Červen 2018

Hlavně zůstat v realitě

28. června 2018 v 21:21
Fotbalová Slavia zabránila jedné velké ztrátě, která trumfla všechny dosavadní příchody. Její tým neopouští defenzivní záložník Tomáš Souček. Talentovaný odchovanec si minimálně do konce podzimu bude hledat své místo na slunci ve vršovickém Edenu. O jeho služby se údajně ucházely hned tři italské týmy. AC Fiorentina, Atalanta Bergamo i Chievo Verona však opouští Prahu s nepořízenou a oporu záložní řady pro další sezonu musí hledat jinde. Česká kolonie v italské Sérii A se tak zatím nerozroste.
Přestup třiadvacetiletého záložníka přitom dostával v posledních týdnech velmi reálné kontury a předeším z Florencie a Bergama se nesl velký zájem o jeho služby. Všechny projevy zájmu však přišly vniceč a česká liga minimálně do Vánoc nepřijde o jednoho z elitních záložníků. Slavia vyhrála bitvu nervů a jasně dala najevo, jak moc si váží jednoho z největších talentů posledních let. Stále tak může věřit, že se jí letitá práce s velkým tlentem může bohatě vrátit. Zároveň však dala sama sobě velký závazek.
V době, kdy přestupové drama mířilo ke konečnému rozuzlení, se vyšplhala nabídka Atalanty Bergamo až na šest milionů eur. Trochu se tak opakoval letní příběh plzeňského útočníka Michaela Krmenčíka. Na scénu vstoupila částka, jenž se zcela vymyká realitě přestupového trhu. I kdyby se Tomáši Součkovi mimořádně povedl ligový a pohárový podzim, nemůže jeho cena výrazně stoupnout, zvláště ve chvíli, kdy FIFA začala opět důrazně hlídat finanční fair- play. Své by o tom mohl vyprávět například slavný AC Milán.
Slavia si sama musí přiznat, že Tomáši Součkovi by se velmi líbilo okusit slavnou Sérii A, kde se vzhledem k taktice štítoví záložníci vyvažují zlatem. Jeho současnou přestupovou cenu udrží jen podzimní úspěch na evropské scéně a jedna z předních rolí na české ligové scéně. Ve Slavii se minimálně na chvíli uklidnily majetkové poměry. Teď musí hráči přenést tento fakt i do reality na hřišti.

Dvanáct a dost

27. června 2018 v 21:29
První velký favorit světového šampionátu je ze hry. Obhájci titulu z Německa nezvládli klíčový duel s Koreu a po porážce opouští ruskou scénu nečekaně brzo. Před čtyřmi lety dokráčeli Němci v Brazílii ke čtvrtému titulu mistra světa a svou cestu ozdobili organizovanou sedmigólovou demolicí domácích "kanárků", kdy způsobili brazislkou národní tragédii. Tehdejší německý národní tým takřka neměl slabinu, řada hráčů hrála ve vrcholné formě a trenér Joachim Löw zažíval vrchol své kariéry.
Když se podíváme na jména, tak se německý tým vlastně ani tolik nezměnil, ale přesto byla situace uvnitř mužstva hodně odlišná. Někteří hráči hráli v uplynulé sezoně hluboko pod svoje možnosti a například neochvějná brankářská jednička Manuel Neuer se až těsně před šampionátem vyléčil z delšího zranění. Vedly se spekulace o tom, že v týmu není úplně ideální atmosféra a proslulá německá soudržnost se najednou vypařila. Za nejkřiklavější symbol můžeme považovat záložníka Arsenalu Mesuta Özila. Bídná sezona londýnského klubu jakoby se přenesla i do národního týmu a jeho výkony neměly s fotbalistou světového formátu nic společného. Brzky konec na šampionátu lze považovat jen za logické vyústění.
Současný německý národní tým má prostě svůj výkonnostní vrchol za sebou a někteří hráči z minulého šampionátu v Brazílii budou svého tehdejšího kapitána Philippa Lahma následovat do fotbalového důchodu. Jedná se o logický fotbalový koloběh. Den přiznání těchto možná trochu krutých faktů musel jednou přijít. V Německu se musí začít pomalu ohlížet po nových reprezentačních hvězdách. Například hvězdný Bayern Mnichov stále hraje v domácí lize svou vlastní soutěž, ale v pohárové Evropě se mu ty nejlepší kluby z celkového pohledu výkonnostně ztrácí.
Společně s velkou hráčskou generací pomalu asi odpočítává své dny i trenér Joachim Löw. Počet let strávených u reprezentace se patrně zastaví na čísle dvanáct. O jeho konci se již nějakou dobu vedou čilé spekulace a naúspěch na světovém šampionátu může celý konec urychlit. Za své působení si zaslouží absolutorium a již dnes ho musíme považovat za jednu z největších postav německé fotbalové historie. Dají se očekávat velké diskuze o jménu jeho následovníka i o dalším Löwově trenérském působišti. Žádného fanouška fotbalu nenechají tyto otázky. Otázka je to velmi záludná a odpověď na ni asi nelze příliš jasně předpovídat.

Musí se změnit myšlení

26. června 2018 v 22:25
Zmýlená neplatí. Jedna velká senzace fotbalového šampionátu je nakonec odvrácena. Argentinský obr utekl díky výhře nad Nigerií hrobníkovi z lopaty, odvrátil národní tragédii, v Buenos Aires nebudou vlajky na půl žerdi a fanoušci mohou po velkých nervech protančit celou noc. Ještě deset minut před koncem rozhodujícího duelu se hráči viděli na letišti. Stačila však jedna akce, na jejímž konci pokořil Marcos Rojo obranu afrického týmu a rozjásal i samotného Diega Maradonu na VIP tribuně petrohradského stadionu.
Na nějakou chvíli tak utichnou kritická slova k největším argentinským hvězdám i spekulace o anarchii vůči trenérovi Sampaolimu. Hráči se mohou chystat na atraktivní bitvu s Francií. Po ostudné prohře s Chorvatskem se hodně snížil počet lidí věřících ve šťastné argentinské rozuzlení, ale vrtkavost fotbalového osudu je nemilosrdná. Odvrácená ostuda ve městě nad Něvou však nesmí zahalit celkovou situaci v argentinském týmu. Ta má do ideálu skutečně hodně daleko.
Od první minuty úvodního zápasu bylo patrné, že calý tým spoléhá na umění a schopnosti Lionela Messiho. Fotbalista, který získal v rodné zemi takřka božskou podobu, vykročil k poslední šanci na reprezentační úspěch a byly na něm patrné velké nervy a snad i strach z nepovedeného vystoupení. Jeho individuální schopnosti zanikaly v šedi týmového průměru. Messi i další velké hvězdy jakoby zapomněly doma veškeré svoje fotbalové schopnosti a soupeři se jich najednou přestali bát. Víra ve vlastní schopnosti a síly zmizela za ruskými fotbalovými kulisami.
Díky šťastnému úternímu závěru však dostávají hráči jako Di Mária, Higuaín či Agüero šanci na fotbalový reparát. Celý tým však musí změnit fotbalové myšlení. Všichni si musí přiznat, že považovat Messiho za fotbalový středobod je cestou do pekel. Jen semknutý týmový výkon představuje pro Argentinu cestu k úspěchu. Současná generace má asi poslední šanci na úspěch a nemůže se tak pohybovat na ruském šampionátu jako slon v porcelánu. Fotbalový Bůh jim dal asi poslední šanci a je teď jen na nich, jak s ní naloží.

Anglie může zlomit prokletí

25. června 2018 v 21:03
Po druhých kolech základních skupin světového šampionátu se do skupiny postupujících přidala také Anglie. V utkání s Panamou si s chutí zastřílela a šesti góly ukázala soupeři nejkratší možnou cestu na letiště. Největší zásluhu na tom nese kapitán Harry Kane. Ten se díky hattricku dostal na čelo tabulky střelců a o jeho pozici lídra si dnes nikdo nedovolí pochybovat. Šest bodů v tabulce není vzhledem k soupeřům moc velké překvapení. Proti Tunisku zachraňovala kolébka fotbalu tři body až v nastavení, ale to jí může psychicky ve výsledku pomoct.
Je dobré se zastastavit se u jména hlavního trenéra. Někdejšího reprezentanta Garetha Southgata přijímala ostrovní fotbalová veřejnost. Kromě anglických juniorských reprezentací měl za sebou pouze angažmá v druholigovém Middlesbrough a reprezentaci navíc přebíral po konci velkých hvězd jako Rooney, Gerrard, Lampard či Terry. Dokázal však něco, co se nepovadlo slavnějším předchůdcům po celé třetí tisíciletí. Sven- Göran Ericsson, Fabio Capello či Roy Hodgson nedali Albionu tvář. Nyní je všechno jinak.
U hrdých Angličanů nenajdeme velký zástup hvězd (Harry Kane představuje výjimku), ale Gareth Southgate uplatňuje své poznatky z mládežnických reprezentací a několik svých svěřenců si přivedl i do reprezentačního A- týmu. Do Ruska přicestoval mladý tým hladový po úspěchu. Nenajdeme v něm žádnou hvězdu, která y setrvačností dojížděla ke konci kariéry. Mladá krev v týmu kolébky fotbalu může býr jedním z rozhodujících faktorů v cestě za úspěchem. Gareth Southgate má jasnou vizi a tvrdě jde za ní.
O Anglii se oprávněně říká, že zkolabuje v rozhodující chvíli. Na absolutní reprezentační vrchol vystoupala v celé historii jen jednou a jedná se již padesát dva let starou historii. Nyní má jedinečnou šanci zlomit prokletí a přepsat fotbalové dějiny. V klubové historii nejdeme několik epoch ozdobených neporazitelnými ostrovními týmy. Teď je na čase převést to do reprezentační praxe a splnit sen mnoha fanouškovských generací.

Proč se nad Argentinou stahují mračna?

24. června 2018 v 7:27
Ve svých typech na rozuzlení fotbalového dramatu jsem se již mnohokrát pořádně zmýlil, ale nedá mi to a tak se o jeden typ znovu pokusím. Na světovém šampionátu se pořádně stahují mračna nad jedním z favoritů. Obhájcům stříbrnýcch medailí Argenticncům reálně hrozí odjez domů již po základní skupině, kde získali zatím ve dvou zápasech jediný bod a postup do vyřazovací fáze už nedrží ve svých rukou. Kromě nutné výhry nad Nigérií posílají prosebné vzkazy Chorvatů, kteří si již naopak užívají jistotu postupu.
Proč přivádí Argentina své fanoušky k tak velkému rozčarování? Jako první napadnou člověka dvě slova- Lionel Messi. Svou zřejmě poslední šanci na velký reprezentační úspěch zatím neuchopil za správný konec a je na něm patrná velká nervozita. Spoluhráči i celá argentinský národ se na něj dívají jako na spasitele a spoléhaji na to, že "velký Leo" něco vymyslí. O jeho individuálních schopnostech pochopitelně nelze ani na vteřinu pochybovat, ale znovu se ukazuje, že se nenarodil jako přirozený vůdce. To ostatně vidíme i v Barceloně, kde více vynikal, pokud měli kapitánskou pásku Carles Puyol, Andrés Iniesta nebo Xavi Hernandéz.
Problém Messi vždy bude nejvíce probírán, ale nesmí se zapomenout na druhý a možná ještě palčivější. Když Argentina před čtyřmi lety dokráčela na mistrovství světa až do finále, podílely se na tom nejen individuální schopnosti Messiho a spol., ale přítomnost přirozeného lídra zadních řad. Toho představoval tehdejší stoper Manchesteru City Martín Demichelis, pod jehož vedením šlapala jako hodinky. Ten si však nyní užívá fotbalový důchod a Argentina nedokázala najít jeho nástupce a to se nyní ukazuje v plné "kráse".
V roce 1978 získala Argentina titul mistra světa na domácím šampionátu s týmem kolem Maria Kempese a Daniela Passarelly, o osm let později v Mexiku dovedl svou družinu ke zlatu Diego Maradona. Nyní reálně hrozí, že současné výjimečné generaci zůstane nejcennější trofej zapovězena. Argentina může sice ještě všechny spekulace obrátit, ale to nic nemění na tom, že nyní připomíná boxera před K.O.

Poslední šance na velkou změnu

20. června 2018 v 21:14
Mistrovství světa v Rusku je v plném proudu a fanoušci už znají první postupující ze základních skupin. Pobyt v největším státě světa si společně s domácími fanoušky mohou prodloužit příznivci Uruguaye a Portugalska. V jejich dresu předvádí one man show Cristiano Ronaldo. Největší hvězda fotbalového světa má motivaci dotáhnout reprezentaci k trofeji, která mu jako poslední chybí v jeho obrovské sbírce. V ději vrcholu této sezony tak trochu zanikají spekulace o jeho přesupu do Paris St. Germain. Jeden fotbalový evergreen se pomalu vrací na scénu.
Arabští majitelé pařížského klubu mají na Ronalda spadeno dlouhodobě a doufají, že tentokrát by to mohlo definitivně klapnout. Ronaldo sám po trumfu v Lize mistrů nenápadně naznačil možnost změny dresu poté, co vystoupal s "bílým baletem" na všechny vrcholy, které si můžeme na Starém kontinentu představit. Hvězda by měla pozice vyklízet na vrcholu a z tohoto pohledu se jedná o ideální příležitost.
Z Paříže údajně přistála na stle nabídka na osm miliard korun a sám Ronaldo by si ročně vydělal 45 milionů eur. Stal by se tak nejdražším i nejlépe placeným fotbalistou na světě. Ropní magnáti z Arabského poloostrova by tak ukojili bezmeznou mužskou ješitnost mistra oboru a navíc by získali nejlepší reklamní značku fotbalového světa. Poslali by tak ostatním klubům jasný vzkaz, že tentokrát se už skutečně mají jeho hvězdám rozklepat kolena. Všichni budou je napnutě čekat, zda se slova přetaví v činy.
CR7 už mnohokrát ukázal svou jedinečnost a teď by k tomu dostal opět šanci. Kromě obrovské talentu v něm odborníci vždy viděli obrovského dříče, jenž na sobě po celou dobu úchvatné kariéry pracuje a nikdy se neuspokojil góly, trofejemi ani individuálními cenami. Po celou dobu jeho kariéry ho novináři srovnávají s Lionelem Messim. U toho se odchod z Barcelony skutečně předpokládat nedá. Cristiano Ronaldo mu tak může poslat jeden velmi hlasitý vzkaz o tom, kdo je skutečně nejlepší fotbalista své doby a možná celé historie.

Něco zvláštního v německém táboře

18. června 2018 v 21:15
Úvodní zápasy světového šampionátu přinášejí řadu překvapení. Body ztratily Brazílie a Argentina, ale o největší překvapení se zatím postarali Němci, když ze zápasu s Mexikem odcházeli s prázdnou. Nadšení fotbalisté z říše Aztéků se nezalekli velkých jmen z evropských velkoklubů a sehráli s výběrem trenéra Joachima Löwa zcela vyrovnanou partii. Mexický tanec měl ten správný rytmus, v prvním poločase Němce vygumoval z povrchu moskevského a v tom druhém na hranici sebeobětování udrželi čisté konto. Nevěřícné pohledy německých hvězd mluvily za vše.
Nečekaná ztráta na úvod šampionátu má však i mediální dohru. Fanoušci se v diskuzních fórech nevybíravě pouští do Mesuta Özila a do samotného trenéra Löwa se veřejně obul ofenzivní záložník Borussie Dortmund Marco Reus. Kritizoval jeho pozdní reakci na nepříznivý vývoj zápasu a příchod na trávník po hodině hry považoval za pozdní. V týmu obhájců titulu má tedy atmosféra do pohody zatraceně daleko. V prvním zápase národní tým nenaplnil očekávání fanoušků a trenér Löw možná prožívá nejhorší okažiky ve svém dvanáctiletém působení u německé reprezentace.
Tu přebral po legendárním Jürgenu Klinsmannovi, jenž dovedl Německo na domácím světovém šampionátu "jen" bronzové medaile. U našich západních sousedů postupně vybudoval nejlepší tým v Evropě a pravděpodobně i na světě a úplný vrchol s ní vystoupal na minulém světovém šampionátu v Brazílii, kdy ve finále porazili Němci Argentinu. V dalších letech se před německým soupeřem soupeři klepali už při jeho příjezdu na stadion. Nyní to však vypadá, že projeví ono známé přísloví- žádný strom nerostě do nebe. Největší hvězdy už se dost možná úspěchu nabažily a po nové výzvě dost možná pátrá i samotný trenér Löw. Do médií se navíc v poslední době dostaly spekulace o jeho klubovém angažmá například v Realu Madrid. Tyto titulky v médiích také na klidu nepřidají. Situaci nelze plně hodnotit už po úvodním zápase, ale tlak na německý tým výrazně vzroste. Případný neúspěch může výrazně urychlit změny v německé reprezentaci, musí si dát však pozor na to, aby nebyly až příliš nucené.

Nečekaná změna, která má svou logiku

17. června 2018 v 20:38
Petr Čech možná prožije na sklonku své kariéry ještě jednu velmi zajímavou změnu klubu. Podle italského deníku Gazetta dello sport by mohl plzeňký rodák zamířit na roční hostování do italské Neapole. Vyměnit děštivý Londýn za prosluněnnou Kampánii. Taková věc by byla ještě na konci této sezony ještě naprosto nepředstavitelná. Po odchodu trenéra Wengera však začíná v klubu ze severního Londýna všechno od nuly a to se týká samozřejmě i někdejší dlouholeté české reprezentační jedničky.
Petr Čech se objevil v týmu "gunners" v létě roku 2015 poté, co ho José Mourinho odstavil v Chelsea na vedlejší kolej. Petra čecha chválil za jeho profesionální přístup, ale oběma stranám bylo jasné, že změna zaměstnavatele je jen otázkou času. Přestup k městskému rivalovi představoval určité riziko, ale nejlepší český gólman posledních let ho provedl s grácií. Samotné angažmá už takovou idilou nebylo. Arsenal se již delší dobu krčí ve stínu kontkurentů a přípaný návrat na výsluní ještě nějakou dobu potrvá.
S novým trenérem přichází i budování nového kádru a do Londýna má prý namířeno Bernd Len z Leverkusenu. Petrovi Čechovi by tak vzrostla konkurence, má poslední rok smlouvy a vzhledem k jeho věku se dá o jejím prodloužení úspěšně pochybovat. Jeho vytížení by tak pravděpodobně začalo klesat závratným tempem a přišlo by reálné riziko, že i druhé londýnské angažmá by končil v tichosti na lavičce náhradníků. Takového konce není český brankář hoden. Zaslouží si odchod za ovací ze stojících tribun.
Na změně dresu by vydělal i sportovně. Neapol bude hrát v příští sezoně Ligu mistrů a Čech by dostal možná ještě poslední šanci poměřit síly s evropskou elitou, na což kvality nepochybně stále má. Do Neapole navíc přichází legendární italský trenér Carlo Ancelotti, s nímž se český gólman dobře zná ze společného angažmá v Chelsea. Zdánlivě nepředstavitelná změna dresu tak má svou logiku a můžeme se tak v létě dočkat ještě jedné velmi zajímavé změny dresu. Nezačala by se psát ještě jedna dlouhá kapitola velkého fotbalového příběhu, ale naskytla by se šance na jeho důstojné rozuzlení.

Roste velký brankář

14. června 2018 v 21:08
Ještě před dvěma lety neměl Jiří Pavlenka jisté ani místo brankářské jedničky v pražské Slavii. Nyní nabírá jeho kariéra již delší dobu velmi vzestupnou tendenci. Začátek v německé Bundeslize nebyl jednoduchý. Hned na začátku sezony bylo patrné, že Werder Brémy bude hrát o holé ligové přežití. Katastrofální vstup do ligového ročníku začal psát černé sestupové scénáře pro klub z hansovního města. Až po novém roce se situace obrátila jak pro tradiční ligový klub i pro Pavlenku samotného. Na záchraně Werderu nese lví podíl a oprávněně si převzal cenu pro nejlepšího brankáře bundeligové sezony.
Jiří Pavlenka si nyní sice užívá dovolenou, ale sám musí vědět, že jeho jméno se začíná skloňovat v souvislosti s mnohem věhlasnějšími kluby. O hlučínského rodáka se mají zajímat Barcelona, Liverpool a kluby z německé ligové špičky. Tento fakt ho určitě nenechává chladným. V Brémách má sice stále platnou smlouvu, ale jejich šéfové si jistě dobře uvědomují, že v případě zájmu některého z evrpských gigantů nebudou moct bránit českému reprezentantovi v profesním rozkvětu. Česká brankářská škola by se mohla pyšnit plodem své práce.
Celé to začíná připomínat začátek kariéry Petra Čecha, byť ten začal vykvétat v dřívějším věku. Po jednoročním angažmá v pražské Spartě se přesunul do francouzského Rennes, kde rovněž musel tušit tuhý boj o záchranu. Ná té měl nakonec také velkou zásluhu a zároveň se stal v té době velkou oporou české reprezentace, jenž prožívala zlatý věk. V pouhých dvaadvaceti letech zamířil na britské ostrovy a dál už to známe..
O Petrovi Čechovi hovoří dnes jako o hvězdě i opoře jak fanoušci Chelsea tak konkurenčního Arsenalu, kterým přinesl během posledních čtrnácti let tolik radosti. Dnes o něm můžeme směle mluvit jako o jednom z nejlepších brankářů historie. Nechci zde psát růžové scénáře pro Jiřího Pavlenku, protože případná cesta do fotbalových nebes bude ještě daleká a velmi trnitá. Dobré výkony i vybudovaná pozice v Brémách však dávají pro hvězdné zítřky velmi solidní základ.

Příliš mnoho emocí

13. června 2018 v 20:52
Události ve španělském fotbale nabraly rychlý spád. Trenér reprezentace Julen Lopetegui oznámil předčasný konec u reprezentačního týmu a odchod do Realu Madrid. Šéf španělského fotbalového svazu se asi dlouho vzpamatovával ze šoku Luis Rubiales se asi dlouho vzpamatovával ze šoku a v noci měl velmi těžké spaní. Svému podřízenému nedávno prodloužil smlouvu a ta se najednou ocitla v odpadkovém koši. Nečekaně bude muset hledat jeho nástupce a neplánovaně ho tak čeká velice těžká práce.
Události se rozhodl urychlit dosavadního hlavního kouče propustil "na hodinu" a na jeho místo dosadil dosavadního sportovního ředitele reprezentace Fernanda Hierra. Bývalý skvělý obránce Realu Madrid i španělské reprezentace představuje na první pohled pouze nouzové řešení. Dosud má za sebou pouze angažmá ve druhé španělské lize a asi jen málo svazových představitelů si ho dokáže představit na horké lavičce reprezentačního týmu. S předčasným vyhazovem však vyvstávají i různé otázky.
Hráči se prý za dosavadního úspěšného kouče jednotně postavili. Ani to však svazového šéfa nepřesvědčilo ke změně rozhodnutí. Člověk se může oprávněně ptát, jestli pochyboval o jejich profesionálním přístupu nebo zda nesehrála spíše roli přirozená lidská ješitnost a touha ukázat, kdo je ve španělském fotbale pánem. Julen Lopetegui si káždopádně nadělal ve španělské fotbale řadu nových nepřátel a ti budou čekat na každé jeho zaváhání.
Jaká bude reakce reprezentačního týmu? O profesionálním přístupu všech hvězd nepochybuji ani na vteřinu, ale ceý tým dostal velkou ránu, i když si to svazové vedení možná nepřipouští. Fernando Hierro má jistě podrobné zprávy o dění v týmu, ale dosud nezažil přímý kontakt se všemi hvězdami a nemusí znát jejich rozpoložení po šokující zprávě o koučově odvolání. Přirozený respekt si během dvou dnů před první duelem prostě nezíská. Semeno pochybnosti zasévají úspěchy jeho předchůdce i chudý trenérský životopis. Všichni známe přísloví o tom, že brod je ještě daleko, ale případný ruský propadák získal velký potenciál.

Symbol nového začátku

12. června 2018 v 20:31
Jedna z největších otázek fotbalového léta, které se nacházela snad i ve stínu mistrovství světa, je dnešním dnes zodpovězena. Časy bezvládí na lavičce Realu Madrid končí. Královského klubu se po skončení světového šampionátu ujme trenér španělské fotbalové reprezentace Julen Lopetegui. Toto jméno se po nečekaném konci Zinedina Zidana příliš neskloňovalo a možná se na něj část fotbalové veřejnosti díva trochu skepticky. Spekulace se přece vedly o mnohem zvučnějších jménech. Tento trenérský transfer se na první pohled jeví jako nepochopitelný, na ten druhý však má svou logiku.
Proč nelogický? Světový šampionát klepe na dveře a Španělsko se jako vždy hlásí do skupiny největších favoritů. Při případném neúspěchu fanoušci velmi rádi připomenou fakt, že jel do dalekého Ruska s jistotou atraktivního angažmá a myšlenkami se nacházel již během červnových dnů někde úplně jinde. A snad mají tyto teorie i něco do sebe. Fanouškům nevysvětlíte jistotu profesionálního přístupu. Zaručený konec u reprezentace bude mezi nimi z logiky věci rezonovat.
Nyní se však můžeme podívat na druhou stránku věci. Julena Lopeteguiho možná do dnešních dnů řada fanoušků vůbec neznala. Má však za sebou již angažmá ve Vallecanu, Portu a mládežnických reprezentací Španělska. Profesní postup k reprezentačnímu A- týmu dokazuje nesporný trenérský potenciál a ten mu vynesl jedno z nejatraktivnějších trenérských angažmá v krásně nelogickém světě vrcholného fotbalu. Dostává se do společnosti těch nejlepších a má krásnou příležitost ukázat, že se tak stalo právem.
Realu se předpovídá zásadní přestavba kádru a z toho plyne další zajímavá otázka. Lopetegui bude muset rychle předvést svou vizi a vzhledem k účasti na světovém šampionátu na to bude mít o to méně času. Pokud některé z hvězd v pokročilém věku ukáže východ ze stadionu, bude v případě úspěchu veleben pro velký trenérský cit, v opačném případě mu fanušci i vedení klubu jeho představy "omlátí o hlavu". V obou případech neexistuje alternativa. Už před prvním zápasem se ocitne na velmi tenkém ledě. Bude přijat ze střední trenérské školy na univerzitu?

Důležitý bod do mozaiky

11. června 2018 v 20:37
Fanoušci ostravského Baníku mají po ligové záchraně ve stylu za pět minut dvanáct další důvod k radosti. Tu jim tentokrát učinila změna v klubovém vedení. Po očekávaném odchodu Dušana Vrťa přebírá funkci sportovního ředitle bývalý reprezentant Marek Jankulovski. Po dlouhých letech v cizině a nešťastném krátkém návratu do Ostravy se rozhodl působit v klubu svého srdce ve slušivém obleku. Navazuje tak na několik hráčů ze své generace (Rosický, Grygera..).Letité zkušenosti z Itálie mohou přinést do ostravských Vítkovic nadnárodní pohled na fotbal.
Ředitel Baníku Václav Brabec získává u náročného ostravského publika další kladné body po hubených letech "vyšperkovaných" sestupem do druhé ligy. Záchrana z uplynulé sezony by měla být pro Baník velmi příjemným dopinkem. Pohled na soupisku přikazuje, aby se v nadcházejícím ročníku nacházel v tabulce mnohem výše, někteří odborníci ho dokonce pasují do pozice černého koně. Příchod Marka Jankulovského tomu dává další předpoklady.
Pro fanoušky je radostnou zprávou pokračování Milana Baroše. Ten se s Markem Jankulovskim zná z letitého spolupůsobení u české reprezentace za krásných časů minulé dekády. Oba mohou vytvořit ideální dvojici která spojí pupeční šňůrou hráčský kádr a klubový managment a pro všechny budou zárukou správného směřování Baníku v dalších letech. Fanoušci k nim bodou chovat takřka bezmeznou důvěru a jejich jména budou zajistí i patřičný respekt v celé české fotbalové obci. Ukáží, že klubismus a fotbalové srdce český fotbal zcela neopustili.
Jména samotná však výsledky nezajistí. Marek Jankulovski musí vstupovat do kanceláře vstupovat se vší pokorou. Sám si je jistě vědom toho, že jeho manažerské schopnosti se rovnají. Začátek manažerské kariéry je zároveň s uspokojením fotbalové srdce patřičný křest ohněm. Jeho jméno může přiákat do Baníku nové sponzory, kteří však budou požadovat patřičné výsledky a jejich čekání rezhodně nebude nekonečné. V Baníku kdysi začala jeho profesionální hráčská kariéra. Stejně tak zde začíná i jeho manažerská. Snad také dozraje i na takovou úroveň, kterou představovalo jeho působení v AC Milán.

Dvě tváře velkého příběhu

10. června 2018 v 20:42
Ve stínu příprav na světový šampionát v Rusku bych chtěl připomenout jedno fotbalové výročí. Devadesáté první narozeniny by dnes oslavil legendární Ladislav Kubala. Můžeme ho též znát pod jmény Ladislao či László. V roce 1927 se v Budapešti narodil autor jednoho z nejpoutavějších fotbalových příběhů dvacátého století. Osud měl na svědomí fakt, že ve své kariéře reprezentoval celkem tři země a zapsal se nesmazatelně do dějin jednoho z největších evropských klubů, zároveň se však musel smířit s chudou reprezentační kariérou.
Ladislav Kubala se fotbalovému řemeslu naučil krátce po druhé světové válce v bratislavském Slovanu. Ve městě na Dunaji ho však dnes za klubovou legendu nepovažují. Nejslavnější část jeho kariéry se totiž začala psát až v roce 1951 na barcelonském Nou Campu. Slavný tým FC Barcelona ho přijal za svého a v následující dekádě se zde psal příběh největší legendy "blaugranas". Útočník zvaný Kukši si podmanil celou Barcelonu a Španělsko ho přijalo za svého. Největšímu ocenění se mu dostalo v roce 1999 při stoletém výročí založení klubu. V hlasování fanoušků předčil Diega Maradonu či Johana Cruyfa a Kubala byl vyhodnocen jako nejlěpší hráč klubové historie.
Opačný příběh se psal v reprezentační kariéře. Kubala vzhledem k svému původu a velkému putování reprezentoval hned tři země- Československo, Maďarsko a Španělsko. Celkově však sehrál jen 28 reprezentačních zápasů. Skromný reprezentační příspěvek je politováníhodný hlavně v případě Maďarska, jehož reprezentace si v 50. letech podmanila Evropu. Družina v čele s Ferencem Puskasem sice nikdy nedokráčela na úplný vrchol, ale i tak se na ni vzpomíná s velkým respektem.
Člověku se snad ani nechce věřit, že tento příběh dokázal napsat jeden hráč. Navíc se později prezentoval více než třicet let i jako trenér. V tomto ohledu však již zůstal ve stínu svých kolegů. Jedinečný klubový příběh i skromná reprezentační kariéra dodávají celému příběhu vzácnou jedinečnost. Ve své době strhával davy, s příchodem jiných hvězd na něj však řada lidí zapomněla. To se stalo určitě neprávem. Považuji tedy za elementární slušnost poslat přání všeho dobrého do fotbalového nebe.

Tečka bez vysněného rozuzlení

9. června 2018 v 20:49
Italská Série A možná utrpí během letního přestupového období jednu nenahraditelnou ztrátu. Podle italských médií opustí po dlouhých jedenácti letech Neapol slovenský špílmachr Marek Hamšík. Do kampánské metropole dorazil ve dvaceti letech jako fotbalista z kategorie "no name". Během svého angažmá se propracoval na pozici klubového ikony, kterou fanoušci bezmezně milovali a odpustili by jí všechno na světě. Rodák z Banské Bystrice o sobě může směle mluvit jako o jednom z nejlepších hráčů historie ligy čtyřnásobných mistrů světa.
Podle všeho se jeho čas pod Vesuvem naplnil a je na čase zhodnotit nejvýraznější epochu jeho fotbalového životopisu. Překonal řadu klubových rekordů. Náročné italské "tifosi" dostal na svou stranu věrností klubu ve světlemodrých dresech. Několikrát mu přistála na stole nabídka z atraktivnější adresy, ale on jí vždy odolal a potvrdil tím pozici vůdce "černého koně" nejvyšší italské soutěže, jenž chtěl položit klín mezi jiné velkokluby zpod Apenin. I jejich největší hvězdy k němu chovaly velký respekt.
Je tady však i druhý úhel pohledu. Neapol se během jeho působení propracovala z italského šedého průměru mezi největší kluby Série A a místní fanoušci mluvili velmi hlasitě o rozšíření sbírky titulů, která se na dlouhá léta zastavila na čísle dva. Na soupisce se postupně objevovaly velké hvězdy jako Reina, Mertens či Insigne, v Neapoli se pravidelně hrála Liga mistrů a ligový vrchol se jevil jako otázka času. Hvězdý Juventus Turín ale nakonec vždycky vystavil stopku. Chyběly pevnější nervy a snad i trochu štěstí.
Nyní převzala Neapol velká legenda italského fotbalu- Carlo Ancelotti. Dá se předpokládat, že si bude chtít tým od základu přebudovat a pro Marka Hamšíka pro něj nezůstane místo a navín i on sám nemá bezednou zásobárnu nervů. Titul mu prostě nebude souzený. Pokud budou současné spekulace naplněny, musíme však zdůraznit, že Marek Hamšík může stadion San Paolo opustit s hlavou nahoře a s vědomím, že zde odvedl maximum práce. Hvězdu této kategorie budou lidé s neapolským srdcem zase nějakou dobu hledat.

Směle k evropské špičce

8. června 2018 v 21:38
Jsou případy, kdy ani nepotřebujete příchod nové hráčské akvizice a stejně se vedení klubu, fanoušci i spoluhráči tetelí blahem. To přesně má nyní na svědomí anglický útočník Harry Kane. V poslední době se často spekulovalo o jeho přestupu do Realu Madrid či Manchesteru City. Nyní však vyplavala na povrch informace o tom, že největší hvězda podepsala v severním Londýně novou šestiletou smlouvu a zavázala se tak "kohoutům" až do roku 2024. Vylepšená smlouva s dvojnásobným platem mu jistě zlepšila náledu před blížícím se světovým šampionátem. Tottenham navíc vyslal do světa fotbalu jeden jasný signál.
Pozice týmu druhé kategorie se stává definitivně minulostí a družina pod taktovkou trenéra Mauricia Pochettina posílá do celé Evropy důrazné varování, aby je ostatní giganti brali vážně. Děje se tak symbolicky v době, kdy nenávidění londýnští rivalové- Arsenal a Chelsea vyklidili své pozice. Narozdíl od Tottenhamu si například v příští sezoně nezahrají Ligu mistrů. Takovou situaci si ještě před třemi lety nikdo nedokázal představit. Letitý ředitel klubu Daniel Levy zažívá asi nejsladší dny svého profesního života.
Pro Tottenham představovala dlouhou dobu vrchol hlavní soutěž Evropské ligy, kde ho navíc řada týmů z Evropy dokázala zastínit a u největších hvězd v čele Garethe Balem nastal v jeden den okamžik, kdy se rozhodly hledat fotbalové štěstí někde jinde. Letos se situace změnila. V základní skupině Ligy mistrů za sebou nechali "spurs" i Real Madrid a v osmifinále sehráli vyrovnaný dvojzápas s Juventusem Turín.
Prodloužený kontrakt největší hvězdy můžeme brát jako velmi sladkou odměnu, ale také jako závazek pro další léta. Klub ze severního Londýna se stává velmi atraktivní adresou a možná brzy zláká do svých řad brzy nějakou evropskou star. V tu chvíli se určitě zvýší i očekávání fanoušků, kteří budou chtít rozšířit klubovou sbírku trofejí. Na ty už nějakou dobu čekají a s prodloužením smlouvy největší hvězdy si jistě budou představovat růžovou budoucnost. Tottenham se může pro příští sezonu stát jakýmsi černým koněm klubových soutěží.

X- faktor známé spekulace

7. června 2018 v 20:43
Cristiano Ronaldo opustí Real Madrid. Tato věta rezonuje ve sportovních periodikách snad v každém přestupovém období. Naposled se objevila v portugalském deníku Record. Ten prezentuje Ronaldův odchod ze San Bernabeu jako hotovou věc. Tyto spekulace jsou vždy velmi citlivým tématem a žádná ze zainteresovaných osob nechce ventilovat podrobnosti ze zákulisí. Proč zrovna tentokrát by tedy měly být spekulace naplněny? Napadají mě jisté faktory, které umocňuji logiku ukončení jedné slavné epochy královského klubu ze španělské metropole.
Real má za sebou fenomenální pětiletku ozdobenou třemi trumfy v Lize mistrů v řadě. Po odchodu trenéra Zinedina Zidana začaly sílit názory poukazující na rostoucí věkový průměr v kádru "bílého baletu" a ten bude nutné v nejbližších měsících omladit a okysličit. Ronaldo dosáhl v tomto roce "Kristových let" a i jako sportovní fenomén a vynikající značka by mohl jako jeden z prvních na ráně. Budoucí nový kouč si pravděpodobně bude chtít přebudovat Real k obrazu svému a není jisté, zda jedna z největších hvězd klubové historie zapadne do jeho představ.
Ronalda vidí fanoušci vystupovat v bílém dresu už devět let a za tu dobu se vystřídalo na lavičce celkem šest trenérů. Je veřejným tajemstvím, že ne vždycky byly vztahy mezi koučem a největší hvězdou ideální. Nový trenér by tak šel v jistém smyslu do riskantního podniku. Portugalská star navíc prý opakovaně žádá o vylepšení smlouvy. Příčí se jí rozdíl mezi jeho gáží a přijmem hvězdy konkurenční Barcelony Lionela Messiho. Vedení klubu se však zatím s jeho požadavky neztotožnilo a kalich trpělivosti může v dohledné době z obou stran přetéct.
V poslední době se navíc dostává na přetřes možnost příchodu Brazilce Neymara. Na otázku, zdy by se dva alfasamci snesli v základní sestavě, se rovněž těžko hledá odpověď. Dá tedy tentokrát skutečně Realu sbohem? Vzhledem k událostem minulých let se nevyplatí si na tuto otázku odpovídat. Stejně těžké je vymyslet, kam by vlastně směřovaly jeho další kroky. Diskuze o odchodu CR7 však sílí a pravděpodobnost, že jeho smlouva platná do roku 2021 bude naplně dostává povážlivé trhliny.

Až příliš moc otázek

6. června 2018 v 17:48
Tak to máme za sebou. Česká fotbalová reprezentace se v atmosféře připomínající krajský přebor rozloučila s nevydařenou sezonou. Před několika desítkami fanoušků porazila Nigérii- účastníka světového šampionátu a po kolapsu s Austrálií se minimálně výsledkově lehce rehabilitovala. Hráči teď mohou vypustit starosti všedních dnů a připravit s v obývacím pokoji televizi na sledování světového šampionátu. S nepostupem na světový šampionát se česká fotbalová veřejnost určitě smířila. Trápit by nás však měly i jiné věci.
Přad dalším kvalifikačním cyklem vydíme v souvislosti s národním týmem nezdravě velké množství otázek. Jaké všechny změny nás čekají během letní přestávky? Začít můžeme u samotného trenéra Karla Jarolíma. Jeho pozice se dlouho jevila jako skálopevná a smlouva byla prezentována jako nevypověditelná. A dnes? Trenérovi dávno skončila doba hájení a do toho objevilly spekulace o lukrativní nabídce z Egypta. Tuto zprávu FAČR rezolutně odmítl, ale známe zkušenosti z poslední doby. Teď však musíme ještě jasně pojmenovat problémy se samotným týmem.
Ani na konci sezony nemá tým jasnou tvář, kostru ani herní styl. Pokud bych měl říct hráče s jistotou základní sestavy v případě dobrého zdravotního stavu, dám ruku do ohně jen za dvě jména- Marek Suchý a Vladimír Darida. To je před dalším bojem o finálový turnaj zoufale málo. To všechno umocňuje fakt, že nikdo z nominace na poslední dva přípravné zápasy si nijak hlasitě neřekl o pevnější pozici v reprezentačním týmu. Identita českého fotbalového "áčka" zůstává bohužel stále utajena.
Fotbalová asociace v současné době bojuje především sama se sebou. Nedají se tak v létě očekávaat žádné radikální změny, pokud nebudou z kategorie vynucených (například změna trenera při Jarolímově odchodu do Egypta). Nezbývá, než učinit apel na všechny hráče širšího reprezentačního kádru. Vyřeště extrémně rychle otázku zaměstnavatele v následující sezoně. To může být první pozitivním spouštěčem pro hledání té správné formy.

Věc oboustranně dává logiku

4. června 2018 v 20:37
Fanoušci Realu Madrid už se pravděpodobně smířili s odchodem milovaného trenéra Zinedina Zidana a řeší teď hlavně otázku jeho nástupce. Zde se dostává do hry několik zajímavých jmen. Všichni očekávali dočasný Francouzův odpočinek, ale to se může v nejbližších dnech rychle změnit. Na tole mu měla údajně přistát smlouva na 200 milionů eur u katarského národního týmu. Z evropského fotbalového vrcholu do Perského zálivu? Ano, mnohým to může znít bláznivě, zvláště když otázka financí není pro jednoho z nejlepších fotbalistů historie tou nejzásadnější. Při druhém pohledu však jistou logiku nalezneme.
Katar bude za čtyři roky hostit světový šampionát. To se dlouho jevilo jako bláznivý projekt několika ropných šejků. Katar se nachází až na začátku druhé stovky žebříčku FIFA a fotbal nepatří u běžných občanů k hlavním tematům hovoru. Příchod legendárního Francouze by mohl tuto situaci změnit. Zájem o fotbal by výrazně stoupl, což je čtyři roky před domácím světovým šampionátem nabíledni. Vznikl by argument vůči evropským fotbalovým funkcionářům, kterým se pořadatelství ropnou velmocí bytostně příčí.
Novou výzvu by obdržel i Zinedine Zidane. Po letošním třetím vítězství v Lize mistrů v řadě opouští San Bernabeu na trenérském vrcholu. V současné fotbalové situaci na Starém kontinentu už výš vystoupat nemůže. Trofeje brali fanoušci jako samozřejmost, zároveň však po celou dobu pracoval s hráčským výkvětem. V Kataru by se stal fotbalovým poslem a z hlediska hráčského obsazení by do značné míry musel vařit z vody, čímž by trenérské povolání ochutnal i z druhé strany.
Pokud se tyto zajímavé spekulace naplní, zažije pořádání svatového šamppionátu v roce 2022 velice zajímavou předehru, na níž by byl zvědavý celý fotbalový svět a šíření nejmasovějšího sportu by začalo psát jeden zajímavý příběh. Jeho délka i rozuzlení by pokládalo velice zajímavou otázku. Je teď jen na Zidanovi, jestli nalezne odvahu hledat odpověď.

Když se něco nenápadně naznačí

3. června 2018 v 20:36
Český fotbal už se tak nějjak vzpamatoval z faktu, že letošní světový šampionát v Rusku se obejde bez naší účasti a v době, kdy vrcholí příprava účastníků na finálový turnaj, náš trenérský štáb může jen v klidu ladit sestavu pro příští kvalifikační cyklus. Lehkým zpestřením mají být střetnutí s Austrálií a Nigérií. Zápas s našimi protinožci však způsobil malou fotbalovou tragédii. Porážka 0:4 je největším debaklem české fotbalové historie a přináší další důvody k zamyšlení. Neúčast na světovém šampionátu ukazuje krutou českou fotbalovou realitu.
Přípravu na zápas s Nigérií narušila zajímavá spekulace v souvislosti s trenérem Karlem Jarolímem. Poté, co mluvil fotbalový svaz o jeho smlouvě jako nevpověditelné, najednou přicházejí spekulace opačného rázu. Českého reprezentačního kouče si měl vyhlédnout egyptský tým Al- Ahlí a tamní média píši o jeho příchodu jako o hotové věci. Otázka základní sestavy se tak najednou dostala do pozadí a dostavuje se nejistota složení realizačního týmu.
Vedení svazu všechny spekulace dementovalo, ale můžeme se rozpomenout na nedávnou dobu. Pavel Vrba také přesvědčivě mluvil o svém dalším pokračování na lavičce čeké reprezantace a jako blesk z čistého nebe se najednou objevilo jeho angažmá v ruském týmu Anži Machačkala. Nynější trenér Plzně potichu vyklidil kancelář na pražském Strahově a stěhoval se do dalekého Dagestánu. Jeho učinkování skončilo po krátké době fiskem, ale to už je druhá věc.
To, jak jsou spekulace o Jarolímově stěhování na sever Afriky důvěryhodné, lze dnes jen těžko ověřit. Jednu věc si však musí český fotbal přiznat. Post reprezentačního trenéra ztrácí na atraktivitě. Neděje se tak však kvůli atraktivním nabídkám ze západní Evropy, ale kvůli ruským a arabským petrodolarům. Již tento samotný fakt je důvodem k zamyšlení. Z jednoho z trenérských vrcholů se nesmí stát angažmá druhé kategorie. Dementování informací z egyptských médií bude naprosto ideální pomocí.

Nesjet na slepou kolej

2. června 2018 v 18:08
Konec Zinedina Zidaneho po třech vítězstvích v Lize mistrů v řadě ještě asi všichni představitelé královského klubu zcela nerozdýchali. I když jeho neochota prodloužit během jarní části kontrakt minimálně o další rok o mnohém napovídala. Vedení klubu si to asi nechtělo připustit, ale krátce po trumfu ve finálovém zápase s Liverpoolem se to změnilo v krutou realitu. Zároveň se tak však uvolnilo jedno z nejžádanějších trenérských křesel ve fotbalovém světě a žačaly se vést čilé diskuze o jeho nástupci.
Začala se skloňovat velmi zajímavá jména. Novou motivaci po zisku dalšího italského titulu s Juventusem by mohl chtít hledat Massimo Allegri, Antonio Conte denně slyší spekulace o svém konci v Chelsea a zde by měl příležitost se přesunout na lukrativnější adresu. Nezaměstnaným se po více než dvaceti letech stal Arséne Wenger a před definitivním odchodem do fotbalového důchodu by mohl přijmout ještě jednu výzvu.
Trochu ve stínu těchto veličin se potichu skloňuje jméno Guti. Někdejší španělský reprezentant je sice v trenérském řemesle benjamínkem, ale i tak můžeme v jeho případě zmínit několik předpokladů pro jeho angažování. Jako hráč strávil v dresu Realu patnáct sezon jako nenápadná součást legendárních El Galacticos. Většina fanoušků si ho jistě ještě dobře pamatuje jako nenápadného dříče za zády Zinaneho, Figa či Raúla. Narozdíl od výše zmíněných by se tak objevil v důvěrně známém prostředí.
Můžeme si zde navíc připomenout Zidaneho začátky na lavičce prvního týmu Realu. Přicházel z mládežnické akademie "bílého baletu" a mohl tak působit jako dokonalá spojka mezi největšími hvězdami a jejich nástupci. Guti v minulé sezoně vyhrál s Realem Madrid evropskou Youth league (mládežnickou obdobu Ligy mistrů). Při jeho případném angažování by se nacházelo mnoho podobností s úspěšným předchůdcem. Guti by mohl jasně ukázat svůj další potenciál pro trenérské povolání.