Duben 2018

Nová role pro největší hvězdu

29. dubna 2018 v 21:02
Už jen necelý měsíc chybí do konce jednoho velkého barcelonského fotbalového příběhu. Dlouholetý kapitán Andres Iniesta po takřka neuvěřitelných jedenadvaceti letech svleče dres katalánského giganta a postaví se do role fotbalového posla. V daleké Číně v týmu Čchun- čching Tang Laj- Li Li- fan se stane velkou ligovou atrakcí a přiláká na tamní ligové stadiony ještě více diváků. Z milované Barcelony odchází jako čtyřnásobný vítěz Ligy mistrů a osmi španělských titulů. Na konci této sezony se navíc bude s velkou pravděpodobností hraničíci s jistotou z devátého.
Dopíše se další neuvěřitelný příběh z Katalánska. Začal ho psát před lety dvanáctiletý kluk, který se v Kristových letech může chlubit jedenatřiceti klubovými trofejemi a se španělskou reprezentací navíc vyhrál dvě EURA a jeden světový šampionát. Jeho přestup do nejlidnatější země světa patří do kategorie těch, jenž ukončily jednu klubovou epochu. Na stadionu Nou Camp už nic nebude jako dřív. Vedení klubu s přestupem svého kapitána už nějaký čas počítalo, ale stejně se jeho členové báli dne, kdy se tato pravda vysloví nahlas. Stalo se tak a na přetřes se dostává otázka, jak bude vypadat od příští sezony klubová hierarchie.
Tu již léta určuje především argentinský fotbalový génius Lionel Messi. Vzhledem ke své výjimečnosti měl v klubu naprostou volnost a mohl pilně pracovat na svém individuálním vývoji a sběru klubových i ideálních trumfů. Od příštího ročníku tomu bude pravděpodobně jinak. Barcelona ztrácí po Xavi Hernandézovi dalšího přirozeného vůdce s klubovým srdcem a navíc hrdého Katalánce. Lionel Messi se dostane pod drobnohled médií v tom ohledu, jak úkáže své vůdcovské schopnosti a bude usměrňovat své spoluhráče k týmovému výkonu.
V létě se bude snažit proměnit v realitu touhu po úspěchu s argentinskou reprezentací a pak začne nový díl seriálu jeho dlouhého působení v týmu z Nou Campu. Před tento úkol byla postavena řada klubových ikon a ne každá se s ní stoprocentně popasovala. Od Messiho se však nic jiného nečeká. Fanoušci hi vyzývají jako svého boha a nepřipouští si jeho selhání. Již dnes si řada fotbalových fanoušků pokládá zajímavou otázku pro příští ročník nejvyšší španělské fotbalové soutěže.

Naděje na důstojný konec

28. dubna 2018 v 21:20
Dnešní noc bude v Ostravě dlouhá. Baník porazil Spartu a všichni obyvatelé mají na dalších několik dní jasně dané téma hovoru Jejich milovaný tým porazil soupeře, jehož celý region z duše nenávidí a stále živí naděje na udržení ligové příslušnosti. Druhý sestup v krátkém časové sledu by znamenal pro město i celý region sportovní tragédii. O tom, jak je Baník pro všechny lidi důležitý, jsem se již několikrát zmiňoval. Vítězství nad Spartou pro něj bude sladkým povoleným dopingem. Ten budou před dramatickým ligovým rozuzlením potřebovat.
Baník se o vítězství od začátku pral, s nejúspěšnějším českým klubem sehrál vyrovnanou partii a vyšel z ní nakonec jako úspěšnější aktér. Nesmí však zapomínat na okýnka v obraně. Ta se dnes několikrát ukázala a v příštích partiích se soupeři v podobné situaci by se mohla vymstít. V zápase se Spartou je přebije radost z vítězství. V příštích duelech už tomu tak být nemusí. Soupeři Baníku však dostali před závěrem ligy jasný vzkaz.
Zápasy se Spartou mají pro Baník vždy speciální příchuť, ale jeden domácí aktér ho měl v dnešním zápase ještě umocněný. Domácí kapitán Milan Baroš si vytyčil jasný úkol udržet klub svého srdce v lize a ten za dané situace už nemá kam ustoupit. Sám dobře ví, že pro fanoušky z Ostravy je zhmotněným Bohem, ti sparťanští ho naopak nenávidí a v diskuzních fórech na sociálních sítích i v samotných zápasech mu to dávají jasně najevo. Po vítězném gólů prožíval vítěz Ligy mistrů z roku 2005 pod rudým kotlem stav extázem.
Milan Baroš se pohybuje v profesionálním fotbale už takřka dvacet let. Spartu však až do dnešního dne nikdy v ligovém zápase neporazil. Tento moment přišel pravděpodobně v tu nejvhodnější chvíli. Odehrál se na sklonku jeho kariéry, kdy všichni očekávají po sezoně pověšení kopaček na hřebík. Klubová ikona rozhodně nechce loučit sestupem do fotbalového podpalubí a dnešním výokonem učinili on i celý tým důležitý krok. Cesta k záchraně bude samozřejmě ještě velmi trnitá, ale promiérové vítězství nad Spartou můžeme brát jako velmi důležitý krok.

Příběh dobrý pro celou Sérii A

25. dubna 2018 v 21:02
Nejvyšší italská soutěž má v eletošní sezoně dva jasně dominující týmy. O ligové prvenství se od samého počátku soutěže perou Juventus Turín a SSC Neapol. V posledním ligovém víkendu dostala tato bitva nový rozměr. Vzhledem k několika ztrátám v minulých kolech se začal Neapoli titul vzdalovat a do Turína se opět dostávala představa o tom, jak nejúspěšnější tým italské fotbalové historie opět rozšíří svou rozlehlou síň slávy o další trofej a neapolský tým okolo Marka Hamšíka pomalu začal vypouštět slzy únavy a vzteku v důsledku výraznější ztráty na čelo ligy.
Až přišel vzájemný souboj hraný pod Alpami a jeho závěrečná minuta. Obránce Koulibaly překonal obranu Juventusu a hráči i fanoušci "bianconeri" se dostali do stavu naprostého šoku. Buffon a spol. mají najednou na "azzuri" jen jednobodový náskok. Nevyužili příležitost definitivně odskočit svým jediným pronásledovatelům a fakticky tím rozhodnou o držiteli letošního ligového titulu. Napětí bude dost možná pod Apeninami panovat v Itálii až do posledního kola a Neapol stále může doufat v návrat do časů Diega Maradony.
Proč by měl získat titul Juventus? V posledním ligovém kole sice utržil velmi silný políček od svého největšího soupeře, ale situaci stále drží ve svých rukou. Pokud by ve zbylých kolech neztratil ani bod, může se Neapol přetrhnout, ale svá selhání z minulých klání prostě nenapraví a čekání a třetí ligový titul minimálně o jeden rok prodlouží. Hráči "Staré dámy" mají s úodobnými závěry ligových soutěží velké sutečnosti a nenechají se jen tak rozhodit. Brankáři Buffonovi mohou zajistit důstojné loučení.
Proč by měla získat titul Neapol? V kampánské metropoli pod Vesuvem chovají nejlepší squadru za poslední tři dekády. Většina jejich členů dozrála do vrcholných let a od počátku sezony si říkají. teď nebo nikdy. Pozice ve stínu rivala zpod alpských svahů se jim bytostně příčí a vzhledem ke zranění jejich lídra Chielliniho není doufání v zaváhání Juventusu mimo fotbalovou realitu. Případná další vítězství vyvinou na Juventus ještě větší tlak a připraví mu těžkou zkoušku.
Této ligové zápletky si musí vážit celý italský fotbal. Poslední ligové ročníky byly synonymem pro slova nuda či šeď. Dramatický boj o titul přidává této soutěži na atraktivitě a představuje výzvu pro týmy na dalších pohárových pozicích, aby se v následujícím ročníku vklínily mezi dva aktéry letošního ligového dramatu. Ať v Itálii s tímto faktem šetrně zachází.

Poděkování oběma týmům

24. dubna 2018 v 23:02
Na liverpoolském Anfield Road se rozehrálo semifinále Ligy mistrů mezi domácími "reds" a AS Řím. Domácí tým opět vyrukoval s obávaným útočným triem Mane- Firmino- Salah a všichni čekali, jak si s ním poradí obrana hostů. Obávané hvězdy Liverpoolu až do sedmdesáté minuty rozebírali římskou obranu na prvočinitele a všichni přítomní mohli vidět zhmotněné noční můry soupeřů Liverpoolu. Jejich gólový součet v letošním ročníku Ligy mistrů je takřka neuvěřitelný a i velké útočné legendy slavného anglického klubu nešetří slovy chvály.
V sedmdesáté minutě se zdálo, že z italské odvety se stává formalita. "Vlci" však závěr nevypustili a odvetu se tak za týden vyplatí sledovat. Fotbaloví fanoušci mají opět stanoven program na jeden jarní večer. Oběma týmům můžeme za dnešní večer složit poklonu. Liverpoolské útočné trio dává opět ještě více zapomenout na odchod Brazilce Coutinha a hráči nenápadného klubu z Říma postupně dokazují, že jejich postup mezi čtyři nejlepší týmy Evropy nemůžeme považovat za náhodu. Krása fotbalu se opět ukázala v plné nahotě.
Z každého týmu bych chtěl vyzvednout dva zdánlivě nenápadné hráče. Za domácí by se jednalo o stopera Dejana Lovrena. Chorvatského stopera po přestupu ze Southamptonu dlouho kritizovali za nevyrovnané výkony. Během fotbalového jara však ukazuje růst ve skutečného vůdce obrany. Stále více patrný je jeho přehled ve hře a sebevědomé dirigování kolegů v obraně. Na podobného stopera Liverpool čeká od konce Jamieho Carraghera. Nevyrovnané výkony obránců v poslední době často vedly ke zbytečným ztrátám a dost možná i vyřazení z boje o titul. Pokud vydrží Lovren v těchto výkonech, může být od přístího roku vše jinak.
Na druhé straně se ukázal jeden útočný žolík Diego Perotti. Poté co nahradil obránce Juana Jesuse, výrazně oživil útočnou hru Říma a svůj výkon korunoval suverénně proměněnou penaltu, jenž dala nezaujatým divákům naději pro jisté drama v římské odvetě. Souboj Liverpoolu a AS Řím považovali fanoušci za slabší součást letošního semifinále. Jejich souboj však můžeme směle nazvat reklamou na fotbal. Ať postoupí jeden či druhý tým, může sehrát v odvetě proti jednomu z evropských gigantů solidní partii.

Zaplatil první splátku

23. dubna 2018 v 20:55
Fotbalová nebesa se ustrnula. Patrik Schick skóroval v zápase proti Spalu a z jeho ligové gólové statistiky zmizela nepopulární nula. Fanoušky, realizační tým i českého útočníka samotného musela přepadat řádná nervozita. Od začátku sezony bojoval se zraněními i nepřesností v zakončení. Jeho konkurenti v útoku Edin Džeko a Stephan El Shaarawy naopak prožívají velmi vydařený ročník a představy o pravidelném pobytu na lavičce náhradníků se rychle blížili k proměně v realitu. Té se však vzepřel samotný hlavní trenér Eusebio Di Francesco.
Nad českým útočníkem držel ochrannou ruku a věřil ve slušný potenciál bývalého útočníka Sparty, Bohemians či Sampdorie Janov. Dával mu pravidelně příležitost i Lize mistrů a doufal, že Schick střeleckou marnost prolomí. O tomto víkendu se tak stalo, ale všichni musí mít na paměti jedno známé české přísloví: jedna vlaštovka jaro nedělá. Okolnosti celé této sezony však Patriku Schickovi nahrávají velmi slušně. "Vlci" mají stále dobře nakročeno ke třetímu místu v Sérii A, což by znamenalo přímý postup do příštího ročníku Ligy mistrů. V tom letošním se navíc dostávají do hry o finále.
Do semifinále s Liverpoolem jdou sice v pozici outseidra, ale na tu jsou v letošním play- off zvyklí. Už samotný postup mezi nejlepší čtyři týmy představuje jeden z největších úspěchů v historii klubu. Věřme, že i v měření sil s "reds" si český reprezentant najde své místo na slunci a fotbalová Evropa ho začne brát vážně. V Itálii se do společnosti těch nejlepších pomalu dostává, ale to je na útočníka elitního týmu zpod Apenin trochu málo. Patrik Schick si musí být vědom toho, kolik za něj trojnásobný italský mistr vysázel "na dřevo".
Celou fotbalovou Itálii okouzlil kromě svých gólů nekonečnou letní přestupovou ságou, kdy ho Sampdoria Janou nechtěla pustit. přestup do Juventusu se zhatil ve chvíli, kdy už takřka držel pero nad novou smlouvou a nakonec ho nadšeně vítali "tifosi" po příletu do "Věčného města". Případné další střelecké úspěchy mohou pomoci dát na toto nefotbalové intermezzo zapomenout, což bude pro samotného útočníka jen dobře.

Bez vítězných fanfár, ale ne zadním vchodem

20. dubna 2018 v 21:41
Tak se to proměnilo v realitu. Jedna z největších jistot fotbalové Anglie dnešním dnem přestala platit. Od nové sezony nebude na lavičce londýnského Arsenalu v roli hlavního trenéra Arséne Wenger. Na jedné straně je třeba říct, že tato zpráva se již delší dobu očekávala, ale její celé znění se všichni fanoušci fotbalu báli vyslovit nahlas. Rodák ze Štrasburku přežil na lavičce "gunners" více než dvě dekády. Za dobu se v pražské Slavii měnil trenér celkem třiadvacetkrát, ve Spartě střídali trenérského bosse celkem devatenáctkrát, v pražské Strakově akademii se vystřídalo dvanáct premiérů a samotný Arsenal prostřídal dva stadiony.
Už při konstatování těchto faktů je trenérský příběh francouzského trenéra unikátní a jeho zopakování či napodobení se dnes pohybuje mimo fotbalovou realitu. Přicházel jako trenér britským fanouškům neznámý a anglická fotbalová obec se na něj dívala skrz prsty. Nikdo by asi v roce 1996 neuvěřil tomu, jaký velký fotbalový příběh se začíná psát. Nejprve spoléhal na osvědčené anglické fotbalové lídry Tonyho Adamse či Martina Keowna. Postupně však přiváděl do svého týmu hvězdy z celé Evropy a anglickou fotbalovou scénu obrátil na ruby.
Konzervativní a hrdí Angličané se museli dívat na to, jak dres královkého klubu Francouzi Robert Pires či Sylvain Wiltors či Thier Henry, Nizozemci Denis Bergkamp a Mark Overmars či Švéd Fredrik Ljunberg. Zde se jedná jen o zlomek svěřenců z kontinentální Evropy. Pro mnoho kolegů se stal terčem posměchu, ale výsledkem jeho práce byl tým, jenž na přelomu tisíciletí nepoznal během jedné sezony hořskost porážky. Celkem třikrát slavil pod jeho vedením Arsenal ligový trumf, což je v anglické fotbalové konkurenci nadherný počin. Jen evropský fotbalový trumf mu zůstal zapovězen.
V posledních letech poznával hlavně pravdivost lidového rčení, že žádný strom neroste do nebe. Nejlepší hráči Arsenalu začali hledat fotbalové útočiště u konkurence a v posledních letech navíc "kanonýři" absentují i v Lize mistrů. I z toho důvodu vedla média stále častěji spekulace o jeho odchodu do trenérského důchodu. Na jaře 2018 se tyto spekulace proměňují v realitu. Na snadě je teď otázka , kdo najde odvahu k jeho nástupnictví. Nevyhne se srovnání s nejdéle sloužícím trenérem klubové historie a fanoušci po něm budou chtít návrat na výsluní. "No name" kouč odchází jako uznávaný trenérský doyen. Na získané trofeje už v klubové síni slávy dosedla vrstva prachu, ale na jedinečnosti jeho trenérského příběhu to neubírá.

Složil trenérský doktorát

19. dubna 2018 v 21:27
Do konce anglické Premier league zbývají ještě čtyři kola, ta se však budou dohrávat s jistým mistrem. Manchester City dominoval celému ročníku nejlepší soutěže na světě a zisk další trofeje do klubové sbírky potvrdil na hřišti Tottenhamu. Na stadionu "kohoutů" vyhrál 3:1 a modrá část města ze severovýchodní Anglie mohla začít slavit. Všechny soupeře z domácí soutěže předčili "citizens" o parník a ze zbylých koutů kolébky fotbalu musí na jejich stadionu putovat slova chvály a uznání.
Speciální vítězství zažívá trenér Pep Guardiola. Britské angažmá představovalo jeho třetí trenérskou štaci a na jejím počátku se nacházelo nejvíce otazníků. Ta předchozí měl hrdý Katalánec jasně nalajnovaná. V Barceloně dostal na starost fotbalového vládce Pyrenejí, jehož prostředí dokonale znal, pro hráče katalánského velkoklubu byl druhým otcem a stadion Nou Camp bral jako druhý domov. Jednoduše se stal součástí dobře promazaného stroje na trofeje v čele s geniálním Argentincem Messim. Řadu podobných rysů mělo i angažmá v Bayernu Mnichov. Bavorský gigant nemá do dnešních dnů v Německu konkurenci a Guardiola se občas setkával s názory, že tak trochu přichází k hotovému.
A pak přišlo stěhování na ostrovy. Populární Pep dostal k dispozici hvězdný tým s obrovským potenciálem, ale zároveň přicházel s vědomím, že se poprvě bude v ligové soutěži konfrontovat se soupeři sobě rovnými. Stejně cíle jako "citizens" měl nenáviděný městský rival United, sousední Liverpool či londýnská Chelsea. V této sezoně však všem soupeřům, fanouškům i novinářům vytřel zrak. Manchester city se prezentoval nad soupeři se stenou dominancí jako v Německu Bayern. Moderní útočný styl jeho týmu považují dnes odborníci za fotbalovou Bibli. Guardiola už nenechává nikoho na pochybách o svých trenérských kvalitách.
V příštím ročníku už však musí složit i profesorské zkoušky. Musí výrazně prorazit i na evropské scéně, ideálně vyhrát Ligu mistrů. Tato trofej v klubové síni slávy stále chybí a všichni cítí, že přichází ideální čas na napravení tohoto faktu. Potenciál mnohonárodnostního celku nikdo nemůže zpochybnít. Teď však musí dostat i kontinentální podobu.

Dozrál, ale možná zbytečně pozdě

18. dubna 2018 v 20:47
Když na sklonku léta přicházel do pražské Slavie slovenský záložník Miroslav Stoch, nevítaly ho tribuny vršovického Edenu s velkým jásotem. Měl pověst problematického hráče několik let putujícího napříč fotbalovým světem, jenž se dlouhou dobu nikde neusadil. Fanoušci se báli přestupového fiaska a zbytečně promarněných milionů na záložníkovi, který se schoval před velkým fotbalovým světem ve Spojených arabských emirátech v tamním klubu Al Ain. Nosil na sobě cejch zmařeného talentu, který se nesrovnal s velkým očekáváním svých nadřízených.
Rodák z Nitry měl skutečně potenciál stát se fotbalistou evropského rozměru. Ještě před tím, než dosáhl plnoletosti, po něm sáhla londýnská Chelsea a trenéři "blues" v něm viděli nástupce legendárního Franka Lamparda. V obrovské konkurenci týmu dotovaném miliony ruského ropného magnáta Romana Abramoviče se pro něj však nakonec místo nenašlo a Stoch zamířil do nizozemského FC Twente. Jednalo se o trefený jackpot, protože regionální klub v roce 2010 získal mistrovský titul a samotného Stocha fanoušci milovali.
V létě téhož rolu získal tehdejší slovenský reprezentant angažmá v tureckém Fenerbahce Istanbul. Velkoklub z asijské části Konstantinopole měl představovat další krůček vpřed. Stálé místo v sestavě vša nikdy nezískal a většinou se toulal po hostováních. Upozornit na sebe se pokoušel například v soluňském PAOK a nakonec i ve zmíněném arabském světě. Stále více však připomínal zmařený talent. Samotnou kapitolou je jeho reprezentační kariéra. Svým lehkovážným přístupem postupně přišel o místo v "áčku" a pro řadu lidí na svazu se stal nežádoucím.
Angažmá ve Slavii bral on i jeho okolí jako pokus o restart s nejistým výsledkem. V sešívané sestavě se však rychle zabydlel a na jaře představuje nejdůležitější prvek slávistické ofenzivy. Comeback záložníka s výbornou kopací technikou se tedy zatím jeví jako povedený. Není to však ve výsledku trochu málo. Fotbaloví fanoušci v něm před lety viděli evropskou hvězdu, jenž proslaví slovenský fotbal mezi evroskými giganty. Angažmá v české lize je pro ně asi trochu málo. Evropský velkoklub pro něj dnes představuje nedosažitelnou metu, ale musíme doufat, že minimálně v české lize své umění ukáže v plné míře.

Jeden velký fenomén

17. dubna 2018 v 22:40
Co se vám vybaví, když se řekně Ostrava? Důlní šachty? Těžní věže? Hutnické závody? Smogová situace? Stodolní ulice? Ano, všechny tyto věci jsou s moravsko- slezskou metropolí svázány pupeční šňůrou, ale člověku by mělo přijít na mysl ještě jedno magické slovo- Baník. Již takřka sto let se píše v Ostravě historie velkého fotbalové klubu modro- bílým písmem. Fanoušci mohou tento klub milovat i nenávidět, ale málokterému bude lhostejný. Minimálně česká fotbalová historie by byla bez Baníku výrazně ochuzena.
V roce 1922 se jedinečného klubu ze slezské části Ostravy začal psát v dnes již neexistující hospodě U dubu. Nemajetní horníci z kolonie Na kamenci založili jeden amatérský fotbalový klub hrající nejmasovější sport na světě a ten je již takřka celé století spjatý s třetím největším českým městem, jehož obyvatelé si dnes nedokážou své milované město bez něho představit. Krátce po druhé světové válce se Baník pevně usadil v českém profesionálním fotbale a celá republika ho musela začít brát vážně.
Jeho historii dnes většina fotbalových fanoušků dobře zná. Je protkána řadou úspěchů a některé epochy naopak najdeme v klubové kronice napsané černým písmem. Fanoušci zažili slavné pohárové bitvy i zápasy o holé ligové přežití. V Ostravě pamatují klub, před nímž se třásla fotbalová Evropa, jenž se pohyboval na chvostu ligové tabulky i ten, který musel přežít vlastní klinickou smrt. Všechny tyto vzestupy a pády ukazují jedinečnost držitele čtyř ligových titulů a duchovního otce řady jedinenčných fotbalových příběhů.
K Baníku se dnes neodmyslitelně váží jména jako Karel Kula, Rostislav Vojáček, Libor Radimec, Werner Lička, Tomáš Pospíchal, Václav Daněk, Milan Baroš, Marek Jankulovski a spoustu dalších. Na jejich vyjmenování by si člověk musel vzít v práci minimálně jeden den dovolené. Člověk nemusí být velkým fanouškem fotbalu, aby si písmena FCB spojil s městem na moravsko- slezském pomezí. To dakazuje jeden nezpochybnitelný fakt. Baník je víc než klub. Baník je fenomén.

V Německu mají o čem přemýšlet

16. dubna 2018 v 20:55
Fotbalové Německo zažilo již o minulém víkendu jednu z největších evropských fotbalových jistot. Mnichovský Bayern potvrdil ligový titul v šesté sezoně po sobě a může se nyní plně zaměřit na závěrečné drama v Lize mistrů a zároveň v klidu sledoval, jak se srovnají týmy na pozicích. O evropských pohárech mohou ještě přemýšlet týmy jako Schalke, Dortmund, Leverkusen, Lipsko, Hoffenheim a trochu překvapivě i Frankfurt. Jednu otázku si však musí po skončení této sezony položit celý německý fotbal. Jak to s ním bude vypadat v následujících letech?
Na dominanci Bayernu si zvyklo nejen Německo, ale celá fotbalová Evropa. Dominance bavorského klubu je s lehkými časovými intervaly v Německu naprostou samozřejmostí. Lehké vyšvyhnutí jiného týmu nikdy nemá dlouhého trvání a věci se vždy vrátí do zajetých kolejí. Zbytek fotbalového Německa se tak většinou výrazně zaměří na evropské poháry, měření sil se sobě rovnými a doufá ve výraznější úspěch na kontinentální scéně. V posledních letech se jim to do značné míry dařilo, ale v letošním ročníku se však situace změnila.
Borussia Dortmund nestačila v základní skupině Ligy mistrů na Real Madrid a Tottenham. Musela se spokojit s jarní účastí v Evropské lize, ze které se v jarní části také poroučel nezvykle brzy. Vyrovnané bitvy s Realem Madrid se najednou staly vousatou minulostí. Ze zbylých zástupců v nižší evropské fotbalové soutěži se žádný nedostal do jarních vyřazovacích bojů. V Berlíně, Hoffenheimu či Kolíně nad Rýnem se museli spokojit pouze s televizními přenosy. Fotbal u našich západních sousedů dostal v tomto ohledu tvrdou ránu do vazu.
V letní přestávce si musí v Německu pokládat některé nepříjemné otázky. Pomalu se stává pravidlem, že týmy po jedné povedené sezoně hrají evropské poháry, ale zároveň brzy spadnou do druhé poloviny tabulky či dokonce do boje o holé ligové přežití. Hertha Berlín či 1. FC Köln jsou toho v letošní sezoně jasným důkazem. Nevyrovnané výkony a snad i smíření ostatních týmů s jasnou dominancí Bayernu nevěstí pro německý fotbal nic dobrého. To si musí tamní svazoví zástupci velice rychle uvědomit.

Výsledek může oba mrzet

15. dubna 2018 v 20:33
Máme za sebou šlágr dvacátéhočtvrtého kola mezi Viktorií Plzeň a Spartou. Zápas mohl mnohé napovědět o konečné podobě ligové tabulky, ale tato zápletka nakonec získala ještě více neznámých. Budeme si všichni pamatovat raketový nástup Sparty i probuzení Plzně a smazání dvoubrankového manka. Vzhledem k průběhu celého zápasu lze remízu považovat za spravedlivou, ale ani jeden z aktérů neopouští plzeňské kolbiště spokojen. Z konečného výsledku nedělního večera totiž nakonec mohou těžit sousedé v tabulce.
Domácí Viktorie chtěla odčinit nepochopitelný kolaps z vršovického Ďolíčku a nechat alespoň částěčě zapomenout na pětigólový debakl. Zároveň mohla poslat do Edenu jasný vzkaz, že boj o titul má plně pod kontrolou a nepřipustí v něm žádné větší zdramatizování. Jeden získaný bod pro ni na vedoucí pozici mnohé neřeší, ale stále platí jediné: situaci má stále ve svých rukou a cestu za titulem si může zkomplikovat jedině sama. Každé slávistické zaváhání může znamenat mistrovské razítko a vyluštění letošní ligové tajenky.
Mnohé se na první pohled nemění ani u Sparty. Po dvaceti minutách sice připomínala tým, jenž si elegantně kráčí pro vítězství, ale nakonec se také musela spokojit pouze s remízou. Po tomto kole tak může být ráda především za zaváhání týmu ze severu Čech- Liberce a Jablonce. Ani jeden klub zpod Ještědu nedokázal v tomto kole zvítězit a proměnit sparťanskou situaci v kritickou. Boj o Evropskou ligu zůstává otevřený. Ve sparťanské situaci z letošního jara by se jednalo o maximum možného.
Ani jeden z týmů se nedělním výsledkem nedostal na vítěznou vlnu a nad jejich celkovou situací visí před dalším kolem řada otazníků. Sparta se může domácím vítězstvím nad Jablonce vrátit na pohárové příčky, Plzeň si naopak jede pro povinné tři body na hřiště posledního Brna. Oba zápasy dnešním výsledkem získávají na zajímavosti a mohou napovědět mnohem více o dalším ligovém dění než dnešní dělba bodů ve Štruncových sadech.

Jedna podobnost s Nedvědem

12. dubna 2018 v 21:29
Čtvrtfinálová odveta Ligy mistrů mezi Realem Madrid a Juventusem měla po třígólovém vítězství Realu na italské půdě jen formalitou a "bílý balet" měl elegantně dotančit do elitní čtyřky letošního ročníku elitní evropské klubové soutěže. Místo toho se na San Bernabeu odehrálo jedno z největších dramat evropské fotbalové historie. Útočná vozba v čele s chorvatským forvardem Mario Mandžukičem smazala tříbrankové manko a s "bílým baletem" tancovala pekelný čardáš. Vše směřovalo k tomu, že na první pohled jednoznačný příběh se rozhodne v prodloužení či penaltovém rozstřelu.
Jenže... V nastaveném čase přišla jedna z ojedinělých akcí španělského giganta, Benatia fauloval Vazquéze a rozhodčí nekompromisně ukázal a penaltový puntík. Cristiano Ronaldo penaltu proměnil a Real po infarktovém průběhu zápasu nakonec potvrdil ještě v normální hrací době svůj postup a stále tak živí svou naději na třetí trumf v Lize mistrů v řadě. Hráči Juventusu měli velmi vysoký tep, cítili obrovskou křivdu a jejich celovečerní povedená práce přišla vniveč. Jednomu z nich se však doslova zhroutil v pozdním madridském večeru svět.
Gianluigi Buffon neunesl emoce a řekl sudímu od plic, co si o jeho verdiktu myslí. Ten neměl pro jeho myšlenkové pochody pochopení, nekompromisně mu ukázal červenou kartu a ukončil tím jeho pohárovou kariéru. Největší italská brankářská legenda před sebou měla poslední pokus sáhnout si na nejcennější evropskou fotbaloovou trofej. Hřiště však rodák s italské Carrary opouštěl tiše se sklopenou hlavou a v poraženecké náladě. Jeden velký fotbalový příběh zažil až příliš smutný epilog.
Buffon byl takřka dvě dekády neotřesitelnou jedničkou Juventusu i italské reprezentace. Celkem sedmkrát vyhrál s "bianconeri" Sérii A a v roce 2006 slavil se "squadrou azzurou" titul mistra světa. Ušatý pohár pro vítěze Ligy mistrů mu však zůstal zapovězen. Stejný příběh prožil před lety Pavel Nedvěd. Evropskou fotbalovou scénu opouštěl se slzami v očích s vědomím, že jeho zlatá sbírka nebude zkompletována. Oba pánové jsou dnes žijícími legendami Juventusu a mají důstojné místo v evrospké fotbalové historii. Jen jeden fotbalový vrchol jim zůstal zapovězen. V tom vidíme asi největší podobnost jejich fotbalového osudu. Italský brankář se bude s faktem nezdolaného evropského fotbalového vrcholu bude nějaký čas srovnávat. Na velikosti mu to však neubere.

Teď musí zabojovat o vrchol

11. dubna 2018 v 21:18
Anglický fotbal měl na začátku jara v pavouku play- off Ligy mistrů hned pět zástupců a tamní fotbalová veřejnost nahlas přemýšlela o tom, který z jejich zástupců přiveze na ostrovy po odmlce ušatý pohár pro evropského šampiona. Nyní máme před sebou semifinále elitní evropské klubové soutěže a v Anglii se jen počítají ztráty. Mezi elitní semifinálovou čtyřku se dostal jen jeden zástupce. Po atraktivním ostrovním souboji s Manchesterem City se o kyjevské finále popere Liverpool. Z papírového hlediska možná trochu překvapení, ale z jiného pohledu se koná malé fotbalové deja vu.
Vracím se o třináct let zpět. V souvislosti s rokem 2005 se v Lize mistrů vybaví všem fotbalovým fanouškům vybaví hlavně istanbulské finále mezi Liverpoolem a AC Milán, famózní třígólový obrat "reds" a rozhodující penalta Vladimíra Šmicera. Všichni aktéři tohoto zápasu se navždy zapsali do světových fotbalových dějin. Liverpool nevyhrál jako soubor světových fotbalových superstar, ale jako skutečný tým, jenž měl na starost nezpochybnitelný lídr v podobě Stevena Gerrarda. Zápasová zápletka podobná té u Bosporu se vidí jednou za padesát let a o to víc se tato trofej vyjímá v klubové vitríně.
V letošním ročníku můžeme nalézt jistou podobnost. Liverpool se postavil týmu, který nelze pravidelně porážet. Machester City suverénně vládne anglické Premier league a jeho soupiska se musí vyvažovat zlatem. Ani to mu však nepomohlo k postupu do semifinále a ten se slaví ve městě Beatles. I Liverpool z roku 2005 musel vyřadit hvězdné soubory Juventusu či Chelsea, aby si jeho hráči a trenéři mohli rezervovat letenky do Istanbulu. Nicméně povedlo se a aktéři "istanbulského zázraku" budou tehdejší příběh líčit ještě svým vnukům.
Ani dnešní Liverpool není týmem s výraznými individualitami, kterým by se klaněla fotbalová Evropa. Nenajdeme zde hráče formátu Ronalda či Lewandovského. Německý trenér však vede své svěřence s jasnou vizí a jeho jediným cílem je dovézt konečně na severozápad Anglie nějakou trofej. Vyřazením "citizens" se mu naskytla ideální příležitost. Liverpool nemá kam ustoupit. Podstupuje největší hvězdu poslední dekády.

Roste nová persona

10. dubna 2018 v 21:55
Ve vršovickém Ďolíčku snad ještě teď slaví sladké nedělní vítězství domácích "Klokanů" nad vedoucí Plzní. O pěti gólech v síti západočeského týmu se bude mezi příslušníky zelenobílého národa hodně dlouho mluvit. Domácí tým podal proti suverénnímu lídrovi ligové tabulky srdnatý výkon a po zásluze si připsal velmi sladké vítězství, kterým jen prohloubil krizi současné Plzně a dal jistou naději pro zajímavou závěrečnou ligovou zápletku. Zároveň může být toto vítězství spouštědlem pro vážné pohovory v kancelářích Štruncových sadů.
Trenér Bohemians si naopak užívá nejsladší vítězství od začátku svého angažmá a tak trochu symbolicky se dočkal sladké odměny. Klubové vedení mu prodloužilo na základě výsledků z celé letošní sezony smlouvu smlouvu až do roku 2021. Bohemians byly zvyklý hrát v posledních letech především o záchranu a fanoušci žili až do závěrečného ligového hvizdu v nejistotě, na jakou soutěž budou v následujícím roce do milovaného Ďolíčku vlastně chodit. S příchodem bratra slavného hokejového gólmana se však situace změnila.
Dlouholetý sparťanský asistent přišel s jasnou vizí, nestěžoval si na omezené ekonomické možnosti a fanoušci i celá fotbalová veřejnost jen udiveně koukají, jak vede zelenobílý tým vzhůru tabulkou. Již od podzimu je jasné, že boje o záchranu se vršovického týmu letos týkat nebuou a ten se v jednu chvíli dostal v tabulce na dostřel Spartě. Martin Hašek zde začal své první ligové angažmá v roli hlavního trenéra a udivuje při něm snad i trochu sám sebe. Stává se respektovanou osobností a jedním z hlavních představitelů nové trenérské generace.
Zprávy o jeho profesním růstu by měl bedlivě poslouchat celý český fotbal. Jeho vrcholní představitelé v něm mají novou potenciální trenérskou osobnost, která své vize a poznatky z fotbalového světa jednou může ukázat i na mnohem atraktivnějším a významnějším místě než jsou pražské Vršovice. Podle všeho si bude pardubický rodák ještě nějaký čas vydělávat na chleba tam, má však před sebou možná velkou profesní budoucnost.

Pavel Vrba nezvládá novou pozici

9. dubna 2018 v 20:35
Podivné věci se zatím na jaře dějí ve fotbalové Plzni. Polovina jarní části je minulostí a podzimní suverén si zatím připsal jen jedno vítězství na půdě Zlína. Čtrnátibodový náskok se smrskl na polovinu a o víkendu čeká západočeský tým atraktivní souboj se Spartou. Krize zatím vyvrcholila v neděli ve vršovickém "Dolíčku", odkud si nejúspěšnější tým posledních let odvezl nepopulárního "bůra" a na hráčích se dalo velice snadno vypozorovat, že podzimní pohoda a suverenita jsou minulostí. Kromě ligových soupeřů teď zápasí i sami se sebou a mohou být rádi za zaváhání svých soupeřů.
Během tohoto týdne se mají prý konat vážné pohovory mezi hráči a klubovým vedením. Témat k rozebrání mají hráči s pány Šádkem a Paclíkem skutečně dost. Ztráta formy, nejistota na hřišti a z ní vyplývající špatná komunikace. To všechno je v posledních týdnech na podzimní vítězné mašině jasně patrné. Časté změny nálad můžeme pozorovat i na Pavlu Vrbovi. Nechápavě pohledy z lavičky a uražené odsekávání novinářům- na to jsme u něj dřívě nebyli zvyklí. I on teď tak trochu zápasí sám se sebou.
Do Plzně přicházel jako záruka úspěchu poté, co za něj delší dobu nenašlo plzeňské vedení adekvátní náhradu. Vzpoměňme na jeho dřívější působení v českém fotbale- první působení v Plzni a angažmá u české reprezentace. Ve Viktorii na něj nedali dopustit jako na symbol nejúspěšnější epochy klubové historie a u reprezentace na něj svazové vedení i novináři hleděli jako na záruku lepšího fotbalu po nepopulárním Michalu Bílkovi. Tím měl přerovský rodák svou pozici velmi ulehčenou a všichni mu nechávali klid na práci. S o to větším rozčarováním dnes hledí dotyční na jeho podivné konce- vytrucování k reprezentační výzvě i náhlý odchod do ruské Machačkaly.
V Plzni na něj však ani tak nedají dopustit a při hledání trenéra pro novou sezonu nebylo po jeho přikývnutí co řešit. Suverénní podzim klubové vedení jen utvrdil ve správnosti tohoto kroku. V jarní části však sám Pavel Vrba přidělává kaňky na svou image. Po úspěšné první plzeňské stáži je na něj mnohem větší tlak a každě klopýtnutí fotbalová veřejnost mnohem více řeší. Tento fakt trenér zatím nezvládá. Dokazuje to mnohem menší sdílnost směrem k novinářům a odmítání rozebrat danou situaci. Jeho současná role vládce plzeňské lavičky je stejná jako před osmi lety a zároveň tak strašně jiná.

Výjimečný dvojzápas

5. dubna 2018 v 21:19
Ve čtvrtfinále fotbalové Ligy mistrů došlo na souboj dvou nejlepších útoků anglické Premier league. Na liverpoolském Anfield road začala letošní fotbalová bitva o Británii. Domácí "reds" vyzvali Manchester City v boji o místo v elitní evropské klubové čtyřce. Začala se psát jedna z vrcholných kapitol letošního ročníku Champions league. Fanoušci v celé Evropě si kladli otázku, zda zazní první tóny ódy na fotbalovou radost, či uvidí taktickou bitvu, kde budou oba rivalové čekat na chybu soupeře. Reálný scénář, který byl k vidění, však asi nikdo nečekal.
Liverpool zcela opanoval první poločas. Třemi góly přivedli domácí fotbalisté fanoušky do stavu fotbalové extáze a ta se rozlévala po celém místní fotbalovém chrámu. Nejvíc ji pochopitelně symbolizovala legendární klubová hymna "You´ll never walk alone". Sokové z nedalekého Manchesteru se naopak ocitli mimo fotbalovou realitu, bezradně sledovali rodící se hrůzný výsledek a na sklonku prvního poločasu připomínali boxera před K.O. Na podobné výsledky skutečně nejsou v posledních letech zvyklí.
Výsledek 3:0 patří do kategie těch, které se v pohárové matematice vyvažují zlatem a týmu vše hraje do karet. Ve většině případů se z odvetného utkání stane jen formalita. V tomto případě tomu ale tak být nemůže. Proč? "Citizens" stále čekají na výrazný úspěch v pohárové Evropě a klubové vedení začíná být netrpělivé. Hráči stále mají šanci na největší pohárový úspěch v klubové historii, jenž se neopakuje každý rok. Oba týmy vyznávají ofenzivní styl a ten může učinit odvetu ještě zajímavější.
Liverpoolu se navíc vykartoval kapitán Henderson a tato ztráta patří do kategorie velmi citelných. Pepa Guardiolu stále motivuje možnost konečně porazit na pohárové scéně liverpoolského soka Jürgena Kloppa. Anglická pohárová bitva ani výsledkem prvního zápasu neztratila na výjimečnosti. Tým z města Beatles se musí mít na pozoru a vedoucí tým anglické fotbalové ligy nesmí jít do odvety s poraženeckou náladou. Odvetu se i za tohoto stavu věcí vyplatí sledovat.

Velmi cenná remíza

4. dubna 2018 v 20:37
Baník Ostrava a Viktoria Plzeň dnes sehrály odložený zápas 17. kola a zkompletovaly tak definitivně dvaadvacet kol letošního ligového ročníku. Souboj prvního týmu s posledním by měl být zpravidla jednostrannou záležitostí, ale dnes se v Ostravě na vítkovickém stadionu tak nedělo. Baník využil toho, že suverénní lídr ligové tabulky prožívá hluché období, nedovolil soupeři skórovat a připisuje si tak do tabulky cenný bod. Na první pohled toho v tabulce mnoho neřeší, ale v závěrečném účtování může sehrát důležitou a možná rozhodující roli.
Trenér Vrba udělal po další ztrátě v minulém kole s Mladou Boleslaví hned čtyři změny v sestavě, chtěl tím dát svým svěřencům patrně nový impuls. K vítězství to však opět nevedlo. Srdnatě bojující domácí tým sehrál se západočechy vyrovnanou partii a odnesl si zasloužený bod. Hráči dobře ví, že pro fotbalovou krásu a ódy na fotbalovou radost není prostor. Důležité body musí urvat silou za každou cenu a nemají už žádný prostor pro zaváhání. Začátek jara lze v případě Baníku charakterizovat slovy jako letargie či zmar. Mizerný bodový zisk, porážky se sousedy v tabulce a vyřazení z domácího poháru. Těžko hledat pozitiva.
Remíza s lídrem domácí soutěže by měla posloužit jako odrazový můstek k lepším zítřkům. Zda se tak stane ukáží až následující kola, ale mnoho dalších pozitiv pro zvýšení sebevědomí v dosavadním průběhu jarní části nenajdeme. Posily ze širokého ligového spektra se zatím marně hledaly a fanoušci s nimi rychle ztráceli trpělivost. Nyní všichni doufají, že se situace otočí a jasný jarní cíl v podobě záchrany bude dosažen. V zimní přestávce si nic jiného v Ostravě nepřipouštěli a i přes počáteční ztráty se cíl nezměnil.
Bodový zisk ze souboje s Plzní může byý také první ukázkou toho, že tým se postupně sehrává a třeba nakonec dokáže, že jeho současná pozice není reálným ukazatelem jeho potenciálu. Podle jmen na soupisce stále můžeme mluvit o klubu, jenž by měl bojovat v úplně jiné oblasti ligové tabulky. Přeji na dálku do Ostravy, abych byl dobrým prorokem lepších fotbalových zítřků.

Tak trochu symboliky

3. dubna 2018 v 21:05
Na televizní stanici O2 sport Tv každý týden vysílají populární pořad TIKI- TAKA. Setkávají se v něm populární osobnosti ze světa fotbalu i showbyznysu a debatují o fotbale na bázi vážné, odlehčené i neobvyklé. V posledním velikonočním vydání se mezi hosty objevil i fotbalový útočník Martin Fenin. V tomto studiu se objevil poprvé troufám si tvrdit, že způsobil všem zúčastněným pořádný šok. Společně se zpěvákem Kamilem Střihavkou si stěžoval na dění v současném teplickém fotbale. To má prý k ideálu značně daleko. Celé to však proběhlo ve velmi nepovedeném provedení a člověk si opakoval celý příběh někdejšího reprezentačního útočníka.
Ten získal za deset let hned několik označení. Nejprve se jevil jako krásný, později získal rysy smutné, posléze měl mnoho absurdních rysů a vícemistr světa do dvaceti let takřka upadl v zapomnění. V teplickém "áčku" se objevil ještě jako teenager, po úspěšném šampionu v Kanadě se dostal údajně do hledáčku Realu Madrid, zahrál si bundesligu v dresu Frankfurtu, život v Německu však nezvládl. Kariéru se pokoušel nastartovat v pražské Slavii, francouzském Istres či německém Chemnitzeru. Nakonec se neprosadil ani v přípravě brněnské Zbrojovky a dnes ho najdeme v dresu nenápadného týmu druholigového Vansdorfu.
V jeho příběhu najdeme několik osob, které mu chtěly pomoct k úspěšnému restartu, ale jedna výrazně vyčnívá. Mám namysli letitého ředitele fotbalových Teplic Františka Hrdličku. Nad jedním z největších tlentů tohoto klubu nikdy nezlomil hůl a opakoveně mu dal šanci k návratu do vrcholového fotbalu. V roce 2014 však předčasně odešel do fotbalového nebe a z výšky sledoval, jak se jeho chráněnec utápí ve fotbalovém bahně. Výrazný obrat na sklonku kariéry se nachází v případě Martina Fenina v ovlasti sci-fi.
To potvrdil i ve výše zmíněném pořadu. Do studia přišel pravděpodobně posílen alkoholem, opakovaně používal peprné výrazy a sám sebe prezentoval jako pana dokonalého, kterému všichni ubližují. Slova jako chyba či pokora jsou pro něj neznámá. Často skákal do řeči svým spoluřečníkům a v nesouvislých větách nenechal nit suchou na teplických funkcionářích. Není zde prostor k tomu se teplického managmentu zakázat, ale na bývalou hvězdu české reprezentace byl velmi smutný pohled. Kdysi zajímavý fotbalový příběh dospěl k velice smutnému rozuzlení.

Dvě těžké výzvy

2. dubna 2018 v 20:32
Nejen u hráčských hvězd se mohou vést čilé a zajímavě spekulace o nových angažmá. Stejné téma může být nahozeno i mezi trenéry. Posledním jasným důkazem je někdejší trenér Borussie Dortmund Thomas Tuchel. Po ukončení vestfálského angažmá si užívá zasloužený odpočinek, ale jistě bude brzy středem zájmu velkých evropských týmů. Konkrétní nabídku už měl poslat mnichovský Bayern. Tuchel však odmítl složit německou fotbalovou maturitu v bavorské metropoli a zbytek fotbalové Evropy logicky zpozorněl. Začalo se spekulovat hned o dvou možných zájemcích- Paris St. Germain a Arsenalu Londýn. V obou případech by se jednalo o velkou výzvu s nejistým koncem.
Pařížský gigant se po příchodu arabských majitelů s neomezeným kapitálem snaží kromě samozřejmých mistrovských titulů v domácí soutěži prorazit i v pohárové Evropě. Nejvýraznějším důkazem tohoto faktu všichni vnímají rekordní transfer Brazilce Neymara za více než pět miliard korun. Po vyřazení s Realem Madrid v osmifinále Ligy mistrů si však na tento úspěch bude muset tým z francouzské metropole minimálně další rok počkat. Od případného nového vládce trenérské lavičky se bude čekat víc než zisk mistrovského titulu v domácí soutěži. PSG bude chtít definitivně rozšířit evropskou fotbalovou špičku.
Slavný londýnský tým e trochu jiná kapitola. O ukončení více než dvacetiletého angažmá Arséna Wengera se v pravidelných intervalech vedou spekulace již několi let. Anglická fotbalová elita se "kanonýrům" vzdaluje a trpělivost klubového vedení není nekonečná. Další sezona bez Ligy mistrů může nejúspěšnějšímu trenérovi klubové historie zlomit vaz. Na Fly emirates stadium už by nic nebylo jako dřív a začala by se psát nová klubová epocha. Thomas Tuchel by dostal za úkol vrátit Arsenal zpět na anglickou špičku a mezi evropskou smetánku. Za jedinou jistotu můžme považovat fakt, že se bude jednat o složitou a mravenčí práci.
V obou případech by Thomase Tuchela čekala největší výzva v dosavadní trenérské kariéře. Dostal by se pod drobnohled médií z celé Evropy a musel by prokázat své trenérské kvality tak, aby ho trenérská elita přijala do své party. Při angažmá v Dortmundu ukázal svůj potenciál. Nyní ho musí potvrdit.

Liga získává další hromadný souboj

1. dubna 2018 v 20:50
Plzeňská Viktoria předvedla další jarní zaváhání a po domácí prohře s Mladou Boleslaví musely padat v kabině i peprnější výrazy. Všeobecně se očekávalo, že Slavia porazí v domácím utkání Zlín a zápletka v boji o titul se stane alespoň trochu nejasnou. Sešívaní však selhali a do Plzně poslali a domácí porážkou s moravským outsiderem poslali na západ Čech mistrovské razítko. Nepochopitelný kolaps se svěřenci Vlastimila Petržely je však může mrzet mnohem víc než se na první pohled zdá. Musíme se podívat na další okolnosti, které přineslo právě ukončené ligové kolo.
Sousedi Slavie v tabulce totiž prošli tímto kolem bez ztráty kytičky a zajímavý může tak může být souboj o druhé místo a zajištění místa v předkole Ligy mistrů. V rozmezí pouhých tří bodů se totiž nacházejí Slavia, Liberec, Olomouc a Jablonec. Na začátku jara se všeobecně předpokládalo, že Slavia si druhé místo bezpečně pohlídá a začne v klidu plánovat na následující sezonu. Dnešní ztráta však situaci razantně změnila a obhájce titulu musí najednou velmi pozorně hledět i na počínání týmů pod sebou.
Boj o druhé místo získává na dramatičnosti. "Sešívaní" si nesmí dovolit další zaváhání v Brně a musí doufat v zaváhání alespoň jednoho z pronásledovatelů, aby se jim trochu lépe dýchalo. Pro týmy za Slavií je již samotný boj o pohárové příčky překročením letošních cílů. Pro Slavii by případná ztráta druhého místa znamenala malou fotbalovou katastrofu. Boj o Ligu mistrů berou čínští majitelé jako samozřejmost a tajně doufají v postup do hlavní fáze, jenž na počátku této sezony nezdařil.
Pro nezaujatého fanouška však získává liga na atraktivitě. V boji o druhé místo se každý bod bude vyvažovat zlatem a zbývající vzájemné souboje jednotlivých uchazečů získávají třpytivější punc. Pro nejvyšší soutěž se jedná o potěšující zprávu. Zdravá nervozita a lehcce zvýšený tlak řady fanoušků každá profesionální soutěž potřebuje. V Plzni mohou po dnešní slávistické zttrátě definitivně plánovat mitrovské oslavy. Další čtyři týmy čeká ještě velmi těžká, ale také hodně zajímavá šichta.