Říjen 2018

Roste nový velikán?

Včera v 21:06
Začíná jedna trenérská štace pod velmi silným drobnohledem. Někdejší skvělý útočník Thiery Henry skončil v roli asistenta u belgické reprezentace a jeho další kroky vedou do Monte Carla a pod svá křídla si bere tým AS Monaco. Na francouzské riviéře bude chtít přetavit své hráčské zkušenosti v úspěch na pozici hlavního trenéra a vyrovnat se svým starším slavným kolegům. Média i fanoušcí ví, pod jakými slavnými účiteli se dostával na fotbalové piedestály a věří, že přinese do trenérské obce nový svěží vítr a možná i moderní trenérské vize z vlastní kapsy. Ze svých hráčských let si přináší postřehy od dvou slavných učitelů a i oni jistě čekají na to, co předvede.
Tím prvním byl Arsené Wenger. Ten si ho jako svého krajana přivedl na začátku nového tisíciletí z Juventusu do Arsenalu jako nejdražší posilu v klubových dějinách. Tímto faktem se sám dostal pod obrovský tlak a sám dobře věděl, že případný neúspěch mu na ostrovech velmi tvrdě spočítají. O to sladší pak byla jeho odměna. V klubu nastřílela tehdejší hvězda francouzské reprezentace celkem 228 gólů a to z něj dělá i dnes nejlepšího střelce v klubových dějinách a žijící legendu slavných "gunners".
V roce 2007 se však rozhodl změnit dres a ze sychravého Londýna se přesunul do slunné Barcelony. Ocitl se all stars teamu Pepa Guardioly. Henrymu se splnil sen o vítězství v Lize mistrů, ztratil však své výsadní postavení, na které byl v letech na severu Londýna zvyklý. Fanoušci ho brali jako jednu z mnoha hvězd na slavném Nou Campu. Získané trofeje se zde nebraly jako úspěch, nýbrž jako naprostá samozřejmost. Henry si sám posléze přiznal, že do legendárního systému tiki- taka nikdy úplně nezapadl.
Ani jednu filozofii nelze bezmezně oslavovat a druhou zatracovat pro její jistě nedostatky. Obě mají ve fotbalovém světě své zastánce i nemilosrdné kritiky. Teď je však otázkou, jak se dokáže Henry realizovat sám. Nemůže si dovalit zcela kopírovat ani jednoho se svých někdejších nadřízených. Musí představit vlastní vizi a zařadit se mezi hvězdné kolegy jako Johan Crujiff, Carlo Ancelotti či Zinedine Zidane. Tak hurá na scénu...

"Barca" už jiná nebude

Středa v 20:26
Fotbalová Barcelona zažívá jedno slabší období. V poslednch čtyřech zápasech ani jednou nevyhrála a do víkendového šlágru se Sevillou půjde jako druhý tým tabulky právě za soupeřem z Andalusie, jehož branku takřka zamkl český reprezentant Tomáš Vaclík. V případě dalšího zaváhání by se tak dostala do pozice, kterou v posledních letech nikdy nepoznala a španělská nejvyšší soutěž by dostala nový náboj, kdy by už nebyla jen věčným soubojem Realu a Barcelony, což by pro fotbalového fanouška bylo jen dobře.
A do toho se ozval argentinský trenér Ángel Cappa. Zdůraznil důležitost role Lionela Messiho a konstatoval, že bez něj by Barcelona byla jen průměrným evropským klubem. Měl na tento výrok právo? O jasné dominanci Lionela Messiho nemusíme dlouho polemizovat. Více než deset let je nedotknutelný a pokud má obě nohy zdravé, tak s ním stojí a padá celý barcelonský kolos. Jedná se o hrající klubovou legendu a před fotbalovým chrámem jménem Nou Camp bude mít jednou postavenou sochu. Zkusme se však podívat na jeho letitou filozofii.
Barcelona, jejímž letitým heslem je "víc než klub" se již takřka sto dvacet let pohybuje na fotbalovém výsluní a všichni ho vnímají jako jeden ze zákadních staveních kamenů. Po celou dobu své existence má neměnnou filozofii. Uprostřed týmu vidíme jednu jasnou dominantu, která reprezentuje klub na hřišti i mimo něj a jeho jméno a klub jedno jest. Stáčí jen lehce zavzpomínat. Ladislav Kubala, Johan Cruijff, Diego Maradona, George Hagi či Ronaldinho- to vše byly ony nedotnutelné dominatny. Tito hráči se mnohdy jevili jako příliš protěžovaní, ale měli za sebou jasné výsledky.
Pokládat si tak otázku o velikosto Messiho přínosu je tak naprosto zbytečné. Barcelonou prochází tato jasná klubová strategie jako červená nit a nikdo si dnes neumí představit, že by se tento fakt změnil. Barcelonu jedna část fanoušků miluje a druhá nenávidí a v klubu to všichni dobře ví. Podobný úděl mají i jiné velkokluby a ukazuje to jedinečnost tak jednoduché hry jménem fotbal. Je zbytečné používat tak silné výroky na její adresu. Nic se nezmění.

Šance napravit si pověst

Úterý v 20:33
Po porážce v atraktivním federálním derby zažil slovenský fotbal doslova šok. Po zápase složil funkci trenér národního týmu Ján Kozák. V médiích se spekulovalo o sporech s největšími hvězdami a odlišném vidění budoucnosti slovenského fotbalu. Skutečnou pravdu se asi nikdy nedozvíme, nicméně rychle začaly spekulace o tom, kdo bude jeho nástupce na lavičce reprezentačního A- týmu. Padla tři jména: Adrián Guĺa, Pavel Vrba a Pavel Hapal. První dva jsou jen zbožným přáním. Guĺa teprve krátce působí u "jedenadvacítky" a druhý putuje s domovskou Plzní Ligou mistrů. Jako logická volba se tak jeví rodák z Kroměříže.
Po předčasném konci ve Spartě je momentálně volný a čeká na další štaci. Nevydával by se do neznámého prostředí. Na Slovensku už působil v Nitře, Žilině a Senici a tamní prostředí má tak dokonale zmapované. Do značné míry by se tak vracel mezi své, nemusel by se tak seznamovat s místními poměry a hráči by ho pravděpodobně okamžitě přijali za svého. Po nuceném letním konci na lavičce Sparty by se mělo jednat o ideální restart.
Jeho trenérský kolega Pavel Hoftych říká, že na Letnou přišel v nesprávném čase. Tým přebíral během rozehrané sezoně, vedení mu věřilo a nabídlo mu víceletou smlouvu. Stačil však jeden nepodařený zápas se Suboticou a smlouva se stala pouhým cárem papíru. Pavel Hapalem se po čtvrt roce s Letnou loučil a z jeho angažmá se stalo jen drobné kariérní intermezzo. Pokud se skutečně stane slovenským trenérem, jedná se v jeho případě o ideální možnost vylepšení trenrérského renomé.
Na Slovensku si udělal velice slušné jméno a tamní veřejnost ho velice respektuje. Národnostní třenice jsou tak velice nepravděpodobné a i největší hvězdy jako Marek Hamšík či Martin Škrtěl by ho přijaly za svého. Případný úspěch by mohl zároveň poslat do Česka jasný vzkaz: jsem tady a musítě mě brát vážně. Před lety zažil podobný příběh Pavel Vrba a brzy se mu v Čechách zástupy fanoušků i novinářů klaněly. Pavel Hapal má potenciál na podobný příběh. Teď ho jenom nepromrhat.

Nutné oba úhly pohledu

Neděle v 16:21
Čeští fotbalisté mají za sebou další zápas v lize národů. Na stadionu v Trnavě se odehrálo tradiční federální derby a naše reprezentace z něj vyšla vítězně díky gólům Krmenčíka a Schicka. Vítěznou premiéru si tak připsal nový trenér Jarolav Šilhavý a povedený comeback do reprezentace zažil Bořek Dočkal. Česká republika si tak vylepšila svou pozici a může se těšit na cestu na Ukrajinu, kde sehraje v úterý zápas s domácí reprezentací. Shrňme si tedy, co jsme v sobotním odpoledni nedaleko řeky Trnávky.
Federální derby má vždy svůj specifický náboj a bylo to patrné opět především na straně Slováků. Jejich dvě největší persony Marek Hamšík a Martin Škrtěl hnali mladší kolegy dopředu a jistě už v šatně před zápasem své následovníky poučili o speciálním náboji tohoto zápasu. Nazaujatý fanoušek by si pravděpodobně vybral jiný zápas, ale lidé u nás na něj byli extrémně zvědaví. Co provede s týmem tenér Šilhavy? Jak se ukáží hráčí, co přijeli po delší době.
Trenér Šilhavý za týden velkou revoluci udělat nemohl, ale můžeme nalézt jistá pozitiva. Bořek Dočkal ukázal, že přes oceán necestoval zbytečně a vedl tým jako skutečný kapitán, slušnou formu si přivezl z Turecka Ondřej Čelůstka a spolehlivě se jevil i brankář Tomáš Vaclík. Do Kyjeva tak nemusí česká reprezentace cestovat ve strachu. Na debakl s Ruskem se na chvíli zapomnělo a padala do konce slova o nové a lepší éře pod bývalým koučem Liberce či Slavie.
Musí se však upozornit i na druhou stranu mince. Slováci v některých pasážích zápasu Čechy jasně přehrávali a od fanoušků sklidili po zápase i přes porážku zasloužený potlesk. Individuální kvalita byla jasně na jejich straně, což je třeba říct si hodně nahlas. Domácí tým zradila především nízká kvalita v zakončení. Kvalitnější a zkušenější tým by se šancemi naložil mnohem lépe a světelná tabule by tak vypadala docela jinak. Ligu národů je třeba so značné míry brát jako přípravu na další kvalifikační cyklus. Zápasů se však odehraje více a díky tomu přijdou do jednotlivých týmů o to hlasitější varování. Na to z Trnavy je třeba velmi dobře pamatovat.

Čeká ho těžký výběr

11. října 2018 v 20:41
Na právě probíhajícím srazu české fotbalové reprezentace byl pro novináře vděčným objektem zájmu záložník Bořek Dočkal . Ten se po delší době vrátil do reprezentace a přiletěl ze Spojených států, což není z fotbalového hlediska pro naší reprezentaci obvyklá destinace. Fotbaloví fanoušci v Česku ho po dlouhé době uvidí naživo a jsou napjatí, jak někdejšího záložníka Liberce, Trondheimu či Sparty Amerika změnila. Sám Dočkal musí čelit otázkám o své fotbalové budoucnosti. Ta se vzhledem k jeho poslední lokalitám jeví jako velmi nejistá.
Na konci roku 2016 se vydal na čínskou misi s nejasným koncem. Přestup za téměř čvrt miliardy korun se v médiích i mezi veřejnosti probíral ze všech stran. Záložník se vydal do neprobádané lokality a měl podat podrobné reference celé české fotbalové scéně. V úvodu svého angažmá podával o Číně poměrně pozitivní zprávy, kdy zdůrazňoval nadstardandní podmínky i fakt, že mezi čínskými spoluhráči vidí i výrazné a talentované individuality. S postupem času však jeho nadšení opadalo a vše vyvrcholilo jeho přestupem na druhou stranu světa.
V americké Philadelphii okusil americkou Major league soccer. Opět se přiblížil euroatlantické mentalitě a dával o sobě více vědět i reprezentačnímu štábu. Angažmá v Pensylvánii si zatím pochvaluje a o jeho spokojenosti svědčí i fotbalové statistiky. Nyní před ním však stojí záludná otázka: co bude dál? V Číně mu stále běží platný kontrakt a dá se předpokkládat tamní zájem o jeho návrat. Dilema, zda bude pojídat americké hamburgery či čínské kung- pao se opět dostává na přetřes. Odchodem do USA se přerušil platný čínský kontrakt v nejlidnatější zemi světa by měl strávit ještě dva roky. Případným setrváním v Americe by h stále prodlužoval. Učinil dva závažné kroky. Zrádný odchod do Číny i hostování v USA. Ani jeden z kroků mu nelze vyčítat. Jednal racionálně a pochopitelně. Teď si však musí vybrat. Do vyspělé fotbalové Evropy má v současné chvíli zavřené dveře a vzhledem k jeho věku se musí chovat velmi obezřetně. Musíme mu popřát šťastnou ruku.

Odchody, které varují

10. října 2018 v 20:32
Píše se 3. květen 2017 a na sídle Fotbalové asociace probíhá policejní razie. Předsedu Miroslava Peltu odvádějí v poutech a mnozí lidé předpovídají začátek konce neomezeného vládce českého fotbalu. Ten se dokonce na měsíc ocitl ve vazbě a největší optimisté čekali jeho odchod do ústraní a začátek nové a snad i pozitivní epochy fotbalového dění v České republice. Mělo se volit nové vedení distancující se od praktik letitého bafuňáře, co provede velkou strahovskou čistku a zvýší kredit českého fotbalu. Dnes si pokládáme otázku, zda se nejednalo o nesplnitelný sen.
Peltovým letitým asistentem byl někdejší šéf komise rozhodčích Roman Berbr jeho špatná pověst přesahovala hranice České republiky a mnozí nechápali, proč se nenachází na smetišti fotbalových dějin. Vypořádání s temnou profesní i osobní minulostí prostě u nás trvá déle. Berbr i nadále rád veřejně vystupoval neztrácel svůj vliv a nijak mu nevadilo zmizení letitého přítele. Jeho vliv dokonce v některých ohledech posílil.
Nového předsedu Fotbalové asociace vnímali mnozí jako novou naději. Po letitém působení Bratrstva kočičí pracky měl na strahovskou hůrku dorazit Mirek Dušín. Teď však dochází k tvrdému vystřízlivě a srovnávání s realitou. Roman Berbr si z konce svého letitého velitele nic nedělá a v nejvyšších fotbalových patrech působí jako slon v porcelánu. Strahov nedělá fotbalovou čistku, ale jen upravuje staré pořádky. V důsledku přicházejí první oběti v podobě Romana Hrubeše jako člena komise rozhodčích a pakuje se rovněžpičkový mládežnický trenér Jiří Vorlický.
Zní to takřka neuvěřitelně, ale některým zaměstnancům ze sídla fotbalové asociace se začne stýskat po Peltovi. Po více než dvě dekády působil ve vrcholovém fotbale a vedle pochybné pověsti ho všichni znali jako technologa moci. Nerad si dělal nepřátelé a fakticky krotil i svého podřízízeného Romana Berbra. Ten teď fakticky vládne celému českému fotbalu. Nemá nad sebou žádný pevný dohled a papírové vedení působí jako dobře placený kompars. Můžete míc o Miroslavu Peltovi různé mínění, ale v jistém smyslu se jednalo o respektovanou osobnost a tu teď prostě a jednoduše nemáme.

Ještě je pořád tady..

9. října 2018 v 20:44
Kromě české reprezentace se na nový dvojzápas v Lize národů připravují i Slováci a celý národ je ve velkém očekávání. Rušnou Bratislavu vyměnil tentokrát tým se všemi hvězdami za nedaleký Senec a nemůže se dočkat federálního derby s českým národním týmem. Někteří lidé mluví o tom, že tentokrát jde do tohoto souboje v roli favorita. Pozitivní scénáře se v jeho podání již několikrát nenaplnily a tak i trenér Ján Kozák brzdí přehnaný optimismus a mluví o tom, že bitva se rozhodne až na hřišti.
Na reprezentační sraz dorazily i největší hvězdy- ikona Neapole Marek Hamšík a rostoucí naděje Interu Milán Milan Škriniar. Všichni tak napjatě očekávají, zda svou formu přenesou zpod Apenin i do reprezentace. Hamšík slavil domácí výhru na Liverpoolem gólem z poslední minuty a Škriniarův Inter Milán zaznamenává po špatné začátku vzestupnou tendenci výkonů. Tu potvrdil v domácí soutěži i v Live mistrů a fanoušci doufají ve vylepšené pozice po několika hubených letech.
Už když se podíváme na jména zaměstnavatelů největších slovenských hvězd, tak ná musí být jasné, že pozice slabšího bývalého bratra je na Slovensku minulostí. Zpod Tater přijíždí sebevědmý soupeř s cílem předvést rostoucí sílu před celým národem, přičemž všichni musí vidět opačnou tendenci v českém národním týmu. Argimentaci k patřičnému sebevědomí dodávají i poslední výsledky na mezinárodním poli. Slováci prostě bývalé bratry předčili.
Speciální motivaci má kapitán Marek Hamšík. V domovské Neapoli ho fanoušci milují, je pro ně hrající legendou, odmítl nabídky od věhlasnějších rivalů a zůstal věrný slunné Kampánii. Na domácí scéně se něj však fanoušci často dívali skrz prsy. Budil v nich podezření, že bere působení v reprezentaci na lehkou váhu a na srazy si jezdí v podstatě odpočinout. Toto tvrzení pochopitelně vždy vyvracel, ale musíme objektivně říct, že i pod jeho vedením zažila slovenská reprezentace mnohá zklamání a mnohdy se spakulovalo o jeho konci v národním týmu. Nyní však na reprezentační sraz opět přijel a celé Slovensko od Skalice po Michalovce čeká, jak to dopadne tentokrát. Mnoho šancí už svérázký rodák z Nitry moc mít nebude. Věřím, že jí nepohrdne.

Blíží se naděje pro Bundesligu

8. října 2018 v 20:23
Bayern na šestém místě tabulny ztrácí čtyři body na vedoucí pozici. Ne to není zbožné přání fanouška Dortmundu či Schalke, ale realita po sedmém kole německé Bundesligy, po kterém fotbalisté největšího německého klubu nemíří na tradiční Oktoberfest v nejlepším rozpoložení. V Lize mistrů ztratili doma body s Ajaxem Amsterdam po remíze 1:1 a v posledním ligovém kole mu uštědřila tvrdý úder Borussia Mönchengladbach. Tým z bavorské metropole se ještě teď vzpamatovává z porážky 0:3. Na to prostě nejsou v Mnichově zvyklí.
Vzpomínám na své poslední německé proroctví zhruba před rokem. Bayern jsem v podobné ligové fázi také odepisoval a dodával tak naději do Dortmundu či Lipska. Nakonec jsem tvrdě narazil, nejlepší německý celek se zmátořil a během jara hrál opět svou vlastní soutěž. Svými scénaři pro tuto sezonu bych měl tak velmi opatrně našlapovat. Přesto se odhodlávám k další prognóze a fanoušky Bayernu s ní nepotěším a jsem si vědom toho, že mi možná ve druhé polovině května vysmějí do tváře.
Snažím se však některé věci opět pojmenovat. Stejně jako v jiných týmech i v německém kolosu hráči stárnou a jedna výjimečná generace odchází. Hráči jako Robben či Ribéry se už věkově dostávají za fotbalový zenit. Robert Lewandovski v létě otevřeně mluvil o svém přestupu do Realu Madrid a Manuel Neuer ztrácí nálepku nejlepšího brankáře na světě. Speciální kapitolou je pak trenér Niko Kovač. Perspektivní trenér doslat po štacích v juniorce Salzburgu a Eintrachtu Frankfurtu jeden mnohem těžší úkol. Trofeje nejsou úspěchem nýbrž samozřejmostí a zaváhání se neodpouští. Uvidíme jak se s tímto bývalý chorvatský reprezentant popere.
Před fotbalovým kolosem z bavorské metropole prostě leží řada otázek, ale je třeba pozorovat i druhou stranu mince. Případné vyrovnání celé nejvyšší soutěže by bylo pro německý fotbal darem z nebes. Očividně mu škodil monopol Bayernu na trofeje a smíření jiných týmů s rolí nevýznamného komparsu. Bundesliga by dostala nový rozměr a i samotný Bayern impuls k hledání nových výzev.

Jedna podoba s Messim

4. října 2018 v 19:22
Cristiano Ronaldo a Lionel Messi jsou od dovršení plnoletosti nekonečnými soupeři a tak tomu bude až do skončení jejich fotbalových dnů. Nyní se však zdá, že našli jednu fotbalovou shodu. O tam, že barcelonská hvězda vynechá reprezentační sraz se již delší dobu ví, nyní však přišel stejný vzkaz od letní posily Juventusu a portugalská reprezentace se musí obejí bez své největší hvězdy. Jeho absence má prý souvislost s letním přesunem do Juventusu, kde se snaží adaptovat na nové prostředí a končit prý s reprezentační kariérou rozhodně nehodlá.
Pro jeho spoluhráče se však jedná o jasný vzkaz- včetně tady nebudu. Ronaldova reprezentační kariéra pravděpodobně skončí případnou účastí na mistrovství Evropy v roce 2020, protože v pětatřiceti letech už nebude hledat další fotbalové výzvy. Upřímně řečeno už stejně všechny našel a mezinárodní učinkování ukončí s čistým svědomím. Člověk se neubrání tomu činit jistou rekapitulaci reprezentační kariéry jednoho z nejlepších fotbalistů historie.
S národním týmem vystoupil celkem na sedmi finálových turnajích. Poprvé se ukázal jako devatenáctiletý na domácím EURU v roce 2004. Od té doby ví celý fotbalový svět o každém jeho kroku. Zářil v anglické i španělské lize a jeho zlatem potažený fotbalový životopis není třeb připomínat, stejně jako u jeho letitého argentinského konkurenta. Zde se však také najít jeden z nejpodstatnějších rozdílů mezi dvěma fotbalovými bohy.
Ukázal se v roce 2016. Portugalsko vyhrálo evropský šampionát ve Francii poté, co ve finále porazilo Francii a rodák z Madeiry se nacházel ve fotbalové extázi. Po dlouhé řadě vítězství na klubové scéně dotáhl na klubový vrchl i reprezentační výběr a naplnil očekávání svého národa. Věděl, že i reprezentační kariéru bude moci ukončit s čistým svědomím poté, co uspokojil menší část Pyrenejského poloostrova. Lionel Messi přišel pravděpodobně o poslední šanci na světovém šampionátu v Rusku a sám si toho musí být dobře vědom. V tomto zůstane Ronaldo velmi pravděpodobně úspěšnější.

Vedení musí Vrbu krotit

3. října 2018 v 20:41
Fotbalová Plzeň se střetla s krutou realitou. Její vystoupení v Lize mistrů má zatím do ideálu hodně daleko. Po ztraceném dvoubrankovém vedení proti CSKA Moskva přišla jedna pořádná facka v Říme v konfrontaci s tamním AS. Český mistr sehrál těžkou vedlejší roli, kdy připomínal bezradný kompars. Hlavní roli sehrál hattrickem někdejší hráč Teplic Edin Džeko a má největší podíl na tom, že Limberský a spol. se vrací do západočeské metropole s pořádným výpraskem a vzkazem pro celý český fotbal: ujíždí vám vlak.
Těchto vzkazů už naše fotbalová scéna obdržela několik a je jen ní, jak se s nimi popasuje. Výsledek ze zápasu ve "Věčném městě" jen zapadá do tohoto fotbalového koloritu a následujících zápasů s Realem Madrid to mnoho sebevědomí nedodá a to i přes porážku obhájce trofeje v Moskvě. Zápaasy první evropské kategorie se zatím jeví jako velmi fotbalový oříšek. Realita je pro Plzeň snad až příliš krutá, ale vzhledem k tomu, že jedné generaci se naplňují dny jejího učinkování, se nejedná o tak velké překvapení.
Do Plzně však doráží ještě jedno důrazné varování týkající se zbožňovaného trenéra Pavla Vrby. Jeho komunikace s novináři nemá mnoho společného s fotbalovým profesionálem, který se uchází o místo mezi evropskou elitou. Po těžkých ligových porářkach na Slavii a v Jablonci přišel tvrdý boxerský direkt v Římě. Všechny tyto porážky mají v jeho případě jeden společný jmenovatel. Novinářům odsekával a tiskové konference bral jako nutné zlo. Na dotazy reagoval podrážděně a těžko snášel i samotné náznaky kritiky.
Podobně tomu bylo i při jeho angažmá u české reprezentace. S médii nebyl zrovna kamarád, k čemuž mu pomáhala jeho nedotknutelnost. Smutné rozuzlení v podobě odchodu do Machačkaly není třeba připomínat. Není na místě polemika o jeho konci na lavičce Plzně. Pánové Paclík a Šádek by veřejně strkali hlavu do oprátky. Jejich úkolem je však trenéra patřičně usměrnit a dát mantinely jeho vystupování. Mediální obrázek Plzně i celého českého fotbalu by se ještě zhoršil.

Hrozba nedůstojného konce

2. října 2018 v 20:28
V Ostravě pomalu končí oslavy víkendového vítězství nad pražskou Slavií a místní Baník se pomalu musí opět uvádět v realitu. Všechny těší vítězství, tři body a udržení bezprostředního kontaktu se špičkou tabulky. Nic však není tak růžové, jak se na první pohled zdá. Baník odehrál takřka celé utkání bez vyloučeného Milana Baroše a vítězství se jeví hráčům i fanouškům jako o to cennější. Důsledky zkratu největší baníkovské hvězdy se zpězně dostaví a mohou o to více bolet. Slavný útočník měl pravděpodobně v souboji s Tomášem Součkem rudo před očima.
Jinak nejde vysvětlit jeho špatně zvládnutý souboj, surovou hru a následnou reakci na zcela oprávněný verdikt hlavního sudího. Odchod do kabiny provázely peprné výrazy a někdejší reprezentační musel dlouho sám sobě v kabině vysvětlovat, co se to s ním na hřišti dělo. Vykázání trenéra Pánika na tribunu všichni vnímmají jako malichernost a snadno to přenesnou přes srdce. Na verdikt disciplinární komise v případě Baroš však budou všichni velmi napjatě čekat. Bude k němu schovívavá nebo ho exemplárně potrestá?
Každopádně se dá očekávat vyšší trest než pouhý jeden zápas a okamžitý návrat na trávník. Je docela dobře možné, že pro rodáka z Vigantic skončil celý podzim a tento ortel by sehrál patřičnou roli i v jarní části soutěže. Milan Baroš veřejně deklaroval, že se jedná o jeho poslední sezonu a po jejím skončení pověsí kopačky na hřebík. Konec mimo hřiště by však byl v tomto případně nedůstojný.
Milan Baroš vždy budil emoce. Fanoušci Baníku ho milují, ti sparťanští ho nenávidí a i jinde vždy čekají, co se bude v jeho případě na hřišti dít. Po jeho galapředstavení na EURO 2004 ho celá země milovala, ale v následujících letech u mnoha fanoušků upadl v nemislost. Nikdo na něj věak nikdy nezapomene a do historie českého fotbalu se nesmazatelně zapsal. Konce na lavičce či dokonce na tribuně by tak nebyl hoden. Zaslouží si ukončení kariéry na hřišti za potlesku fanoušků. Možná, že se však o tento konec sám ochudí.

Víc než jeden případný konec

1. října 2018 v 20:20
Nad José Mournhem se stahují fotbalová mračna. U jeho Mancheteru United se prohlubuje krize a spekulace i jeho konce na lavičce "Rudých ďáblů" stále zasilují. Vše umocnila ligová porážka s West Hamem United. Stále prý sílí spory s největšími klubovými hvězdami a vedení klubu už údajně pokukuje po jeho nástupci. Do kontaktu mělo přijít se Zinedinem Zidanem. Legendární Francouz je po úspěšném angažmá v Realu Madrid volný a nové výzvě by se pravděpodobně nebránil. Říká se, že třetí rok je kritický a v případě svérázného Portugalce se to naplňuje. Svůj trenérský vzor Alexe Fergusona podle všeho nenapodobí.
Případný konec by však znamenal mnohem více než konec jednoho angažmá. Portugalský kouč není finančně limitován a do fotbalové historie se již dávno nesmazatelně zapsal. Složité však budou úvahy o jeho dalším působení. V milované Anglii se volné místo nenabízí, v Itálii a Španělsku si nadělal takřka nekonečný zástup nepřátel a proti jiným soutěžím se často velice ostře vymezoval. Reálně tak hrozí minimálně dočasný konec na vrcholové scéně. Případné angažmá v menším klubu zní velmi úsměvně.
José Mourinho sám několikrát mluvil o tom, že by se ujal i portugalské reprezentace a bral by ji jako třešničku na svém trenérském dortu. Já si však pokládám otázku, jestli tomu sám věří. Úloha reprezentačního kouče je zcela jiný part než klubové angažmá a nejsem si jist, zda je toho "Special one" schopen. Trenér reprezentace zpravidla delší dobu sedí v zákoutí a pak se na dva týdny ukáže s hvězdným souborem a to prostě není Mourinhův styl.
Rád je středem pozornosti, rád se dává novinářům na odiv, budí vášnivé diskuze a po celou sezonu udržuje kontakt se svým souborem. O to všechno by v případě reprezentačního angažmá přišel. Konec na klubové scéně jednou samozřejmě přijít musí. Nejsem si však jistý, zda je na něj portugalský trenér připraven. V případě konce ve slavném anglickém klubu ho čeká možná nejtěžší zkouška jeho trenérské kariéry.