Červenec 2018

Dostává novou výzvu

31. července 2018 v 15:23
Funkcionáři a trenéři Realu Madrid se pomalu smiřují s odchodem Cristiana Ronalda a spřádají plány na novou sezonu. Po odchodu své megastar musí nyní zacelit největší možnou díru v sestavě a odstartovat tím novou epochu klubové historie. Stále se však ještě nenasšla odpověď na otázku, kdo bude jejím hlavním aktérem a přijme pozici hlavní sportovní i marketinkové tváře nejslavnějšího týmu klubové historie poté, co se nepředstavitelný odchod portugalského kanonýra proměnil v realitu.
Již během světového šampionátu se začaly objevovat spekulace o tom, kdo nahradí fakticky nenahraditelného. Mezi odborníky se často skloňovalo jméno Robert Lewandovski. Polský kanonýr má v Bayernu podobnou pozici jako měl Ronaldo v Realu. Místo v sestavě má pod penzí a s Bayernem již vyhrál vše, co je v německém fotbalu možné. "Bílý balet" by pro něj představoval novou výzvu. Jeho výkony na mistrovství světa však měly k ideálu zatraceně daleko. Vzhledem k tomu, že má polský kapitán v Mnichově platný kontrakt šel by Real i do finančního rizika.
Stejná situace platí i u druhého skloňovaného jména- Harry Kane. Anglický kapitán je v madridském hledáčku již delší dobu. Nedávno však prodloužil smlouvu v Tottenhamu a "kohouti" v něm vidí světlou budoucnost klubu ze severního Londýna. Prodloužení smlouvy budou velkokluby patrně vnímat jako jasný a zřetelny vzkaz- "na Harryho zapomeňte".
Na snadě je tak najednou možnost vyřešit celou věc "nemadridsky" a sáhnout do vlastních zdrojů. Na svou velkou šanci již nějakou dobu čeká Gareth Bale. Real za něj dal před časem vyšší částku než za Ronalda, ale ani to nezničilo výjimečnou pozici hvězdného Portugalce a vytáhlý Walešan se tak roky pohybuje v jeho stínu. Už se dokonce objevovaly spekulace o tom, že se vrátí do Tottenhamu či přijme další výzvu v podobě dresu Manchesteru United. Odchod Ronalda předstravuje ideální možnost ukázat své nesporné umění v plné nahotě a zabojovat o místo mezi největšími legendami královského klubu.

Křetínského pozice slábne

27. července 2018 v 19:14
Fotbalová Sparta se vzpamatovává z dalšího šoku. Srbsko pro ní není zemí zaslíbenou a to i přesto, že s loni shodli její fanoušci s příznivci Crvene Zvezd Bělehrad v otázce Kosova. Letošní pohárovou sezonu měli zahájit v kllidném tempu zahájit na půdě Spartaku Subotica, přesněji řečeno v jeho nuceném azylu v Novem Sadu. Místo slibného výsledku se však vrací s dvoubrankovým mankem a výrazně ohroženým pokračování letošní pohárové sezony. Tento scénář byl ještě před dvěma dny nepředstavitelný.
Události však vzaly až nečekaně rychlý spád. Od nepodařeného zápasu ještě neuplynul ani den a trenér Pavel Hapal se musí hlásit na úřadu práce. Katastrofální představení na srbské půdě za něj bude napravovat Zdeněk Ščasný a do této rozehrané bitvy vchází bez jediného trumfu. Reálný scénář vyřazení by pro Spartu znamenal sportovní a částěčně i ekonomickou katastrofua zpochybnil by správnost investic desítek milionů do zahraničních posil
Daniel Křetínský úřaduje v čele Sparty již třináct let. Výsledek? Sparta jen třikrát slavila titul a musela si odškrtnout již dvanáct sezon bez účasti v Lize mistrů. Na konci minulého tisíciletí by se jednalo o věc nepředstavitelnou. Daniel Křetínský několikrát přišel se zajímavou vizí. Nebál se znovu vrátit na lavičku Sparty nenáviděného Jaroslava Hřebíka, provedl zajímavý experiment s italským koučem a naposled svěřil trenéru Hapalovi zajímavý mezinárodní kolektiv. Ani jeden z jeho pokusů však neslavil úspěch, řada hráčů i trenérů předčasně opouštěla Letnou zadími dveřmi a Sparta začínala na domácí i pohárové scéně znovu od nuly.
Přes všechny tyto přešlapy musí být fanoušci Sparty Danielu Křetínskému vděční za jeho trpělivost. Do Sparty investoval přes dvě miliardy korun a bez jeho přičinění by se Sparta možná dnes nacházela na okraji bankrotu. Nevydařenými riskantními projekty si však sám pod sebou podřezával větev. Pochybnosti o jeho kompetentnosti získávají na síle a prostor pro další experiment prostě nemá. Bude nucen učinit pragmatický krok v podobě trenéra znalého českého fotbalového prostředí. Znovu musí přiznat svou chybu a jeho kredit u fotbalové veřejnosti znovu klesne.

Výzvu nelze ignorovat

26. července 2018 v 21:18
Na začátek anglické Premier league si musí fotbaloví fanoušci ještě nějakou dobu počkat, ale v souvislosti s ní už se objevují v médiích velmi zajímavé titulky. Záruku pro ně vytváří i portugalský trenér José Mourinho- trenér Manchesteru United, kterého jedna část fotbalového světa miluje a ta druhá nenávidí. Jeho tým v čele tabulky výrazně zaostal za městkým rivalem City a má tak před sebou výzvu ke spravení nálady náročných fanoušků "rudých ďáblů". Portugalský kouč se však snaží vyhecovat i nejbližší soupeře.
Tentokrát se stal jeho cílem další nenáviděný rival FC Liverpool a jeho německý trenér Jürgen Klopp. Již delší dobu se mluví o tom, že jeho atraktivní fotbal nevede k vytouženému pohárovému úspěchu. Naposled Liverpoolu utekl v letošním finále Ligy mistrů proti Realu Madrid. Klopp byl dlouhá léta zvyklý na prorážení svých svérázných vizí s mladými hráči z kategorie "no name". To se mu v německé Dortmundu povedlo, ale v Liverpoolu zatím na velké vítězství čeká. Musí si být vědom toho, že trpělivost fanoušků a klubového vedení není nekonečná.
Před nadcházející sezonou se tak klubová i trenérova filozofie změnila. Na soupisce slavného týmu se tak začala objevovat velice zajímavá jména. Rudý dres přetáhli přes hlavu záložníci Fabinho či Keita, v křídelních prostorech by měl zajímavě operovat Shaquiri a vše vyvrcholilo nejdražším brankářským transferem v historii. Z AS Řím doputoval do Liverpoolu Brazilec Alisson. Podobné manévra na přestupovém trhu byly v předchozích letech věcí nevídanou, teď však přišla jedna velká výzva a José Mourinho se nenechal s popíchnutím dvakrát pobízet. Liverpool se však jeho slova musí vzít k srdci. Slova o zajištění postupu do Ligy mistrů by byla ukaázkou bázně a alibismu. Liverpool se musí orientovat na jedno jediné slovo- titul. Je tomu už dvacetosm let, co se konaly u řeky Mersey mistrovské ligové oslavy. Za tu dobu zažil nejslavnější anglický klub mnohé, teď však přichází čas k prolomení rekordně dlouhé prokletí.

Jedna zbytečná konfrontace

25. července 2018 v 21:30
Přestup Cristiana Ronalda z Realu Madrid do Juventusu Turín může být údajně spouštědlem k dalšímu zajímavému dění na evropské fotbalové scéně. V Itálii slibují ještě jeden velký podpis a jeho aktérem nebude nikdo menší než Ronaldův věčný rival z Barcelony Argentinec Lionel Messi. Po jeho službách prý zatoužil milánský Inter a jeho snahu prý nezastavila ani gigantická výstupní klauzulem která činí v Messiho případě zhruba osmnáct miliard korun. Reálný scénář? Nebo jen utopická spekulace?
Po celou dobu působení Cristiana Ronalda v Realu a při pravidelné konfrotaci s geniálním Argentincem si fotbalový svět pokládal otázku, kdo je vlastně lepší. Nyní se zdálo, že tato otázka zůstane navždy nezodpovězenou. Nyní však vstoupila do hry společnost Sunigu. Čínský vlastník milánského velkoklubu se chce před celým fotbalovým světem vytáhnout a ukázat v plné nahotě svou nezpochybnitelnou obchodní sílu. Odchod Messiho z Barcelony by vnímali fanoušci jako mnohem větší senzaci než putování hvězdného Portugalce do Juventusu. Tradiční soupeř v dresu "nerazzuri" by představoval další sportovní výzvu a CR7 by se s ní určitě rád popasoval. Fanoušci na celém světě by měli opět žhavé téma hovoru a ještě více by se těšili na novou sezonu.
Celý gigantický projekt by však mohl být kontraproduktivní. Messi je s Barcelonou svázaný takřka pupeční šňůrou a v jiném dresu si ho nikdy nikdo nepředstavoval. Barcelona a Messi již více než deset let jedno jest. Ve Španělsku má výsadní postavení a fanoušci katalánského giganta by mu odpustili všechno na světě. Přestup do slavného milánského klubu by pro něj znamenal krok do neznáma, nic podobného nikdy řešit nemusel.
Musí si na prvním místě říct, že italská Série A se od španělské ligy liší jako noc ode dne. Je mnohem více svázána taktikou a pro individuální výkony největších hvězd se najde mnohem méně místa. Trenér Luciano Spaletti je navíc člen staré italské školy a pro Messiho hvězdné choutky by nemusel vždy najít plné pochopení. Na tomto místě si troufám tvrdit, že spekulace italského deníku Tuttosport se nakonec ukáží jako liché. Pokud se pletu, budu v následujících měsících o to zvědavější.

Výjimečný mezi výjimečnými

24. července 2018 v 21:14
Přestup Cristiana Ronalda z Realu Madrid do Juventusu Turín můžeme považovat ja rozuzlení jedné velké a velmi zajímavé fotbalové epochy. Fenomenální Portugalec se rozhodl přijmout ještě jednu velkou sportovní výzvu a po anglické Premier league a španělské La lize si zahraje i italskou Sérii A. Jeho přestupu všichni uvěřili snad až ve chvíli, kdy zaschl inkoust na jeho nové atraktivní smlouvě a portugalská ofenzivní hvězda zapózovala se slavný dresem nejúspěšnějšího klubu italské fotbalové historie.
Mnoho lidí vnímá přestup Ronalda po tučných letech v Madridu především jako marketingový tah. Tamní soutěž získá na ataktivitě díky jedné velmi silné reklamní značce a slavný Portugalec atraktivností své smlouvy konečně dožene věčného barcelonského rivala Lionela Messiho. Ve své kariéře už dosáhl takřka všech met, které se mu nabízeli a nyní se může fotbalem skutečně jen bavit. Mnozí hráči by tak činili, ale Ronaldův styl toto není.
Do města pod Alpami dorazil v Kristových letech a jeho stylu se tak již nedají očekávat převratné změny a to jak na hřišti tak mimo něj. Během své kariéry se dočkal řady obdivovatelů i těch, kteří ho nenáviděli. Těch bylo snad i víc, mnohým fanouškům se příčilo jeho přílišné sebevědomí či inklinování k nejlepším módním značkám, jimiž určoval trendy a vnímali ho tak i lidé mimo stadiony, jimž byly jeho sportovní dovednosti v podstatě lhostejné. O to víc si Ronaldo užívá své první dny v Turíně.
Výsledky jeho zdravotní prohlídky připomínají dvacetiletého chlapce, který má všechno teprve před sebou. O CR 7 mluvili trenéři nejen jako o ofenzovní hvězdě, ale také jako o hráči, jenž se nikdy nespokojit sám se sebou. Na trénincích si neustále přidával a z jeho těla se stával stále lépe namazený stroj. To se o jiných géniích fotbalového řemesla zpravidla neříkalo. I tím je portugalská ofenzivní hvězda výjimečná a věřím, že svým koncem v Madridu ještě neřekl poslední slovo. I v Turíně můžeme čekat na jeho "one man show" a ty učarují nejen fanouškům Juventusu a celému fotbalovému světu.

Je potřeba radikální řez

23. července 2018 v 21:04
Liverpool trhnul minulý týden rekord v ceně brankáře. Do Anglie putuje z AS Řím brazilská brankářská jednička Alisson. On sám mluví svém přestupu do města Beatles jako o velkém skoku ve své kariéře a přijímá s pokorou obrovskou výzvu pomoct Liverpoolu na anglický fotbalový vrchol. Trpělivost fanoušků není nekonečná a oni společně s klubovými legendami čekají, až se fotbalová nebesa smilují a "reds" vystoupí z velkého fotbalového stínu nenáviděných rivalů, jimž jsou v některých případech až pro smích. V Liverpoolu se bude v souvislosti s příchodem brazilského brankáře mluvit v širších souvislostech.
Pozice brankáře je od začátku třetího tisíciletí Achylovou patou Liverpoolu. Své slabší chvilky si vybírali Jerzy Dudek, Pepe Reina, Simon Mignolet a v posledních měsících i Loris Karius. Právě jeho kolaps ve finále Ligy mistrů bude fanoušky ještě dlouhou dobu budit ze spaní. Zkraty německého brankáře představovaly impuls pro shánění nové brankářské akvizice. Chyby strážců branky možná vzaly Liverpoolu několikrát ligový titul a vlévaly slzy do tváří tisícům fanoušků nejslavnějšího klubu anglické fotbalové historie.
Trenér Klopp se nejprve snažil svého krajana podržet, ale jeho chyby v přípravných zápasech ukázaly situaci jako neudržitelnou. Příchod brankáře Alissona celou věc pravděpodobně jen urychlí. Angličtí fanoušci se snaží většinou vzpomínat především na pozitivní okamžiky působení hráčů svého milovaného klubu, ale ani jejich trpělivost není nekonečná. Dny Lorise Kariuse na Anfield road jsou pravděpodobně sečteny, nedokážu si za dané situace představit situaci, kterou by se u fanoušků vykoupil.
V liverpoolské brance začne brazilská éra. Alissona zavazuje už číslo vyjadřující částku, která putovala do "Věčného města" za jeho příchod do "reds". Liverpool předvádí delší dobu atraktivní fotbal, na nějž se pěkně dívá, ale tento fakt stále nemá hmatatelné výsledky. To mají na svědomí právě mezery v defenzivě a na brankové čáře. Z Brazílie dlouhá léta přicházejí především ofenzivní hvězdy, které dávají tamnímu fotbalu nový rozměr. Nyní se jedna taková hvězda má ztodit v brance.

A teď ten totální fotbal

22. července 2018 v 20:34
Všichni tři největší favorité nového ročníku fotbalové ligy na úvod nezaváhali. Plzeň otočila vývoj na Dukle a Sparta zlomila v závěru odpor nováčka z Opavy. Nejpřesvědčivěji však zapůsobila Slavia. Ta si z půdy pohárového účastníka Sigmy Olomouc veze vítězství po třígólovém vítězstsví a několika velmi slibných individuálních výkonech. Trenéři mohou být velmi spokojeni s výkony Miroslava Stocha, Simona Deliho či Stanislava Tecla. Fanoušci se vrací z Hané plni optimismu, ale na předčasné závěry je pochopitelně brzy.
Některé věci jsou však na první pohled zjevné. Člověk si při pohledu na základní sestavu všimne několika překvapiných změn a tu nejmarkantnější najde na hrotu útoku. Loňský kapitán a lídr přenechal na úvod své místo Stanislavu Teclovi a po dlouhé době ztrácí pozici nedotknutelného vůdce, jenž má místo v základní sestavě takřka pod penzí. Jindřich Trpišovský se bude snažit aplikovat flexibilní styl a dá se předpokládat, že bude se sestavou rotovat. Snad tak bude činit citlivěji než jeho předchůdce Jaroslav Šilhavý.
Když přicházel Jindřich Trpišovský v zimní přestávce do Edenu, tak často mluvil o své vizi "totálního fotbalu". Tento pojem si fanoušci dlouhá léta spojují s Ajaxem Amsteram 70. let, kdy slavný nizozemský klub prožíval pod taktovskou Rinuse Michelise a Johana Crujffa nejslavnější epochu své bohaté historie a třásla se před ním celá fotbalová Evropa. V hudební terminologii bychom tehdejší Ajax označili ódou na radost.
Tato slova se někdejšímu trenérovi Liberce po některých nepřesvědčivých jarních výkonec vracela jako bumerang. Nyní má příležitost přesvědčit kritiky o správnosti své cesty. Již se nemůže vymlouvat na nedostatek času a press rozjeté sezony. V letní přestávce si tým mohl upravit k obrazu svému a postupně všem hráčům vysvětlit jejich pozici. To, že ani kapitán Milan Škoda nemá své jisté, se může ukázat jako velmi promyšlený tah a třeba to bude spouštěč k ještě variabilnějšímu fotbalu. Samozřejmě existuje riziko, že někteří hráči neustojí enormní tlak slávistického dresu, ale to si v pražských Vršovicích dnes nikdo nepřipouští. Tak směle do toho.

Zase až po dvanácté

19. července 2018 v 22:02
Twitter Jaroslava Tvrdíka se v posledních letech a měsících stal na české fotbalové scéně evergreenem. Slávistický šéf pomocí sociální sítě oznamuje příchod nových posil, změny ve vlastnické struktuře klubu i ventiluje své názory na jiné lidi z fotbalové scény. A dnes přišel další příspěvek, i když se vlastně zatím oficiálně jedná jen o tajenku, jejíž vyluštění se dozvíme v nejbližších hodinách či dnech. Pravděpodobně se však ještě rozšíří útočné řady. Snahu o tento transfer umocnila zlomenina nohy nizozemského útočníka Micka van Burena.
Slávistický dres by měl podle všeho obléknout nigerijský útočník Peter Olayinka z belgického Gentu. Českou ligu si vyzkoušel už v pražské Dukle a Slavia by pro něj měla být ještě větší výzvou. Kromě belgické ligy má za sebou Olayinka vydařené angažmá v Albánii a Slavia by tak neměla kupovat zajícce v pytli. Opět se však objevuje jedno dnes již několikrát prodělané ale. Ne vždy se u Jaroslava Tvrdíka jednalo o debakl, ale míru rizika musíme vnímat jako velkou.
Olayinka přichází do Vršovic po konci letní přípravy a neexistuje pro něj žádný prostor pro seznámení s týmem. Do prvního ligového zápasu na hřišti olomoucké Sigmy už zbývají jen desítky hodin. Slavia má před sebou navíc během léta hned několik výzev. Musí vstoupit pravou nohou do ligy a pokusit se o postup do Ligy mistrů, aby poprvé v české fotbalové historii reprezentovaly v elitní evropské klubové soutěži naši ligu dva týmy.
Nigerijský forvard nesmí být vnímán jako Deus ex machina, jenž se během okamžiku sžije s celým týmem a povede ho vstříc novým úspěchům. Dosavadní lídří Milan Škoda, Miroslav Stoch či Josef Hušbauer musí zůstat na svých pozicích a afrického útočníka postupně zapracovat do týmu. Časový prostor na to mají velmi omezený, ale zároveň podobnou věc nedělají poprvé. Ve Slavii musí věřit, že se jim to i tentokrát podaří. Fanoušci by v opačném případě rychle připomněli Jaroslavu Tvrdíkovi pozdní jednání o nové posile a lehce by tak oslabila jeho pozice v jejich očích.

A jedeme naostro

18. července 2018 v 20:31
O víkendu začne nový ročník české nejvyšší fotbalové soutěže, jednotlivé týmy mají za sebou letní přípravu a v útrobách stadionů už probíhají tiskové konference a na nich prezentace cílů do následující sezony. Stejně tak se děje i v případě pražské Sparty, jejíž letní příprava proběhla ve znamení velkých rozpaků a jistých pochybností. Případná úspěšná sezona však dá na všechny trable v příprav zapomenout. V porovnání se začátkem minulé sezony opět nezůstal na Letné kámen na kameni a nejúspěšnější klub opět buduje novou sportovní koncepci.
V jejím čele stojí hlavní trenér letenského týmu Pavel Hapal. Fanoušci jsou opět plni očekávání, zda je rodák z Kroměříže "ten pravý". Do Sparty přišel v průběhu jarní části po nepovodeném italském experimentu v podobě trenéra Stramaccioniho. Měl tak velice omezené možnosti k tomu, aby ukázal své trenérské schopnosti a vrátil tak Spartu do správných kolejí. Konečné páté místo by na Spartě obyčejně znamenalo automaticky vyhazov. V Hapalově případě je však situace jiná.
Teprve v této sezoně dostane plnohodnotnou možnost ukázat své trenérské schopnosti. Až do letošního jara ho fanoušci rudých vnímali především jako toho, kdo neproměnil penaltu v zápase s Barcelonou a nyní do něj vkládají naděje na lepší zítřky. Pro Pavla Hapala není Sparta první trenérskou štací a kolena by se mu tak rozklepat neměla. Do širšího povědomí českých fanoušků se jako trenér dostal v roce 2010, kdy s Žilinou vystavil stopku Spartě v předkole Ligy mistrů, kterou letenský tým do dnešního dne neprolomil.
Nyní má Spartě dát naději na to, aby se Lize mistrů minimálně přiblížila. V Čechách před ním podobná výzva ještě nestála. Na krátké záskoky v Baníku Ostrava či Mladé Boleslavi si dnes již nikdo nevzpomene. Pavel Hapal má za úkol obohatit svůj profesní životopis o to, co dokázal v Žilině, kdy s tamními "šošony" vyhrál domácí soutěž a postoupil do Ligy mistrů. Vzhledem k dlouhému čekání na účast v Lize mistrů nervozita na Spartě stoupá. Další neúspěšnou sezonu si nikdo nechce připustit a všichni věří, že v Pavlu Hapalovi našla Sparta toho pravého.

Jedna umocněná výzva

17. července 2018 v 20:47
Na Slezské Ostravě se dějí věci, které každému fanouškovi Baníku trhají srdce. Ti si to dlouho nepřipouštěli, ale jejich milovaný chrám je postupně srovnáván se zemí a jedna dlouhá epocha slavného klubu končí v hromadách sutí a prachu. Před čtrnácti lety zde prožíval Baník sezonu, během které pobláznil celý region a vrátil po třiadvaceti letech do Slezska mistrovský titul. Od té doby hrál Baník ještě dvakrát evropské poháry, několik sezon o záchranu, jednu sezonu druhou ligu a přežil klinickou smrt při hlasování na ostravské radnici.
Když tým před dvěma lety stěhoval Baník do Vítkovic, mnoho fanoušků v koutku duše doufalo, že to není navždycky a jednou povedou své syny či vnuky do kopce od řeky Ostravice a na moderních Bazalech s nimi budou sledovat nové hrdiny. Současný obraz nedaleko bývalého dolu Petr Bezruč posouvá tento scénář do kategorie sci- fi. Nikdo soudný dnes v Ostravě nevěří v návrat na rodnou hroudu a fanoušci si pomalu musí zvykat na vítkovické prostředí, kde v minulé sezoně dovedli Baník k záchraně.
Napětí do posledních minut ligového ročníku může zadělat na lepší sportovní zítřky. Baroš a spol. nakonec nedopustili refionální fotbalovou tragédii a udrželi v moravskoslezské metropoli elitní fotblaovou soutěž. Vzhledem k mohutnému zimnímu nakupování se čekal klidnější průběh jara, ale jak se říká konec dobrý, všechno dobré. Hráči musí na loňskou sezonu zapomenout a pokusit se vrátit Baník tam, kam historicky patří.
Současný pohled na areál Bazalů pro ně představuje výzvu. Mnozí fanoušci přicházejí díky přítomným bagrům o svůj druhý domov. Řada hráčů přišla v zimě ze vzdálených klubů a pouto ostravských patriotů na slezskou část Ostravy prostě nemohou zcela pochopit. Když se však podíváme na soupisku můžeme směle mluvit o týmu, který by se měl v české nejvyšší soutěži prát o Evropskou ligu. Případná úspěšná sezona může nechat alespoň částečně zapomenout na muka v podobě pohledu na zbořeniště, kde kdysi stály Bazaly. I ve Vítkovicích se může začít psát další zajímavá kapitola baníkovské historie.

Inspirace pro český fotbal

16. července 2018 v 21:14
Měsíční fotbalový maraton je za námi a v některých zemích už fanoušci pomalu vyhlížejí start domácích fotbalových soutěží a posléze evropských pohárů. To se bude týkat i českých týmů a fanoušci jsou v očekávání, skončí jim nucená domácí fotbalová abstinence. Světový šampionát sledovali Češi pouze na televizní obrazovce, ale doufám, že tak činili se vší pečlivostí. Ze závěrečných bojů si totiž mohou odnést velkou dávku inspirace pro další směřování českého fotbalu, který v mnoha ohledech přešlapuje na místě.
Z šampionátu se vrací s medailí Belgie a Chorvatsko, jejichž domácí soutěže se podle výsledků řadí na úrověń české Fortuna ligy, za výjimku můžeme považovat pouze bruselský Anderlecht, ten hraje v Belgii svou vlastní soutěž. Proč tedy jejich reprezentace okupují svtovou špičku a náš tým se nachází minimálně po kolena ve fotbalovém bahně. Vymlouvat se neustále na slabší generaci je vrcholem alibismu a lhaním si do vlastní kapsy. Vrcholové orgány českého fotbalu musí přejít od slov k činům.
Český fotbal obrovsky brzdí projekt juniorské ligy. Hráči v ní mohou až jedenadvaceti let měřit síly se svými vrstevníky. Málokdo se tak dostane v brzkém věku do dospělého fotbalu a právě tady vzniká prodleva ve sportovním růstu a ta může kaiéru talentovaného hráče nenávratně poškodit. Najít na soupiskách českých ligových týmů náctileté talenty je velmi těžkým hledáním. Belgičané a Chorvati výtají hráče v A- týmech krátce po dovršení plnoletosti a ti se mohou o to dříve výrazně ukázat skautům evropských velkoklubů.
Přerod v dospělého fotbalistu mají v těchto zemích ideálně načasovaný. Hráče nelimituje zpožděný příchod mezi dospělé a zároveň trenéři předcházejí brzkým odchodům do mládežnických akademií v Madridu, Barceloně či Manchesteru, kde je přechod do A- týmu plného hvězd sázkou do loterie. Při dlouhém setrvání s vrstevníky nemůžeme očekávat české verze hvězd jako Hazard, Kompany, Modrič či Mandžukič. Výsledky Chorvatů a Belgičanů na ruském šampionátu můžeme v Česku brát jako ideální inspiraci.

Nedokončené fotbalové Nagano

15. července 2018 v 20:41
V moskevských Lužnikách učinilo finále mezi Chorvatskem a Francií tečku za světovým šmpionátem ve fotbale. Tam boj o medaile zcela ovládly evropské týmy a zlaté medaile nakonec putují do Francie. Po dvaceti letech se tak děje podruhé v historii. Na finále budou fanoušci vzpomínat především díky neobvykle vysokému počtu gólu a ti chorvatší na něj zachovají dva úhly pohledu. Jejich potomci však každopádně uslyší vyprávění o výjimečném fotbalovém příběhu bez šťastného konce.
Letos uplynulo dvacet let od hokejového turnaje století v japonském Naganu a českým fanouškům se opět vracely vzpomínky na největší úspěch českých sportovních dějin. S chorvatským putováním světovým šampionátem se dají nálézt určité paralely. Na počátku šampionátu bychom určitě hledali jiné favority než partu kolem Luky Modriče. Ten však i s pomocí potřebného sportovního štěstí, kdy třikrát zvítězil v prodloužení či penaltovém rozstřelu, až se ocitl v boji o svatý grál světového fotbalu. Na Jadranu se postupně zastavoval život. V dresech národního týmu jsme mohli vidět dělníky, hasiče i členy vládního kabinetu. Fanoušci Chorvatska měli v moskevských Lužnikách velkou převahu, nicméně nic z toho nestačilo ke zlatému konci.
Francie nebyla ve finálovém zápase lepším týmem, ale fotbalový osud dokáže být skutečně nemilosrdný. hráči Chorvatska padli po zápase na zem a z jejich tváří vycházely nepřítomné pohledy. Nikdy ve fotbalové historii jejich země nebyl velký trumf tak blízko. Brzy si uvědomí, že dosáhli největšího fotbalového úspěhu od rozpadu bývalé Jugoslávie a domů se vrátí jako národní hrdinového, byť je budou zdobit jen stříbrné medaile. Ty jim však bude zástup jiných fotbalových jen tiše závidět.
Pro Luku Modriče či Mario Mandžukiče se jednalo patrně o poslední příležitost dosáhnout velkého fotbalového úspěchu. I přes hořký konec opouští roskou metropoli se vztyčenou hlavou. Mario Mandžukič potvrdil svou pozici mezi nejlepšími útočníky světa a Luka Modrič si velmi hlasitě řekl o Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu na Starém kontinentu. Monopol Cristiana Ronalda a Lionela Messiho na sklonku tohoto roku velmi pravděpodobně skončí a zaslouží se o to právě rodák ze Zadaru. Chorvati nejsou vítězi, ale i tak se dnešním dnem přepisují dějiny.

Velká zkouška pro trenéra

12. července 2018 v 20:33
Blíží se nová sezona Premier league a především fanoušci Liverpoolu řešili, jak bude vyřešena otázka brankářské jedničky. Německý brankář se musel ukrýt před fanoušky, novináři i spoluhráči po květnovém finále Ligy mistrů. Jeho minely vzaly Liverpoolu naději na zisk nejcennější klubové trofeje a budou ho pravděpodobně provázet až do konce profesionální kariéry. Velmi nahlas se mluvilo o tom, že jeho dny na Anfield road jsou sečteny a na stole mu přistávaly více či méně vážné nabídky z nižších soutěží.
Chyba v přípravném zápase Tranmere snad ještě více připomněla jeden černý den liverpoolské fotbalové historie, média si na Lorisi Kariusovi opět smlsla a některá dokonce začala připomínat jméno belgického brankáře Simona Mignoleta, na jehož úkor se stal německý blonďák liverpoolskou brankářskou jedničkou. Ani u největších podporovatelů Lorise Kariuse určitě není trpělivost nekonečná a jejich řady začínají povážlivě řídnout.
Trenér Jürgen Klopp se však rozhodl svého krajana podržet a i pro následující sezonu pro něj zůstal první volbou. Nedělá závěry z jednoho nepovodeného zápasu. I když si sám musí být vědom toho, že příležitost finále Ligy mistrů se nemusí několik dalších let opakovat. Rodák ze Stuttgartu se těší mezi fanoušky Liverpoolu velké popularitě, nyní se však rozhodl podstoupit těžkou zkoušku. Ta může mít vliv na celé jeho další působení ve městě Beatles.
Fanoušci "reds" mají někdejšího trenéra Borussie Dortmund rádi pro jeho aktraktivní ofenzivní styl, ale od počátku jeho působení si dělají naději na velkou trofej. Té se zatím nedočkali a i sám Jürgen Klopp ví, že v kyjevském finále byla zatraceně blízko ta nejcennější trofej. Fotografie, kdy procházeli hráči jejich milovaného týmu kolem ušaté trofeje, který byl v tu chvíli tak blízko a přece tak daleko, jim budou ještě dlouhá léta trhat srdce. Případným ziskem nějaké trofeje v nadcházející sezoně si může svou pozici u fanoušků upevnit. V opačném případě se pod možná trenérská židle povážlivě rozkýve.

Vstup na tenký led

10. července 2018 v 15:53
Ostravský Baník před začátkem nové sezony zbrojí, aby hrál v následující sezoně důstejnější ligovou roli než v té minulé, kdy se zachraňoval doslova za pět minut dvanáct. Po prodloužení smlouvy Milana Baroše se najednou zjevuje další zajímavá možnost posílení. Může se vrátit hráč, který ostravské prostředí dobře zná a s Baníkem již mnoho věcí zažil. S pražskou Spartou ostravský klub jedná o návratu Daniela Holzera. Jednání mezi těmito dvěma kluby jsou vždy specifická a velmi citlivá. Tento případ lze však považovat za výjimečný.
Hráči přestupující z Baníku do Sparty zpravidla dříve či později přebarvili své srdce do rudých barev a do baníkovské kabiny si navždy zavřeli dveře. Dlouhé hodiny by o tom mohli vyprávět Tomáš Řepka, Libor Sionko či Miroslav Matušovič. Ti se postupně stali miláčky sparťanských tribun a ve Spartě získali řadu trofejí. V případě Daniela Holzera se okolnosti jeví poněkud jinak. Za Spartu odehrál pouze deset zápasů a méně pozorní fanoušci Sparty ho možná v dresu letenského klubu ani nezaregistrovali. V minulé sezoně hostoval ve Zlíně a na pražské Letné s ním již dále nepočítají.
Návrat do Baníku prý získává realné kontury, ale reakce fanoušků se jeví jako hodně nejistá. Holzer opustil Ostravu v zimě 2015 v době, kdy se baníkovský Titanic potápěl do druhé ligy a o to více je na něm dnes patrný cejch zrádce, který se teď chce vrátit do Baníku po návratu mezi elitu a v době jistější a stabilnější ekonomické situace, kdy je patrný potenciál ke sportovnímu růstu slavného týmu. Ten oprávněně vzhlíží ke světlejším zítřkům.
Na dané situaci má největší podíl majitel Václav Brabec. Baník přebíral ve stavu klinické smrti. V nejrychlejším možném časovém úseku vrátil tento ostravský fenomén mezi elitu a získal si velkou prestiž mezi fanoušky. Na té si stále velice zakládá, protože řada jeho předchůdců u tvrdého fanouškovského jádra tvrdě narazila a to bylo zdrojem velkého napětí. Šéf Baníku jistě věří v lepší zítřky a touží po lidech se vztahem k Baníku. Případné angažmá Daniela Holzera by znamenalo těžkou zkoušku vztahů mezi fanoušky a současným vedením.

Španělský fotbal jde do rizika

9. července 2018 v 20:30
Po předčasném konci na světovém šampionátu vyřešil španělský fotbal otázku hlavního trenéra. Po nouzovém řešení v podobě sportovního manažera Fernanda Hierra se reprezentaci na dva roky upsal Luis Enrique. Ten bude mít za úkol vrátit španělský fotbal na světovou špičku a otevřít novou kapitolu, vnést do hry nové prvky a uspíšit nucenou generační obměnu, která je proti fotbalovým zvykuům nezvykle pomalá. Po světovém šampionátu však dává reprezentaci definitivní sbohem pouze letitá opora Barcelony Andés Iniesta.
Luis Enrique má v porovnání s Hierrem výrazně bohatší profesní životopis. Trenérské řemeslo předvedl v AS Řím a Celtě Vigo. V Barceloně navíc po mnoha hráčských śpěších předvedl i ty trenérské. S katalánským velkoklubem získal celkem pět trofejí včetně trumfu v Lize mistrů a zařadil se tak mezi klubové legendy. Na počátku kariéry přitom spáchal výjimečné hráčské harakiri, kdy přišel do Barcelony jako hráč nenáviděného Realu Madrid. Už jen díky tomu se stal ve španělském fotbale jedinečným.
Nyní má před sebou další výzvu v podobě reprezentačního A- týmu. Vzhledem k jeho dosavadní profesní dráze se zdá být jeho nominace zcela oprávněná. Jistě již prošel mnoha trenérskými zkouškami, není rozklepaným nováčkem a vzhledem k jeho profesnímu životopisu k němu musí mít staří i mladí svěřenci patřičný respekt. Při hlubším zamyšlení se však obejevuje jedno výrazné "ale" a nadřízení nového trenéra ho musí mít na zřeteli, aby se ho posléze nelekli a nezažili kruté vystřízlivění.
Enrique je představitelem stávající generace španělského fotbalu, kterou mimochodem reprezentuje především proslulá barcelonská tiki- taka. Systém, jenž slavil nejeden úspěch, ale v dnešní době se jeho tradiční podoba jeví jako neaplikovatelná. Poznala to jak Barcelona v posledním ročníku Ligy mistrů, tak reprezentace na světovém šampionátu, kdy nenašla recept na zarputile bránící Rusy. Ti ukázali, jak lze vytěžit z minima maximum. Luis Enrique má jako první úkol ukázat profesní progres. Jinak nebude změna trenéra španělskému fotbalu nic platná a nepohne se z místa. Změna vládce reprezentačního A- týmu představuje do značné míra riziko.

Užitečná španělská výzva

5. července 2018 v 21:06
Česká brankářská škola zaznamenává slušný úspěch. Reprezentační gólman Tomáš Vaclík vyklízí své místo v šatně ve švýcarské Basileji a musí začít pilovat španělštinu, protože jeho novým zaměstnavatelem se stává FC Sevilla. Po úspěšmé švýcarské štaci má ostravský rodák předvést své brankářské umění v jedné z elitních evropkých soutěží a celý český fotbal musí doufat, že i slunná Andalusie pro něj bude zaslíbenou lokalitou. Tříletý španělský kontrakt představuje pro Vaclíka slušnou odměnu za jeho dosavadní práci.
V Basileji se stal během čtyř let neotřesitelnou jedničkou, odchytal za ni přes sto třicet zápasů, třikrát vyhrál švýcarskou ligu a podíval se i do Ligy mistrů. Dostal se tak do společnosti těch nejlepších. Slušnou pozici má i v české reprezentaci, kde tvoří vyrovnanou dvojici s Jiřím Pavlenkou. Po zlatých švýcarských časech míří do týmu, jenž pravděpodobně nebude bojovat o absolutní špičku v ligové tabulce, ale přesto Vaclík učiní obrovský skok vpřed.
Španělská liga patří mezi tři nejlepší soutěže světa a jedná se o společnost pro vyvolené. jenž nemusí sledovat bitvy z Barcelony, Madridu či Valencie sledovat jen v televizi. V dresu Basileje byly zápasy s evropskými giganty jen hezkou odměnou a prémií za výborné výkony v domácí soutěži. Nyní se stanou běžkou realitou, ale věřím, že bitvy na San Bernabeu či Nou Campu ftbalistovi nikdy nezevšední. Případné domácí či pohárové úspěchy budou povoleným dopingem a velkým zdrojem sebevědomí i pro reprezentační zápasy.
Ve švýcarské nejvyšší soutěži se Tomáš Vaclík vypracoval do pozice nejlepšího brankáře tamní ligy. Ve Španělsku bude začínat od nuly, ale úspěšná mise bude o to sladší odměnou. Přichází jako tuctový představitel brankářského řemesla (v evropském kontextu). Má za úkol dokázat, že jeho výkony ve Švýcarsku nebyly náhodné. Celý český fotbal musí tuto misi sledovat a doufat v její úspěšné rozuzlení. Podobných hráčů není nikdy dost a musíme doufat, že se rodí definitivně jeden z nástupců Petra Čecha- gólman evropského formátu.

Spekulace dostávají logiku

4. července 2018 v 21:09
Hvězdný Portugalec Cristiano Ronaldo už musí nuceně hovořit o letošním světovém šampionátu v minulém čase. Jeho tým nestačil v osmifinále na Uruguay a u ofenzivní hvězdy Realu Madrid se snížila šance na rozšíření sbírku trofejí o titul mistra světa. Příští šampionát už bude možná sledovat jen v televizi. Události z Ruska plní mnoho stran ve sportovních rubrikách všech světových sportovních magazínů, ale pro Ronalda se tam místo nakonec také našlo. Další díl spekulací o jeho fotbalové budoucnosti je na světě.
Spekulace o jeho odchodu z madridského velkoklubu už se měly několikrát stát realitou, ale nikdy k tomu nakonec nedošlo. Nyní si však musí všechny zainteresované strany přiznat, že získává stále reálnější kontury. O jeho odchodu se začalo mluvit hned po vyhraném finále Ligy mistrů a tyto myšlenky nikdy úplně z fotbalové scény nezmizely. Znovu se mluvilo o Manchesteru United, Paris St. Germain či směřování do arabského světa nebo daleké Číny. Teď se objevil jeden další zajímavý hráč. Portugalká star prý přetáhne přes hlavu dres Juventusu Turín.
V Ronaldově případě je potřeba přistupovat ke každé spekulaci s nejvyšší opatrností, nicméně reálné obrysy se objevují stále výrazněji. Real Madrid má nového trenéra a ten může spoléhat na "nové koně". V Ronaldově smlouvě prý výrazně klesla jeho výstupní klauzule. V minulé sezoně činila takřka miliardu eur a najednou klesla takřka o osmdesát procent. Stále se jedná o částku těžko představitelnou, ale i tak tento fakt naznačuje mnohé.
Ronaldovo výsadní postavení by se mohlo stát v příští sezoně minulostí a to by fotbalista přesvědčený o své dokonalosti jen těžko snesl. V Realu Madrid dnes najdeme hned několik perspektivnějších fotbalistů a jména jako Asensio či Isco představují pro královský klub mnohem větší perspektivu. Ze hry o Ronalda navíc pravděpodobně vypadne Paris St. Germain protože by vzhledem k dalším transferům porušil finanční fair- play. Pole působnosti pro "bianconeri" se tak výrazně rozšiřuje. Na Ronaldův přestup bych si vzhledem k událostem z let minulých nevsadil, ale začínám v něj věřit.

Southgate má šanci na vykoupení

3. července 2018 v 21:46
Fotbalová Anglie na světovém šampionátu doufá v úspěchu, na který v kolébce fotbalu čekají už desítky let. Letos si konečně mohou říkat, že jejich hra má jasnou tvář a trenér Gareth Southgate představuje jasnu vizi o dalším směřování kolébky fotbalu. I přes zaváhání v zápase s Belgií jsou fanoušci na ostrovech plní optimismu a na dálku talčí své ikony vpřed. Do šťastného rozuzlení má hrdý Albion ještě zatraceně daleko, ale snad už může říct, že se vyhne absolutnímu kolapsu, kterých zažil v poslední dekádě hned několik.
Speciální motivaci má na ruském šampionátu i trenér Gareth Southgate. Připomeňme si jednu již velice vousatou historku z roku 1996, která však bude současného anglického trenéra strašit až do konce života. Anglie byla v tom roce asi nejblíže velkému úspěchu na domácím mistrovském šampionátu. V semifinálovém zápase s Německem soupeře dlouho přehrávala a věřila se podívá do finále v Mekce anglického fotbalu- londýnském Wembley. Rozuzlení semifinálového dramatu však roztrhalo toto přání na kusy.
Angličané nezvládli penaltový rozstřel a neproměněnou penaltou na tom měl lví podíl právě Gareth Southgate. Po prohraném penaltovém dramatu s Německem dlouho hleděl nepřítomně do země a nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Prokletí finálových turnajů pak pokračovalo více než dvě dekády a Angličané se ho vlastně dodnes nezbavili. Do Ruska tak znovu cestovali plni očekávání, zda se konečně podaří uspět na finálovém turnaji a ukázat, že označní koébka fotbalu není neoprávněné.
Gareth Southgate má pro to speciální motivaci. Na domácím šampionátu šampionátu se díky neprooměněné penaltě stal psancem. Nyní má příležitost se této nálepky definitivně zbavit. Někdejší obránce Aston Villy či Middlesbrough poskládal během svého dosavadního působení tým podle svých představ a má jedinečnou příležitost svou vizi zhmotnit. Pokud se mu to povede, bude mu penaltové zaváhání z domácího EURA definitivně odpuštěno a do anglické fotbalové historie se nesmazatelně zapíše.

Modrič se ukázal jako kapitán

2. července 2018 v 22:30
Ze zápasu mezi Dánskem a Chorvatskem uběhly čtyři minuty a diváci sbírali dojmy ze dvou gólů, ty pozdě příchozí velice litovali své nedochvilnosti. Vše nasvědčovalo tomu, že se zápas promění ve velkou přestřelu a bude se jednat o jeden z vrcholů osmifinále šampionátu. Brzké góly však zápasu možná trochu ublížily a zápas se proměnil v taktickou bitvu. Nakonec se v něm odehrál jeden nezapomenutelný fotbalový příběh, jehož hlavnímu hrdinovi se z něj bude dlouho točit hlava, i když například s Realem Madrid toho zažil v minulých letech mnoho.
Chorvatský kapitán Luka Modrič sní o tom, jak dovede rodnou zemi k úspěchu podobnému bronzu z roku 1998 a třeba ještě výš. Do zápasu s Dánskem šlo Chorvatskou v roli jasného favorita, ale nezhostilo se jí úplně přesvědčivě, čemuž hodně pomol i brzký gól seveřanů. Ti pak sehráli s favorizovaným soupeřem vyrovnanou partii a zejména brankář Kasper Schmeichel držel reálně naději Dánů na postup do elitní osmičky. Společně s Modričem byl napsali ten největší zápasový příběh.
Chorvati kopali na sklonku prodloužení penaltu po faulu Nicolaie Jörgensena a tým jižané najednou hleděli postupu do tváře. Stalo se však něco neuvěřitelné. Modrič kopl penaltu jako malý žáček a Peter Schmeichel- zakladatel velkého dánsko brankářského rodu zažíval na tribuně pocity extáze. Drama tak dospělo k penaltovému rozuzlení a Chorvati v duchu bědovali nad tím, jak urazili fotbalovou štěstěnu. U Modriče se čekalo, že stráví penaltový rozstřel v koutě otočený k brance. To se však nestalo.
Záložník Realu se jako kapitán nezřekl odpovědnosti a stoupl si ke druhé penaltě během deseti minut. Proměnil ji s obrovským štěstím, ale dal částečně zapomenout na svůj kolaps v prodloužení. Šťastný konec pro Chorvaty to ještě umocnil a ti tak mohou dále živit svůj sen. Dánové okokusili hořkost fotbalového osudu a odlet z Ruska je pro ně v tuto chvíli krutý. Pro lítost však není v této fázi šampionátu místo. Další výzvou pro Modriče a spol. jsou domácí Rusové. Už není kam uhnout a tým z pobřeží Jadranu musí udělat vše proto, aby ani souboj v rámci elitní osmičky nebyl turnajovou dreniérou.