničky pevně třímá ve svých rukou Jiří Pavlenka, jenž dorazil na sever Německa teprve před touto sezonou z pražské Slavie. Nic na tom nemění ani poslední zápas a jeho chyba proti Schalke. Brémy jednak nakonec zápas otočily a i odchovanec Baníku má právo na slabší chvilku. Bez jeho skvělých výkonů v minulých zápasech by měly akcie Brém mnohem menší hodnotu a nebezpečí sestupu by velice pravděpodobně hraničilo s jistotou.
Jiří Pavlenka drží své spoluhráče nad vodou a společně s nimi doufá, že se vše v dobré obrátí a severském hanzovním městě se budou i v příští sezoně těšit na konfrontaci s německou elitou. Opačná situace by spustila řadu změn. Český reprezentační brankář se stal zajímavým artiklem v celé fotbalové Evropě a Brémy by ho v případě sestupu pravděpodobně neudrželi na soupisce pro příští sezonu. Loni slavil se Slavií ligový trumf, nyní bojuje v Brémách o záchranu, kam by vedly jeho kroky v případdě sestupu.
V daně situaci si ho určitě nepřipouští a věří ve šťastné rozuzlení zachranářského dramatu. Co by přinesla případná změna? Na jedné straně další výzvu a na té druhé obrovskou várku nejistoty. Ve městě na břehu řeky Vezery si brzo vybudoval velmi slušné postavení, ale to by v případě dalšího přesunu vzalo za své. Naskýtá se řada otázek o jeho budoucnosti.

Sparta riskuje, neměla však na výběr

1. února 2018 v 20:35
Zimní přestupové období mělo v českém fotbalovém rybníčku celkem zajímavý závěr a bylo bohaté na zajímavé přesuny západním směrem. Jeden z nejiteresantnějších má na svědomí Martin Dúbravka. Rodák ze Žiliny po půlroce dává sbohem pražské Letné a ze Sparty se přesouvá do Newcastlu United. Jeden z tradičních týmu Premier league získává slovenského gólmana zatím na hostování, ale už teď se na ostrovech mluví o uplatnění následné opce. Přesouvá se do jiného světa, jiných dimenzí a jeho kariéra dostává nový rozměr.
Kdyby mu někdo prorokoval tento přestup na sklonku léta, asi by si ťukal na čelo. Sparta v té době čerstvě vypadla z Evropské ligy a nedařilo se jí podle představ ni v domácí soutěži. Fanoušci si žádali návrat Davida Bičíka na post brankářské jedničky. Trenér Stramaccioni však divoké jádro nevyslyšel a Dúbravku podržel, i když sám musel tušit, že se setká s řadou negativních reakcí. Jeho kůň se brzy stal jednou z opor Sparty a jednalo se o jedno z mála pozitiv podzimní části. I proto po něm zatoužil klub ze severní Anglie. "Straky" nakonec dosáhly svého cíle a jejich fanoušci si musí zapatovat nové jméno.
Samotná Sparta musí řešit velký problém- rychle hledala náhradu pro jarní část sezony, kdy se bude snažit o postup do bojů o Ligu mistrů. Do Prahy se tak stěhuje z rumunského FCSB Florin Nita. Ten jevil o angažmá v Praze velký zájem a nyní se může těšit na své první zahraniční angažmá. Poslední dny byly pro Spartu velmi hektické. Musí na sklonku zimní přestávky řešit velmi citlivou otázku základní sestavy. Nita má necelé tři týdny na to, aby se sehrál s obranou v rudých dresech. Musí rychle vzniknout nový stal komunikace i základní automatismy.
Jednání Sparty v brankářské otázce asi nemohlo mít jiné rozuzlení. Angažmá v Anglii představuje pro každého fotbalistu velký sen a jen zlomku se splní. U Martina Dúbravky se nyní proměňuje v realitu. Pokud se jarní část vydaří, fanoušci jistě přijmou rumunského strážce branky za svého, pokud se tak nestane, omlátí toto počínání klubovým bossům o hlavu. I ti ponesou do jarní části těžké břemeno a logicky se nyní musí obávat zlomeného vazu...