Březen 2018

Blíží se další zemětřesení?!

31. března 2018 v 23:11
Situace přestává být vážná a stává se kritickou. Pátá bodová ztráta v řadě znamená pro fotbalovou Spartu další ránu na solar. Všechny jarní remízy mají jeden společný jmenovatel. Nejúspěšnější český klub přestal ve druhém poločase hrát a umožnil soupeři smazat její náskok. Odborníci neustále připomínají, že se nemůže jednat o náhodu a je třeba najít konkrétní příčiny. Snadná ztráta koncentrace? Nedostatečná fyzická připravenost? Na tuto otázku si musí Sparta pochopitelnš odpovědět sama. Zároveň si musí nahlas pojmenovat možné následky umístění mimo pohárové příčky.
Tento scénář pomalu nabírá reálné kontury a po brzkém letním konci s Crvenou Zvezdou Bělehrad by se letenský tým ještě více ponořil do fotbalového bahna. Po neúspěšném italském scénáři ze začátku sezony nepřišel vyšší bodový import ani po příchodu Pavla Hapala a nervozita v kancelářských prostorech stadionu u Letenské pláně by se dala krájet. Když ke všemu připojíme slušnou formu sousedů v tabulce, nejsou sparťanské vyhlídky z nejrůžovějších. Nespokojenost fanoušků roste. Je to patrné na tribunách, sociálních sítích i u stolů s pivem ve sportovních barech.
Sezonu bez pohárů si zatím nikdo na Spartě nepřipouští, ale v létě se může jednat o krutou realitu. Velká personální zemětřesení v letní i zimní přestávce se stala v posledních letech koloritem a to další se v této chvíli jeví jako nevyhnutelné. Začněme nevyhnutelným koncem Davida Lafaty, pokračujme nejistou budoucností Michala Kadlece a postupně se dostáváme k početné zahraniční kolonii. Tu pokládám v současných poměrech za samostatnou kapitolu, jenž se nepíše trenérům a funkcionářům zrovna vesele.
Případný nejhorší scénář konce této sezony by měl tvrdý dopad i do těchto řad. Od zástupu zahraničních posil se čekaly velké věci a oni samotní jistě měli odlišná očekávání a sezona nez evropských pohárů byla věcí z kategorie nepředstavitelných. Pokud by na ni skutečně došlo, ztratilo by sparťanské angažmá výrazně na atraktivitě a jejich nadřízení by museli řešit tvrdý zásah do klubových financí. Znovu by muselo dojít na dotace od majitele Daniela Křetínského, ale ani ty by nemusely odradit některé hráče poohlížením se po jiném chlebodárci. V posledních letech si někteří fotbalisté odchod ze Sparty doslova vytrucovali. Na Letné se teď bojí, aby se neobjevil někdo další.

Přišlo včasné varování

28. března 2018 v 20:43
Jeden z nejatrktivnějších přípravných zápasů tohoto týdne se odehrál na stadionu v Madridu. Domácí Španělé hostili Argentince a nejednalo rozhodně o vrchol štědrosti. Jihoamerický tým bez největších hvězd si odvezl ze španělské metropole šest gólů a trenér Jorge Sampaoli má před červnovým vrcholem sezony o čem přemýšlet. Ve výběru ideální dvacetičlenné nominace mu madridský večer asi dvakrát nepomohl. Nikdo z hráčů na hraně finálního kádu si neřekl hlasitě o to, aby se v létě vydal z jihoamerické vlasti do Ruska.
Utkání sledoval z tribuny i sám velký Lionel Messi. Jako pro největší hvězdu nenáviděné Barcelony je pro něj Madrid automaticky místem, kde ho nikdy nebudou vítat s otevřenou náručí. Při poslední návštěvě však musel prožívat doslova chvíle hrůzy. Stadion nakonec předčasně opustil a musel začít přemýšlet o tom, co se dělo v madridském večeru s jeho spoluhráči. Do června toho budou muset hodně zlepšit. Času už mnoho nezbývá, ale ještě mají Argentinci jistý prostor pro nápravu. Největší hvězdy se teď musí hlavně předvést na evropské scéně.
Sám Messi má mnoho důvodů k zamyšlení. Po hromadě úspěchů s Barcelonou na klubové scéně obrovsky touží po tom dostat na fotbalový vrchol i národní tým a navázat na hvězdné předchůdce Maria Kempese, Daniela Passarellu či Diega Maradonu. Řádné rezervy v dresu národního týmu mu již teď v rodné vlasti velice hlasitě připomínají a letošní světový šampionát bude jednou z posledních možností k nápravě. Na příštím šampionátu mu bude pětatřicet let a fotbaloví představitelé rodné země už se určitě budou ohlížet po jeho nástupci.
Klubové povinnosti teď musí jít částečně stranou. Boj o ligový titul je pro katalánského giganta formalitou, veškerá konkurence se něj dívá s pořádným odstupem. Vítězství v Lize mistrů se sice jeví jako velké lákadlo, ale zde si božský Leo potěžkal ušatou trofej pro vítěze už čtyřikrát. Atraktivitu nejcennější evropské fotbalové trofeje samozřejmě není možné snižovat, ale úspěch reprezentace se teď musí pro geniálního rodáka u Rosária stát středobodem. V současné hvězdné konstalaci by se stala právě trofej pro mistra světa pomyslným fotbalovým vrcholem, něčím jedinečným a neopakovatelným.

Trenér a vedení na jedné vlně

27. března 2018 v 20:30
V pražské Spartě možná dojde k jednomu hráčskému restartu. Jeho hlavním aktérem by se mohl stát defenzivní záložník Lukáš Vácha. Ten kroutí na Letné už pátou sezonu, ale v té poslední mu rozhodně pšenka nekvetla. V minulých letech na něj většinou trenéři pohlíželi jako na jeden ze základních kamenů základní sestavy, tak pod vedením italského stratéga se situace razentně změnila. Od začátku sezony ztrácela jeho pozice na jistotě, až se z něj stala persona non grata a vypadalo to, že rudý dres se pomalu stává minulostí.
Stala se věc jevící se na první pohled nelogicky. Italský elegán štítovému záložníkovi naznačil, že s ním do nadále nepočítá, ale vedení klubu mu zároveň prodloužilo smlouvu. Během zbytku podzimu měl hráč podstoupit léčbu Libercem, ale ani tato kúra ve známém prostředí pro něj neměla blahodárný účinek. Pod Ještědem se do základní sestavy neprosadil a většinu zápasů sledoval jen z lavičky náhradníků. Během zimní přestávky se začal připravovat se sparťanskou juniorkou a takový je stav věcí až do dnešních dnů.
Perspektiva hráče, jenž v květnu oslaví dvacátédeváté narozeniny se jevila jako nulová. Nyní však zasáhl nový trenér Pavel Hapal. Známého průkopníka módních trendů vzal na milost a zpřístupnil mu podle všeho opět tréninky A- týmu.U Lukáše Váchy se tak objevilo jisté světlo na konci tunelu a on sám může doufat v lepší zítřky na letenském stadionu. Určitě se z něj nestane ze dne na den opět základní pilíř sparťanské sestavy, ale sám bývalý reprezentant je z těch, co se nevzdávají.
Je zjevné, že Pavel Hapal se dostal na stejnou vlnu se sparťanským vedením a dal šanci hráči, u něhož sice klesá perspektiva, ale běží mu v klubu platný kontrakt a obě strany velmi pravděpodobně projeví snahu jej dodržet. Naskýtá se otázka, jak zakomponovat Váchu do současné sparťanské zálohy. Jako největší konkurent se jeví v současné chvíli mmladý Jiří Kulhánek, ten však není zdaleka jediným konkurentem. Další alternativy představují Martin Frýdek či Rio Mavuba. Cesta zpět do sestavy bude pro Lukáše Váchu těžká a trnitá, ale je dobře, že dostává možnost od trenéra i samotného vedení.

Hodně drahá příprava

26. března 2018 v 20:27
Čeští reprezentanti se v následujících hodinách vydají z daléké Číny zpět do rodné vlasti. Po dvou přípravných zápasech, které dostaly honosný název China cup. Pokládám si otázku o smyslu tohoto dalekého cestování za dvěma zápasy o jejichž smyslu bych vedl dlouhou polemiku. Nezpochybňuji význam ppřípravných zápasů před dalším kvalifikačním cyklem, ale bylo nutné kvůli dvěma zápasů cestovat do daleké Asie? Češi se střetli se dvěma soupeři, kteří k sobě mají kvalitativně stejně daleko jako noc. Výsledky nakonec měly celkem očekávanou podobu.
Na jihoamerického soupeře z Uruguaye náš tým reálně neměl a kvalita se ukázala jasně na straně soupeře. Většina reprezentantů si tak veze domů hlavně zažitek, že si zahráli na hřišti s hvězdami jako Cavani, Suaréz či Godín. Druhý duel s domácí Čínou měl hrůzostrašný úvod, ale nakonec se čeští reprezentanti vzpamatovali ze šoku a čtyřmi góly ve druhém poločase si zajistili třetí místo v turnaji. Nebo tedy spíše "turnaji". Pokud měl dvojzápas v Nan- ningu splnit funkci drobné náhrady závěrečného turnaje mistrovsktví světa, tak se výrazně minul účinkem.
Česká reprezentace má každopádně o čem přemýšlet. Poučení je třeba si odnést především ze zápasu s Uruguayí. Výrazně vyšší míra zkušeností jihoamerického soupeře se ukazovala až příliš výrazně. Českému týmu chybí jasný vůdce obranných šiků a přirozený vůdce. Útočníkům chybí větší jistota v zakončení. Hledat uchlácholení ve čtyřech gólech do sítě domácí Číny je cestou do pekel. Naopak si musíme odpovědět před následujícím kvalifikačním cyklem odpovídat na řadu otázek.
Pro jejich vyslovení ale skutečně nebylo potřeba cestovat do tisíce kilometrů do miliardové Číny. Výše zmíněná fakta všeobecně znají všichni příznivci fotbalu v Čechách. Neúspěch v kvalifikaci o mistrovství Evropy by způsobil malou fotbalovou katastrofu a pravděpodobně i velké zemětřesení ve strahovském sídle fotbalového svazu. Dvojzápas v Číně jasnou cestu neukázal a další prostor k hledání odpovědo už nemáme. Míra nejistoty před začátkem boje o kontinentální šampionát je nezdravě vysoká.

V zahraničí milován. A doma?

24. března 2018 v 20:47
Čtyřicáté narozeniny dnes slaví jeden z nejlepších obránců naší fotbalové historie. Ano, přesně tolik let dnes uplynulo od chvíle, co spatřil v severomoravském Rýmařově světlo světa Tomáš Ujfaluši. Člen týmu Brücknerových "lvíčat" z přelomu tisíciletí, který zanechal v celé Evropě nejvýraznější stopu, člen slavného reprezentačního týmu kolem Pavla Nedvěda a nezpochybnitelný lídr obraných řad. Všechny tyto a mnoho jiných přívlastků bychom mohli v souvislosti s jedním z nejslavnějších odchovanců olomouckého fotbalu použít.
Jeho nevšední příběh se začal psát na konci 20. století, kdy se dostal právě do týmu z hanácké metropole a ve společnosti Radima Kučery, Oldřicha Machaly či Pavla Hapala nakoukl do seniorského fotbalu. Další místní patriot- trenér Karel Brückner ho brzy vytáhl do reprezentace do 21 let. Tušil v něm obrovský potenciál. V roce 2000 získal s týmem "lvíčat" na Slovensku stříbrnou medaili a bylo jen otázkou času, kdy nakoukne do A- týmu. Stalo se tak na konci roku 2001, kdy převzal tým po Jozefu Chovancovi právě Karel Brückner a započal jednu z nejslavnějších epoch českého fotbalu.
Sám Ujfaluši zahájil své putování Evropou. První zastávka- Hamburg- SV. V německém přístavním městě okusil poprvé elitní evropskou soutěž. S tamním tradičním týmem vyhrál německý pohár a nakoukl i do evropských pohárů. Definitivně potvrdil svou pozici přirozeného lídra. Druhá zastávka- ACF Fiorentina. Toskánskému týmu pomáhal přežít kritické okamžiky. Zvládl s ním boj o záchranu i nepříjemnou korupční kauzu v roce 2006. Jako správný kapitán neopustil tým v kritických chvílích a fanoušci ho za to milovali. Jednalo se o nejdelší zahraniční štaci.
Třetí zastávka- Atlético Madrid. Do španělské metropole šel s vědomím, že jeho tým bude permanentně ve stínu slavnějšího rivala Realu. Celkově neprožil s červenobílým týmem nejslavnější ligové časy, ale může se pochlubit pohárem pro vítěze Evropské ligy a evropským Superpohárem. Čtvrtá zastávka- Galatasaray Istanbul. Putování Evropou zakončil Tomáš Ujfaluši u Bosporu. V tamním nejslavnějším klubu si konečně sáhl na trofej pro vítěze domácí ligy, všichni opět brali jako přirozeného vůdce zadních řad. Bohužel se ozvaly zdravotní problémy a v roce 2013 "Ujfi" stěhoval do Česka. Úctyhodná kariéra.
A jak je vnímán v Česku? Ligovou soutěž opuštěl jako velmi mladý. V národním týmu nikdy nebyl za největší hvězdu, ty se nacházely hlavně v ofenzivě. Lidé si v souvislosti s ním dnes vybaví "aféry", ke kterým mělo dojít během reprezentačních srazů. Po jednom z novinářských nařčení sám ukončil kariéru a funkci přirozeného lídra zde naplnit nemohl. V Česku se po něm najednou slehla zem. To symbolizoval i jeho pokus o prodloužení kariéry v dresu Sparty. Zdraví však řeklo- NE. Myslím, že je to škoda pro obě strany. Stoper proslulý po celé Evropě není na fotbalovém svazu vítán a sám otevřeně říká, že vidí svou budoucnost v zahraničí. Otevřou se mu někdy ještě dveře na strahovském sídle? A bude o to sám bývalý obránce stát? Rád bych tomu věřil... Každopádně všechno nejlepší.

Vymodlená novinka zatím fotbalu neprospěla

23. března 2018 v 20:54
Zástupy fotbalových fanoušků se dočkaly. I do některých zápasů domácí soutěže se zapracovalo video a mělo odstanit některé nešvary a přispět k tomu, aby se hrálo podle pravidel a regulí. Všichni jeho zastánci museli mít jeden společný cíl. Měli si přát, aby zapracování videa do fotbalových zápasů bylo ce nějméně zapracován a aby fotbalové zápasy zcela neztratily lidský faktor. Ten zůstane stále nepostradatelný a k fotbalovým zápasům neodmyslitelně patří. Budí emoce a ty by měly na hřisti v přiměřených mezích rovněž zůstat.
Naposled se dostalo video na přetres v prestižním derby mezi Spartou a Slavií. Tradiční derby odvěkých rivalů má za úkol stát se jedním z vrcholů ligového ročníku. V jeho zatím poslední kapitole však video sehrálo nezdravě významnou roli. Rozhodčí Královec za jeho pomoci dvakrát upravil své rozhodnutí a bez jeho přítomnosti by nesl výsledek výrazně jinou podobu. Slavia by nejspíš odjížděla z Letné s prázdnou a domácí by si užívali nejsladší možnou výhru. Nicméně stalo se a na dělbě bodů se již nic nezmění.
Video sice uvedlo některé situace na pravou míru, ale samotnému fotbalu neprospělo. Hra ztrácela na plynulosti, velké prodlevy se musely příčit hráčům i všem fanouškům na stadionu. Úprava některých verdiktů působila v jistém smyslu komicky. Zakomponování videa do všední fotbalové reality nebude jednoduché. Řada jeho příznivců si ho vyložila až příliš lehce a nyní se dostavuje u mnohých jisté rozčarování. Jedné z největších reforem nejrozšířenějšího sportu na světě potřebuje čas. Jak dlouhý? Na to nedokáže odpovědět asi vůbec nikdo.
Pod mnohem větší tlak se dostávají i samotní rozhodčí. Budou pod ještě větším drobnohledem a riziko, že se jim zápas vymkne z kontroly se zvýší a mnohem víc zápasů může mít dohru za zeleným stolem. Jako první to pocítil právě rozhodčí pražského derby Pavel Královec. Ozývaly se i hlasy o tom, jak se mu zápas vymkl z kontroly a bude pykat za opravné chyby. Samotný trest za napravení chyby a uvedení situace na pravou míru se jeví do jisté míry absurdně. Derby může také další sudí "inspirovat" k přílišnému využívání nové technické vymoženosti a v otázce plynulosti by se jednalo o vraždu fotbalu. S definitivním zakompováním videa do fotbalu bych ještě počkal.

Manchester předejde zbytečnému trápení

22. března 2018 v 20:52
Na oficiálním Twitteru Manchesteru United se dnes objevila nečekaná zpráva. Slavný klub se dohodl se Zlatanem Ibrahimovičem na předčasném ukončení kontraktu. Osobitý švédský forvard tak potichu uzavírá angažmá u "rudých ďáblů" a sečteny jsou pravděpodobně i jeho dny ve vrcholovém evropském fotbale. Poté, co se pokusil v zimě vzepřít osudu a přes vleklá zranění se chtěl znovu zapracovat do prvního týmu se musel osudu podívat přímo do očí a přiznat si nemožnost dalšího učinkování v dresu dvacetinásobného anglického mistra.
V zimě v něm setrval předevěím t toho důvodu, že trenér Mourinho pro něj má jistou slabost a snad i sám věřil tomu, že švédský rekordman v počtu reprezentačních startů má jeho týmu co dát. Zde se však přepočítal a na hotu útoku bude muset definitivně zapracovat jiné svěřence. Uspíšil se tak jeden nevyhnutelný proces. Oba pánové toho mají mnoho společného. Jsou přesvědčeni o své výjimečnosti, na každém kroku projevují takřka bezmeznou ješitnost a rádi se nacházejí v centru pozornosti. Jedni je milují a druzí nenávidí, nikomu však nejsou lhostejní.
Zlatan Ibrahimovič může být na svou kariéru právem hrdý. Ajax Amsterdam, Juventus Turín, Inter Milán, FC Barcelona, AC Milán, Paris St. Germain a Manchester United. Dresy všech těchto slavných klubů přetáhl přes hlavu. Dlouhá léta byl zároveň nezpochybnitelným vůdcem švédské reprezentace. Trenéry i diváky udivoval svým góly a celkovým působením na hřišti, ale jeho nadřízeným často vyskakovaly vrásky na čele z jeho mediálních výstupů. Těmi si kariéru několikrát zkomplikoval a tento fakt mů určitě velký podíl na tom, že například nikdy nevyhrál Ligu mistrů.
Kariéru si podle všeho prodlouží v americké MLS v dresu Los Angeles Galaxy. Ve slunné Kalifornii se ocitne ve stínu jiných sportů a nebude tak primárním cílem televizních kamer či bulvárních novinářů. Pro fanoušky fotbalu se však stane lákadlem a oni budou chodit na zápasy s cílem se podívat na letitou hvězdu Starého kontinentu. Švédský útočník zároveň bude působit jako marketingové lákadlo a přispěje k popularizaci fotbalu za oceánem. I to ukazuje jeho nespornou jedinečnost.

K perspektivě s perspektivou

21. března 2018 v 19:45
Karel Gott v jednom ze svých hitů zpívá o tom, že nemá pamět na jména. Vedení fotbalové Slavie by si mělo v současné situaci povinně poslechnout. V létě chtěli jeho představitelé udělat ze Slavie hvězdný tým, který se prosadí mezi evropskou elitou. Na soupisce týmu z Vršovic se tak objevila jména jako Ruslan Rotan, Halil Altintop či Danny. Fotbalisté s letitými zkušenostmi napříč Evropou měli vydláždit cestu do Ligy mistrů. Po mistrovských oslavách však přišlo velmi kruté vystřízlivění. Slavia se neprobojovala do Ligy mistrů a musela se spokojit s chudou sestrou jménem Evropská liga.
Ani tam vše nedopadlo podle představ a na jaře se tak pohybuje pouze v českých luzích hájích. Obhajoba mistrovského titulu je v nedohlednu a většina slávistů už myslí na novou sezonu. Naskýtá se tak otázka v jakém složení začne nový ročník a jaké bude celkové další směřování týmu z Edenu. Od srpna se v krátkých intervalech ukazuje fakt, že nelze žít ze jména. Altintop a Rotan se už v zimní přestávce se zlou potázali a o jejich angažmá v sešívaném dresu dnes musíme hovořit v čase minulém. Danny dostal od Jindřicha Trpišovského šanci, ale naskýtá se otázka, jestli se nejedná jen o ztracený čas.
V posledních dvou zápasech představoval ve hře Slavie brzdící element a vzhledem k pokročilému věku je jasné, že rychlejší nebude. Za jeho úspěchy v předchozích štacích k němu chovejme elementární respekt, ale nelze v něm hledat spasitele pro příští léta. V tomto ohledu bude slávistické vedení v létě začínat od nuly. I v tomto ohledu bude hrát velkou roli jméno Jindřicha Trpišovského. Již v libereckém angažmá prokázal čich na hráče a jeho "no name" fotbalisté se dnes těší na ligové úrovni velkému respektu.
Fotbalisté s velkým jménem a zkušenostmi s elitních evropských soutěží mohli posloužit maximálně jednu sezonu jako lákadlo na fanoušky a jistý element klubového marketingu. Slavia však dnes již dobře ví, že nebudou tím faktorem, jenž učiní s tradičním českým klubem krok vpřed. Do dalšího přestupového období musí Slavia vstoupit s jinou strategií, čínské vedení nesmí lpět na sestavení all stars teamu. Jména na vrchol nepomohou. Mladá krev je mnohem větší zárukou k zdárné cestě ke světlejším zítřkům.

Jeden jasný vzkaz

20. března 2018 v 19:34
Těsně před odchodem do Cíny se fotbalisté sešli ve slušivých oblecích, aby se dozvěděli, kdo je z nich nejlepší a převezme titul pro fotbalistu roku. Tato soutěž je v posledních deseti sezonách jevila jako jedna velká "one man show". Petr Cech měl pozici srovnatelnou s Karlem Gottem v anketě o zlatého slavíka. Letitá jednička národního týmu a dlouholetá hvězda anglické Premier league měla pozici české fotbalové jedničky předplacenou. Vyhlášení výsledků představovalo formalitu, výsledek všichni předem znali.
Letos se nebesa ustrnula. Petr Cech se musel spokojit s druhým místem a trofej pro vítěze poprvé převzal záložník Vladimír Darida. Odchovanec Plzně a současná opora Herthy Berlín sám nemohl dlouho uvěřit tomu, co právě dokázal. Jednalo se možná o symbolické potvrzení toho, že Petr Cech ukončil reprezentační kariéru a celkový konec jeho profesionální kariéry se nezadržitelné blíží. K devíti pohárům pro vítěze soutěže o nejlepšího českého fotbalistu už pravděpodobně ten desátý nepřidá, ale to tíží ze všeho nejméně. Hromadu individuálních i týmových úspěchů nikdo zpochybnit nemůže.
Vladimír Darida získal velké povzbuzení a zároven přebírá velký závazek do příštích let, kdy bude muset potvrdit svou pozici jednoho z vůdců reprezentačního týmu. Nad výsledkem letošního výsledku ankety o fotbalistu roku se musí zamyslet celý český fotbal. Je třeba si konstatovat jasná fakta: cenu přebírá záložník průměrného německého týmu, s nímž nemá potenciál se dostat do špičky domácí soutěže ani si zahrát hlavní soutěž Ligy mistrů. Vladimíru Daridovi je již dvacetsedm let potenciál se protlačit do evropského velkoklubu znatelně klesá.
Ceský fotbal dostává tímto výsledkem další důrazné varování a to jich v posledních letech nebylo vůbec málo. Přechodová fáze se neustále prodlužuje a nervozita musí logicky sílit. Nyní je třeba sledovat především výsledek kategorie talent roku a vzhlížet ke jménům jako Jakub Jankto, Michal Sáček či Martin Graiciar. Najde se mezi nimi někdo, kdo se výrazně prosadí v Evropě a dostane se do sestavy některého z úzké špičky velkoklubů? Potřebovali bychom další silnější generaci.

Proč může Sevilla postoupit?

19. března 2018 v 20:55
"Bayern hat das Spielt verloren-Bayern prohrál zápas". Teprve potřetí v této sezoně mohla německá sportovní periodika napsat na svou titulní stranu tento titulek a poreferovat tak o malé domácí fotbalové senzaci. Bez bodu odjel z Lipska a v metropolit Saska tak slaví jeden dílčí úspěch. Bavorský gigant však určitě nesmutní. I přes nejistý vstup do sezony vede parta kolem Robbena a Ribéryho suverénně domácí soutěž a o dalším titulu do sbírky už několik týdnů nikdo nepochybuje. Největší německý klub si tak splní svou základní domácí povinnost.
Mnohem zajímavější otázky si můžeme klást u jeho putování letošním ročníkem Ligy mistrů. V ní si splnil povinností postupem přes istanbulský Besiktas a musíme konstatovat, že kromě Paris St. Germain zatím ani zde letos nepotkal soupeře sobě rovného. A ted přichází souboj s FC Sevilla- největším překvapením letošního ročníku. Do tohoto dvojzápasu půjde opět v roli jasného favorita a fanoušci i další německá fotbalová veřejnost si nebude připouštět nic jiného než postup mezi nejlepší čtyři týmy soutěže. Zde to však nemusí být tak jednoznačné.
Tým z Andalusie už uspěl v konfrontaci s dvěma anglickými velkokluby. Ve skupině dvakrát obral o body Liverpool a v osmifinále se před ním musel sklonit slavný Manchester United. Ten se z nečekaného vyřazení asi ještě ted vzpamatovává a hvězdy minulosti i současnosti jen nechápavě hledí. Sevilla působí jako největší senzace letošního ročníku Ligy mistrů a myslím, že ani bavorské výzvy se nelekne. Bayern se musí mít na pozoru.
Domácí soutěží prochází jako nůž máslem a celou sezonu zde nenarazí na soupeře sobě rovného. Konfrontace s evropským velkoklubem ho vždy čeká až mezi kontinentální elitou. Sevilla je naopak protřelá ze soubojů s Barcelonou a oběma týmy z Madridu. Do souboje se slavným německým týmem tak půjde i v tomto ohledu vytrénovaná. Vyřazení "rudých dáblů" pro ni navíc představuje velmi příjemný povolený dopink. Každá fotbalová soutěž má svého černého koně a letošní ročník Champions league ho našel v nenápadném týmu z jižního Spanelska. Jak daleko docválá?

Zamyšlení pro celý český fotbal

18. března 2018 v 20:54
"Fotbal nemá logiku". Tento legendární citát Tomáše Pospíchala se z dnešního pohledu jeví jako otřepaná fráze, ale vždy najdou zápasy, ve kterých se ukáže v plné nahotě. A za jeden z nich můžeme považovat včerejší derby pražských "S". Ještě dvacet minut před koncem vedla domácí Sparta 3:0 a v klidu kráčela za prestižním trumfem a chtěla se tím odrazit k lepším zítřkům. Na konci však svítily na světelné tabuli dvě trojky a měly za důsledek ztrátu pro oba týmy, i když vzhledem k průběhu zápasu ji může Slavia považovat za malé vítězství.
Slávisté zažívali velkou euforii a jejich rivalové jen nechápavě hleděli nepřítomnými pohledy kamsi do prázdna. I tak se může projevit nelogika fotbalu. Největší radost mají z dělby bodů v Plzni, protože tamní Viktoria povzbuzena nerozhodným výsledkem udělala ve Zlíně další krok k mistrovskému titulu. Další ztráta je naopak další políček pro Spartu, kterou čeká ještě těžká šichta v boji o evropské poháry. V jedinečnosti tradičního souboje o vládce Prahy trošku zanikl fakt, nad nímž by se měl zamyslet celý český fotbal.
Myslím fyzickou připravenost hráčů jednotlivých týmů. Ta se na počátku jara neukazuje v nejlepším světle. Posledním zářným příkladem je včerejší druhý poločas v podání Sparty. Celkem logicky do ně šla s cílem udržel třígolové vedení, ale třígolový náskok nad tradičním rivalem nepochopitelně prohospodařila. Posledních dvacet minut působila nahřišti jako dobře placený komparz. To samé se stalo i v jiných jarních zápasech, už se němůže jednat o náhodu. V této věci však nesmíme zůstat jen u Sparty.
Můžeme vzpomenout třeba na čtvrteční zápas Plzně se Sportingem Lisabon. Po famozním smazání náskoku soupeře z prvního zápasu působila v prodloužení jako tým, jenž zápas nehraje, ale pouze se ho zúčastní. Tady uvádím jen dva zářné příklady, ale v jarní části naší fotbalové ligy by se jich našlo mnohem víc. Pokud budeme tento fakt dlouhodobě přehlížet, může to mít velmi neblahé důsledky v evropských pohárech v podobě brzkých vyřazení, zhoršování národního koeficientu a v konečném důsledku i celkového poklesu naší sportovní prestiže. Trenérské a kondiční týmy by se měly co nejdříve zamyslet nad úpravou letních i zimních příprav. Necht tak učiní dříve něž bude pozdě.

Pozůstatky po jednom experimentu

15. března 2018 v 22:04
Jsou to už skoro dva týdny, co italský trenér Stramaccioni vyklidil svou kancelář na Letné a jeden lehký pokus o reformu potvrdil svůj nezdar. Na Itala, který se nikdy ve Spartě plně nezabydlel si dnes nikdo skoro nevzpomene a hráči a funkcionáři se snaží hlavně hledět dopředu a hledat novou cestu na fotbalové výsluní. Všichni si jsou vědomi těžkostí a nástrah, ale alternativa proti tomuto složitému putování neexistuje. Jeden pokus prostě nevyšel a Spartu čeká další. Na to, jaký bude jeho výsledek, si budeme muset nějaký čas počkat.
Výsledky italské práce však Spartu ještě zcela neopustily. Do jejího týmu stále ještě totiž patří francouzský záložník Jonathan Biabiani. Mělo se jednat o jednu z vlkých hvězd Stramaccioniho týmu. Oba se měli podepsat pod novou spartanskou epochu. Místo toho se zmíněný trenér vrací do rodné vlasti a záložník se zkušenostmi ze slavného Interu Milán upadl v nemilost spartanských trenérů i klubového managmentu. S jeho dalším působením už nikdo nepočítá.
Jeho smlouva však stále běží a Křetínský a spol. se snaží intenzivně pracovat na jejím elegantním rozvázání. Francouz má terénovat individuálně a shánět se po novém angažmá. Ani on ssám už si pravděpodobně nedělá iluze o tom, že ještě někdy přetáhne přes hlavu rudý dres a v duchu vyhlíží nového zaměstnavatele. Zároven však svou těžkou situaci předložil představitelům hráčských odborů a podle všeho u nich našel zastání. Nastává tak patová situace.
Sparta s hráčem nepočítá, on si je toho velmi dobře vědom, ale zároven trvá na dodržení kontraktu. Ten mu ve Spartě stále ještě oficiálně běží a obě strany rozehrály šachovou partii. Těžko říct, jestli tato zapeklitá hra může mít jednoho jásného vítěze. Vzhledem k dalším okolnostem o tom silně pochybuji. Nepodařený experiment se zahraničním trenérem tak má poněkud širší symboliku.

Svůj vzor nedostihne

14. března 2018 v 20:41
Liga mistrů odepisuje z letošního pavouka vyřazovacích bojů dalšího evropského giganta. Manchester United si chtěl při vědomí nedostižitelného náskoku městského rivala v domácí soutěži zlepšit náladu v evropských pohárech. Podceňovaný tým ze španělské Andalusie však pro jeho touhu nenašel pochopení. Vítězstvím na Old Trafford šokovali hráči nenápadného týmu FC Sevilla celou fotbalovou Evropu a mohou se těšit na další atraktivní dvojzápas v rámci boje elitní evropské osmičky. Slavný klub ze severozápadu Anglie se naopak těžce vzpamatovává ze šoku.
Kritika s nese ze strany novinářů i klubových legend. Své pocity nahlas ventilovali například Paul Scholes či Rio Ferdinand. Oni i všichni současní členové jejich milovaného týmu brali postup z osmifinále jako samozřejmost a povinnost. Svatostánek "red devils" tak opouštěli mlčky bez schopnosti nalézt vhodná slova. Klub s rekordním počtem ligových titulů se po odchodu Alexe Fergusona nachází v bludném kruhu. Klubové vedení stále nenalezlo vhodný recept na nalezení jeho nástupce.
Před dvěma lety ho viděl ve svérázném Portugalci José Mourinhovi, jenž hledal uplatnění po nuceném konci v londýnské Chelsea. Manchester pro něj představoval novou výzvu, nikdy se netajil svým obdivem a respektem a chtěl vrátit do tábora "rudých ďáblů" kouzlo z jeho časů. Musel si být vědom náročnosti tohoto úkolu, přesto si ho vzal na svá bedra. Po předčasném konci se pod ním trenérská židle patrně hodně rozkývala trpělivost klubových majitelů rozhodně není nekonečná. Jak moc se pod ním židle rozkývala zatím nevíme, ale jednu věc si jistě začne fotbalová veřejnost připomínat.
Mourinho nemá potenciál k dorovnání se legendárnímu Skotovi. Na Alexe Fergusona vzpomínáme jako na klidného muže, pro kterého byl Manchester vším. Portugalský "Special One" představuje pravý opak, co rád přesvědčuje o své dokonalosti a vyžívá se v konfrontaci s kolegy. Dlouhé hodiny by o tom mohli vyprávět například Arséne Wenger, Roberto Mancini či Pep Guardiola. Tyto konfrontace a nové výzvy jsou pro něj stejnou drogou jako trénování samotné. I z tohoto důvodu tak bude dřív nebo později hledat novou výzvu. To není kritika ale konstatování důvodu, proč se svému vzoru nikdy nemůže dorovnat. Předčasný konec v Lize mistrů se může stát spouštědlem pro hledání nové výzvy.

Hlavně si ho nenechat utéct

13. března 2018 v 21:25
Tak se konečně dočkal. Petr Čech o víkendu navlékl dvoustý korálek na náhrdelník anglických fotbalových nul. Své pozici hrající legendy nejvyšší soutěže v kolébce fotbalu nasadil úřední potvrzení. Již dnes se těší obrovskému respektu u hráčů, funkcionářů i fanoušků jiných klubů než jsou dva londýnští giganti. Před patnáti lety se vydal z francouzského Rennes do Londýna tvořit součást projektu ruského miliardáře Romana Abramoviče a spolu s dalšími hvězdami napsal nejslavnější epochu v historii "blues".
Už tomu budou tři roky, co se jeho čas na Stamford bridge naplnil a on musel hledat štěstí jinde. Nebál se přestupu k městské konkurenci a své umění i nyní předvádí v dresu Arsenalu. I fanoušci "gunners" ho ve svém týmu přijali a dnes ho pavažují za svého. Petru Čechovi musí být jasné, že anglická i evropská špička se jeho týmu vzdaluje, ale jeho osobnost neztrácí na lesku. Těší se stále velkému respektu, Londýn se mu stal osudným městem a dnes ho k němu takřka poutá pupeční šňůra.
Nedávno uzavřel svou kapitolu v dresu české fotbalové reprezentace a začal se soustředit jen na učinkování v klubovém dresu. Sám moc dobře ví, že čas nejde zastavit a definitivní konec jeho učinkování ve fotbalové brance číhá za rohem. Sice stále ukazuje, jak moc ho chytání baví, ale jeho zaměstnavatel moc dobře ví, jakého dosáhl věku a jistě už hledá jeho potenciální nástupce. Realita fotbalového světa je stále neúprosná a jedna z největších historických osobností Premier league bude muset jednou uklidit svoje rukavice naposled do skříně.
Petr Čech sám určitě přemýšlí o tom, kam povedou jeho kroky poté, až se jeho čas na Fly Emirates stadium naplní. O nabídky určitě nebude mít nouzi. Bude působit v klubovém managmentu? Bude snad rozdávat rady starším kolegům? Na pokládání těchto otázek je asi ještě brzy, ale jedno vím určitě. Český fotbal se musí mít na pozoru. Naprožívá čas hojnosti a případné angažování velké osobnosti mu může jedině prospět. Přenesení zkušeností z let mezi evropskou fotbalovou smetánkou nebude na škodu. Doufejme v oboustranný zájem.

Nový trenér není to nejpodstatnější

12. března 2018 v 19:19
Staré tradiční české přísloví říká, že tonoucí se stébla chytá. Jeho pravdivost v posledních dnech dokazuje ostravský Baník. Jeho pozice po další porážce v Jablonci přestává být vážná a stává se kritickou. Pozice trenéra Kučery se jevila po další porážce jako neudržitelná. Po zápase složil svou funkci a jeho první ligové angažmá v pozici hlavního trenéra má tak velmi smutný epilog. Další možná spolupráce s Petrem Uličným skončila dříve než začala. Hráči i fanoušci prožívali další smutný návrat do Ostravy.
Vedení Baníku v čele s ředitelem Brabcem muselo začít okamžitě jednat. Na Kučerovo místo dosadilo někdejšího trenéra Zlína Bohumila Pánika. Ten tak zůstal po nucené konci na Valašsku jen necelé dva týdny a nyní má před sebou velice náročnou misi v podobě záchrany tradičního klubu z Ostravy v první lize. V současné chvíli se jeví záchrana jako úkol z kategorie nemožných, ale v klubech jako Baník se musí bojovat až do úplného konce.
Říká se, že angažování nového trenéra působí na hráče jako čerstvý impuls. Ukáže se to v Baníku ve chvíli, kdy připomíná boxera před K.O.? Bohumil Pánik má před sebou jednu z největších výzev ve své trenérské kariéře. Fanoušci stále neočekávají nic jiného než záchranu, krutý pohled na ligovou tabulku na tom nic nemění. Během krátkého času musí semknout tým s výraznými individualitami, který však stále hledá světlo na konci tunelu. Existuje v této situaci něco pozitivního.
Přichazí asi jen jedno povzbuzení. Alespoň na lavičcce se objevil v zápase v Jablonci po delší odmlce Milan Baroš. Klubová ikona a velký srdcař bude chtít naplnit pravděpodobně poslední velkou výzvu své kariéry. Jeho případný návrat může být oním politím živou vodou. Se současným vedením klubu má někdejší útočník Liverpoolu či Galatasaray velmi nadstandardní vztahy a fanoušci by mu odpustili všechno na světě. Jeho návrat může alespoň částečně uklidnit a stabilitzovat situaci. Na nového trenéra se dívají "chachaři" s chladnou tváří. Milan Baroš je pro ně "Deus ex machina", jenž postaví svou družinu zpět do správných kolejí. Jiné řešení už Baník v zásobě nemá.

Poroste tlak i konkurence

11. března 2018 v 20:33
V italské Sérii A se vede velký boj o třetí příčku, která zajišťuje přímou účast v příštím ročnáku Ligy mistrů. O tomto víkendu se poprvé ačal výrazně lámat chléb. AS Řím ovládlo suverénně zápas s FC Turín a všechny trumfy drží ve svých rukou. Na jeho zaváhání musí čekat městský rival Lazio i Inter Milán. Celé utkání odehrál v dresu "gialorossi" i český útočník Patrik Schick. Ten má sice góly v popisu práce, ale na výhře měli rozhodojící podíl dva osvědčení středopolaři Daniele De Rosso a Lorenzo Pellegrini. Český útočník se do listiny střelců opět nezapsal.
Góly měl hned po svém příchodu v popisu práce, což umocňoval i fakt, že se stal nejdražším hráčem v historii klubu. Na počátku jeho angažmá ho však provázela vleklá zranění a před fanoušky tak nedostal plné pole působnosti. Teď však jeho zdravotní trable pominuly a musí předvést, že miliony eur připsané na účet jeho předchozího zaměstnance z Janova nebyly marnou investicí. Každým zápasem bez vstřeleného gólu se totiž postupně dostává na velmi tenký led.
Trenér Eusebio Di Francesco nad rozhodně hůl nezlomil, alie i sám český útočník musí dobře vědět, že trpělivost není věčná. K poměření sil s italskou útočnou elitou se musí někdejší útočník Bohemians postavit čelem. Pod Apeninami se vybojoval jistou pozici, ale nyní si ji musí obhájit. Na případné udržení třetího místa v ligové tabulce tak nyní logick zachovává dva úhly pohledu. Ty na první pohled působí jako noc a den.
Se svým zaměstnavatelem znovu poměří sílu s evropskou fotbalovou špičkou, ale cesta do základní mezi základní stavební kameny sestavy týmu z "Věčného města" bude o to trnitější. Případný postup do Ligy mistrů uděla z E´stadio Olympico velmi atraktivní adresu a příchod nových elitních útočníků bude nabílední. Střílení gólů v dresu tradičního italského týmu tak nesmí připomínat hledání vody na Sahaře, ale musí se stát naprostou samozřejmostí. Útočník české fotbalové reprezentace má před sebou další zkoušku.

Na rozcestí...

10. března 2018 v 22:00
Mírný vztek mění oči v alkohol tam v Karviné.. O tom zpívá v jednom ze svých hitů skupina Yo yo band. Právě v tradičním hornickém městě začalo trenérské putování Pavla Hapala na lavičce pražské Sparty. Fanoušky byl přijat velmi pozitivně poté, co opustil lavičku jejich milovaného klubu nepopulární Ital Stramaccioni. Všichni jistě věřili v lepší zítřky rudé družiny a v nalezení správného nového směřování. Pavel Hapal již na první tiskové konferenci naznačoval změny v sestavě i celkovém herním projevu Sparty.
Tou nejvýraznější měl být návrat Davida Lafaty na post útočníka číslo jedna. Na hřiště Městského stadionu v Karviné skutečně vyběhl s kapitánskou páskou a patřil k nejlepším hráčům zápasu. Tato fakta však mohou být brzo zapomenuta. Sparta se vrací do Prahy pouze s jedním bodem a její ztráta na čelo tabulky během neděle zřejmě ještě více naroste. Znovu se přesvědčuje o tom, že víno, které si její vedení nalilo, není úplně čisté, na dně patrně ještě něco plave.
Pavel Hapal má v příštím kole ideální příležitost získat fanoušky na svou stranu. Případným úspěchem v derby si může u fanoušků koupit ten nejcennější možný možný odpustek. I hráčům by patrně byla řada "prohřešků" v minulých zápasech zapomenuta. Samotný trenér však po zápase přiznal, že tento výkon by na Slavii nestačil. Úspěch v pražském derby pro současného trenéra Sparty zajišťuje nejen nemalou prestiž, ale i částečné uklidnění situace uvniř týmu, kde se traduje o nezdravě velkém odloučení českých a zahraničních hráčů.
Narůstající ztráta na čelo tabulky by postupně tyti příkopy ještě více prohlubovala, zasévala by další semeno pochybnosti do myšlenek o správném směřování Sparty v budpucích měsících a letech. Na titul už nejúspěšnější klub české historie myslet nemůže, ale zlepšení herního projevu i postavení v tabulce uvolní Pavlu Hapalovi cestu ke světlejším zítřkům. V opačném případě by byl v pozici vládce sparťanské lavičky jen dalším v pořadí a dříve nebo později by nastalo další hledání jeho nástupce. Musí hodně rychle ujasnit svou vizi a začít ji aplikovat Čas se stává jeho těžkým soupeřem. Porazit ho nemůže, ale musí se s ním co nejlépe vypořádat.

Do cíle je dlouhá cesta

7. března 2018 v 20:33
Ještě za sebeu nemáme ani první jarní den a jeden z favoritů letošního ročníku Ligy mistrů musí hovořit o letošním ročníku ve vlastním podání v čase minulém. Paris St. Germain nezvládla souboj gigantů s Realem Madrid a i z domácí odvety odešla poražena. Musela se sice obejít bez miliardové posily Neymara, ale ani tak nešla po madridské porážce 1:3 do odvety v beznadějné pozici. Svou roli však nezvládla a královský klub z Madridu stále živí naději na částečnou záchranu této sezony a zároveň získat potřetí za sebou trofej pro vítěze nejprestižnější evropské klubové soutěže.
Ani desetimiliardová investice do posil v minulých měsících nepřinesla kýžyný efekt. Vrací se nám vzpomínky staré zhruba jeden rok a dvojzápas s Barcelonou. Pařížský tým vyhrál domácí zápas 4:0 a španělská odveta se jevila jako formalita a potvrzení potupy katalánského velkoklubu. Výsledek? Barcelona vítězí 6:1 a vystavuje družině arabských šejků krutou stopku. I přes absolutní dominanci v domácí soutěži bude muset trenér Unai Emery na kobereček a bude mít co vysvětlovat strážcům takřka bezedné klubové kasy.
Má tu čest držet záštitu nad sborem obrovských hvězd. Kromě Neymara se jedná o Édisona Cavaniho, Thiaga Mottu či Marca Verrattiho. Výraznější stopu však francouzský gigant na evropské scéně zatím nezanechal. Ligové trofeje se v současné optice jeví jako samozřejmost. Na vrtkém bidýlku evropských velkoklubů se však PSG zatím neusadilo a nad tímto úkolem se po neúspěchu s Realem znovu vznáší řada otazníků. Nepřeteče pohár trpělivosti nad španělským trenérem? Neutáhnou bohatí majitelé kohoutky svých investic?
"Les Parisiens" nemají za současné konstalace v domácí soutěži soupeře sobě rovného a to se v pohárové Evropě každý rok dříve nebo později krutě projeví. Hvězdnému souboru zjevně chybí pravidelná konfrontace s jiným gigantem kontinentálního formátu. Nejvyšší francouzská soutěž se svou úrovní prostě nemůže měřit s Premier league, Primeira division či Sérií A. Cesta k výraznému evropskému úspěchu bude o to delší a o to více musí být majitelé trpělivější. Dokážou to však?

Tak zase od nuly

6. března 2018 v 18:31
Události ve fotbalové Spartě nabraly v posledních hodinách na rychlosti. Italský trenér Stramaccioni podle očekávání rychle vyklidil svou trenérskou kancelář a bez valného a okázalého loučení se vydal o dům dál. Sparta rychle jednala a ještě během dneška představila jeho nástupce. Multikulturní kabinu sparťanského "áčka" má od dnešního de oficiálně na starost dosavadní trenér slovenské jedeadvacítky Pavel Hapal. Jako hráč spojený především s olomouckou Sigmou, kariéru trenéra zatím vykonával hlavně na Slovensku.
Na první pohled se události podobají těm z loňského jara. Trenérský benjamínek David Holoubek ukončuje na Letné své první angažmá a na jeho místo přichází zkušený stratég Petr Rada. Má jediný úkol- zachránit, co se dá. Nikdo asi příliš nepočítal s jeho dalším angažmá v následujícím ročníku a i trenérovi samotnému musela být situace jasná. A právě tady se objevuje rozdíl se sparťanskými událostmi starými zhruba jeden rok. Plány Sparty se jeví jako dlouhodobější.
Pavel Hapal podle zpráv z médií podepsal na Spartě smlouvu až do roku 2020. Křetínský a spol. opět pravděpodobně berou v potaz jeho slušný profesní životopis. Ty déle sloužící si jistě vzpomenou na rok 2010, kdy jim někdejší tvořivý záložník vystavil jako trenér Žiliny stopku na cestě do Ligy mistrů. Jedna vize se ukázala jako neúspěšná a včerejším dnes si to museli všichni představitelé Sparty otevřeně přiznat. Nyní musí Pavel Hapal představit své vize a představy o tom, jaké má být další směřování týmu v rudých dresech.
V jistém smyslu bude muset na svého předchůdce navázat. Těžko lze očekávat další stamilionové investice do posil a klubovému managmentu určitě nebude po chuti vyplácet zlaté padáky zahraničním akvizicím. Pavlu Hapalovi je třeba se poklonit za odvahu, se kterou jde budovat nejúspěšnější český klub k obrazu svému. S podobným úkolem přicházelo několik jeho předchůdců a většinou se se zlou potázali. Bude rodák z Kroměříže tím pravým. Vedení Sparty se znovu jistě obrací k fotbalovým božstvům.

I obrovská absurdita může být nejlogičtějším řešením

5. března 2018 v 20:37
Vedení fotbalové Sparty to sice ještě oficiálně nepotvrdilo, ale konec trenéra Stramaccioniho na letenské lavičce se jeví jako hotová věc. Lahodné toskánské víno dostává hořkou příchuť, další experiment sparťanského vedení v čele s Danielem Křetínským se nesetkal s pozitivní odezvou. Fanoušci žádali Italovu hlavu už v průběhu podzimní části, ten měl však zjevně plnou důvěru svých šéfů. Nyní se však zdá, že jejich trpělivost rovněž přetekla. V prvních třech jarních duelech ztratila Sparta čtyři body a velice si tak zkomplikovala boj o předkolo Ligy mistrů.
Andrea Stramaccioni měl však při svém letním příchodu velice dobrou pozici. Danielu Křetínskému imponovaly jeho zkušenosti z Interu Milán či Panathinaikosu Athény, dostal atraktivní kontrakt na celé tři roky a do rudého dresu se oblékla velká řada zahraničních akvizic, což se opakovalo i v zimní přestávce. Tam možná byla také ta největší chyba. Můžeme jen spekulovat, jaké vztahy panovaly mezi českými hráči a početnou zahraniční enklávou a jak fungovala celková týmová chemie. Očekávané výsledky se nedostavily a sympatický Ital bude Letnou opuštět tiše bez záře reflektorů a televizních kamer.
A co bude dál? Pozice trenéra Sparty se dlouhá léta brala jako jeden z vrcholů profesní kariéry. Telefonát z Letné dostával většinu tuzemských koučů do stavu Nirvány. Nyní se budou fanoušci novináři i kolegové dívat na nového trenéra nejúspěšnějšího českého klubu jako na sebevraha. Zachraňovat sezonu ve Spartě v dané konstalaci se jeví těžší než zdolat osmitisícovsku. Tým bez očekávanýc výsledků i herní tváře může nyní jen těžko pomýšlet na boje o Ligu mistrů.
A přitom se jedno řešení jeví jako hrozně jednoduché. Je ale zároveň tak absurdní, že se ho skoro nikdo neodváží vyslovit. Do Sparty se nedávno vrátil její někdejší hráč i trenér Zdeněk Ščasný. Měl za úkol sloužil jako tmelící prvek mezi hráči a trenérským štábem, oficiálně však neměl přístup na trenérskou lavičku. Neuplynuly přitom ani dva roky od chvíle, kdy nuceně odcházel po prohraném derby z trenérské pozice za nenávistného skandování sparťanských tribun. Nyní se jeví jeho dočasné angažování jako logické. Hledat na jedenáct jarních zápasů někoho, kdo stmelí rozháraný hráčský kádr a zároveň najde se Zdeňkem Ščasným společnou řeč, připomíná hodně silnou sci- fi. Hlavně to druhé totiž nikdy nebylo nic jednoduchého. Jsou prostě chvíle, kdy se jedna věc jako bláznivá a zároveň zjevně logická.