Květen 2018

Jiný druh výzvy

31. května 2018 v 13:04
Fotbaloví fanoušci mají ještě v živé paměti působení Itala Andrei Stramaccioniho na lavičce pražské Sparty. V průběhu jara u něj však sílily názory , že nejvíce Spartě pomůže, až se ocitne zpět pod Apeninami. Prání většiny fanouškovské obce se nakonec naplnilo a na Italově místě dnes působí kroměřížský rodák Pavel Hapal. Italský stratég však nejspíš nezůstane dlouho bez práce a vypraví se za další výzvou a dobrodružstvím do samotné kolébky fotbalu. Velmi hlasitě se o něm začíná mluvit v souvislosti se slavným klubem Aston Villa.
Birminghamský klub se slavnou minulostí zůstal v druhé nejvyšší soutěži těsně pod vrcholem a na návrat mezi ostrovní elitu si bude muset minimálně jeden rok počkat. "Villans" nezvládli souboj s londkýnským Fulhamem a na trofeje z minulých let tak bude minimálně jeden rok jen tiše dolehat vrstva prachu. Klub již nepočítá pro příští sezonu s Johnem Terrym a hrající legenda anglického fotbalu tak pravděpodobně definitivně pověsí kopačky na hřebík. Křeslo se podle zákolisních informací povážlivě rozkývalo i pod trenérem Stevem Brucem a otvírá se tak prostor pro italského elegána.
Když se podíváme na jeho předchozí angažmá najdeme u nich několik společných znaků. Inter Milán, Panathinaikos Athény a Sparta Praha- kluby, jenž mají vzhledem k bohaté historii i vynikajícímu zázemí za povinnost hrát v domácí soutěži o nejvyšší příčky a hlasitě se přihlásit o místo v Lize mistrů. Stramaccioni zůstal ve všech případech daleko za očekáváním a fanoušci těchto klubů ho dnes vnímají jako nepovedené intermezzo v historii jejich milovaného klubu a jeho působení se dívají se skepsí a přáním co nejrychleji na něj zapomenout.
Případné působení na soutoku řek Severn a Trent by mělo zcela jiný charakter. Klub se slavnou minulostí zažívá krušné časy a snaží se vydrápat zpět do elitní soutěže. Andrea Stramaccioni by dostal roli krizového manažera a jasný úkol vytáhnout z hlubokého bahna někdejšího slavného válečníka. Případné splnění tohoto krizového úkolu by výrazně zvedlo jeho profesní kredit a dalo by mu šanci získat místo ve vyšší trenérské třídě.

Löw může riskovat

30. května 2018 v 9:42
Začátek fotbalového mistrovství světa se kvapem blíží a německý národní tým si v poslední chvíli musí odpovědět na zásadní otázku. Kdo získá v dresu obhájců titulu post brankářské jedničky? Němci již takřka devět měsíců žijí v permanentním napětí, jak se vyvine situace kolem letité brankářské jedničky Manuela Neuera. Kapitán Bayernu Mnichov se nakonec stihl vyléčit po zlomenině zánártní kosti a podle všeho se postaví do branky v přípravném zápase proti Rakousku.
Trenér Joachim Löw musel dlouho pracovat s alternativou nové jedničky. V úvahu připadali Marc- André Ter Stegen z Barcelony, Bernd Len z Leverkusenu či Kevin Trapp z Paris St. Germain. Uzdravení Manuela Neuera však situaci zcela otočilo a přivodilo lodivodovi německé reprezentace příjemnější starosti. Nemůže si nyní rozhodně stěžovat na nedostatek brankářského personálu. V jistém smyslu však bude muset riskovat.
Manuel Neuer byl sice devět měsíců mimo hru, ale musíme si připomenout, že pozice letité jedničky Bayernu Mnichov je v německé reprezentaci zcela výsadní. Toho si jsou dobře vědomi jeho kolegové i trenér brankářů Andreas Köpke. Dá se tedy předpokládat, že i přes delší herní výpadek se objeví i v zahajovacím zápase světového šampionátu s Mexikem. Pokud by se situace skutečně vyvinula takto, nedá se ani předpokládat přehnaná nespokojenost či dokonce anarchie. Návrat oblíbené opory by jistě vítali i fanoušci.
Celá věc se však též může jevit jako dvojsečná. Případné Neuerovo zaváhání by vedlo k poukázání na jeho nerozehranost, chyby v podání jeho kolegů by ho uvedly ještě pod větší ochranu a trenéru Löwovi by se vyčítal risk v podobě nasazení méně zkušených kolegů. Joachima Löwa však tato situace jen těžko rozhodí. U kormidla německé reprezentace je více než deset let a vrchovatou měrou se podílel na povstání německého fotbalu z popela. Mezi ním a Manuelem Neuerem jistě panují nadstandardní vztahy i bezmezná důvěra. Pokud by nebyl stoprocentně přesvědčen o jeho připravenosti neučinil by to. Můžeme se těšit na ruském šampionátu na jeden zajímavý comeback.

Nejen dobří holubi se vracejí

29. května 2018 v 18:00
Italský fotbal se snad už vzpamatoval z podzimního šoku, kdy se mu zavřely dveře na světový šampionát. Od počátku bylo jasné, že "squadra azzura" si bude muset najít nového trenéra. Po několika týdnech spekulací převzal reprezentační A- tým Roberto Mancini. Někdejší trenér Lazia Řím, Interu Milán, Manchesteru City či Zenitu Petrohrad dostává za úkol napravit škody po (ne)činnosti z let minulých a prvním jasným úkolem je kvalifikace na EURO 2020. Italská reprezentace nyní jen přihlíží, jak se tradiční soupeři chystají na světový šampionát v Rusku a ona se musí spokojit s přípravným zápase se Saudskou Arábií.
V prvním zápase pod zkušeným italským strátégem vyhrála v domácím zápase 2:1 a vítězství hráči věnovali tragicky zesnulému záložníkovi Davidemu Astorimu. S příchodem Roberta Manciniho se italský fotbal dočkal ještě jednoho comebacku. Poprvé od roku 2014 se na reprezentačním srazu objevil Mario Balotelli. Zlobivé dítě italského fotbalu se uvedlo při návratu gólem a potvrdil svou formu v dresu francouzského Nice.
Rodáka z Palerma provází po celou jeho kariéru problematická pověst. Všichní fanoušci i trenéři ví o jeho obrovském talentu a útočném potenciálu. Dveře mu otevřeli v Interu Milán, Manchesteru City, AC Milán či Liverpoolu. Nikdo nemůže popřít řadu krásných fotbalových okamžiků v jeho podání, ale ve výsledku vždy nakonec padla kosa na kámen. Provinční klub z jihu Provence sahá hluboko pod jeho fotbalové možnosti. Světlé okamžiky jeho kariéry mají jeden společný jmenovatel- Roberta Manciniho.
Ten ho vedl v Interu Milán a Manchesteru City asi jako jedniný z trenérů v jeho kariéře může s klidným svědomím říct, že z něj dostal maximum jeho fotbalového potenciálu. Jiní kluboví trenéři s ním měli těžké pořízení a pro reprezentační tým se stal personou non grata. V poslední době se zdá, že Balotelli má bohémská léta za sebou a může pomoct přerodu italské fotbalové reprezentace svým nesporným talentem. Další spojení s Robertem Mancinim se jeví jako ideálně načasované.

Když není na co navazovat

27. května 2018 v 11:26
Pražská Sparta dotrpěla jarní část nejvyšší soutěže, kde zopakovala nejhorší umístění z roku 2006 a všichni budou chtít na letošní ročník co nejrychleji zapomenout. Vzhledem k výsledku domácího poháru pro ni dopadl ještě relativně dobře, protože se i přes páté místo podívá do příštího ročníku Evropské ligy a získá tak více příležitostí na napravení dojmu z poslední doby. Jisté je, že v létě bude Sparta zase začínat od nuly a fanoušci i odborná veřejnost budou čekat na ukázku nového směřování.
V tomto ročníku nevyšel experiment s italským trenérem. Na toho si dnes už na Letné skoro nikdo nevzpomene. Jeho nástupce Pavel Hapal získal dvouletou smlouvu a sparťanské vedení v něm tak pravděpodobně vidí další alternativu pro lepší zítřky. V jarní části neměl Pavel Hapal dostatek prostoru pro představení svých vizí a představ pro další dění v historicky nejúspěšnějším českém klubu. V následujícím ročníku bude muset začít budovat svůj tým od nuly. Vede ho k tomu hned několik okolností vzniklých v právě skončeném ročníku.
Kariéru ukončila letitá útočná hvězda David Lafata a v útočných řadách Sparty tak začíná nová epocha. Letenský tým musí najít nového útočného zabijáka. Josef Šural ani Václav Kadlec tyto parametry nenaplňují. Poslední pokus o Lafatova nástupce jménem Marc Janko se ukázal jako další z řady omylů. Jedna důležitá otázka bude směřovat i ke sparťanskému vedení v čele s Danielem Křetínským. Loňské vysoké investice, které přesáhly půl miliardy korun do značné míry vyletěly komínem a je otázkou, zda bude zdatný finančník podobný experiment opakovat.
Podobné posilování není úplně stylem Pavla Hapala. V minulých štacíchv v klubech s menšími ambicemi dostával zpravidla úkol "vařit z vody". Nabíledni je teď otázka, zda pro něco podobného dostane ve Spartě čas a prosto. Čekání na účast v Lize mistrů se opět minimálně o rok prodlouží a nervozita ve Spartě stále poroste. Pavel Hapal musí dokázat stavbou na zelené louce dokázat, že právě on je ten pravý.

Mise splněna. Je i ukončena?

26. května 2018 v 18:17
Milan Baroš uzavřel svůj fotbalový kruh. V dresu Baníku Ostrava nakonec zvládl boj o záchranu a tradiční klub z moravskoslezského pomezí bude i v příští sezoně hrát nejvyšší soutěž. Tento úkol se ještě na začátku dubna jevil jako nesplnitelný a v závěrečném kole po neproměněné penaltě a vedoucím gólu Karviné v souběžně hraném zápase v Jihlavě dostával ještě dvacet minut před koncem zápasu sestup do Fotbalové národní ligy reálné kontury.
Říká se: konec dobrý- všechno dobré, ale vzhledem k velkým letním nákupům napříč ligou se očekával klidnější průběh jarní části. Bodové ztráty se Slováckem či Duklou se nacházely mimo dosah chápání celé fanouškovské obce. Jako symbol zlomu budou všichni brát pravděpodobně domácí vítězství nad Spartou. To představovalo nejsladší podobu povoleného dopingu. Záchrana v posledním ligovém kole však musí brát v Ostravě jako dílčí úspěch a v příštím ročníku všichni očekávají pohyb ve vyšších patrech, na která jsou v Ostravě historicky zvyklí.
Fanoušci si však brzy začnou pokládat jednu důležitou otázku. Uvidí ještě v dresu milovaného klubu Milana Baroše? V milovaném klubu mu končí smlouva a již na začátku sezony mluvil o tom, že se na konci této s aktivní kariérou rozloučí. Po dnešním domácím zápasem s brněnskou Zbrojovkou ví, že případné loučení nebude doprovázeno sestupovým průšvihem. Šatnu by tak opustil s čistým svědomím v klidu by se chodil dívat na výkony svých následovníků. Fotbalovou scénu by tak opustila další velká osobnost.
V Baníku se však určitě najde mnoho osob, jenž budou chtít přesvědčit Milana Baroše, aby svou kariéru ještě prodloužil. To by byla dobrá zpráva pro celou fotbalovou ligu. Velké zimní posilování dokazuje, že Baník se v posledních měsících ekonomicky stabilizoval a jeho povinností budou vyšší ambice než pouhý boj o ligové přežití. Milan Baroš se tak dostane před velké pokušení, aby pomohl upevnit pozici klubu svého srdce mezi domácí klubovou elitou. Zde se tak rodí jeden pádný argument k tomu, aby si jeden z nejlepších útočníků české fotbalové historie svou kariéru ještě prodloužil.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu...

12. května 2018 v 19:36
V první elitní evropské fotbalové soutěži můžeme o letošní sezoně hovořit v čase minulém. V dnešním podvečeru se uzavřely brány německé Bundesligy. O mistrovském titulu bylo dávno rozhodnuto a i další tradiční účastníci evropských pohárů s své pozice nakonec udrželi. Většina týmů už měla před dnešním posledním kolem "své jisté", ale přesto se dnes odehrálo v posledním ligovém kole něco zajímavého a neobvyklého.
Elitní domácí soutěž opouští tým Hamburger SV. Děje se tak poprvé v historii elitní německé soutěže. Fakt o nepřerušené bundesligové příslušnosti o sobě nemůže prohlásit ani například bavorský gigant. Každý příběh ale prostě jednou končí. Ve známém německém přístavu asi budou sestup místní fanoušci nějaký čas vstřebávat. Jejich milovaný tým získal během nepřerušené ligové příslušnosti celkem šest mistrovských titulů, jednou vyhrál Pohár vítězů poharu a v roce 1982 se radoval ze zisku Poháru mistrů evropských zemí.
Fanoušci byli často na milovaný klub hrdí, zažili nudné sezony v ligové šedi, boje o záchranu a na sklonku minulého tisíciletí se báli kvůli finančním problémům o holé ligové přežití. Dres Hamburku přetáhla přes hlavu řada slavných fotbalistů- Franz Beckenbauer, Kevin Keegan, Felix Magath, Oliver Bierhoff či Rafael van der Vaart. V největším německém přístavu najdeme i časkou stopu. Ve svém profesním životopise se Hamburg vyjímá u Tomáše Ujfalušiho, Marka Heinze, Milana Fukala a největší stopu vidíme u Davida Jarolíma.
Sestup HSV je něčím nezvyklým, ale nemůžeme ho vnímt jako velký šok. Výkony tradičního klubu v posledních pěti letech značně skomíraly a pohled na bundesligovou tabulku museli všichni v klubu vnímat jako velmi důrazné varování. Recept na lepší zítřky však klub pod vedením Jense Meiera nenašel a minimálně na jednu sezonu tak musí zapomenout na atraktivní souboje s Bayrnem či Dortmundem. Brzký návrat zpět mezi elitu musí vnímat klub jako novou výzvu. Pro celý německý fotbal bude jen dobře, když ji co nejrychleji naplní.

Jistota jednoho hledání

12. května 2018 v 18:44
To, co česká fotbalová veřejnost již několik měsíců očekávala se přetavilo v realitu. David Lafata v zimě pověsí kopačky na hřebík a po Tomáši Rosickém tak fanoušci rudých barev přijdou v krátkém čase podruhé o milovaného hráče. Poslední nadějí pro rodilého Jihočecha byla trenérská výměna a příchod Pavla Hapala na horké trenérské sparťanské křeslo. Všichni však museli cítit, že další pokračování hráčského angažmá by jen zbytečně a draze oddalovalo jeden jistý konec.
David Lafata působil v posledním půlroce ve Spartě v podobné pozici jako ve Slavii v nedávné době Jiří Bílek. Připadla mu role nehrajícího kapitána. Své spoluhráče sice sledovval jen z lavičky, ale v šatně mělo jeho slovo velký význam a silný zvuk. Dá se předpokládat, že v jiné pozici se David Lafata třeba za čas ve Spartě objeví. Z Jablonce se na Letnou dostal takřka v Kristových letech, ale získal v ní postupně podobné výsadní postavení jako před časem Tomáš Řepka, jehož loučení si všichni pamatujeme jako mnohem méně důstojné (především ze strany samotného hráče).
Teď však bude muset Sparta začít definitivně hledat podobného lídra. Současný kapitán Josef Šural takové paramatry při vší úctě nenaplňuje a v zástupu zahraničních posil jen těžko najdeme hráče s potenciálem k tak výsadnímu postavení. Taková osobnost během jedné letní přestávky nevyroste. Sparta výhrou v Jihlavě udělala důležitý krok směrem k evropským pohárům, tam však bude podobou osobnost potřebovat o to více.
V letní pauze nebude prostor pro gigantické nákupy, jak tomu bylo v minulých přestupních obdobích. Svou vizi bude muset naplno představit Pavel Hapal, jenž má smlouvu na další dvě sezony. Ten si bude muset zároveň najít v kádru svou prodlouženou ruku v podobě Lafatova nástupce. Kdo jím bude? Služebně nejstarší hráč Václav Kadlec? Současný kapitán Josef Šural? Nedávno takřka odstavený Martin Frýdek? Sparta by si měla především svůj kádr ustálit a ukázat jasné směřování. Ohlášený konec Davida Lafaty tuto nutnost jen umocňuje.

Víc takových dvojzápasů

2. května 2018 v 22:55
Finálová dvojice pro letošní ročník Ligy mistrů je stanovena. Real Madrid vyzve v kyjevském finále Liverpool. Oba týmy si tak zabojují o nejcennější evropskou trofej daleko od svých domovů a jejich fanoušky čeká daleké cestování za příběhem, kde doufají ve šťastné rozuzlení v podobě ušatého poháru pro evropského šampiona. Semifinálové dvojutkání mezi Liverpoolem a AS Řím bylo vnímáno fotbalovou veřejností jako to s nižším potenciálem pro atraktivní fotbal, na závěr však fanoušci obou táborů tleskali na otevřené scéně ve stoje.
V součtu obou zápasů jsme viděli dohromady třináct gólů a už jen tímto samotným faktem je souboj mezi Liverpoolem a AS Řím unikátní. Aktéři dvojutkání Real- Bayern mohou jen tiše závidět. Fanoušci obou týmů, ani ti nezávislí navíc nemohou litovat toho, že strávili jeden vlahý jarní večer u televizní obrazovky. Na jedné straně sledovali obávané liverpoolské útočné trio Salah, Firmino, Mané, jenž poslalo finálovému soupeři do Madridu svým výkonem velmi důrazné varování. V kyjevském souboji se s nimi musí počítat.
Poklonu si zaslouží i fotbalisté z "Věčného města". V obou zápasech se vzepřeli nepřízni osudu a svými gólovými akcemi potěšili oko fotbalového fanouška. Na postup do finále to nestačilo, ale podtrhují tím svou výjimečnou sezonu v Champions league, kde za sebou ve skupině nechali Atlético Madrid, potrápili londýnskou Chelsea a nakonec vyprovodili ve čtvrtfinále třemi góly Barcelonu. V novodobé historii Ligy mistrů se jedná o nejúspěšnější sezonu "vlků". Jejich fanoušci letošní putování s odstupem času jistě docení.
Oba týmy se podílely na atraktivní podívané a hráči a trenéři jiných týmů, by měli minimálně záznamy z letošního jarního dění v Liverpoolu a Římě povinně sledovat. Může se jednat o velmi zajímavou inspiraci do dalších sezon. Prvky ze hry obou týmů mohou úspěšně aplikovat ve své hře a přilákat tak na svůj stadion další fanoušky a učinit fotbalovou scénu ještě atraktivnější.

Nutnost změn se stupňuje

1. května 2018 v 20:51
V německém sportovním tisku najdeme v posledních letech titulky dříve nepředstavitelné. Pod palbu kritiky se dostává polský útočník Bayernu Robert Lewandowski. Dosud ho všichni zainteresovaní oprávněně brali jako útočnou jedničku mnichovského klubu a nyní sílí hlasy o tom, aby například semifinálovou odvetu Ligy mistrů proti Realu Madrid začal pouze na lavičce. Pomalu tak vidíme další ukazatel toho, že jedna úspěšná generace bavorského velkoklubu končí svoji éru, přestože polský kanonýr není jejím hlavním představitelem.
Nutnost hledání dalšího ofenzivního esa je však pro nejúspěšnější klub německé historie. A znovu se dostává ke snížení atraktivity německé bundesligy. Bayern jako suverénní a nezpochybnitelný lídr posledních let představuje pro všechny fotbalisty z Německa vrchol toho, čeho zde mohou dosáhnout. Všichni ale známe to přísloví o tom, že každá písnička se časem ohraje a hledání nové ofenzivní hvězdy na domácí scéně bude stále těžší. Týmy "druhé kategorie" také nemaí bezednou studnici útočných hvězd.
Jasnou ukázku poslední doby vidíme na někdejším útočníkovi Borussie Dortmund Pierre- Emericku Aubameyangovi. Hvězda reprezentace Gabonu raději než do Bayernu zamířila do londýnského Arsenalu. Přednost týmu ze severního Londýna dal přes jistou neúčast v Lize mistrů i zjevnou pozici ve stínu jiných velkoklubů z anglické scény. Bayern bude muset své hvězdy pravěpodobně hledat v jiných soutěžích. Vracíme se tak myšlenkami na začátek milénia ke jménům jako Claudo Pizzaro (ten navíc přišel z Brém) či Roy Makkay.
Najdeme však na evropské scéně hvězdného útočníka, jenž by v jiném velkoklubu ztrácel půdu pod nohama a Bayern by pro něj zároveň představoval novou přijatelnou výzvu. Budeme asi svědky jednoho velmi těžkého hledání.