Květen 2018

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu...

12. května 2018 v 19:36
V první elitní evropské fotbalové soutěži můžeme o letošní sezoně hovořit v čase minulém. V dnešním podvečeru se uzavřely brány německé Bundesligy. O mistrovském titulu bylo dávno rozhodnuto a i další tradiční účastníci evropských pohárů s své pozice nakonec udrželi. Většina týmů už měla před dnešním posledním kolem "své jisté", ale přesto se dnes odehrálo v posledním ligovém kole něco zajímavého a neobvyklého.
Elitní domácí soutěž opouští tým Hamburger SV. Děje se tak poprvé v historii elitní německé soutěže. Fakt o nepřerušené bundesligové příslušnosti o sobě nemůže prohlásit ani například bavorský gigant. Každý příběh ale prostě jednou končí. Ve známém německém přístavu asi budou sestup místní fanoušci nějaký čas vstřebávat. Jejich milovaný tým získal během nepřerušené ligové příslušnosti celkem šest mistrovských titulů, jednou vyhrál Pohár vítězů poharu a v roce 1982 se radoval ze zisku Poháru mistrů evropských zemí.
Fanoušci byli často na milovaný klub hrdí, zažili nudné sezony v ligové šedi, boje o záchranu a na sklonku minulého tisíciletí se báli kvůli finančním problémům o holé ligové přežití. Dres Hamburku přetáhla přes hlavu řada slavných fotbalistů- Franz Beckenbauer, Kevin Keegan, Felix Magath, Oliver Bierhoff či Rafael van der Vaart. V největším německém přístavu najdeme i časkou stopu. Ve svém profesním životopise se Hamburg vyjímá u Tomáše Ujfalušiho, Marka Heinze, Milana Fukala a největší stopu vidíme u Davida Jarolíma.
Sestup HSV je něčím nezvyklým, ale nemůžeme ho vnímt jako velký šok. Výkony tradičního klubu v posledních pěti letech značně skomíraly a pohled na bundesligovou tabulku museli všichni v klubu vnímat jako velmi důrazné varování. Recept na lepší zítřky však klub pod vedením Jense Meiera nenašel a minimálně na jednu sezonu tak musí zapomenout na atraktivní souboje s Bayrnem či Dortmundem. Brzký návrat zpět mezi elitu musí vnímat klub jako novou výzvu. Pro celý německý fotbal bude jen dobře, když ji co nejrychleji naplní.

Jistota jednoho hledání

12. května 2018 v 18:44
To, co česká fotbalová veřejnost již několik měsíců očekávala se přetavilo v realitu. David Lafata v zimě pověsí kopačky na hřebík a po Tomáši Rosickém tak fanoušci rudých barev přijdou v krátkém čase podruhé o milovaného hráče. Poslední nadějí pro rodilého Jihočecha byla trenérská výměna a příchod Pavla Hapala na horké trenérské sparťanské křeslo. Všichni však museli cítit, že další pokračování hráčského angažmá by jen zbytečně a draze oddalovalo jeden jistý konec.
David Lafata působil v posledním půlroce ve Spartě v podobné pozici jako ve Slavii v nedávné době Jiří Bílek. Připadla mu role nehrajícího kapitána. Své spoluhráče sice sledovval jen z lavičky, ale v šatně mělo jeho slovo velký význam a silný zvuk. Dá se předpokládat, že v jiné pozici se David Lafata třeba za čas ve Spartě objeví. Z Jablonce se na Letnou dostal takřka v Kristových letech, ale získal v ní postupně podobné výsadní postavení jako před časem Tomáš Řepka, jehož loučení si všichni pamatujeme jako mnohem méně důstojné (především ze strany samotného hráče).
Teď však bude muset Sparta začít definitivně hledat podobného lídra. Současný kapitán Josef Šural takové paramatry při vší úctě nenaplňuje a v zástupu zahraničních posil jen těžko najdeme hráče s potenciálem k tak výsadnímu postavení. Taková osobnost během jedné letní přestávky nevyroste. Sparta výhrou v Jihlavě udělala důležitý krok směrem k evropským pohárům, tam však bude podobou osobnost potřebovat o to více.
V letní pauze nebude prostor pro gigantické nákupy, jak tomu bylo v minulých přestupních obdobích. Svou vizi bude muset naplno představit Pavel Hapal, jenž má smlouvu na další dvě sezony. Ten si bude muset zároveň najít v kádru svou prodlouženou ruku v podobě Lafatova nástupce. Kdo jím bude? Služebně nejstarší hráč Václav Kadlec? Současný kapitán Josef Šural? Nedávno takřka odstavený Martin Frýdek? Sparta by si měla především svůj kádr ustálit a ukázat jasné směřování. Ohlášený konec Davida Lafaty tuto nutnost jen umocňuje.

Víc takových dvojzápasů

2. května 2018 v 22:55
Finálová dvojice pro letošní ročník Ligy mistrů je stanovena. Real Madrid vyzve v kyjevském finále Liverpool. Oba týmy si tak zabojují o nejcennější evropskou trofej daleko od svých domovů a jejich fanoušky čeká daleké cestování za příběhem, kde doufají ve šťastné rozuzlení v podobě ušatého poháru pro evropského šampiona. Semifinálové dvojutkání mezi Liverpoolem a AS Řím bylo vnímáno fotbalovou veřejností jako to s nižším potenciálem pro atraktivní fotbal, na závěr však fanoušci obou táborů tleskali na otevřené scéně ve stoje.
V součtu obou zápasů jsme viděli dohromady třináct gólů a už jen tímto samotným faktem je souboj mezi Liverpoolem a AS Řím unikátní. Aktéři dvojutkání Real- Bayern mohou jen tiše závidět. Fanoušci obou týmů, ani ti nezávislí navíc nemohou litovat toho, že strávili jeden vlahý jarní večer u televizní obrazovky. Na jedné straně sledovali obávané liverpoolské útočné trio Salah, Firmino, Mané, jenž poslalo finálovému soupeři do Madridu svým výkonem velmi důrazné varování. V kyjevském souboji se s nimi musí počítat.
Poklonu si zaslouží i fotbalisté z "Věčného města". V obou zápasech se vzepřeli nepřízni osudu a svými gólovými akcemi potěšili oko fotbalového fanouška. Na postup do finále to nestačilo, ale podtrhují tím svou výjimečnou sezonu v Champions league, kde za sebou ve skupině nechali Atlético Madrid, potrápili londýnskou Chelsea a nakonec vyprovodili ve čtvrtfinále třemi góly Barcelonu. V novodobé historii Ligy mistrů se jedná o nejúspěšnější sezonu "vlků". Jejich fanoušci letošní putování s odstupem času jistě docení.
Oba týmy se podílely na atraktivní podívané a hráči a trenéři jiných týmů, by měli minimálně záznamy z letošního jarního dění v Liverpoolu a Římě povinně sledovat. Může se jednat o velmi zajímavou inspiraci do dalších sezon. Prvky ze hry obou týmů mohou úspěšně aplikovat ve své hře a přilákat tak na svůj stadion další fanoušky a učinit fotbalovou scénu ještě atraktivnější.

Nutnost změn se stupňuje

1. května 2018 v 20:51
V německém sportovním tisku najdeme v posledních letech titulky dříve nepředstavitelné. Pod palbu kritiky se dostává polský útočník Bayernu Robert Lewandowski. Dosud ho všichni zainteresovaní oprávněně brali jako útočnou jedničku mnichovského klubu a nyní sílí hlasy o tom, aby například semifinálovou odvetu Ligy mistrů proti Realu Madrid začal pouze na lavičce. Pomalu tak vidíme další ukazatel toho, že jedna úspěšná generace bavorského velkoklubu končí svoji éru, přestože polský kanonýr není jejím hlavním představitelem.
Nutnost hledání dalšího ofenzivního esa je však pro nejúspěšnější klub německé historie. A znovu se dostává ke snížení atraktivity německé bundesligy. Bayern jako suverénní a nezpochybnitelný lídr posledních let představuje pro všechny fotbalisty z Německa vrchol toho, čeho zde mohou dosáhnout. Všichni ale známe to přísloví o tom, že každá písnička se časem ohraje a hledání nové ofenzivní hvězdy na domácí scéně bude stále těžší. Týmy "druhé kategorie" také nemaí bezednou studnici útočných hvězd.
Jasnou ukázku poslední doby vidíme na někdejším útočníkovi Borussie Dortmund Pierre- Emericku Aubameyangovi. Hvězda reprezentace Gabonu raději než do Bayernu zamířila do londýnského Arsenalu. Přednost týmu ze severního Londýna dal přes jistou neúčast v Lize mistrů i zjevnou pozici ve stínu jiných velkoklubů z anglické scény. Bayern bude muset své hvězdy pravěpodobně hledat v jiných soutěžích. Vracíme se tak myšlenkami na začátek milénia ke jménům jako Claudo Pizzaro (ten navíc přišel z Brém) či Roy Makkay.
Najdeme však na evropské scéně hvězdného útočníka, jenž by v jiném velkoklubu ztrácel půdu pod nohama a Bayern by pro něj zároveň představoval novou přijatelnou výzvu. Budeme asi svědky jednoho velmi těžkého hledání.